Interrupce 2 zkušenosti
Interrupce (také umělé přerušení těhotenství, potrat, abortus - arteficiálně) je přerušení (ukončení) těhotenství chirurgickým zákrokem nebo chemickou látkou.
Ze zdravotního hlediska je pro ženu nejlepší, přijde-li se na nechtěné těhotenství v jeho raných začátcích (do 6. týdne21 zkušeností). Tehdy se provádí jen tzv. mininterrupce spočívající v jednoduchém odsátí děložní sliznice zároveň s oplodněným vajíčkem. V pokročilejších stádiích se používá obvykle metoda kyretáže/výškrabu děložní sliznice, která jednak už není pro tělo ženy tak šetrná a zároveň zvyšuje riziko zánětlivých procesů. Obě metody se obvykle provádí v úplné narkóze.
Do 12. týdne14 lze ukončení těhotenství provést bez omezení, do 24. týdne19 jen ze zdravotních důvodů (postižení plodu nebo onemocnění matky). Jestliže žena překročila 12. týden těhotenství, nelze v ČR uvedený zákrok provést na žádném místě.
Každá žena je jedinečná a každá proto prožívá tragédii potratu svým způsobem. Přesto se však u mnohých objevují stejné problémy.
Prvním pocitem po zákroku je často úleva. Žena je ráda, že "to" už má za sebou. Zejména tehdy, pokud chtěla, aby se o jejím těhotenství nikdo nedozvěděl, nebo se bála možných komplikací spojených s narkózou či samotným zákrokem. Prvotní úlevu však brzy vystřídá pocit prázdnoty - tělesné i duševní. Vzniká jakási citová otupělost, jako by se již takové ženy po citové stránce nic nedotklo. Najednou nemůže truchlit, ani v situacích, kdy to v minulosti dělala, ale ani se těšit a radovat z věcí, které jí v minulosti rozjasňovaly všednost dní. Stává se méně citlivou k problémům jiných lidí, někdy se jí zdá, jakoby samu sebe pozorovala z určitého odstupu. Na ničem jí velmi nezáleží.
Citové otupení může přetrvávat i dlouhodobě. Bývá to tehdy, pokud je otupení obranným mechanismem, kterým se žena chrání před bolestí, kterou by jí způsobovalo přirozené prožívání tragédie potratu. Usiluje se zapomenout na to, co se stalo, úplně to vygumovat ze své paměti. Vyhýbá se podnětům, které jé zkušenost potratu připomínají. Ty mohou být u různých žen odlišné. Některé ženy se nedokáží dívat na miminka, malé děti, bříška těhotných žen. Dalším vadí zvuk odsávačky (například i u zubaře), negativně vnímají nemocniční předměty, pachy, ale i osoby, které se jim spojují se zkušeností potratu. Často si ani přímo neuvědomují, proč jim tyto věci překážejí, ale i tak se jim snaží vyhýbat. O potratu obvykle nerady vypráví, ale některé ho v diskusích obhajují právě proto, aby se jím v myšlenkách nemusely zabývat.
Z psychologického hlediska je snaha bránit se duševní bolesti naprosto přirozená a pochopitelná. Pokud však tento stav přetrvává dlouhodobě, brání to duševnímu uzdravení.
Jednou z reakcí na umělý potrat je i stav zvýšené dráždivosti. Projevuje se vyšším podrážděním v běžných životních situacích a obrannými reakcemi i na podněty, které nejsou nebezpečné. V komunikaci s lidmi taková osoba působí nervózně, nedůtklivě, hádavě. Mohou se u ní objevit výbuchy zlosti i agresivní chování. Časté jsou poruchy spánku a neschopnost soustředit se. Vnitřní napětí se může projevovat i tělesnými příznaky: ztuhlým svalstvem, kolísáním tlaku a pulsu, pocitem stažení žaludku. Dlouhodobý stres může podnítit vznik tzv. psychosomatických onemocnění.
Některým ženám se části potratového zážitku vracejí v představách, které se objevují v nečekaných momentech a situacích. Ženy se jich často nedokáží zbavit. V těchto představách znovu prožívají části potratu nebo vidí potracené dítě, pociťují hrůzu a beznaděj. Vtíravé představy se objevují během bdění, ale i ve spánku, kde se přeměňují na bizarní (podivné) sny, v nichž se skutečné události proplétají s neskutečnými obrazy.
Více než třetina žen po potratu má problémy se sexem, které začínají v těsné návaznosti na zákrok. Ztrácí radost z milování, nedokáží si ho vychutnat, některé při něm pociťují bolest. Proto se mu snaží vyhýbat, což snižuje šanci na plnohodnotný trvalý vztah s mužem. Některé ženy střídají partnery a dochází u nich k promiskuitě, která představuje i formu trestání sebe samé.
Deprese, popotratový stres a ztráta sebeúcty jsou pravděpodobnou příčinou takového chování žen, které škodí sobě samotným. Několik velkých studií potvrdilo, že ženy po potratu výrazně více kouří, nadměrně pijí alkohol a užívají drogy. U některých se projevují poruchy příjmu potravy - přejídání, jako i nadměrné postění se s chorobným zhubnutím. Alarmující je zejména vysoký počet pokusů o sebevraždu, kdy mnoho z nich končí smrtí. Finský celonárodní výzkum ukázal, že do roka zemřelo v důsledku sebevraždy sedmkrát více žen po umělém potratu než matek, které dítě porodily.
Umělý potrat negativně zasáhne i vztahy, které do té doby zdánlivě dobře fungovaly. Partneři se často navzájem odcizí a dojde k rozchodu nebo rozvodu. Potrat nevyřeší stávající problémy a často přidá nové. Ženy si po potratu hůře vytvoří funkční trvalý vztah kvůli snížení sebeúcty, ztrátě důvěry k mužům, problémům v pohlavním životě, nevyrovnanému a konfliktnímu chování, jakož i kvůli užívání drog a alkoholu.
Ženám po potratu hrozí čtyřnásobně vyšší riziko, že půjdou znovu na potrat. Má to několik příčin. První je úsilí "odčinit" předchozí potrat novým těhotenstvím, přesto, že přetrvává problematická situace, která ženu přivedla k předchozímu potratu. Dále je to ztráta sebedůvěry - žena si nevěří, že by novému dítěti dokázala být dobrou matkou.
Co se týče žijících dětí, častý bývá i přehnaný strach o ně, ale i neschopnost dostatečně jim projevit svou lásku. Výjimkou však není ani týrání nebo zanedbávání žijících dětí, které souvisí s popotratovým stresem matky, její náladovostí a sníženou sebekontrolou.
Psychické následky po umělém potratu dokazují, že potrat není ani pro ženu dobrým řešením neplánovaného těhotenství. Navíc tyto ženy zůstávají se svými problémy osamocené. Pomoc ani podporu jim neposkytují ani ti, kteří jim potrat doporučovali, nebo je do něj vysloveně nutili. Potratem ženy nic nezískají, ale mohou ztratit více, než předpokládají. Proto je třeba ženy před potratem chránit. Těm, které po potratu trpí, a to možná více, než si umíme představit, je potřeba pomoci tak, aby si dokázaly odpustit. A to se dá pouze tehdy, pokud o popotratovém syndromu nebudeme mlčet.
Sem patří krvácení, poškození hrdla dělohy, poranění těla dělohy, poranění močového měchýře a šok.
Mezi možné včasné komplikace patří: zbytky po potratu, infekce dělohy, záněty vejcovodů a vaječníků.
Rozdělují se na ty, které ovlivňují další těhotenství a takové, které se projevují na zdravotním stavu ženy.
V případě poškození dělohy mohou na její stěně vznikat jizvy. V případě chronického zánětu se vytváří srůsty, zejména ve vejcovodech. Z toho pak vyplývá neschopnost oplodněného vajíčka uhnízdit se v děloze - neplodnost2, nebo neschopnost oplodněného vajíčka přejít vejcovodem do dělohy - mimoděložní těhotenství21.
Poškození děložního čípku může způsobit neschopnost udržet plod v děloze do porodu, což vede k předčasnému porodu19 nebo k samovolnému potratu13 v případě dalšího - chtěného - těhotenství24.
Při Rh negativitě matky potrat zvyšuje riziko sérové nemoci u dalších dětí a tato může vést až k jejich smrti.
Prsní žláza se skládá z lalůčků, které v průběhu života ženy dozrávají. Po narození má prsní žláza děvčátka primitivní lalůčky 1. typu. Tyto jsou nezralé a citlivé na působení karcinogenů a zhoubného bujení. V pubertě se mění z typu 1. na typ 2. , který je ještě stále citlivý na karcinogeny. Během těhotenství dochází pod vlivem hormonů nejprve ke zmnožení těchto lalůčků. Ve 3. trimestru těhotenství (po 32. týdnu23) vyzrávají na typ 3. , který má zvýšenou odolnost vůči karcinogenům. Po porodu se mění na typ 4., který produkuje mléko, i tento typ má zvýšenou odolnost vůči karcinogenům. V případě umělého ukončení těhotenství zůstává v prsní žláze velké množství "vzbuzených" buněk, které nedozrají a zvyšují u této ženy riziko vzniku rakoviny prsu. Riziko se ještě více zvyšuje, pokud jde o ukončení prvního těhotenství.
Do jaké doby lze interrupci provést
Ze zdravotního hlediska je pro ženu nejlepší, přijde-li se na nechtěné těhotenství v jeho raných začátcích (do 6. týdne21 zkušeností). Tehdy se provádí jen tzv. mininterrupce spočívající v jednoduchém odsátí děložní sliznice zároveň s oplodněným vajíčkem. V pokročilejších stádiích se používá obvykle metoda kyretáže/výškrabu děložní sliznice, která jednak už není pro tělo ženy tak šetrná a zároveň zvyšuje riziko zánětlivých procesů. Obě metody se obvykle provádí v úplné narkóze.
Do 12. týdne14 lze ukončení těhotenství provést bez omezení, do 24. týdne19 jen ze zdravotních důvodů (postižení plodu nebo onemocnění matky). Jestliže žena překročila 12. týden těhotenství, nelze v ČR uvedený zákrok provést na žádném místě.
Možné následky potratu
Každá žena je jedinečná a každá proto prožívá tragédii potratu svým způsobem. Přesto se však u mnohých objevují stejné problémy.
Psychické následky interrupce
Prázdnota a vytěsnění
Prvním pocitem po zákroku je často úleva. Žena je ráda, že "to" už má za sebou. Zejména tehdy, pokud chtěla, aby se o jejím těhotenství nikdo nedozvěděl, nebo se bála možných komplikací spojených s narkózou či samotným zákrokem. Prvotní úlevu však brzy vystřídá pocit prázdnoty - tělesné i duševní. Vzniká jakási citová otupělost, jako by se již takové ženy po citové stránce nic nedotklo. Najednou nemůže truchlit, ani v situacích, kdy to v minulosti dělala, ale ani se těšit a radovat z věcí, které jí v minulosti rozjasňovaly všednost dní. Stává se méně citlivou k problémům jiných lidí, někdy se jí zdá, jakoby samu sebe pozorovala z určitého odstupu. Na ničem jí velmi nezáleží.
Citové otupení může přetrvávat i dlouhodobě. Bývá to tehdy, pokud je otupení obranným mechanismem, kterým se žena chrání před bolestí, kterou by jí způsobovalo přirozené prožívání tragédie potratu. Usiluje se zapomenout na to, co se stalo, úplně to vygumovat ze své paměti. Vyhýbá se podnětům, které jé zkušenost potratu připomínají. Ty mohou být u různých žen odlišné. Některé ženy se nedokáží dívat na miminka, malé děti, bříška těhotných žen. Dalším vadí zvuk odsávačky (například i u zubaře), negativně vnímají nemocniční předměty, pachy, ale i osoby, které se jim spojují se zkušeností potratu. Často si ani přímo neuvědomují, proč jim tyto věci překážejí, ale i tak se jim snaží vyhýbat. O potratu obvykle nerady vypráví, ale některé ho v diskusích obhajují právě proto, aby se jím v myšlenkách nemusely zabývat.
Z psychologického hlediska je snaha bránit se duševní bolesti naprosto přirozená a pochopitelná. Pokud však tento stav přetrvává dlouhodobě, brání to duševnímu uzdravení.
Podráždění
Jednou z reakcí na umělý potrat je i stav zvýšené dráždivosti. Projevuje se vyšším podrážděním v běžných životních situacích a obrannými reakcemi i na podněty, které nejsou nebezpečné. V komunikaci s lidmi taková osoba působí nervózně, nedůtklivě, hádavě. Mohou se u ní objevit výbuchy zlosti i agresivní chování. Časté jsou poruchy spánku a neschopnost soustředit se. Vnitřní napětí se může projevovat i tělesnými příznaky: ztuhlým svalstvem, kolísáním tlaku a pulsu, pocitem stažení žaludku. Dlouhodobý stres může podnítit vznik tzv. psychosomatických onemocnění.
Vtíravé představy
Některým ženám se části potratového zážitku vracejí v představách, které se objevují v nečekaných momentech a situacích. Ženy se jich často nedokáží zbavit. V těchto představách znovu prožívají části potratu nebo vidí potracené dítě, pociťují hrůzu a beznaděj. Vtíravé představy se objevují během bdění, ale i ve spánku, kde se přeměňují na bizarní (podivné) sny, v nichž se skutečné události proplétají s neskutečnými obrazy.
Problémy v sexuálním životě
Více než třetina žen po potratu má problémy se sexem, které začínají v těsné návaznosti na zákrok. Ztrácí radost z milování, nedokáží si ho vychutnat, některé při něm pociťují bolest. Proto se mu snaží vyhýbat, což snižuje šanci na plnohodnotný trvalý vztah s mužem. Některé ženy střídají partnery a dochází u nich k promiskuitě, která představuje i formu trestání sebe samé.
Sebepoškozování a sebevraždy
Deprese, popotratový stres a ztráta sebeúcty jsou pravděpodobnou příčinou takového chování žen, které škodí sobě samotným. Několik velkých studií potvrdilo, že ženy po potratu výrazně více kouří, nadměrně pijí alkohol a užívají drogy. U některých se projevují poruchy příjmu potravy - přejídání, jako i nadměrné postění se s chorobným zhubnutím. Alarmující je zejména vysoký počet pokusů o sebevraždu, kdy mnoho z nich končí smrtí. Finský celonárodní výzkum ukázal, že do roka zemřelo v důsledku sebevraždy sedmkrát více žen po umělém potratu než matek, které dítě porodily.
Problémy v partnerských vztazích
Umělý potrat negativně zasáhne i vztahy, které do té doby zdánlivě dobře fungovaly. Partneři se často navzájem odcizí a dojde k rozchodu nebo rozvodu. Potrat nevyřeší stávající problémy a často přidá nové. Ženy si po potratu hůře vytvoří funkční trvalý vztah kvůli snížení sebeúcty, ztrátě důvěry k mužům, problémům v pohlavním životě, nevyrovnanému a konfliktnímu chování, jakož i kvůli užívání drog a alkoholu.
Opakované potraty a nezdravý vztah k dětem
Ženám po potratu hrozí čtyřnásobně vyšší riziko, že půjdou znovu na potrat. Má to několik příčin. První je úsilí "odčinit" předchozí potrat novým těhotenstvím, přesto, že přetrvává problematická situace, která ženu přivedla k předchozímu potratu. Dále je to ztráta sebedůvěry - žena si nevěří, že by novému dítěti dokázala být dobrou matkou.
Co se týče žijících dětí, častý bývá i přehnaný strach o ně, ale i neschopnost dostatečně jim projevit svou lásku. Výjimkou však není ani týrání nebo zanedbávání žijících dětí, které souvisí s popotratovým stresem matky, její náladovostí a sníženou sebekontrolou.
Psychické následky po umělém potratu dokazují, že potrat není ani pro ženu dobrým řešením neplánovaného těhotenství. Navíc tyto ženy zůstávají se svými problémy osamocené. Pomoc ani podporu jim neposkytují ani ti, kteří jim potrat doporučovali, nebo je do něj vysloveně nutili. Potratem ženy nic nezískají, ale mohou ztratit více, než předpokládají. Proto je třeba ženy před potratem chránit. Těm, které po potratu trpí, a to možná více, než si umíme představit, je potřeba pomoci tak, aby si dokázaly odpustit. A to se dá pouze tehdy, pokud o popotratovém syndromu nebudeme mlčet.
Fyzické následky interrupce
Bezprostřední
Sem patří krvácení, poškození hrdla dělohy, poranění těla dělohy, poranění močového měchýře a šok.
Včasné
Mezi možné včasné komplikace patří: zbytky po potratu, infekce dělohy, záněty vejcovodů a vaječníků.
Pozdní
Rozdělují se na ty, které ovlivňují další těhotenství a takové, které se projevují na zdravotním stavu ženy.
Pozdní - pro další těhotenství
V případě poškození dělohy mohou na její stěně vznikat jizvy. V případě chronického zánětu se vytváří srůsty, zejména ve vejcovodech. Z toho pak vyplývá neschopnost oplodněného vajíčka uhnízdit se v děloze - neplodnost2, nebo neschopnost oplodněného vajíčka přejít vejcovodem do dělohy - mimoděložní těhotenství21.
Poškození děložního čípku může způsobit neschopnost udržet plod v děloze do porodu, což vede k předčasnému porodu19 nebo k samovolnému potratu13 v případě dalšího - chtěného - těhotenství24.
Při Rh negativitě matky potrat zvyšuje riziko sérové nemoci u dalších dětí a tato může vést až k jejich smrti.
Pozdní - pro zdraví ženy: rakovina prsu
Prsní žláza se skládá z lalůčků, které v průběhu života ženy dozrávají. Po narození má prsní žláza děvčátka primitivní lalůčky 1. typu. Tyto jsou nezralé a citlivé na působení karcinogenů a zhoubného bujení. V pubertě se mění z typu 1. na typ 2. , který je ještě stále citlivý na karcinogeny. Během těhotenství dochází pod vlivem hormonů nejprve ke zmnožení těchto lalůčků. Ve 3. trimestru těhotenství (po 32. týdnu23) vyzrávají na typ 3. , který má zvýšenou odolnost vůči karcinogenům. Po porodu se mění na typ 4., který produkuje mléko, i tento typ má zvýšenou odolnost vůči karcinogenům. V případě umělého ukončení těhotenství zůstává v prsní žláze velké množství "vzbuzených" buněk, které nedozrají a zvyšují u této ženy riziko vzniku rakoviny prsu. Riziko se ještě více zvyšuje, pokud jde o ukončení prvního těhotenství.
Související články
Více o interrupci na modrykonik.cz
- Diskuze: Máte některá zkušenosti s interrupcí?
- Diskuze: Jdu na potrat. Dá se s tím pocitem vyrovnat?
- Diskuze. Miniinterrupce, do kolika hodin před zákrokem můžu pít?
- Diskuze: Zákon o zrušení interrupce. Co si o tom myslíte?
- Skupina uživatelek: Naděje umírá jako poslední - aneb i nám se jednou zadaří...
- Skupina uživatelek: Nevzdáme se, mimčo se povede!
Externí linky
- Poradna Alexis - poradna při nechtěném těhotenství av případě následků potratu: http://www.alexisporadna.sk/
Použité zdroje
- http://sk.wikipedia.org/wiki/Umel% C3% BD_potrat
- Zákon SNR č.. 73/1986 Sb. o umělém přerušení těhotenství, ve znění pozdějších předpisů.
- Janet R. Daling, Kathleen E. Malone, Lynda F. Voigt, Emily White, and Noel S. Weiss, "Risk of Breast Cancer Among Young Women: Relationship to induced Abortion," Journal of the National Cancer Institute, Vol.. 86, No. 21, November 2, 1994, pp. 1584-1592
- Gissler, M., et. al., "Pregnancy-associated deaths in Finland 1987-1994 - definition problems and benefits of record linkage," Acta Obsetricia et Gynecolgica Scandinavica 76:651-657 (1997).
- Mika Gissler, Elina Hemminki, Jouko Lönnqvist, "Suicides after pregnancy in Finland: 1987-94: rejstřík linkage study" British Medical Journal 313:1431-4, 1996.
- http://www.rodicka.cz/do-kdy-interupce-casta-ot...
Zkušenosti s interrupcí
Miniinterupce a psychika
Ahoj,před pár dny jsem prodělala miniinterupci. Nejhorší na tom je, že jsme s přítelem miminko moc chtěli a když se nám to podařilo asi po půl roce, tak já jako kdybych byla smyslů zbavená jsem dítě najednou nechtěla. Nechápu se, přítel to asi taky nikdy nepochopí, jediné, co by vše vysvětlovalo je to, že jsem snad byla v nějakém šoku, nedokážu si své jednání a chování vysvětlit. Přítel mě prosil, ale já nakonec šla a zbavila se plodu.
Teď je mi ze sebe zle, nechápu, jak jsem to vůbec mohla udělat, mám strašné výčitky a jen brečím, ale zasloužím si to. Podotýkám, že je mi 40, mám již dvě velké děti a přítel taktéž, ale milujeme se a dítě spolu jsme moc chtěli a když přišlo, tak...
Je mi ze sebe zle, nenávidím se. Nelituji se, všechny ty výčitky si zasloužím, ale strašně při tom trpím.
Teď je mi ze sebe zle, nechápu, jak jsem to vůbec mohla udělat, mám strašné výčitky a jen brečím, ale zasloužím si to. Podotýkám, že je mi 40, mám již dvě velké děti a přítel taktéž, ale milujeme se a dítě spolu jsme moc chtěli a když přišlo, tak...
Je mi ze sebe zle, nenávidím se. Nelituji se, všechny ty výčitky si zasloužím, ale strašně při tom trpím.
0 poděkování
Poděkuj za zkušenost
Gestační trofoblastická nemoc - mola
Otěhotněla jsem v dubnu 2011 a po miminku jsme toužili. Dlouho nic nebylo vidět i přes pozitivní těhotenský test. Takže jsem k dr chodila každý týden, pak konečně něco viděl a zdálo se všechno ok. Další návštěva za 14 dní.
Jenže za necelý týden jsem v noci začala krvácet a panikařit, nicméně jsem vydržela do dalšího odpoledne a šla ke svému dr. Už když se díval na obrazovku věděla jsem, že je všechno špatně. Ten pohled a výraz v tváři řekl všechno i bez jediného jeho slova. Všechno mi vysvětlil a zavolal do nemocnice. Mě poslal sbalit si tašku a do 2 hodin mám být v nemocnici. Viděl to na Gestační trofoblastickou nemoc - mola kterou pak následně testy potvrdily.
Ve chvíli, kdy se za mnou zavřely dveře ordinace a já stála v čekárně, začala jsem plakat. Naštěstí se mnou byla kamarádka a já se mohla o někoho opřít. Domů za mnou přijela maminka a sbalila mi tašku. Do nemocnice pak manžel.
V nemocnici mi řekli, že interrupci udělají druhý den dopoledne jelikož je to moc velké a mají strach, že bych v noci začala krvácet. Další den v 11 hodin jsem podstoupila zákrok. Nejhorší bylo to čekání a pak přístup lékaře: "Vy jste brečela? Byl to jen shluk buněk." Ano byl, ale i tak jsem ho těch pár týdnů milovala...
S prázdnotou a smutkem se vyrovnávám ještě dnes, i když už dlouho máme doma krásného syna.
Jenže za necelý týden jsem v noci začala krvácet a panikařit, nicméně jsem vydržela do dalšího odpoledne a šla ke svému dr. Už když se díval na obrazovku věděla jsem, že je všechno špatně. Ten pohled a výraz v tváři řekl všechno i bez jediného jeho slova. Všechno mi vysvětlil a zavolal do nemocnice. Mě poslal sbalit si tašku a do 2 hodin mám být v nemocnici. Viděl to na Gestační trofoblastickou nemoc - mola kterou pak následně testy potvrdily.
Ve chvíli, kdy se za mnou zavřely dveře ordinace a já stála v čekárně, začala jsem plakat. Naštěstí se mnou byla kamarádka a já se mohla o někoho opřít. Domů za mnou přijela maminka a sbalila mi tašku. Do nemocnice pak manžel.
V nemocnici mi řekli, že interrupci udělají druhý den dopoledne jelikož je to moc velké a mají strach, že bych v noci začala krvácet. Další den v 11 hodin jsem podstoupila zákrok. Nejhorší bylo to čekání a pak přístup lékaře: "Vy jste brečela? Byl to jen shluk buněk." Ano byl, ale i tak jsem ho těch pár týdnů milovala...
S prázdnotou a smutkem se vyrovnávám ještě dnes, i když už dlouho máme doma krásného syna.
0 poděkování
Poděkuj za zkušenost