Žena v domácnosti - pro a proti
Moc ráda bych se zeptala na zkušenosti těch z vás, které se rozhodli být, třeba jen na čas, ženou v domácnosti. U nás je to teď dost aktuální téma, hodně o tom přemýšlím a říkám si, jestli mi třeba někdo nenapíše nějaký názor, který by mé rozhodování usnadnil.
Situace je taková, že mám slušně rozjetou kariéru ve středním managementu. Jsem v práci úspěšná, moje pozice je dost klíčová a práce mě vždycky bavila. ALE... Poslední dva roky (začalo to pomalu s Covidem) jsem totálně vyhořelá, bez zájmu o práci... Nedělám jí dobře, nebaví mě, vždycky v neděli jen při pomyšlení že mám jít pracovat mi je zle... Odejít jinam nepovažuji za řešení - do nudy a stereotypu bych se dostala velmi brzy opět, to nemá smysl...
Jeden z problémů který to vlastně způsobil je ten, že můj muž začal pracovat sám na sebe. Defakto ze dne na den z chvíle, kdy dělal doma, pomáhal s dětma i domácností to vše padlo jen na mě - veškerý support s dětma, úkoly, kroužky, řešení věcí... Do toho domácnost, vaření, úklid... Vlastně hned z práce jedu domů, kde mi začne další šichta. Nevyčítám mu to, podporuji ho, jde si za svým snem... Vydělává nádherné peníze a stojí to zato...
Ale já přemýšlím, že zůstanu doma. S penězi problém není, problém je semnou - nechci si zabít kariéru, trochu se bojím toho, že doma zblbnu... Nevím jak bych byla schopná ze svobody a pohody doma pak třeba zase po pár letech naběhnout do práce a sedět tam osmičky (i když bych asi už nikdy nešla na plný úvazek). Je tady někdo kdo byl ve stejné situaci? Jak jste řešili? A vyřešili?
@levandule_k do důchodu půjdu za 20 let. Fond mám conseq, mám ho 2 roky. Spořící účet mám 3,5%, ale ten mám spis jen jako odklad rezerv. Děti maji dětské spořící konta. Samozřejmě bych nejradsi kupovala nemovitosti porad dokola. Teď máme na pronájem dvě a dětem je asi tedy nedame. Bude to možná jediná šance, jak nezivorit.
Nevím kdo to tu psal ale děsí mě předatava, že člověk, který celý život odvádí státu peníze, bude mít jen o málo vyšší důchod než člověk, který si válí šunky nebo dělá načerno a neodvádí nic 👎
@martinka_33 Zase takhle to nefunguje, když neplatíš sociální, tak logicky nemáš důchod...
@loylii Mě ještě zaráží, když celý život nedělala tak nemá odpracované roky, jakto že má teda důchod? Nebo si platila sociální sama?
Diskuze se zajímavě stočila k penězům a je důležité o nich přemýšlet. Důchod - jasnačka, opakuju, nikomu nevytýkám starost o zajištění na stáří, to je chvályhodné, já jsem jen alergická na "experty", kteří ti napíšou, že "důchody nebudou", protože to prostě nemůžeme vědět. Nesnáším záměnu domněnek za fakta.
Znám u případy, kdy muž živitel přišel nečekaně o život a na rodinu se pak lidi skládají ve sbírce, protože žena to sama nezvládne. Pro mě mám děti = musím být připravená.
A poslední věc - kdybych sekla s prací, navíc měla náročný koníček a samozřejmě běžné výdaje, je to obrovský pokles rodinných financí. Plácnu třeba ten střední management hodí 50 tisíc měsíčně, to je 600 tisíc ročně a asi by se mi ho nechtělo vzdát v době, kdy tělo a hlava slouží a do důchodu daleko, lze třeba pořizovat ty nemovistosti, podniknout nějaké cesty s rodinou atd. Ale někteří muži asi vydělají tolik, že to není problém, já jen tak uvažuju.
@mary.jane Tak byt v domacnosti nemusi znamenat jen starat se o domacnost a deti a nemit konicky atd. To je vetsinou takovy cesky (nebo vychodoevropsky) vyklad pojmu 'byt v domacnosti'. Zila jsem spoustu let na Zapade a tam jsem zazila hodne zenskych, ktere byly v domacnosti, ale zaroven mely pani na uklid, chuvu k detem, zahradnika na obcasnou udrzbu zahrady. Ty zenske si jen uzivaly a ja si uz tenkrat rikala, ze bych takovy zivot klidne brala taky. Delaly sport (tenis, golf, plavani), vzdelavaly se (jazykove kurzy, ucily se hrat na hudebni nastroj atd), samozrejme mely spoustu casu na to o sebe pecovat (pravidelne tydenni navstevy v kosmetickem salonu a u kadernika) a samozrejme mely spoustu podobnych kamaradek, ktere na tom byly stejne, pravidelne se setkavaly na obed, nebo jen na kafe atd. Ty zensky mely velmi nabity socialni zivot a kdyz sly s manzely do spolecnosti, velmi dobre ho reprezentovaly a rec nestala jen proto, ze ony nebyly zamestnane, diky konickum a celkove socialnim kontaktu byly casto velmi sectele. Ve 45 letech vypadaly na 30 (jak rikam - mely cas a penize o sebe pecovat), vetsinou stihle, hezky oblecene, zadne utahane maminy, ktere maji v hlave jen vareni a uklid. Ale samozrejeme vyraz 'manzel vydela hodne penez' je vetsinou jinak chapan v CR (nebo vubec v post-komunistickych statech) a na Zapade. Vetsina ceskych muzu, kteri 'vydelavaji hodne penez' nevydelava zas tak moc, aby si mohli dovolit mit manzelku doma a zaroven platit chuvu, pani na uklid, zahradnika atd atd atd. Umim si predstavit, ze kdyz by byla ceska zenska v domacnosti a zaroven mela chuvu a pani na uklid, tak by spousta lidi kroutila hlavou, proc plati cizi lidi, kdyz je vlastne doma. Holt to je takovy post-socialisticky prezitek. Za mne osobne: ne, v Cesku bych zenou v domacnosti byt nechtela. Ale v zahranici bych zenou v domacnosti (jak popisuju vyse) byla velmi rada!
@mary.jane Tak kazdy k svemu. Ja jsem nic o Stepfordskych panickach nerikala. Jedna takova zena, kterou jsem znala, umela 5 cizich jazyku. Sice nemela zadne pracovni zkusenosti, ale tim, ze plynne ovladala 5 jazyku, byl na ni jeji manzel velmi pysny a rozhodne se za ni ve spolecnosti ani jinde stydet nemusel. Sice neprinasela do manzelstvi zadne penize, ty jazyky se ucila jako konicek a ne pro penize, ale rozhodne to nebyla zadna domaci putka, ktera jen honila posilku a solarko. Pro tebe je takovy zivot nocni mura, pro me by to byl splneny sen. Zivot je moc kratky na to ho prozit hlavne v praci. A to rikam i presto, ze jsem VS studovala v zahranici (a do posledni libry jsem si studium musela zaplatit) a mam dobrou karieru. Protoze jsem vyrostla v tom mit vzdelani a karieru a umet se o sebe postarat. Sice mam vzdelani a karieru a umim se o sebe postarat, ale zivot, ktery popisuju v predchozim prispevku bych brala vsema deseti. Pokud si nekdo predstavi stepfordske panicky, pak je jasne, ze nikoho s takovym zivotnim stylem nezna - coz je vetsina Cechu. Nemyslim to spatne.
@zanett nejak nechapu, proc ti oznaceni stepfordska panicka vadi. Predobrazem te knizky byly presne tyhle americke zeny = ideal povalecnych let, kdy presne tak to bylo (nadherne to ukazuje serial na HBO Mrs. America). Zena vystudovala vysokou skolu, klidne i pracovala, pak se vdala a automaticky se stala zenou v domacnosti - perfektne upravenou, perfektne reprezentujici manzela. Ta realna postava, kterou tam hrala Cate Blanchet se dokonce nekolik let silne venovala politice, ale porad jen jako podpurna a zdobici zenuska... Takze proste stepfordska panicka je oznaceni tohoto typu zen vychazejici z americkych realii, ktere ty popisujes... Nehledej v tom urazku jako takovou, ale cestina pro tento typ zen nema jine oznaceni, protoze takove zeny se tu jaksi (temer) nevyskytuji...
@loylii Neznám detailně všechny fondy Consequ, takže je to poměrně široký pojem. Měla bys mít fond s dynamickou strategií, když to máš na důchod za 20 let.
Namátkově ty dynamické fondy máš s poplatkem 2 - 2,5%. https://www.conseq.cz/investice/prehled-fondu
Já pracuji hodně s investiční platformou Edward (edwardinvest.cz), s jednou tisícovkou zainvestuješ naráz do 10 fondů. (Tím diverzifikuješ riziko.) Některé strategie jsou čistě akciové, jiné obsahují, zlato, nemovitosti, dluhopisy, hotovost. Na výběr z 10 strategií od dynamické po konzervativní. Přesun mezi strategiemi dle cílů automaticky, ale Edward nepřesouvá, když je v poklesu, čeká až to bude výhodné.
Poplatek za správu portfolia 1,99% do 1 mil. Kč
1,79% od 1 mil do 5 mil Kč
1,49% od 5 mil do 10 mil Kč
1,29% od 10 do 20 mil Kč
0,99% nad 20 mil Kč.
Conseq můžu dělat také, ale Edward je lepší.
Buď zvýšíš investice do fondů, nebo koupíš další nemovitost, ale ceny jsou teď dost přepálené. Něco by se mohlo objevit na trhu, jak budou dobíhat fixace a lidé neutáhnou hypotéky, s nákupem bych počkala.
@antoinet Ano, sice nevíme, jak to bude do budoucna, ale populace stárne a zvyšuje se počet seniorů a klesá počet lidí, kteří na ně pracují. S věkem se zvyšují nároky na zdravotní péči. Dále stát není zodpovědný jen za seniory. Jde o to, aby veřejné finance byly dlouhodobě udržitelné ve všech směr, např. aby bylo na platy lékařů, stavěly se silnice, naše armáda byla moderní... Za roky2019 a 2020 došlo k rapidnímu růstu státního dluhu. Když je státní rozpočet v deficitu, vláda si musí někde půjčit a to musí zase splatit. (Půjčovat si můžeš tak dlouho, dokud ti někdo půjčí.) Ty, i když pracuješ, platíš sociální pojištění, tak na tvém důchodovém účtu u státu je nyní 0, protože platíš současné seniory. Rovněž by bylo fajn, aby životní standard seniora byl příjemný ne dřel bídu s nouzí. Suma sumárum, výkřik nebudou důchody nemusí být mimo mísu, i když daný jedinec nemá doktorát z ekonomie. Já prostě nemám víru v to, že mi stát zajistí za nějakých 30 let a něco takový životní standard jako zajišťuje dnešnímu seniorovi.
@klokanka31 ano sociální a zdravotní. Ten základ nejnižší. A ještě je smutny, ze ji tam teď o prázdninách dam deti, abych mohla do prace a je z toho silene unavená. No bodejt, když jen leží doma nebo na zahradě většinu času😅.. jinak ji samozřejmě mám rada, ale točí mě ten její přístup k životu.
@antoinet já si vydelam i více než zmiňujes a podle mě si toho můj muž váží a to dost. A taky jsem si všimla v mém okolí a moji sociální bublině, ze nejvíc utrácejí ty manželky, které do prace nechodí. Po čase v domácnosti tak nějak ztratí pojem jaké to je ty peníze vydělávat☺️… ale to je jen moje okolí, neříkám, ze to tak maj všechny ženy v domácnosti. Mě třeba u mých dvou kamarádek udivuje kolik mají doma zbytečných a drahých věcí. Hromadí se jim doma třeba veci po dětech, plne sklepy kočárku, autosedaček, dětských kol. Jsou v tom ohromný peníze. A já jen deti z něčeho odrostou, hned fotim a prodavam na FB. Proste ty peníze chci😅.. Já koupím dětské kolo, kocarek, musím si to v praci odkroutit, je to můj čas a moje energie. Tak ty peníze chci i nazpět😇
@mary.jane Dobre, tak, jak popisujes stepfordske panicky ty, to zni jinak. Ale priznejme si; vetsina Cechu si pod pojmem 'Stepfordska panicka' predstavi fiflenu, ktera neumi do peti napocitat a jejiz jedinou zivotni naplni je vypadat dobre, pecovat o domacnost a hlavne moc nemluvit. Ma to v nasi kotline holt velmi pejorativni nadech - netusila jsem, ze ty jsi jedna z mala, ktera zna skutecny puvod stepfordskych panicek.👍
Překvapuje mě, že tě diskuze nahlodala, jestli vůbec odejít. Protože za mě je to jednozančné Odejít, a to co nejdřív. Jediná otázka zůstává, na jak dlouho a co dělat. Být v domácnosti? Rozvíjet koníček? Dělat nějakou dobrovolnickou činnost? Možností je spousta, ale všechno to vychází z toho, že v první řadě odejdeš z práce ("jsem totálně vyhořelá, bez zájmu o práci... Nedělám jí dobře, nebaví mě, vždycky v neděli jen při pomyšlení že mám jít pracovat mi je zle...")
Pokud v té práci zůstaneš, tak to přeci nemůže dopadnout jinak, než ještě hůř. Přečti si Aleše Cibulku, tak fakt dopadnout nechceš (Vyhořet může každý).
Přečetla jsem Tvou úvodní zprávu, diskusi ne, je to dlouhé. Pokud cítíš, že jsi na hraně vyhoření, nebo už to nastalo, musíš řešit toto. Neřeš budoucnost, neřeš, že přijdeš o práci, o tu bys přišla, pokud přestaneš být schopná ji vykonávat z důvodu vyhoření, nasedající nemoci, nemocí. Takže bod po bodu: řešit to, co vnímáš jako problém. Z toho není lehká cesta ven, takže určitě bude dobré probrat to doma, s manželem, vyhledat odbornou pomoc, nastavit režim, aby ses začala zotavovat. To je to , co bych si já myslela, že je důležité řešit. Dalším se v tento moment nezatěžovat, finančně to utáhnete, manžel si Tě nebude vážit méně, protože na chvíli vyskočíš z pracovního procesu. Práci máš dobrou , kolektiv také, nemusí tam být zavřené dveře, až se uzdravíš, určitě si Tě také váží jako dobrého zaměstnance. Držím Ti pěsti, my jsme měli v době Covidu odborné online přednášky s doktorem Honzákem, jak se bránit vyhoření, všechny pomáhající profese jsou tomu vystaveny a je potřeba zavčas zatáhnout za ruční brzdu a když člověk cítí, že síly ubývají, že je něco špatně...tak zareagovat zavčas, když je pozdě, cesta ven složitá a ne vše je pak vratné. Držím Ti pěsti 🍀
@mary.jane
@zanett Čtu Vaše příspěvky výše a přemýšlím nad tím. Já jsem vždy pro sebe byla za samostatnost danou vzděláním, to přineslo finance, bydlení, firmu, auto, především svobodu. . S věkem brzdím a souhlasím s
@zanett že už nemám pocit, že musím v práci prožít život.
Na druhé straně, moje práce je důležitá a smysluplná pro mne, pro pacienty, pro studenty (pořád mě těší, když mi zavolá šéfka katedry, zda budu učit mediky, nebo když mě požádají o přednášku na konferenci pro lékaře) . Být doma v pohodlí zajištěná by asi vypadalo lákavě, ale já vůbec nevím, jak bych to dala. Od mé práce se do značné míry odvíjí můj dobrý pocit , že opravdu dělám něco smysluplného, Samozřejmě bych asi vypadala lépe, víc cvičila a u kadeřníka byla častěji , ale pořád nevím, zda bych byla spokojená vnitřně, byť pohodlné by to bylo. Tady to mám asi podobně jako
@mary.jane nevím, zda by to časem pro mne nebyla spíš noční můra. No, je to jenom zamyšlení... nevím. Já celý život pracuji, tak si to jinak neumím představit. Neumím si představit, že bych hlavně jako primární náplň žití měla reprezentovat muže. Já chci hlavně reprezentovat sebe, s mužem jsme partneři, nejme i v závislých pozicích. 🙂
@galatea_a Je tady spousta příspěvků ve stylu, nemohla bych zůstat doma, protože bych se cítila málo užitečná, moje práce je smysluplná. Kdyby se tady objevilo více příspěvků jsem doma a jsem spokojená, dala jsem si v kariéře pauzu, odešla jsem z dobrého místa a rok se věnovala sama sobě a domácnosti a nakonec si rozjela svůj projekt a bylo to můj nejlepší nápad, tak by třeba uvažovala jinak.
Spíš bych řekla, že jsem tady našla spoustu otázek a když jsem si na ně sama odpověděla, vyšlo mi, že bych měla zůstat kde jsem.
Hluboce jsem o tom hovořila s manželem. On mě podpoří ať se rozhodnu jakkoliv.
Našli a definovali jsme asi největší problémy které mám a pokusíme se je řešit.
-Slíbil, že se pokusí víc zapojovat, aby jsme díky tomu měli víc společného volného času.
-Taky asi využiju nějakou formu výpomoci - je pravda, že mít v mém rozvrhu tři hodiny času týdně navíc a nemít je rozdíl. Muž řekl že s paní na úklid bude doma on a díky tomu nebude problém v mém špatném pocitu :o)
-Pokusím se víc zesamostatnit děti - navázat třeba výuku nástroje tak, aby alespoň jednu cestu do města mohlo dítě jet samo autobusem.
-Seženeme jim někoho na doučování, takže s nimi bude látku probírat někdo jiný (to je obrovský stres, nejsem dobrý učitel a učit se s mými dětmi je za trest, nezvládám to a pak jsem celý den naštvaná i když se snažím to potlačit a být na ně milá)
-Vyhradím si čas pouze pro sebe a svůj koníček. Budu mít pravidelnost. Protože teď jsem v situaci, kdy třeba sedím doma, mám chvíli času a řeknu si že bych tam měla jít, ale nejdu, protože si říkám že se to nehodí a mám jiné úkoly (a vlastně se mi ani nechce, vlastně to sama zazdím). A to je špatně. Když jdu, vracím se nabitá a spokojená. Tak si dám pravidelný čas kdy budu chodit a budu to dodržovat.
A pak několik dalších nepodstatných drobností... A uvidím co bude dál...
@leiladelly máš pravdu a děkuji ti za příspěvek. Problém je v tom, že přesto že mám nějaké psychologické vzdělání a zkušenosti (jen okrajově, tolik co potřebuji ke své profesi), tak pak o sobě nepřemýšlím tak, jak bych přemýšlela o kolegovi nebo známému který má problém... Prostě pod světlem je největší tma a definici vyhoření, kterou bych třeba viděla u někoho jiného hned u mě zabrala víc času.
Po důkladné analýze jsem zjistila, že problém s prací není v té práci jako takové, ale v tom pocitu, že když jsem v práci tak mi něco jiného utíká... Konečně jsem se rozhoupala a pokusím se tu nejhorší a nejnudnější agendu kterou mám a která ani neodpovídá mojí pozici předat někomu jinému a víc si uvolnit ruce. Oficiálně si tím zkrátím úvazek a třeba bude líp...
Zní to dobře, držím palce, ať to všechno funguje. Super mi přijde třeba to učení s dětmi. To by mohla být obří úleva, navíc od jiného, kdo je za to placený a nedělá to protože musí, to mohou ty děti vzít mnohem lépe.
A co spíš na domácnost najmout paní na úklid, když nemáte problém s penězi a věnovat se po práci jen dětem a případně k tomu zkrátit úvazek? Vyhoření bych neřešila jen "sezením" doma, měla jsem to taky a doma to právě začalo, děláte jen stereotyp kolem dětí, a pokud Vás práce baví, tak baví Vás a naplňuje stejně i domácnost?? Mně teda bohužel ne, protože tam něco udělám - vytřu podlahu a za chvíli můžu po dětech znovu a to mě ubíjí, není to tam vidět ta práce a taky, pak byste se asi nedostala už zpět? A jiný pohled na věc - pokud Vás domácnost neubíjí, chcete se věnovat dětem, vařit, péct, vozit je na kroužky a zároveň manžel vydělá tolik, že můžete s nimi na výlet, dovolenou a ještě zvládnete platit vše v domácnosti, tak bych si uměla představit si to s dětmi užít a vždycky se dá k tomu dělat něco navíc, kdybyste se nudila - nějaké kurzy, škola, cvičení, semináře, cestování, vlastní malé podnikání? Když jsou peníze, jde vše a je to o něčem jiném v domácnosti🤷🏼♀️
Líbí se, jak jsi se k tomu postavila 🙂 Není nutné jít ode zdi ke zdi (náročný režim -> seknout s prací), ale hledat řešení.
To, že se muž naučí pomoci je chvályhodné 🙂 Budeš mít lepší pocit, než když vše padne na tebe a vychovává to i děti.
Děti taky musí pochopit, že svět se netočí kolem nich a nebudou mít plný servis za cenu, že se máma obětuje a nezbyde na její potřeby a vyžití. Jo a s paní na úklid doma nikdy nejsem, věřím jí.
Držím palce, ať vše klapne!
Kloboucek, opravdu! Radit od stolu je jedna vec, ale byt schopna takto racionalne a konstruktivne i v ramci partnerstvi resit zivotni situace, to chce opravdovou vyspelost ve vsech smerech. Moc fandim, at najdes tu (pro sebe) idealni kombinaci pracovniho a osobniho zivota!
Ted napisu jeste jeden poznatek, ktery mne napadl... Jen takova tresnicka (pro nekoho mozna absolutne nepodstatna), ale zminim ji...
Jsem ted uz druhy mesic doma se zlamanou nohou, nechodici sadra, bez vychazek a strasne citelne si uvedomuji, jak nam s manzelem "zchudla" konverzace. Kdyz chodim do prace (je to mozna dano i jejim charakterem, priznavam), porad ji s manzelem probirame. Je zvedavy, co jsem kde delala, co jsem vymyslela, kam jsem jela, s jakymi lidmi jsem hovorila, co jsem vytvorila... A pak i vim, ze rad o me praci mluvi s ostatnimi, ze je tak trochu pysny, co delam, a rad se tim "pochlubi". Ted jak se me vlastni zazitky zredukovaly na to na "napsala jsem par mailu a nachystala detem svacinu", tak vlastne se konverzace toci dost vyrazne jen kolem manzelovych aktivit a to si myslim, ze vyhledove neni proste dobre. Ze je dobre, kdyz je manzel pysny na praci sve zeny a muze si s ni o ni povidat a zena prinasi zajimava konverzacni temata a tak...