Strach někam jet ve dvou. Máte někdo podobně?

Nikdy jsme neměli hlídání, abychom mohli jet někam dál sami, takže jsem to nemusela řešit. Uklidní tě trochu to, že tím, že dítě nejede s vámi, bude alespoň ono ušetřeno 😉 ?

Taky mě to občas napadlo, ale pokud to jen trochu jde, malá jezdí všude s náma.

Co máme malou, tak mám o nás všechny taky pořád strach.. asi to k tomu mateřství prostě patří 🙏 Ale kdyby měl někdo návod, jak takové myšlenky zahnat, sem s ním🙂

Zrovna dnes jsme tohle téma s mužem probírali. Děti jsou ještě relativně malé. Mají 3 sady tet a strejdů, ale nedovedeme si představit, že by se o ně někdo z nich staral. Možná sepíšeme s notářem, že si přejeme, aby kdyžtak šly do péče babičky.

Taky mám různé strachy, některé jsou i opravdu iracionální. A myslím, že čím jsem starší, tím je to horší.

My teda všichni jezdíme všude spolu, protože hlídání u nás je spíš zázrak ze strany babiček než běžná věc ale mam takove myšlenky před spaním, např. Co když ráno muž odejde do práce a já se neprobudím a děti tu budou sami brečet nebo co když se k nám někdo vloupe ( bydlíme v přízemí ) a ukradnou nám děti ...Někdy ty myšlenky jsou haluz :D

Taky se o blízké a děti moc bojím, ale ne teda v souvislosti když jsem bez nich... ono těch autonehod, kdy z auta vyvázne jen jeden člen rodiny není zrovna málo ☹.

jako já jsem ráda že nemusí jet s námi že u toho případně aspoň nebude, ale stejně 🙈😅 to je na cvokhaus fakt ... člověk je zvyklý na nějakou svoji intuici která vždy dobře sloužila a většinou i pořád dobře slouží, a pak se do toho zamichají tyhle strachy, který nejsou zas tak iracionální, autonehody se dějí denně, a pak má člověk sám sebe přesvědčit být v klidu... 🙈 clovek si to nechce přivolávat ale zároveň ta možnost asi vždycky je 🙈

tak já mám zase myšlenky, co kdybych se ráno neprobudila, jestli by manžel vyřídil všechno papírování, vrátil všechny věci z HO do mojí práce, on ani neví, kde jsou jaké doklady, jaká jsou hesla od čehokoliv v domácnosti...

a to po porodu jsem měla zase takový šílený představy jako třeba že jdu po chodníku a z okna z baráku nějaký debil něco vyhodí a spadne to do kočáru, nebo mi do kočáru někdo hodí třeba vajgl nebo něco podobného 🙈 a to první jsem měla hooodně dlouho, že jsem se i docela dlouho takovým chodníkům s přilehlými paneláky vyloženě vyhýbala, protože jednou jsem šla (zrovna sama) a nějaký magor vyhodil z okna docela velký reprák 😂 jako zní to takhle vtipně, ale když si člověk reálně představí že to klidně mohlo skončit někomu v kočáru 🙈

Ty jo tak to já musím zaklepat, že mě žádný tragédie nenapadají. Možná je to tím, že ten starší má už tak hodně problémů díky svému handicapu a už nemám prostor na vymýšlení jiných hrůz.

To znám. Už byly i děti samy doma a my autem něco vyřídit a já si tak říkala, za jak dlouho by je napadlo jít za sousedy nebo volat babičkám a dědům. 🤷🏼‍♀️ Kdybychom se nevraceli.

No my máme hlídání 1x v roxe, takže tohle neřešíme a spíš si to užíváme. Netrpis na panickou úzkost třeba? Neber to ve zlém, ale mít zrovna myšlenky hned na tragedii..

Já pro děti moc hlídání nemám, takže minimálně ty menší děti jezdí všude s námi, ale ani tak bych to neřešila. Ja i manžel mame spolehlivou rodinu a vím, ze kdyby se nám nedej bože něco stalo, tak o děti bude postarano.

@jjasmina No ono když to na silnicích vidíš, tak je téměř hazard někam jet. Lidi jsou za volantem buď ožralý, sfetovaný, nebo "jen" agresivní, uspěchaní, někdo s chutí na sebevraždu...v našem okrese v létě spáchal chlap sebevraždu tím, že ve vysoké rychlosti vjel do protisměru a zabil tím další dva lidi.

@jjasmina je možné že k tomu sklony mám, jen je to teď intenzivnější. před mateřstvím jsem měla podobně strachy o psa, a to byly teprve iracionální scénáře

@klokanka31 to jsem myslím i viděla v tv, manžel to říká vždycky, když někam jedem, že doufá, že nepotká sebevraha. Já to nemyslela zle, spíš jestli tady ty strachy můžou přerůst přes hlavu a možná raději to řešit dřív nez později

Tak jako jo, mě to napadá, ale jsem kolem toho docela v klidu. Malá má ještě biologického tátu a moje rodiče (ne že bych chtěla aby ji naši vychovávali 🙈 ale hlady by neumřela). A hlavně tím že se tím budu stresovat to neovlivním, jestli se to má stát, prostě se to stane. Co můžu udělat je se pořádně připoutat a když na muže, řidiče, pomalu padá únava z dlouhé cesty, mluvit na něj a když naopak je ve složité dopravní situaci tak na něj nemluvit. A být informovaný spolujezdec. To je to, co můžu udělat já. Když to vše udělám, jsem v klidu, protože jsem udělala všechno co můžu.
Totéž strachy co se může stát dítěti. Když člověk zůstane v klidu a jen si dá pozor, ani se to nerozrusta v iracionální scénáře. A když jo, tak si říct "a co bude když se to stane?" tak jsem se vlastně hodila do klidu ohledně dcery a původního dotazu. Buď by si ji vzal táta nebo prarodiče. A museli by se spolu naučit vycházet (to by byla docela prča, bych se z obláčku docela bavila 😇). A jako jo, pomáhá se tomu i zasmát, odlehčit si to. Aspon tedy mě to pomáhá. 🙂
Tak at jsme dlouho živí, zdraví a spokojení 😉

Ja som mala divoke myslienky ked sme v zari leteli s manzelom na 4 dnovy vylet. Ale potom som si vravela, ze nemozem takto mysliet, inak by sme nikam nikdy nesli. Mam docela velku fobiu z lietania ale aj tak lietam minimalne 2x do roka aj dlhe trasy, pretoze nechcem aby som kvoli strachu nezila ten zivot poriadne

Jako určitý druh úzkosti to určitě je, otázka je, jak hodně intenzivně se projevuje. Taky mám takové myšlenky, ale já se bojím pořád něčeho a o někoho 🙈 Jakmile máš děti, budeš se bát pořád, celý život. I když budou dospělí..., aby dodělali školu, aby se nechytli zlé party, aby si našli hodného partnera... Pokud máš pocit, že ten strach přesahuje určité hranice, nebylo by na škodu vyhledat psychologa...

Ja si myslim, ze je to naprosto normalni. My mame s manzelem 4 deti a jsme s moji mamkou domluveni, ze pokud zemreme oba napr.autonehoda, tak, ze vsechny 4 deti vychova a zajisti je..

přijde mi, že to máš až nezdravě teda.... My bez dětí jezdíme/lítáme docela často, samozřejmě, i mě proletí hlavou taková myšlenka, ale ihned ji zaženu. Jednak si řeknu, že se 100% nic nestane (dosud to vyšlo 🙂) a jednak si vždycky říkám, že co se má stát, tak se stane, i kdybych se zamkla doma😉

Nepřijde mi to úplně normální, kor jestli nejsou takove myslenky jen ojedinele. Podle mě to ukazuje na něco nezpracovaneho v tobě. Řešila bych s terapeutem a hledala příčinu

Tyhle obavy mi běhají hlavou vždy, když je starší syn ve školce nebo někam jedou, snažím se je zahnat abych to zbytečně neprivolavala, já se hodně o kluky bojím, mám strach aby se jim něco nestalo. Ale jak říkám snažím se na takové věci nemyslet abych to zbytečně neprivolala. Jinak my sami nebyvame, už ani nevíme co to je 😄

Podle me je to druh uzkosti. Mam to taky. Ale ja se třeba kolikrat bojím prejit most nad řekou s kluky 🤦‍♀️. Už jsem uvažovala nad psychologem.

@patypresdevaty myslis,ze by pomohlo najit příčinu? Ja treba úzkostliva jsem. Asi to ma příčinu z dětství, otec alkoholik. Chvíli to trvalo nez se mamka rozvedla, takze chvili jsme v tom prostredi zili,ale ja si nejak nemyslim,ze by mi psycholog pomohl. Byla jsem u dvou.
Jednou,kdyz jsem resila nejake zdr.potize syna po narození a u jine pak po potratu a akorát mi lezlo na nervy jak ti psychologové furt mlci 🙂. Jedna mi rekla,ze mam tvrdou slupku nebo co to. U toho prvního (chlap)to jeste ušlo..
Dotaz i na tebe..myslis ze by ti pomohl?
@ruzovyjednorozec77

@30bar tak on není psycholog a psycholog. Myslím terapeuta a dlouhodobou práci na sobě.
Já začala na terapii chodit kvůli partnerské krizi a cítím, že mi to pomáhá po mnoha různých stránkách. A postupně odkrýváme i věci, se krerymi jsem tam původně nepřišla.
Pokud tam máš problém v dětství (otec alkoholik), je téměř jisté, že to má vliv na spoustu věcí v tvém životě, aniž si to uvedomujes

@patypresdevaty jo tak vliv to na me určitě ma. Ja vidim i rozdil mezi mnou s sestrou,ktera je starší o 5 let a ona doma u tech hadek a nejakych extempore nebyla. Segra je daleko vice nad veci,neresi vse. Ja jsem na sebe narocna, dost veci me vykoleji. Kdyby mi nekdo rekl,ze zna skveleho terapeuta, tak tam jdu,ale hledat se mi nechce. Mi stacila ta posledni. Z ni jsem byla vydeptana radne.

Víš, že se může cokoliv stát i když budeš treba u baráku přecházet silnici? Proč zrovna AŽ někam pojedete?
Fetaku a alkoholiku je všude mnoho a tech s autem ještě víc...nebo si prověřujes řidiče aut?
My cestujeme úplně normálně jak sami, tak i s dětmi a takové strachy teda nemám, co se má stát se může či nemusí stát...
Já bych to teda řešila, abych se bála někam jet, to mi přijde, že máš nějaké nezpracovane trauma nebo kdo ví co 🤔