Jak navrátit sebedůvěru při práci v toxickém prostředí?
Už dlouho se potřebuju někde vypovídat... Jsem 4 roky zaměstnaná v průmyslu jako technik přípravy výroby, v podstatě sbírám podklady pro nové výrobky, hlídám změny dle zákazníka, a že toho je hodně a často,do toho se kompletně starám o evidenci obalů, moje pozice je propojená téměř se všemi odděleními od vývoje po export. Ale mým velkým problémem je, že jsem celý život dost nesebevědomý člověk. Potom stačí, že mám nadřízeného náladového chlapa, který na mě dokáže zvýšit hlas, když udělám chybu, dává mi najevo, že si tu mojí práci může dělat sám, že se na mě nemůže spolehnout. No cítím z něj, že by si k sobě představoval úplně někoho jiného, samostatného, a to já, ač se snažím, moc nezvládám. Potřebuji po sobě kontrolu, protože dělám překlepy, nebo se ne vždy úplně pochopíme v zadání úkolu. Když vedoucího požádám o radu, buď pomůže, anebo mě taky slušně odpálkuje, pak už se ho bojím na cokoliv ptát. Jak to tak bývá, tak se vždy řeší jen průšvihy, pochvalu nedostanu nikdy, pak mám pocit, že dělám všechno špatně. Navíc o mých chybách ví vždy téměř celá firma a já jen vidím, jak se mnou všichni jednají s nedůvěrou... Vůbec nevím jak dál, jak se sebrat. Náplň práce by mě bavila, ale je toho na mě moc a nezvládám na všechno myslet, aby nedocházelo k chybám. Kolikrát si říkám, že by mi snad i bylo líp někde, kde si odkroutím 8 hodin a s čistou hlavou odejdu domů... Nebyla jste některá v podobné situaci? Jak si pomoct? Nebo radši hledat nové zaměstnání? Děkuji za rady.
@vipeta Nez vzdas tuto praci a pujdes hledat jinou, zkus nejaky program na mentoring - existuje jich spousta, napriklad Minerva21, Odyssey Mentoring - dostanes zkuseneho cloveka, se kterym budes moci toto resit a on te muze nekam posunout. Pripadne zkus nejake podcasty na tema sebeduvera - na spotify jich je spousta.
A pokud chces na sobe pracovat sama, tak si napis sve posledni chyby a zkus si vedome zaradit do sve rutiny kontrolu tak, aby se to neopakovalo - priklad s preklepy - kdyz neco napises, vedome si dej minutu/dve odstup a znovu si to precti nebo si to dej do programu, ktery ti to zkontroluje.
@tinaprofi Souhlas, jen tazatelka ma prave asi problem s tou sebeduverou a pta se jak na to.
Měla jsem šéfa, který 10 minut před koncem pracovní doby typicky přišel, aby všem řekl, že to, co jsme dneska udělali, je úplně blbě a zda tam nezůstaneme déle, abychom to předělali. Dala jsem výpověď a šla jinam. Pak jsem se s ním bavila a jemu prý pochválit lidi přišlo moc americké, tak nikoho nechválil. Možná je na místě promluvit se šéfem - klidně s tím, že bys i šla jinam.
@vipeta Jojo, byla kdyz sem nastoupila po materske na tohle misto, co mam...
Jde tam o krk a naucit se to, trvalo strasne dlouho, uprimne, sem tam cca 8 let a jeste porad nevim uplne dokonale vsechno, protoze nektere zavady na letadle, vidim poprve treba az ted, hlavni je, vedet, kam se mrknout a kde info zjistit....
Nastesti sou tam lidi, na ktery se muzu obratit, ikdyz uz se taky stalo, ze mi pres rameno cumel nekdo nasrany a chtel odpoved, nejlepe, kdyz zrovna nebylo moc casu.
U nas si clovek musi byt jisty, jinak by ho to semlelo, nebo by se snadno stal pruser...
Zkus videa pana Muhlfaita na IG, pracuje se sebevedomim a osobnim rustem, je to super clovek a kouc a hodne me to pomohlo. Pracuju cely zivot mezi chlapama a tam se clovek musi umet prosadit, musi je s prominutim umet poslat nekam, kdyz je treba a myslim, ze az cas a vek pomohl...
Kdybys ale citila, ze na to nemas a si z tehle prace vic nestastna, nez spokojena, mozna by stalo za to, poohlidnout se jinde driv, nez si stresem neco vypestujes...
Drzim palce!
A normálně máš sebevědomí ok, nebo jsi vystresovaná pořád i v běžném životě?
@levandule_k já ti nevím... Celý život jsem taková spíš opatrná, na všechno se radši ptám, jestli to dělám dobře, i rodiče mě vychovali způsobem, že za mě spoustu věcí udělali, což teď vidím, nebyla cesta úplně správná. Z dětství si vybavuju "kamarádku", která se se mnou chvíli hodně kamarádila a z toho úplně otočila a pomlouvala mě, a tak celou základku. Navíc jsem vždycky vypadala o dost mladší než jsem,tak taky autorita žádná 🤔 v té práci si možná na sebe něco zbytečně stahuju, ale nevím, mám pocit, že mě tam moc kolektiv nebere, protože dělám chyby, a čím víc jsem ve stresu, tím víc ty chyby dělám. Do toho (ne)podpora od nařízeného. Přijde mi, že mě pod sebou spíš jen trpí ☹️ nejradši bych odešla, ale co když to bude někde jinde stejný nebo ještě horší?
Já bych od toho šéfa zdrhla, ale možná to bude znít trochu ezotericky, ale když máš v sobě něco nevsyřešeného tak přitahuješ podobné situace.
Takže bych se vrhla na tereapii, osobní rozvoj, koučink, psycholog, hledala si relaxační techniky, četla knížky a poslouchala přednášky z oblasti osobního (duchovního) rozvoje, abych se mentálně posunula, získala sebevědomí, naučila se komunikovat.
Jinak chápu, že jsi nervózní jenom z té atmosféry a jsi ve stresu, proto děláš chyby a čím víc děláš chyby tím jsi ve stresu. Začarovaný kruh.
Já jsem měla jednu práci, kam jsem nastoupila po škole, bylo mi slíbeno zaučení, to bylo stylem hození do vody a plav. Když jsem se na něco zeptala, tak jsem od jedné kolegyně dostala přednášku, co nás na té škole asi učili, když tohle nevím a že je mi vysoká k ničemu. Nebo oblíbená rada byla, tak se podívej, jak to dělala kolegyně před tebou. (Takže jsem hledala její práci a to jsem byla zase pomalá, že to hledám dlouho, že se mám přece zeptat.) Jsem si připadala jak úplný debil a byla ve stresu a dělala chyby. Jednou, když kolegyně zase řešila moji VŠ, a že to neumím, tak jsem se nasrala a řekla jí, že nás tam očividně učili něco jiného. (Tu to nasralo, co si to dovoluji, že jsem drzá a že nic neumím.) Nakonec jsem odešla s brekem. Zpětně jsem byla ráda, že to stálo tak moc za hovno, protože by se mohlo stát, že kdyby to bylo jen poloviční pakárna, zůstanu tam a zahrabu se, ale v danou chvíli to bylo těžký. (Holka, co tam nastoupila po mně, ten kolektiv nazývala slepičárnou 🙂 ).
V nové práci, když nade mnou stála šéfová, já totálně znervózněla, ale byla to prima ženská a říkala, uklidněte se, nic se neděje, já si stoupnu kousek vedle.
To, že jsi vypadala mladší, tak s tebou jednali, jak s malým dítětem. Hele to je blbý, budeš se muset naučit postavit se za sebe, ale jednou budeš ráda za to, že vypadáš mladší. Já, když jsem v 28 letech ukazovala občanku, když jsem si kupovala alkohol, tak mě to potěšilo.
@vipeta : byla jsem ve firmě a nade mnou už jen managerka a dostávala za mě a můj tým jen samou chválu z vedení a ona mě jen podrážela a dělala naschvály. Protože se bála o svoji pozici, neuměla vesměs nic, jen chodit na jehlách a usmívat se. Po 5 letech objednávání stejných cartridgi pro dvě tiskárny ( jedna její a moje ve vedoucím skladu ) ji nešel vytisknout důležitý dokument k práci a sedělo kolem ní 5 jejich nejbližších vlezdoprdelku a řešili jak to udělat když přístup na interní systém je jen z jejího Pc . Po chvilce poslouchání jejich nesmyslných debat a teorii ( opravovala jsem rozbité police ) , jim povídám že jim Donesu ze svého kanclu co mám od každé náhradní ( nemusím pak přes celou plochu 1200m2 jen kvůli barvy do tiskárny) a oni na mě zírají že to nepůjde, když máme každý jiný typ tiskárny. Podotýkám byla jsem zaměstnána jako vedoucí skladu, ale dělala jsem vše s PC, oprava eskalátoru, klik, odpadů a nábytku 🙂 práce mě extrémně bavila, protože byla tak různoroda a já jsem po tátovi všeuměl a mozek . Vztahové věci mi nejdou 😣. A ona mě šikanovala 4 roky az jsem se sesypala. Nikomu nepřejí. Jak já tu práci milovala. Vůbec mi nevadilo, brát svátky ať si holky s dětmi užijí vánoce atd, být tam na nočních atd. Ale to ponižování, lhaní bylo jak dýka do zad . Zadání práce bylo třeba do 12.7 a ona mi schválně řekla 10.7 a to bylo fakt na dřeň s časem. A ona se blejskla že máme první hotovo. Nebo jsem celý den jela bomby ať mám vše do volného dne hotovo a ona přišla když jsem měla volno a vsem řekla " to se zase vedoucí flakala , co ?" A já neměla ani pauzu a byla tam přesčas zadarmo. A nebo na mě svedla svou chybu, což ale nevěděla že jsem si její chyby všimla a přes dispečink opravila v systému a ušetřila té lenivé prdeli 100000,- za špatnou dopravu do jiného města ( Olympie Olomouc / Brno ) a ona mi volala domu že jsem neschopná .... A rvala tak že mě nepustila ke slovu a jen říkala něco jako teď mluvím já a nepřerušuj mě . Tak jsem ji jen oznámila že ona odpovídá za objednání dopravy. Druhý den ráno, až s ní byla řeč jsem jí řekla že je vše opraveno a o.k. Takových situaci na týdenním pořádku ... Nakonec jsem odešla po zhroucení a rok mi trvalo než jsem se dala trochu dokupy a teď jsem spokojeně na druhém rodičáku ...
@vipeta jo, kdyz jsem nastoupila do vyssi pozice... Znam ten pocit. Porad mam nad sebou nadrizenyho, kterej ma super talent prijit ve chvili, kdy je nejvetsi stres a pak tam picuje uplne nesmysly o tom, proc jsem neco neudelala rychlejs, proc nereaguju rychlejs a bla bla blaaa.. To, ze mam vedle sebe lidi co tam regulerne chrapou a ja tak musim pokrejt vic veci najednou uz nevidi, protoze se to tahne za mnou - ze si to lip neosefuju, jenze ja jsem vedouci typu "hele, Ted jedem, pridej plyn a nechci ti to pripominat, protoze vis co mas delat" proste se snazim delat to normalni cestou bez prudeni. Trvalo mi nez jsem se naucila trisknout do stolu a zarvat "analfabeto, gib gas" - tedy debile, vzpamatuj se a nechrapej... Protoze ve chvili, kdy jsem moc benevoletni a hodna zacne ten system padajiciho hovna a cokoliv udelam dobre, stejne po me sjedou ty nejvetsi hovna, protoze jsem za prubeh zodpovedna ja a musim ty lidi rozpohybovat, protoze ne vzdycky mas v teamu super namotivovane lidi, co sami jedou jak fretky a jeste dobrovolne. 🙂) jenze k tomu se musis propracovat, dosahnout urcite praxe, abys byla schopna tem lidem Sama ukazat smer a prejmout tu zodpovednost, urcite to neni tak, ze ti nekdo rekne hele tak ted proste jednoduse udelej tohle a tamto a samo to pojede. Vzdycky jdi do prace se vztycenou hlavou a narovnanyma ramenama, ten den je tvuj, tu praci udelas dobre a buduj si kolem sebe vzdycky team lidi, kteri se nikdy nebudou bat za tebou s cimkoliv prijit, protoze budes empaticka, laskava a I ve stresu jak hovado dokazes rict, OK - to jsem netusila, v pohode, to vyresime. Kdyz vis, ze jsi udelala chybu, rekni to. Hele ted jsem to posrala, protrebuju pomoc, zastitit, ale bud otevrena. Vsichni ti lide se kterejma delas maj svoje ukoly. A nikdy si neni nikdo obcas 100% jistej. Vsichni delaji chyby. Ver tomu nebo ne, ten kolektiv te podpori. Bud sebebedoma. A bude to dobry 🙂