Kdysi byly věci nějak. Dnes jsou jinak a před "kdysi" byly zase jinak. Naše mamky nám radí, co a jak s dětmi. Vždyť mají mnoho zkušeností. Ne však každá rada je k nezaplacení. Manipulace s dětmi má důležitý vliv na jejich zdravý tělesný vývoj.
Předčasné sezení nebo chodítka jsou přesně ty věci, které byly kdysi tak a dnes jsou jinak. Něco, co vypadá opravdu nevinně, může děťátku škodit. Více si toto téma objasníme s fyzioterapeutkou Mgr. Lubicou Rostášovou, která se specializuje na funkční diagnostiku poruch pohybového systému a terapii funkčních a strukturálních poruch pohybového systému u děti (od novorozenců) a dospělých a na vývojovou kineziologii.
1. Jak vnímáte manipulaci s dětmi dnešních rodičů ve srovnání s minulostí? A jaký vliv má nesprávná manipulace na budoucnost děťátka?
V současnosti dělají rodiče stále stejné chyby při manipulaci s děťátkem, jaké dělali i naši rodiče. Nedělají to vědomě, jednoduše nevědí, že s miminkem se má manipulovat jinak, že to má své opodstatnění a významně to ovlivňuje další motorický vývoj dítěte.
Nesprávná manipulace způsobuje různé poruchy pohybového systému, a to již od narození dítěte. Např. asymetrický vývoj, polohový reflux, jednostranná plagiocefalie (proležená hlavička na jedné straně), různé funkční pohybové poruchy, které v pozdějším věku života mohou být základem pro vznik různých strukturálních poruch pohybového systému, získané formy skoliózy, poruchy příjmu potravy, poruchy spánku, později poruchy v oblasti vnímání jednotlivých částí těla a provedení pohybu z hlediska kvality a různé jiné poruchy. Protože lidské tělo pracuje jako jeden celek a porucha jednoho systému ovlivňuje zákonitě všechny další systémy.
2. Kdy začít se správnou manipulací dítěte?
Se správnou manipulací mají rodiče začít od úplného narození dítěte, protože miminko je odkázáno na jakýkoliv pohyb, který se s ním bude dít, na rodiče (myšleno tím, že se nedokáže samo přemisťovat z místa na místo, neumí se samo najíst, umýt, obléknout apod.). Proto každý jeden pohyb, který směřuje k děťátku za účelem s ním manipulovat, musí být prováděn správně - s ohledem na vývojový věk dítěte.
Když mám doma čerstvě narozené miminko, tak ho nebudu nosit na rukou ve vertikále, kde jeho nevyvinutý nervově-svalově-kosterní aparát bude ovlivňovat gravitační síla, které se v této poloze neumí bránit. Ale budu s ním manipulovat v poloze horizontální, která je pro něj nejvíce přijatelná. Nosit dítě většinu času z dne na rukou, v šátcích a různých jiných závěsech a nosičích je pro jeho vývoj velmi nepříznivé. Motoricky se bude děťátko projevovat pouze tehdy, když na to bude mít vhodné podmínky, které mu poskytne pevná opora. A tou je zem - aby se cítilo bezpečně a dostatečně stabilně. To znamená, že dítě má být během dne, když nespí, položené na podložce na zemi, aby se mohlo volně motoricky projevovat a rodič musí být u něj a sledovat jeho pohyby, někdy mu zajistit oporu svou rukou, polohovat ho ze zad na břicho, později i na boky.
Na rukou, v šátku, závěsu či nosiči se děťátko nikdy motoricky projevovat nebude, protože nato nemá prostor a podmínky. Nakonec to jeho centrální nervový systém vyhodnotí tak, že to nepotřebuje, protože většinu dne visí ve vertikále, na kterou ještě není stavěno, ale ono to neumí a také to neví ani jeho rodiče. Když se pak dítě položí na zem, začne plakat, protože tu polohu nezná, nedokáže se v ní stabilizovat a znovu přijdou rodiče a vezmou ho do náruče, aby neplakalo. Tím vzniká ohromné přetížení celého těla a vytvářejí se různé poruchy pohybového systému. Kdyby si dospělí zahráli na malinké dětičky, které ještě neovládají své tělo, a přistoupil by k nim "obr" (aby je mohl unést) a nosil by je v náruči ve vertikále, v šátku, závěsu či jiném nosiči, tehdy by pochopili jak to jejich děťátko přetěžuje, a co vlastně prožívá.
3. Takže volný, ale kontrolovaný pohyb je pro děti nejzdravější. Kdysi byl trend posadit dítě mezi polštáře nebo ho podpírat v kočárku pomalu od 3.-4. měsíce. Co mu tím rodič způsobuje?
Nenazývejme to trendem, ale spíše nevědomostí rodičů, že to dělat nemají. Lidé si stále myslí, že sed, stoj a chůze se učí. Tyto věci však učení nepodléhají, jsou to vrozené automatismy (druhově dané), které vlivem hierarchického dozrávání vyšších nervových struktur nastupují samy. Protože se lidské mládě rodí motoricky nezralé, trvá mu jeden rok, než se postaví na nohy a pak začne chodit. Není to jako např. u žirafy, která po narození dokáže stát a nepotřebuje na to jeden celý rok.
Předčasným posazováním děťátka tedy dochází v první řadě k nerespektování jeho přirozeného vývoje, což má za následek množství poruch v oblasti dalšího psychomotorického vývoje, jak již bylo zmíněno výše. Postupným hierarchickým dozráváním vyšších nervových struktur si děťátko (které na to to má vytvořené vhodné podmínky) přidává zhruba v každém měsíci nový pohybový vzor. Samostatný sed se objevuje až mnohem později, kolem 10. měsíce života dítěte.
4. Je pravda, že pokud rodiče děti předčasně posadí, snižují tím pravděpodobnost lezení?
Obecně mohu říci, že dětičky, které byly předčasně posazené, mají z hlediska kvality jiný motorický vývoj jako dětičky, které dospěly k sedu přirozeným vývojem. U předčasně posazovaných dětí dominuje v jejich motorickém projevu patologie. Převaha kvantity pohybu na úkor kvality pohybu. Mnoho dětí přeskakuje jednotlivé motorické fáze, kterými si zhruba každý měsíc obohacují svůj pohybový repertoár tím, že do něj přidávají nový pohybový vzor, který si znovu nějaký čas zdokonaluje. Takže se může stát i to, že dítě lezení po čtyřech vynechá nebo leze z hlediska provedení daného pohybu nekvalitně, případně leze krátce.
5. Prospívá lezení po čtyřech dětem? Například při zpevnění páteře?
Lezení po čtyřech je z vývojového hlediska, pokud probíhá správně a trvá dostatečně dlouhou dobu (resp. přiměřeně dlouhou dobu), velmi podstatné, protože dochází k centraci ramenních a kyčelních kloubů. Dítě se pohybuje v tzv. překříženém pohybovém vzoru, který začíná oporou o horní končetinu, hlava a pánev se stabilizují v neutrálním postavení a páteř se chová jako napřímená stabilní tyč, potom následuje opora o kontralaterální (druhostrannou) dolní končetinu a tím se dokončí se tzv. dorzoventrální (zado-přední) stabilizace páteře.
6. Diskutovanou věcí je rovněž posazování dětí do chodítka. Některé maminky tam dávají dětí od půl roku, nebo ještě dříve. Jaký je nato Váš názor? Je chodítko vhodné pro zdravý tělesný vývoj děťátka?
Už z mých předchozích odpovědí je jednoznačné, že použití chodítka pro dítě je vstupní branou k patologii. I dítě, které dosud nejevilo žádné známky patologie ve svém vývoji, ji použitím chodítka hned získá. Jelikož jsme si říkali, že sed, stoj a chůze nepodléhají učení, protože jsou to vrozené automatismy, které hierarchickým dozráváním vyšších nervových struktur nastupují samy, nemůžeme tedy očekávat, že se dítě, které nemá dostatečně zralý nervový systém (protože ještě ten čas nenastal), naučí chodit v chodítku. Pokud byste totéž dítě např. ve věku 6 měsíců dali do chodítka, zaprvé by se neumělo s touto polohou ztotožnit, zadruhé by tam viselo se zakloněnou hlavou a oporou o špičky nohou. Pokud by se mu podařilo udělat posun chodítkem vpřed odrazem o špičky, tak bychom si jako rodiče mysleli, že to dítě už chodí ? Pokud ano, tak proč potom nechodí bez chodítka, když je mu 6 měsíců!
Pravda je taková, že pokud bychom pak to samé dítě z chodítka vyndali a dali ho do stejné polohy, jakou mu zajišťovalo chodítko, tak bychom viděli, že děťátko ihned spadne. Samozřejmě ať to nikdo nezkouší. Dítě začne chodit samo, když na to bude jeho centrální nervový systém zralý a umožní mu se do té polohy dostat, ale před tím si musí projít množstvím vývojových fází. Chodítko je pro vývoj dítěte stejně nezdravé, jako pro dospělého nikotin a alkohol.
7. Setkala jste se ještě s nějakými chybami v praxi, které dělají rodiče? Co byste rodičů, kteří s dětmi mají "velmi naspěch"?
Rodiče nevědí, že dělají chyby. Nemají to odkud vědět, protože nejsou v této oblasti odborníci. Rodičům, kteří čekají miminko nebo ho již mají, doporučuji pravidelně v období prvního roku života dítěte navštěvovat ambulanci fyzioterapeuta, který se zabývá ontogenezí. Později podle potřeb a úmluvy, aby dítě sledoval a rodiče učil, jak k dítěti přistupovat, manipulovat s ním, stimulovat ho a sledovat jeho pohybové projevy, aby v budoucnu nemuseli řešit závažnější poruchy pohybového systému.
Očekávám nálet šátkujících..3..2..1. Jinak za mě - mám vyzkoušené jak nošení, tak nenošení a obě děti začaly po 4 lézt v půl roce a chodit v 11m.