Ženy bez touhy po dítěti: Kdy se to zlomí?
Zkusím to napsat co nejstručněji. Je mi 28, manželi 38. Jsme spolu 11 let. Už pár let si říkám, že přijde ten moment "chci dítě", ale roky plynou a pořád nic. Mám skvělou práci, často cestujeme... A v okolí mám hodně vyčerpaných kamarádek s dětmi, tudíž vím, že mít dítě je hodně náročné psychicky i fyzicky. Někdy to je snazší, někdy náročnější, vím. Ale já vidím hlavně to vše "špatné". Nepřipouštím si možnost, že by to šlo hladce s dítětem. Říkala jsem si, věkem to přijde, zlomí se to a najednou budu mít silnou touhu po dítěti. Jenže sakra, zatím pořád nic... Přemýšlím, jestli to mám dál nechat "být", ale s takovou mohu čekat i třeba do čtyřiceti a už bude pozdě. Nejsem vyloženě proti dítěti. Ve své budoucnosti ho vidím. Jen nevím kdy... Nevím, jak přesně dotaz položit. Asi něco jako: Ženy, které jste nebyly vnitřně zcela přesvědčeny k dítěti a šly do něj (ať plánovaně nebo "nehoda"), zlomilo se to ve vás a jste šťastné? Spokojené s tím rozhodnutím? Změnily byste své rozhodnutí? A jsou tu i některé, které si řekly: Necítím to, ale už je čas. Šly do toho a byly jste spokojené? Snad jsem to nějak rozumně sepsala. Děkuji předem za názory a zkušenosti.
@dura175 tak co tu vlastně děláš? Nemáš dítě, nechceš dítě - tak co tu pohledaváš - lustrujes?
Já tedy musím říct, že dle mě to přijde samo. Možná ve skrytu se bojíš. A ano, je to velká neznámá. Nic a nikdo tě na to nepřipraví.
Přidám trochu jiný, asi ne moc běžný a populární názor.
Nikdy jsem po dětech nějak extrémně netoužila, nikdy jsem je nechtěla mít brzo a vždy 1, v extrémním případě 2 děti.
Ale chtěla jsem: ne nějak šíleně, ale chtěla. Víc jsem začala chtít až po 30. Tehdy jsem se rozvedla a s přítelem otěhotněla pak na první dobrou.
Dítě (a později neplánovaně druhé) změnilo všechno: nejen celý můj život, ale i mě osobně. Bohužel to není změna k lepšímu. Děti šíleně miluju, udělala bych pro ně první a poslední, ale kdybych si mohla znovu vybrat (a tyhle dvě si nepamatovala), děti bych znovu neměla. Zároveň je pravda, že u mě je hodně nestandardních aspektů: nemoc staršího, bydlím v zahraničí, děti po 15m, žádná pomoc....Ale asi i kdybych měla jedno zdravé, nebylo by to úžasný a sluníčkový.
Takže já osobně mám radu: nedělat dítě jen proto, že na to má žena věk, že "se to má a že je to přirozené a normální mít dítě". Pokud dítě opravdu nechceš vnitřně, počkej. Ještě máš čas, do 35 úplně na pohodu. Třeba se to zlomí za rok, za 5....a třeba nikdy.
@marketa1218 Tak to mě mrzí že vám to nejde 😟 No jako já nejsem 100% rozhodnutá že druhý už ne, antikoncepci nemám tak by se mohlo stát...Ale bojím se jestli už nejsem stará...Ale zase moje praktická doktorka mi v listopadu říkala, že ještě mám čas určitě na druhý, tak uvidíme 😊
Přesně si pamatuju 30narozeniny kdy jsem je slavila s přáteli v baru. To jsem ještě tahala kačera. 😁 s tehdejším přítelem jsme se po x letech rozešli. Já potkala dalšího a najednou cvak!! A bylo to tam!! 1dite ve 33 druhé ve 35. Takže dneska mám 6 a 8letyho pinďu. A jak už tu zaznělo, děti mě omlazuji. Jsem ta prastena matka co leze s dětmi na lanova centra, tobogany v aquaparku milujeme...A jsem za to ráda. Vidím své vrstevníky s 12,13letymi dětmi a jsou pěkně zaprdeny, usedly. Tím nechci říct že jsem bláznivá matka ale prostě živá...Mám 2 sestry. Jedné 45 druhé 50 a ani jedna děti nemá. A nedivim se. Nase dětství s rodici a vztahy s nimi nas vsechny dost poznamenali. I moje bratry. Já kdybych v pravou chvíli neměla tenkrát toho pravého co taky chtěl, tak ty děti také nemám.😉
@klokanka31 Vubec neni pozde! Ja mela druhy (doufam ze posledni 😀 ) v 35. Ja mam hranici 39. Jen at tam neni ta ctverka na zacatku 😀
@pilzzee Já měla vždycky hranici 35, jenže jsem zjistila že když vidím lidi s více dětmi, je mi to strašně líto. Takže jsem si hranici posunula na 38-39 😄
U mě přišel zlom s 30. narozeninami, až mě to samotnou překvapilo. Bohužel tehdejší partner nechtěl a trvalo další 3 roky, než nastaly ideální podmínky (rozchod a následně nový vztah) a bohužel už bylo pozdě, nepodařilo se. Věk člověk nijak neošidí, a to jsem si myslela, že když žiju zdravě, sportování, zdravá strava, žádný zdravotní problém, za celý život netknutá hormonální antikoncepcí, tak to bude v pohodě...nejde se bohužel spoléhat ani na toto.
Nemůžu ti nijak radit, rozhodnutí bude vždycky na tobě, ale zvaž to dobře.
Rozhodně tu nemůžu souhlasit s názory, že do 35 máš času dost, že to je v pohodě. Jasně, spousta žen má dneska děti v pozdějším věku, ať už díky zdravotnictví anebo se jim poštěstilo, ale v tomhle věku jdou šance na otěhotnění a bezproblémové těhotenství rapidně dolů. Jak jsem psala, nikdo tě nemůže do ničeho tlačit, rozhodnout se budeš muset sama, jen jsem chtěla ukázat svůj pohled a svůj případ, že rozhodně to není ve vyšším věku vždycky v pohodě.
Ve 28 jsem si taky neumela poradne predstavit, ze budu mit dite, rozhodnuti poridit si 1. dite bylo z rozumu, nakonec mam 3 a nejvic je miluju. Posledniho jsem porodila ve 39, ale musim teda rict, ze po te tricitce uz to s plodnosti nekdy nemusi byt zadna slava, ani s udrzenim tehotenstvi, ja byla napr. tehotna 6x. Ale dopadlo to nastesti skvele a mam 3 super kluky. ❤️ A kdyby mi nekdo ve 28 rekl, ze budu mit jednou 3 deti, tak si budu opravdu hodne tukat na celo. 🙂)
@klokanka31 Moje pomyslná hranice byla také 35, říkala jsem, obě děti budu mít na světě. Jenomže ,jak se říká člověk mýní, život mění. Tak uvidíme, dávám tomu poslední rok a pak případně tuhle kapitolu uzavirám. Chtěla bych, aby dcera nebyla sama, ale prostě tohle neovlivníš.
@lamiaaa Souhlasim. Mit dite v 35 je vpohode, ale cilene cekat a odkladat to je blbost. Clovek nikdy nezjisti, jestli to jde, dokud to nezkusi. Moje neter treba mezi 22 a 25 dvakrat potratila, az napotreti se podarilo a ted zas napoctvrte bojuje s preeklampsii. Toto clovek nechce resit na prahu 40ky.
@pilzzee jenže přece nebudeš zkoušet, když zatím nevíš, jestli vůbec dítě chceš nebo ne.....Jen z toho důvodu, že nevíš, jestli jsi vůbec plodná....
Je to prostě loterie...ale já si teda stojím za tím, že raději počkat až je člověk opravdu přesvědčen, že dítě chce a má i v pohodě partnera a vztah než zkoušet dítě jen proto, že by to později třeba nešlo a přitom vůbec nevědět, jestli ho chce (a nebo nemít funkční vztah).
To je holt život no, někdy je to tak a někdy jinak. Mě taky všichni strašili, jak to po třicítce už nejde a jedno dítě na poprvé a druhé stylem panna Maria. Teď se naopak bojím, že bych byla zas těhotná i přes všechna možná bezpečnostní opatření. 😀
Každej máme v živote jinak rozdany karty. 🙂
Ještě jednou všem děkuji. Vše jsem si pročetla. Nechám tomu ještě čas 🙂
Hlavne jestli chce i manzel dite a jestli je ochotny se starat a platit. Byt i jen na jedno dite sama je narocne. To je taky dulezite zohlednit.
Já původně děti nechtěla vůbec, vůbec nic mi to neříkalo. Mimina mi přišla divná, větší děti otravné 😁 a pak jsem potkala pana pravého a po 2 letech s ním jsem věděla že s ním chci mít rodinu a děti. Bylo mi 30 a věděla jsem, že chci být máma. On to měl úplně stejně. Všechno má svůj čas 😉.
@kolibricek36 Proč ten hejt? Moje důvody, proč jsem tady, ti vysvětlovat nemusím. Nota bene, už jsem to tu do nějaké diskuse psala. Od tebe to bylo naprosto zbytečné plivnutí.
Uplne presne ti rozumim a chapu . Do svých 31 let jsem dítě nechtela. Děti mě vytacely a můžu říct že jsem děti nesnášela. Byla jsem přesvědčena o tom že děti mít nikdy nebudu, že nechci a byla jsem s tím v pohode a spokojena. O cca rok později mi děti přestaly tolik vadit až to pomalu přešlo v mateřský pudy a šílenou touho mít miminko😄 nedovedu si to vysvetlit, jak a proč tak najednou,ale prostě to přišlo samo. Dnes už mám 2 a půl ročního chlapečka a je to můj miláček. Je to náročný, ale krásný zároveň
Mít děti bylo rozumové rozhodnutí, žádná velká touha se nekonala. Teď je samozřejmě miluji, i když holka jde do puberty, tak je to trochu náročné. Cizí děti nemusím. Ale takový postřeh - stejně staří kamarádi měli děti asi o 10 let dřív. Takže zatímco dceři je 10, jejich dětem je skoro 20. Takže oni už mají tu volnost, můžou cestovat a v podstatě si dělat co chtějí relativně mladí (40-45 let), kdežto my budeme těch 10 let ještě čekat než budou děti samostatné. Kdybych děti měla dřív, možná bych na ně měla víc sil. Na druhou stranu se teď díky nim cítím mladá. Všechno má svoje.
Mam dve deti, miluju je, vzdy sem deti chtela a chtela jsem je brzo. Mam ale kamaradku co deti rada nemela nikdy. Pak si tedy jedno udelala (mam takovy pocit, ze ne ze by chtela, ale zenspolecenske povinnosti) s tim, ze to proste bude holka. No samozrejme ma zdraveho chlapecka. Je na ni videt ze ji materstvi nebavi, kluk jen jezdi v kocarku a nic se nedela pro nej, aby to bavilo jeho .. jako ve smyslu - nechodi na hriste, protoze za nim prece nebude litat a jistit ho, doma se pousti jen porady co bavi ji, ne treba pohadky, nebo pisnicky pro nej, jede se do zoo, ale kluk jen kouka z kocarku, protoze maminka za nim prece nebude litat a uz vubec ne ho treba kousek poponaset.
Samozrejme na instagramu je prezentovano, jako velka laska ale realita je jina. Takze za me, pokud se v holkach tenhle “instinkt” neprobudi, je lepsi ditko nemit. Nemyslim si ze by byl zivot o neco chudsi. Ja si to bez deti predstavit neumim. Je to uplne jiny rozmer lasky, ale absolutne chapu holyk, co se rozhodnou deti nemit. Samozrejme na tom musi byt stejne i partner 😊
@rozitta moje krevní skupina 👍.
Nebylo a není kam spěchat. Jako být mladá maminka má asi jen fyzické výhody. Psychicky jsem ještě ve 30 rozhodnutá nebyla. Ale už deset let byla zadaná a v tomto směru vše ok.
První přišlo těsně před 32. Ze zdravotních důvodů další v plánu nebylo, no přišlo neplánovaně v 39.
Obě jsem si užila jinak, mám dva jedináčky a docela mi to vyhovuje. O rok starší kolegyně je teď pár dní babičkou. A já jsem prostě jinde. 🤣
Druhá věc mince je, že se může stát, že pak budeš chtít a ono to tak lehce nepůjde. Já věděla, že děti jednou chci. Ale pak jsem si vždycky říkala, že bych klidně ještě počkala...ale doktorka mi už na vysoké říkala, že s PCOS, které mám by nečekala a nemusí to být hned...a taky nebylo. Museli jsme navštěvovat IVF centrum a naštěstí jsme měli štěstí v neštěstí a stačilo nám "pouze" najít správnou medikaci a pak IUI. Za děti jsem moc ráda, teď čekáme třetí, které se povedlo přirozeně, i když nám nikdo šanci nedával. Pořád si říkám, že bych klidně s dětmi počkala a řada si ještě užívala života (je mi 33), ale na druhou stranu jsem někdy tak unavená, že si říkám, že obdivuji starší maminky, že to zvládají. Další věc je, že s věkem přibývá riziko vrozených vad a já si dala milník 35. Už teď mi říkali, že je riziko (vzhledem k věku) 1:350...
Takže když to shrnu, klidně bych si dovedla představit, že teď ještě cestuji a užívám si, ale asi jsem vlastně ráda, že už to budu mít "odbyté". Už teď jsem si spočítala, že až bude mít nejmladší maturitu, tak mně bude 53 a to už byla moje mamka babičkou...60 na promoci (samozřejmě pokud bude studovat 🙂) ... A budu ráda, pokud si užiji vnoučat
@pribylovapetra Všechno má svoje. Manžel má děti 19 a 5. Mezi tím máme ještě moje 12 a 14 ( toho pětiletého máme spolu). Je nám 41. Je fakt, že nemít nejmladšího,tak už máme pohodu a jsme mnohem víc flexibilní, děti skoro samostatné.. Ale zas se přiznám,že bych si připadala stará. S malým je sranda, chtěli jsme ho, je úžasný,a hlídání už občas taky máme.
U sebe nevím, jsem chtěla děti hned po škole. Ale mám známé co nechtěli a pak najednou ve 40 začali chtít a honili to na poslední chvíli...
Za prvé si myslím, že jsou všechny Tvé pocity úplně v pořádku a nejsi ani první, ani poslední, kdo něco takového řeší.
Já děti vždycky chtěla a nakonec jsem měla dceru už ve 21 letech, ale mám kámošku, která po dětech nikdy netoužila, nemá je a žije šťastný život se svými kočkami. Vůbec mi to nepřijde divné, je to její rozhodnutí a ani mi k ní dítě nejde (její dvě kočky ano). Ona má v rodině alkoholismus a sama přiznává, že je to jedna z hlavních příčin, proč ji neláká, se množit.
Jestli Ti můžu poradit, když ve své budoucnosti děti vidíš, tak se nech aspoň proklepnout u dr. jak je ta budoucnost daleká (kolik máš vajíček, jak jsi v kondici, atp.). Pak taky existují i způsoby, jak mít dítě a nemusíš ho nutně porodit - myslím tím pěstounství - tam není podmínka mít vlastní dítě a ani věkově nejsi limitovaná. Celý proces není tak náročný jako adopce a je tam poměrně velká podpora ze strany státu (nemyslím finanční, ale prostě podpůrná). Na tohle téma je super dokument ČT "Plné hnízdo."
Jo a jestli čekáš na nějaký vhodný okamžik, kdy dítě mít, tak Tě můžu ujistit, že ten není nikdy 😅 já svého brzkého mateřství nelituji. Dcera byla chtěná, z lásky, i když jsem i v tom roce 2007 byla za exotku. Teď dítě chceme a je to zdlouhavé. Je mi 38 a hodně věcí vidím jinak a i své druhomateřství budu prožívat jinak. Třeba moje ségra měla neteř v 41 a celkem jí to fyzicky zmáhalo, na mě 3 měsíce po porodu nebylo poznat, že mám dítě...
@la_amanita jo, to je jasný, to já to myslela spíš tak, že různé věci, které mi dřív přišly jako hrozně důležité, teď vidím, že jsou ve skutečnosti nepodstatné a záleží na jiných věcech a tyhle blbosti už by mě dnes nerozházely nebo bych nad nimi netrávila tolik času. Samozřejmě, že výběr plenek a nové sady dupla jsou taky kraviny, ale tak to mám naštěstí dost soudnosti, abych s těmahle tématama bezdětné (a ideálně žádné) lidi neotravovala😀 Jde mi ale spíš o celkové životní nastavení. Např. mi přijde, že bezdětní daleko víc lpějí na materiálních věcech. U mě se tohle dost změnilo s příchodem dětí, ale možná to má každý jinak.