Ukradli mi porod aneb syndrom ukradeného porodu
„Moje těhotenství probíhalo krásně a přirozeně. Stejně tak jsem si představovala svůj porod. Z představy o klidném a silném osobním prožitku z příchodu našeho dítěte na svět mě bohužel vyvedl zdravotnický systém. Cítím, že mi byl můj porod ukraden.“
Lze traumatům předcházet?
Psychologická stránka porodních prožitků je stále zásadnější i pro odborníky, kteří čelí nárůstům porodních traumat. Odhadem 9 % žen trpí po porodu posttraumatickým stresovým syndromem. Ovšem ještě v devadesátých letech bylo i renomovanými vědci prohlašováno, že neexistuje vztah mezi emocionálním a fyzickým prožitkem ženy během a po porodu.
Na základě informací, které o syndromu ukradeného porodu máme, je mylné se domnívat, že tímto traumatem utrpí ženy, které měly vyloženě komplikovaný porod či rodily císařským řezem. Stejně tak nelze tvrdit, že přirozený porod zaručí rodičce netraumatický zážitek. Například u žen, které si porod císařským řezem přály (z důvodu strachu z porodního prožitku), může být naopak spouštěčem porodního traumatu právě pocit bezmoci a potřeba být lékařsky kontrolována z důvodu obav o své zdraví a život dítěte.
Začínám rodit
„Několik dní před termínem porodu mi odešla hlenová zátka a druhý den jsem začala krvácet.
Na příjmu v porodnici se veškerý můj strach začal zhmotňovat. Mezi sténáním rodící ženy na příjmu mi lékař oznámil, že jsem zcela bez plodové vody. Dítě je v podstatě úplně na suchu a můj tlak je hrozně vysoký, takže mě dají na předporodní pokoj a během dopoledne se rozhodnou o dalším postupu.
Cítila jsem se rezignovaně a dokázala jsem si představit, že si i klidně nechám provést císařský řez. Hlavně ať je dcera v pořádku a co nejdříve se mnou. Ve strachu o to, co se bude dít, jsem musela vyplňovat již potřetí dokumentaci potřebnou k tomu, abych mohla porodit. Těhotenskou průkazku jsem totiž ve spěchu a stresu při odjezdu do porodnice zapomněla na botníku. Absence mé těhotenské průkazky vyvolala v místnosti doslova skandál a můj muž se pro ni musel okamžitě vrátit.“
Za okamžik vám řekneme, co se bude dít
„Na předporodním pokoji (hekárně) jsem bez jakékoliv informace o svém a dceřiném stavu strávila nejen celý den, ale i noc a následující dopoledne. S vědomím, že nemám plodovou vodu, jsem se strachovala, zda je miminko v pořádku. Neustále jsem apelovala na příchozí sestry, aby mi zavolaly nějakého lékaře, který mi řekne, co se děje. Vždy mi ale odpověděly, že lékaři mají hodně práce a není prostor na to, aby se se mnou setkali.
Vyslechla jsem si průběh porodů asi třiceti dětí - křik rodících žen v porodních boxech kolem, neustále svítící světlo. Stále jsem krvácela, stále jsem se dožadovala informací. Bála jsem se a byla jsem osamělá.
Konečně přišla mladá lékařka. Můj stav je dobrý, vody je dostatek, dcera je v pořádku, ovšem nesestupuje do porodních cest. Byla jsem vzápětí převezena na rizikové oddělení. Smířila jsem se se skutečností, že můj vysněný přirozený porod skončí nepřirozeným vyvoláním a zřejmě pro mě velmi bolestivě. Toužila jsem po tom, aby moje těhotenství konečně skončilo. Tu noc jsem po velmi dlouhé době spala klidným a hlubokým spánkem a ráno před vizitou jsem měla dobrou náladu a odhodlání.“
Dnes se narodí moje dcera
„Ranní vizita v čele s primářkou oddělení mi skutečně sdělila, že mi porod ihned vyvolají, jelikož tomu nic nebrání. Sama jsem se lekla své radostné reakce, ale skutečně se mi ulevilo. Již dnes budu mít dceru u sebe a všechno tím skončí. Byla jsem odhodlaná zvládnout naprosto cokoliv. Dostala jsem tabletku na vyvolání porodu. Při další kontrole mi bylo řečeno, že mě okamžitě vezou na porodní sál, jelikož se dobře a rychle otvírám.
Bez upozornění mi lékařka provedla hamiltonův hmat, který byl mimořádně bolestivý a prorazila mi plodovou vodu. Zdravotní sestře oznámila, že má do karty zapsat, že voda praskla spontánně. To mě trochu zarazilo a začala jsem být pozornější.
Dnes si uvědomuji, že přesně tenhle okamžik zapříčinil to, co se po zbytek porodu odehrávalo - měla jsem potřebu být neustále ve střehu, protože kdykoliv jsem se uvolnila, někdo mi provedl něco bolestivého a něco, co jsem nechtěla. Přesně to bránilo celému porodu v tom, aby probíhal přirozeně.“
Syndrom nepostupujícího porodu
„Na porodní sál mě museli odvézt na vozíku, protože už jsem nemohla chodit. Kontrakce byly velmi silné. Tam na mě už čekal muž, se kterým jsme byli konečně spolu a sami. Když jsem si lehla na porodní lůžko, toužila jsem mu hned říct, jak vše probíhá a co se děje. Do toho přiběhla porodní asistentka, která na nás hystericky křičela, že jí chybí nějaký z těch padesáti papírů, které jsme už asi třikrát vyplňovali.
Během následujících tří hodin byly kontrakce prakticky neustávající. Já během nich ztratila orientaci v čase a prostoru, jelikož jsem nebyla schopna změnit polohu a ani otevřít oči.
Při další prohlídce mi lékařka udělala další hamiltonův hmat. Následně mi byl nabídnut epidurál. To mě dle mých teoretických znalostí z knih přivedlo k myšlence, že jsem otevřená natolik, že přichází poslední porodní fáze a dle některých studií by epidurální anestezie mohla porod urychlit. Tak jsem, ačkoliv jsem to původně nechtěla, souhlasila.
Bylo mi oznámeno, že anesteziolog je na gynekologickém oddělení dnes první den. Muž bez výrazu v tváři a pozdravu mě s pomocí lékařky ohnul v pase a vyhodil manžela z porodního sálu. Snažila jsem se sdělit, že takto ohnutá nemohu dýchat. Byl to další důvod k nedůvěře v to, co se děje. Ale stále jsem byla odhodlaná přežít všechno.
Po zavedení epidurálu se mi hodně ulevilo, jelikož kontrakce zeslábly. Mohla jsem se dobře nadechnout a otevřít oči. Když jsem se vzpamatovala, viděla jsem, že to celé trvalo sedm hodin. Napila jsem se a snažila jsem si srovnat myšlenky, změnit polohu, promluvit s mužem, zeptat se sestry, jak porod probíhá. Sestra mi oznámila, že mi zavádí oxytocin, protože kontrakce ustaly. Sestra mi řekla, že se nemám bát, že to pomůže. V tu chvíli jsem si uvědomila, že všechno to, co jsem o zásazích do porodů četla, se mi právě stalo. Že všechny ty léky, které jsem během těch několika hodin dostala, mi způsobily totální otupění, neschopnost se hýbat a totální rezignaci mísící se se zlobou. Zlobou hlavně sama na sebe, že jsem to vše dopustila.
Ještě než se kontrakce začaly znovu pravidelně rozbíhat, přišla do pokoje lékařka, která mi rázným hlasem oznámila, že pokud budu takhle pokračovat, udělají mi císaře. Nechápala jsem, kde je chyba. Ona mi vysvětlila, že neumím dýchat a tak se moje dítě pokaždé, když při kontrakci lapám po dechu, dusí, což mi instruktážně ukazovala na monitoru. Snažila jsem se tedy dýchat dle toho, co mi ukazovala sestra a u toho pozorovat nabíhající číslíčka na monitoru. Po několika sekundách ale lékařka vykřikla, že už toho má dost a provede okamžitého císaře.
Než jsem se rozkoukala, sestra mi natahovala na nohy punčochy. Vrátil se zpátky anesteziolog. Klesla jsem hluboko do porodního lůžka, ze kterého se stal vozík na převoz na sál. Byla jsem odevzdaná.“
Akutní císařský řez
„Chlad a prudké světlo operačního sálu, dýchací maska. Byla jsem smířená s tím, že to nepřežiju. Věděla jsem ale, že je dcera v pořádku.
'Ježišimarja,' vykřikla lékařka krátce po oznámení své asistentce, že začíná operace. Lekla jsem se. Byla to přesně ta chvíle, kdy vám během mikrosekundy projede hlavou tisíce katastrofických scénářů včetně vlastní smrti.
'Tady je teda tuku, to je hrozný.' Lékařka se s operačním týmem dělila o svůj dojem z mého právě rozříznutého břicha. Zřejmě tuším, co bude dnes doma vyprávět muži. Já jsem nedokázala porodit svou dceru, ona má legraci z toho, že jsem tlustá.“
Absence bondingu – narodila se mi?
„Narození mojí vysněné dcery se odehrálo s podivným pocitem houpnutí a ulevení páteři. Vyndali ze mě dvou a půl kilové stvoření, které místo na má prsa, jak jsem si přála, odnesli někam za roh. Slyšela jsem, jak tiše pláče, spíš kňučí jako štěňátko.
Věděla jsem alespoň, že je v pořádku.
Místo poporodní euforie a radosti, že jsem po tolika hodinách bolesti porodila holčičku, jsem další hodinu nehybně ležela na sále a čekala, až mě zašijí.
Dceru mi přinesla lékařka ukázat. Vypadala jinak, než jsem myslela. Nemohla jsem se jí dotknout, jelikož jsem měla všude hadičky a na tváři masku. Řekla mi, že je zcela v pořádku, má plné apgar skóre, nic jí nechybí. Hlas té pediatričky byl první hezká věc za celou dobu.“
Po porodu
„Nemohla jsem mluvit, měla jsem hroznou žízeň, mohla jsem hýbat jen očima. A strašně mě bolelo břicho.
Myslela na mé nesplněné přání, že po porodu budu mít dceru na břiše. S mužem si ji budeme prohlížet, budeme poprvé spolu. Těšila jsem se na to, že pro něj budu statečná, že ocení, jak jsem přivedla na svět jeho dceru.
Místo toho mi dceru přinesli asi po pěti hodinách přiložit, ale já jsem stále ještě nemohla ani zvednout ruce, abych ji pohladila nebo držela. Snažila jsem se ji pořádně prohlédnout. Byla tak malá, ale nemohla jsem udržet oči, bylo mi hrozně zle.
Jako náhradu za okamžik, kdy jsem chtěla s mužem sdílet chvíli narození naší dcery, jsme si psali SMSky. V nich jsme každý s ohledem na toho druhého polykali své zklamání. Ukradli mi porod, ukradli mi chvíli, na kterou jsem čekala.
Ač jsem se snažila vyrovnat se situací, pořád jsem cítila, že jsem neporodila. Vztah k dceři jsem si budovala víc jak rok. Ačkoliv jsem se o ni dokázala dobře starat, až po tak dlouhé době jsem konečně začala cítit větší lásku a chvilky štěstí v její přítomnosti. Dny a noci jsem se ale zase trápila tím, že jsem špatná, protože necítím to, co bych měla. Než jsem se naučila si dceru užívat, byl jí rok pryč.“
Proč vzniká syndrom ukradeného porodu?
- Doba bondingu byla zkrácena, nebo bonding vůbec neproběhl. Ideálně by měl bonding trvat alespoň jednu hodinu, tzv. „zlatá hodinka“.
- Žena při dlouhém či bolestivém porodu získá pocit bezmoci.
- Žena nabyde pocitu, že bez lékařské péče by sama neporodila a že nebyla u zrození svého dítěte samostatná.
- Pokud z nějakého důvodu neproběhl porod tak, jak si přála. Například u jejího porodu nebyla osoba, kterou tam chtěla mít. Nebylo jí dopřáno rodit v poloze, jaká jí byla příjemná.
- Častým spouštěčem nepohody bývá taky nějaký druh konfliktu s personálem porodnice.
- Nedostatečná komunikace personálu k rodící ženě. Neupozornění předem na zákroky, které jí budou provedeny, často vede k pocitu bezcennosti, zneužití.
Projevy syndromu ukradeného porodu
Příznaky porodního traumatu se mohou dostavit okamžitě po porodu, nebo přijdou i po delší době. Některé ženy získají pocit selhání ještě v porodnici, jiné začnou zážitek analyzovat až v domácím prostředí - často až po šestinedělí, kdy žena zůstává s dítětem osamocená a má prostor více přemýšlet jak o porodu, tak o svém vztahu k dítěti.
- Ženy často cítí pocit viny, že nebyly schopny porodit tak, jak si to představovaly.
- Viní se z toho, že nebyly schopny ovládnout svoje projevy. A ačkoliv nechtěly, nechaly si dát léky proti bolesti.
- Cítí pocit viny i ke svému dítěti, že ho nechaly samotné. Že s ním nemohly být po jeho narození.
- Maminky si dokola přehrávají porodní zážitek a snaží se analyzovat, kde se udála chyba, která vedla ke komplikaci.
- Žena často k dítěti necítí lásku, jakou očekávala. Časté jsou potíže s kojením, nedostatečnou tvorbou mléka. Žena si hledá vztah ke svému dítěti složitěji a třeba i několik měsíců.
Fyzické projevy traumatu přicházejí později
Často jsou to bolesti v oblasti jizev, které při porodu vznikly, bolesti pánevního dna. Bolest pochvy a hráze často cítí i ženy, které nerodily vaginálně.
Ženy, které porodily akutním císařským řezem (již ve fázi vypuzovací), mívají syndrom ukradeného porodu nejsilnější. Často jim zůstává pocit, že vlastně neporodily. Mívají stále pocit těhotenského břicha, nadýmání, tvrdnutí. I v důsledku přeříznutí bříšních svalů při operaci či poškození nervů v oblasti jizev jim zůstává velké břicho delší dobu.
Dobrý den nevíte někdo kde v které porodnici ta žena rodila ? děkuji moc
Dnes je to přesně rok od velmi podobného zážitku ☹ je mi to tak líto....
je to otřesný článek nevěděla jsem že ještě v dnešní době se takto v porodnicích chovají, děsivé, je mi z toho zle
pisatelka by měla zveřejnit porodnici kde se to stalo, tohle by nemělo zůstat přece utajené je to příliš vážné, nebo redakce modrého koníku ???
Tento článek přesně popisuje i můj hororový první porod syna před deseti lety, jen mě ještě napoprvé, když jsem přijela do porodnice ve 34+2 s velkými bolestmi už 11 hodin doma vyhodili, že jsem hypochondr. Navíc mám cukrovku od dětství, přesto jsem dostala jen injekci hořčíku a odplazila se na pár hodin zpět domů.
Myslím, že jsem neměla ten článek vůbec číst, průběh porodu jsem měla vlastně úplně jiný, ale ve spoustě věcí je to koukám všude stejné. Přijedete porodit, a oni vás léčí. Já jsem přijela rodit do nemocnice v deset večer, doktorka se rozhodla, že nerodím (dobrá, asi tedy nepoznám, že rodím, když už je to potřetí), narvala do mě utlumovák a nakonec i lék, který potlačuje kontrakce a je zakázané ho používat ve třetím trimestru!! A to mi prosím narvala medikaci, aniž by mi kdokoli cokoli vysvětlil (a to jsem se ptala, co mi to dávají - prý něco na uklidnění). To, o jaký lék se jednalo, jsem se dozvěděla až z dokumentace, kterou jsem si vyžádala po porodu. Po té medikaci vyhnali manžela s tím, že se nerodí, mě šoupli někam na pokoj (asi ať je ode mě pokoj), no a pak si toho moc nepamatuju kromě toho, že jsem tam byla sama, strašně se mi motala hlava a šíleně mě to bolelo. Manžel domů neodjel, byl někde v okolí nemocnice a dobře udělal, do dvou hodin od příjmu jsem i přes snahu doktorky o zastavení porodu porodila. Manžel doběhl zrovinka, když mě asistentky doslova táhly na porodní sál. Málem ho kleplo, když viděl, do jakého neprovozuschopného stavu mě tam ty báby dostaly (odjížděli jsme z domu v naprosté pohodě a pak pro něj střih a vidí trosku). Vůbec netuším, jak se mi podařilo porodit, téměř nic si nepamatuju kromě bolesti a toho, že jsem se někde potácela. A víte co? Je to osm měsíců, ale jako by to bylo včera! Pořád jsme doma řešili, zda má cenu si stěžovat, stížnost leží připravená tady v šuplíku... Po tomhle zážitku říkám, že už úplně chápu ženy, které se rozhodly rodit doma, protože než takováhle péče, to fakt raději žádná a s lepším výsledkem.
Šílená zkušenost 😏
Můj třetí porod byl třeba celkem hektický...prvne mě pošlou z porodnice domů, následně mě za 2 hodiny přiveze zpatky záchranka, ihned klystýr, propíchnutí vody a šlo se na věc. Bonding po celé 2 hodiny na těle jsem nezažila ( matně si vzpomínám, že jsem malého měla na sobě asi chvíli), pak ho odvezli na umytí a přivezli mi ho zpátky v postýlce..i přes to všechno to pro mě byl ten nejlepší porod z mých tří.
Jestli je to reálný příběh, tak opravdu prosím o jméno porodnice.
Šílené, zajímalo mne ve které porodnici se toto odehrálo
Ač je to strašné, hodně záleží na tom, koho v nemocnici (je jedno kde) potkáte. S ohledem na maminku a porod by měli být určitě ohleduplní.
Já mohu porovnat dva naprosto jiné, byť přirozené, porody. Oba začaly prasklou vodou. U první jsem měla na telefonu porodní asistentku. Vše bylo bezbolestné, bez cítitelných kontrakcí. Jen mě bolely záda. Po čase jsme se sbalili a jeli. Už na příjmu sprdunk, že od vody do 2h na příjem. Papíry naštěstí měli, dávala jsem jen průkazku. Převléct, klystýr a odchod na porodní pokoj. Muže odveleli domů, že je čas. Ovšem dcerka byla rychlík, takže se po chvíli zase vrátil. Ovšem tou rychlostí nedorotovala jak měla a šla jinou polohou. To už šlo ráz na ráz - dáme oxytocin na kontrakce (monitor je neukazoval, ale cítila jsem je). Rozjelo se to v neutuchající jednolitou a 1,5h trvající kontrakci. Strašných lidí kolem, "idiotské" dotazy k akutnímu císaři ... a ne, víc si z téhle doby nevybavím. Jedno velké okno ...
Porodní asistentka potom sáhla dovnitř, něco luplo, cítila jsem studené nůžky (nástřih byl třeba, jinak by nešla ven) a dcerka byla na světě. Se šišatou hlavou (alá ten film lebkouni). Viděla jsem ji tak 15s než ji odnesli do inkubátoru prohřát a polohovat. Byla jsem tak vyčerpaná, že mi to v tu chvíli ani nedocházelo. Došlo mi to až na šestinedělí, že nemám dítě. Donesli mi ji až po skoro 8h od porodu, beze slova mi ji mrskli na postel a starejte se. To, že jsem se ve sprše sestřičce složila, nikdo neřešil.
Doma jsme se strašně dlouho sžívaly a dlouho trvalo než jsme si našly tu správnou cestu. Prostě ten start růžový rozhodně nebyl.
Druhý porod byl úplně jiný. Rupla voda, bolavé záda už dlouho. Proto jsme vyrazili poměrně hned. Muž jel pak zpátky pošéfovat dcerku a vrátil se vyloženě za 20min 12 🙂 Přijel, vtipkoval ... já zařvala volej někoho. Přiběhla asistentka, zařvala na chodbu, že se rodí. Nestačili udělat vůbec nic. Jen pode mě hodili nepromokavou podložku. Dcerka byla na dvě zatlačení venku, rovnou na břicho, kde ji tatínek stříhal pupečník. Pak asi na 2min převážit, přeměřit a trochu otřít. Zpátky ke mě a už tam zůstala.
Máme úplně jiný vztah než s tou starší. Ono na tom prvním setkání asi něco bude 🙂
Autorka jsem já, původní článek a jeho pokračování v celém znění je k přečtení na mém profilu. Jednalo se o FN Motol.
A děkuji všem za reakce.
@mblumtritt děkuji Vám mockrát, že jste se ozvala a uvedla jméno porodnice, udělala jste správně, s pozdravem Ivana Navrátilová
popravde, když jsem byla těhotná, bylo mi jedno, jesli mně rozříznou horem-spodem,
chtěla jsem jenom, ať to je dobré pro dítě... ta emoce byla tak silná, jasná, proste pokud bych si přála "přirozený" porod s tím, že mé dítě možná "přirozene" porod nezvládne, rodila bych doma.. omlouvám se za upřimnost, ale tak to cítím. zdravé dítě je nejvetsí dar. byla jsem starší prvorodička co otehotnela po delší neplodnosti
Dobrý den, jsem porodníkem víc jak 40 let , prakticky celý profesní život jsem pracoval v cizině. Rád bych se někdy sešel s několika rodičkami, prodiskutoval otázky kolem těhotenství a porodu a poslechnul si jejich názor. Možná, že bychom našli i společnou řeč.
Pracuji dále jako primář a podle mého názoru je problémem absolutním nedostatkem
či úplná Absence komunikace mezi personalem a pacientkami. My se snažíme tuto komunikaci již nastartovat besedami před porodem.
@jmajaku To jste přesně trefil, absence komunikace je totiž to hlavní, pacient je úplně ten poslední, který by se měl k něčemu vyjadřovat, alespoň u mě to tak bylo. Svojí dceři jednou zaplatím nějakou asistentku nebo dulu, která s ní půjde do porodnice a ten personál tam bude "kopat do zadku" = ptát se a dohlížet, aby se k ní nechovali jako ke kusu hadru, se kterým si můžou nakládat, jak chtějí.
@mblumtritt Já jsem v Motole rodila první dítě a i přes pár výhrad jsem byla celkem spokojená. Teď se rozhoduji, jestli se tam zaregistrovat i pro druhý porod, dost váhám, protože po porodu jsem byla sice spokojená, ale zpětně vím, že mě spousta věcí štvala (i když celkový dojem stále ok). Po tomto článku ale uvažuji, zda přeci jen radši nejít jinam (jenže nevím, KAM v Praze jít, aby to byla lepší volba). Díky za zveřejnění jména porodnice, moc mě mrzí, co jsi tam musela zažít.
Strasny. Fakt kruty. Nelidsky. Mam kratce pred porodem a pri cteni tohohle jakoby ukradli porod me, je mi to moc lito 😘😘😘😘😘
@mblumtritt zažila jsem něco podobného také v Motole ale malá už skoro nedýchal jak do mě něco rvaly a ještě mi něco vykládaly o špatném dýchání , v Krci my zase zastavily kontrakce prý abych se vyslala 😑 . Jsem ráda že mám zdravé obě děti i když vyčítám si to občas celé...
@anitttaa Já jsem taky rodila s tím, že chci hlavně zdravé dítě a udělám pro to téměř cokoli. PA ale nerespektovala ani základní soukromí, jako třeba že mi vlezla na WC (po klistýru, tak si domysleme, co se tam asi dělo), protože ona mě právě TEĎ přišla vyšetřit...Spoustu věcí udělali bez varování a mě tím zbytečně rozhodili a tak podobně. Vytáhli mi placentu a nečekali ani deset minut, přitom na její vypuzení je v pohodě hodina čas. Poslední tři hodiny mě naprosto zbytečně drželi připoutanou k monitoru, když ozvy byly naprosto v pořádku a nebyl k tomu důvod (a kdyby mě nechali chodit, tak by malá s klidem dorotovala a já třeba nemusela hodinu a půl tlačit). To mi prostě v pohodě úplně nepřijde. A že pak nevhodně komentovala náš výběr jména, to už byla jen taková třešnička.
Já jsem vcelku nenáročná, zvyklá doktory poslouchat a na svůj porod přes to všechno vzpomínám fakt moc ráda. Ta ALE tam ovšem jsou a ztratili mou důvěru. Když chci rodit bez těchto hloupých zásahů, tak mám radši rodit doma? Nemyslím, že bych chtěla moc. A tento příběh je fakt horovou ukázkou toho, jak totálně zpackat porod... a i kdyby to nešlo jinak, personál se může chovat přinejmenším slušně.
@ttm v Praze je to všude stejný (aspoň dle mojí zkušenosti z Apolinare a Krče a co vím z vyprávění a zkušenosti kamarádek. Zkus Rakovník, příště jedině tam.
@ttm jinak já byla v Krči docela spokojená, ale spolubydlící na pokoji zpackali porod přesně tak, jak je zde popsáno v článku.
@karlajasmine dobrý den, můžu se Vás zeptat co se Vám přihodilo u Apolináře ?
Máte někdo zkušenosti s porodnicí v Praze Podolí ? děkuji
@karlajasmine Díky za tip. Já bych radši pražskou, protože naší malé bude v době porodu 14 měsíců, takže budu chtít jet do porodnice až to fakt bude nezbytné a cestou ji budeme muset nechat u tchýně. Tudíž čím blíž, tím lépe..ale z pražských je to fakt asi všechno stejný, zkusím to prodebatovat s manželem, jak se na to bude tvářit. Když jsem nadhodila ambulantní porod, abych nemusela od starší být dlouho, tak se tvářil, že chci zabít sebe i to dítě. Až mu navrhnu, že chci jet rodit mimo Prahu, tak si bude myslet, že jsem se zbláznila definitivně 😉
@czdame Ted moc nestiham (rostou zuby..), zkusim napsat vic az bude cas, kdyztak se mi pripomente do zpravy 🙂 V podstate se nestalo nic hrozneho, akorat jsem tam proste nemela prirozeny porod ale zkratka ''vaginalni porod s medikaci'' a bez radne psychicke podpory.. hlavne po porodu neprobehl zadny bonding a dite (naprosto zdravy dite) mi na 2h odnesli do inkubatoru a musela jsem si pro nej dojit, navic mi ho nechteli ani dat, pry ''dite je v poradku, ale bezte se vyspat..''..
@ttm Presne 🙂 ja jsem radsi doma rodila. I kvuli bezpeci. Zazila jsem, ze i v porodnici, kde si na prirozenych porodech zakladaji, se muze najit iniciativni blb a porod pokazit. Porod je prirozeny proces a zena pri nem ma byt sebevedoma. Kdyz ji nabouraji klid, soukromi, sebevedomi, porodi jenom tezko, resp. ne bez komplikaci. A bylo to naprosto prirozene. Porodila jsem, pak prisly dve starsi deti, s miminkem se seznamily a sli jsme vsichni spat 🙂 Bylo to jakoby s nama byl odjakziva.
@ttm uvazovala jsem po prvnim porodu stejne, proto jsem zvolila Krc, aby manzel se synem mohli jezdit kazdy den na navstevu atd, ale uprimne jsem tak nejak podvedome tusila, ze to neni spravna volba.. klidne napisu vic do zpravy, ale ted uz bych to brala tak, ze radeji pojedu 30min nekam autem, nez si pokazit porod 🙂 Manzel by asi mluvil podobne jako tvuj, ale ruku na srdce, chlapi ten porod prozivaji trochu jinak nez my 😉
@knuffel Já jsem bohužel na výběr neměla, okolní menší nemocnice nedisponují novorozeneckou JIPkou, na kterou jsem musela pomýšlet vzhledem k mé cukrovce a porodu ve 34+2, rodila jsem ve velké nemocnici, pod kterou spadají všechny rizikové těhulky i z dalekého okolí, nedalo se jinak, známé se dokonce stalo, že zamířila do menší jiné nemocnice v okolí, když rodila na konci sedmého! měsíce, takže dítě hned putovalo do této "mojí" velké porodnice právě na novorozenecký JIP a ona zůstávala v té původní, protože v porodnici u miminka pro ni neměli místo, aby ji převezli a nemají tu povinnost ji přibrat také, takže si počkala na propuštění, a pak za miminkem dojížděla a partner vozil odstříkané mléko než ji propustili!!
A vlastne jeste neco, velike diky autorce clanku, i kdyz to pro ni podle me stale je svym zpusobem tezke. Ten nadpis je totiz uplne presny, vlastne vystihuje to, co citim taky, ukradli mi porod, tak je to!!
tiše žasnu nad vaším článkem, vlastně jste si vysnila JAK má porod vypadat a ono se to nestalo, nervozitu personálu, který je pod neustálým tlakem, jste si vyložila jako útok na vaší osobu, jenže oni se starali o to aby vaše dítě přežilo, jejich reakce musí být okamžité a rychlé, reakci lékaři, že už nebude na nic čekat (zřejmě mělo vaše dítě špatné ozvy) jste prakticky vůbec nepochopila, zřejmě pro vás bude příště lepší, aby jste rodila doma v klidu, no a potom uvidíte jestli vy a vaše dítě přežije, problém asi nebude v komunikaci, ale v předporodních kurzech, kde kdejaká blbka tleská, jak je porod úžasný a jak úžasná je první doba porodní a druhá doba porodní, na každou dobu vám prodá úžasný olejíček za pětikilo, kterým se máte pomazat v této fázi, no a když příjde na věc, máte fakticky pravdu, že vám byl tenhle nalhaný porod ukraden - protože fakticky neexistuje, není možné aby porod vypadal jak vy si jej vysníte, jen málokterá žena rodí bez bolesti, a má je slabý tlak a dítě vyleze a vy si zatleskáte
Asi je to hodne o lidech. Mrzi me, zes nemela stesti. Rodila jsem v Motole v 2015 a mam presne opacnou zkusenost. Snad jen jedine, co bych chtela jinak, ze po porodu a bondingu byla dcera vedle me 2h na vyhrivanem luzku a nechteli, abych ji brala do naruce. Pravda je, ze jsem byla unavena, mozna to bylo lepsi.Ale byly jsme spolu, hladila jsem ji a drzela za ruku. Prestoze tou doboi byla uzavera v podoli a maminek a deti bylo vsude moc, byli vsichni vstricni a mili. Na vse jsem se ptala, vzdy ochotne vysvetlili, nic neudelali bez meho souhlasu... Nemela jsem porodni plan, vedela jsem, jak si to chci zazit a skutecne to tak bylo. Atmosfera intimni a klidna, doktorka prisla az na finalni tlaceni, do te doby jsme to zvladly jen s PA a i ta byla jako duch a vzdycky se zjevila jen na chvilicku a zase jsme byli sami s muzem.
@jaanicce myslím, že vy jste vůbec nepochopila autorku článku.
@jaanicce A jaký jsi měla porod ty? To mě docela zajímá... kdybys měla takový, jako autorka článku, asi bys takhle nemluvila. A nemusí to vůbec souviset s tím, co si člověk představuje před tím.
@karlajasmine Ještě to promyslíme, mám na to ještě chvíli čas, než bych se musela registrovat. Já jsem s Motolem byla jinak moc spokojená, šestinedělí bylo perfektní, byli na mě hodní, doktorka u porodu byla zlatá,..Byla jsem prvorodička a poslechla na slovo. U toho druhého už vím, co mě čeká a některé věci nepřipustím (třeba mi nacpali entonox, to byl strašný zážitek). No mám z toho hlavu zamotanou.'Po porodu jsem tvrdila, že druhé rozhodně znovu Motol, zpětné už si jistá nejsem,no.. 🙂
@jaanicce za mě je jak článek, tak tvoje reakce oboje tak trochu extrém, pravda pro nezaujatého čtenáře bude asi tak někde uprostřed. Je třeba si přiznat, že ne každý je natolik silná a sebevědomá osobnost, že se ve stresu nenechá rozhodit personálem a nezačne o sobě nebo o jejich úmyslech pochybovat. Ženám se často vlivem hormonů a medikace změní nálada a zdravotníci musí být připraveni na vše. Prostě jsou i ženský, co se těsně před finále seknou a dostat z nich dítě je třeba za každou cenu, jinak by to bylo život ohrožujující. Já to naprosto chápu, že pak z toho někdo má trauma. Jiné ženy zase i s mnoha komplikacemi svůj porod hodnotí jako hezký zážitek. Tak to prostě je a každý to má jinak. Kdyby dva úplně stejné porody mohly prožít 2 různé ženy, tak jedna ho ohodnotí jako skvělý a druhá jako naprostou tragedii a nikdy více.
A velkou výhodou je, že při dalším pokusu, už člověk ví, do čeho jde, sám si zvládne ohlídat svoje reakce a pak i personál je víc v pohodě, když vidí, že maminka spolupracuje a je vyrovnaná, tak když nejsou komplikace není třeba ani nijak zasahovat. To už se skoro blíží přirozenému porodu, jen s jistotou péče v zádech, kdyby cokoliv. Za mě je tohleto top varianta. Kdyby nemocnice mohly investovat více času do předporodní přípravy pro registrované rodičky, tak si dokážu představit, že více maminek bude rodit v klidu a bez stresu,a tím se vyhnou i spoustě zbytečných komplikací, které jsou s tím pak vyvolané, podle mě často zbytečně. Ale jinak, když někdo chce rodit doma, ať tam klidně rodí. Je to zodpovědnost za jeho život a za život vlastního dítěte.
@ssandy Nevim teda, rodila jsem 3x a ze bych v prubehu porodu mohla neco hlidat... Zena se ma pri porodu dostat do jineho stavu vedomi, byt ve strehu je naopak nezadouci - kvuli bolesti, ktera je pak neumerna. Ano, zodpovednost to je - jako vsechno, kdyz rodite doma, v porodnici, usedate do auta, lyzujete. Proste vsechno, pokud nesedite ze strachu doma, je vlastne risk. V porodnici je to bezpeci jenom domnele... Zena da sebe i sve dite vsanc zdravotnimu personalu (narazi bud na fajn lidi a profiky nebo na takove jako autorka clanku). Kdyz se ale neco semele, tak je na to stejne sama az po zbytek zivota. Tezko si myslet, ze po zpackanem porodu nam bude nekdo z porodnice opecovavat postizene dite. Ja kdybych se nenarodila doma, ale v porodnici, tak tu ted nejsem - ani moji tri synove ;)
@jaanicce Vite, adrenalin je totiz u porodu nezadouci - porod zastavuje. Zena se musi u porodu citit naprost uvolnena, v bezpeci, psychicky v pohode, respektovana. Pokud je zdravotnik nervozni a prenasi to na zenu, je jasny, ze se porod pokazi. Ja chapu, ze prace zdravotniku je slozita, ale uprimne, casto si tu situaci komplikujou oni sami. Dle meho nazoru ma porod vypadat takto (popisu prvni polovinu porodu v Krci a druhou polovinu porodu U Apolinare) - v prvni dobe porodni v Krci me nechali zdravotnici naprosto o samote v klidu v pritmi, delala jsem si co jsem chtela, prochazela se atd, obcas me nekdo prisel s milym pratelskym usmevem zkontrolovat a poslechnout si miminko, nikdo me nenutil lezet ani mi nevnucoval zadne prasky proti bolesti atd. Druha doba porodni U Apolinare - tlacila jsem dite ven tak, jak jsem potrebovala a citila ja, v klidu, s oporou manzela a personalu.
Jak nema vypada porod - popisu prvni dobu porodni U Apolinare a druhou dobu porodni v Krci - v prvni dobe porodni tuna vnitrnich vysetreni, svetla, ruch, neustaly nabizeni nejakych prasku, nevedela jsem, co nabizeji, nerozumela, necitila jsem se vubec dobre.. a druha doba porodni v Krci - tlaceni na zadech, do oci mi svitilo svetlo, citila jsem, ze potrebuju byt v jine poloze nez na zadech, nebylo mi to umozneno, klesaly tudiz diteti ozvy a vytahli ho ze me oni.
Po porodu U Apolinare mi odnesli dite buhvikam a musela jsem si pro nej za 2 hodiny sama dojit, v Krci jsem naopak velmi ocenila krasny poporodni bonding, dite jsme s manzelem meli 2h u sebe o samote a bylo to nadherne.
Ono opravdu staci malo - respekt k rodici zene a doprat ji klid, a verim, ze mnoho zasahu zdravotniku by nakonec ani nebylo nutnych a zena i zdravotnici by mohli na porody pekne vzpominat.
Ženy, moc vám všem děkuji za reakce a hlavně za ty, které píšou, že se jich to dotklo tak, že něco ve svém porodním plánu udělají jinak. Hlavním cílem mého podělení se o ten zážitek bylo právě to, aby se takové diskuze otevřely a ženy si mohly určit, co chtějí a co nechtějí v rámci jejich možností. Doufám, že bude jen lépe i díky tomu. Respekt a klid pro všechny! Děkuji!
@czdame rodila jsem v Podolí 2015 a v dubnu jdu zase, porod dlouhy v 42,tt, naprosto bez meditace, vše s mým souhlasem , nechala jsem si prasknout vodu po asi 16 hodinách kontrakci, aby se to nějak pohnulo, jinak bez zásahu, monitory s mým souhlasem, jinak pohyb volný,porad ve sprše, dcera nechtěla dorotovat,tak mi por. Asistentky ukazovaly různé polohy ve sprše, na židličce u na porodním lůžku když jsem se už nechtěla zvednout 😊porodní asistentka úžasná.
Já budu v opozici. Kdo čte článek pozorně, musí mi dát za pravdu. Dle mého by se autorka měla probrat a děkovat za to, že její porod vůbec dopadl, tak jak dopadl. Píse, že začínal krvácením, vysokym tlakem apod., což jsou rizikové faktory, u kterých jde o krk matce i dítěte. Jako, s takovým startem jí nezbývá nic jiného než včasná lékařská pomoc. Lékaři postupovali naprosto standartně (nevím, co komu zde připadá otřesného). Když porod nepostupuje, dává se Oxytocyn, epidurál si podepsala sama, takže nevím, proč ta stížnost na přemíru medikace. A když porod ustává, akutní císař je spása. Nebo máte nějaké "příjemné a úžasné" řešení místo záchrany zdraví dítěte a matky?? Maminka pravděpodobně nemá žádné jiné problémy, tak se babrá v nějakých nepovedených představách o porodu. Kdyby jí dítě tím císařem nezachránili nebo se narodilo poškozené, tak by tu určitě žádná traumata z porodu neřešila. Buďte trochu skromější a děkujte za zdraví, které máte díky lékařům. A že se k vám nechovají jako ke královně, která má svůj vysněný porod, tak tak všichni koukejte, aby to tak bylo. Jestli ne, uvidíte, jak vás pomluvím. Ukradený porod...uf.
@kalo no tak vas soucit je koukam na stejnem bodu mrazu jako soucit te lekarky ktera "se na to uz nemohla koukat" a pote vtipkovala o tukovych zasobach..tot muj primy soud. trauma si clovek asi nevybira ze, lidská psyche je pomerne slozita a nejde si proste rict no je to tak urcite skvele, ze se mi to stalo takto a mela bych byt vdecna..clovek prece vnima a ne ze vse prijima jako stroj. Nechapu navic co vam prijde standartniho na vyse popsanem, nevidim v tom kousek lasky ani prirozenosti, vy se tvarite jako kdyby soucit byl neco nadstandartniho, jako ze profesionalita tkvi v chladnem a nelidskem pristupu. Vam by bylo prijemne kdyby na vas behem porodu nekdo kricel neco o ztracenem papiru? Nebo ve chvili kdy se bojite o svuj zivot a zivot vaseho detatka na vas nekdo uplatnoval autoritu misto soucitu? Nezlobte se na me ale rikate si o lekci od zivota, me se z vaseho prispevku zda ze nedostatkem pokory tu trpite vy.
souhlasím s kalo, pisatelka článku vytváří problémy tam, kde žádné nejsou, místo toho, aby byla vděčná, že lékařka byla natolik pozorná a stála u monitoru, sledovala ozvy dítěte a ve chvíli, kdy zjistila problém nařídila okamžitou sekci, mě se stalo, že u monitoru nikdo nestál a dítě vytáhli mrtvé, naštěstí jej pediatr dokázal nahodit, ale vidět svoje dítě bezvládné jak je odnášejí k resuscitaci nebyl žádný med. To že lékařka vtipkovala o špíčcích při sekci a pisatelky se to dotklo by mě jen pobavilo jak vysoké má ego, kdybych nevěděla jaký problém dělá tento tuk v operační ráně a navíc při sekci, docela bych vám přála vidět několik takových rychlých sekcí, když jde o život matky a dítěte a dost z vás by přestalo s tímhle planým žvaněním a foukáním si na bebí, které prostě není, svůj vnitřní život si utváříme svými postoji a buď dokážeme situaci přijmout, nebo se s ní potýkáme celý zbytek svého života
@knuffel Myslím, že dodnes jsem se s tím úplně nevyrovnala někde hluboko uvnitř, ale priorita samozřejmě byla, aby syn přežil, a pak ho vypiplat. Bohužel zjišťuju, že se necitliví doktoři bez zájmu dostávají stále dál a "okradli" mě dokonce i o těhotenství, těhotenství přestává být těhotenství, stává se z toho zdravotnický byznys a vše se až moc řeší a kontroluje, ale k tomuto názoru mám osobní zkušenosti, které do tohoto tématu nepatří. Zkrátka je důležité si nenechat nic líbit, co se Vám nezdá nebo je proti srsti, i doktoři se mýlí a dost často, bohužel...
@jaanicce Pokud jsem článek pozorně četla, autorce prvně řekli, že nemá dostatek plodové vody a budou porod vyvolávat, kdyby nestanovili špatnou diagnózu, mohla možná počkat v klidu pár dní na spontánní zpuštění porodu doma, a pak normálně přijet odrodit, ale to je jen názor nebo nenázor co by kdyby, pozdě bycha honit. Na druhou stranu si myslím, že problém je ve velkém očekávání přesného scénáře šťastného a pohodového porodu tak, jak to odjakživa vídáme ve filmech, nikdo není připravenej na komplikace nebo jiný průběh porodu než jak si představoval a je pak tím zaskočený a hledá cestu jak se s tím vyrovnat. S tím tukem na břiše souhlasím, protože jsem taky viděla, jak se to pak (ne)hojí a pooperační komplikace, to je realita, nepohoršovala bych se nad tím, nad mým otevřeným břichem třeba řešil pan primář čalounění v autě 😂
pokud odteče plodová voda, už vás domů prostě nesmí pustit, viděla jsem i mamču na příjmu, která, když jí odtekla plodová voda, tak pochodovala natolik, že ji z cest jako první vykoukla ručička
já jsem si zase kdysi myslela, že každá mamča dokáže porodit bez křiku, že se prostě přirozený porod dá zvládnout s hekáním, ale prostě bez řevu, lezly mi na nervy takové ty uřvané holky, takže dva porody jsem zvládla jak jsem se domnívala že je správně 😂, ale při třetím přišel na řadu i oxytocyn, čtyři hodiny jsem řvala tak, že v porodnici Na Bulovce neměli v té době žádný příjem 😂
@jaanicce A tohle ''Bez upozornění mi lékařka provedla hamiltonův hmat, který byl mimořádně bolestivý a prorazila mi plodovou vodu. '' ti pripada normalni? nebo to, ze musela napojena na monitor lezet, tudiz se ji miminko logicky nemohlo dostat tam, kam potrebovalo?
a komu provedli Hamiltonův hmat s upozorněním ať zvedne ruku 😂 nikdy mě neupozornili, protože bych se prostě stáhla a bolelo by to ještě víc, ale přečti si na Wikipedii za jakým účelem se dělá tenhle hmat, rozhodně nevyvolává odtok plodové vody, to se dělá nástrojem k tomu určeným, pokud jí u toho odtekla plodová voda, tak to skutečně bylo přirozené, a to, že byla napojená na monitoru jejímu miminku zachránilo život, ALE jestli jsi byla na monitoru tak jistě víš, že se na něm dá ležet v různých polohách
@jaanicce Jo, to dá. Ani jedna mi v kontrakcích po minutě a půl nebyla příjemná. Překvapivě 😀
Mně bez upozornění skočili na břicho, když jsem měla zavřené oči. A nebyl to život zachraňující zákrok, ozvy byly v pořádku, nic vážného se nedělo! Jen jsem se strašně lekla a vytrhlo mě to ze soustředění - přitom by stačilo říct něco jako - Nelekněte se, trochu vám pomůžeme. A já bych byla v pohodě 😉 Já bych se s nimi nehádala, jestli ten nástřih je nebo není nutný, ale manžela dost vyděsilo, když najednou vzala dr nůžky a stříhla (a život zachraňující to asi opět nebylo, když mi to stihla umrtvit injekcí, o které mi taky neřekla a mě tam dole prostě najednou něco strašně píchlo 😀 ). Že mi dali oxytocin jsem v podstatě netušila, nikdo se neobtěžoval mě informovat - byla jsem ve svém světě a měla zavřené oči, vnímala jsem, co mi říkají, upozorňovala na přicházející kontrakce, poslouchala dr, jak tlačit. Kanylu jsem měla kvůli atb a že mi do ní bez mého vědomí něco dali jsme zjistila až tehdy, když mi s ní PA začala kroutit, protože to neteklo (a to fakt příjemný nebylo). Neteklo to a překvapivě jsem porodila i bez toho, kontrakce jsem měla dostatečné - tolik k nutnosti oxytocinu.
Drobnosti, malé drobnosti, na které stačilo jen upozornit a já bych neměla pocit, že mě k tomu porodu snad ani nepotřebují, že to zvládnou samy 😉 Já bych jim všechno odkývala, stačil by mi pouhý respekt. Pro mě byla na celém porodu nejdůležitější jedna jediná věc - ne aby respektovali moje přání, aby to dělali, jak já jsem načetla, že je to správně..ale chtěla jsem, aby mi říkali, co se se mnou děje a aby se ke mně chovali jako k rodící, ne nesvéprávné. Byli hodní, milí, to všechno ano...ale snad by nikoho nezabilo říct pár slov, abych byla v pohodě i psychicky, ne? Psychika je u porodu polovina úspěchu...
tomu rozumím, je tam přílišný profesionalizmus a to bohužel hodně často
@jaanicce A to je to, co oni musí pochopit. Pro ně je to dvacátý porod tento týden, ale pro mě první/druhý/třetí a jsou to strašně důležité momenty, vždyť se mi narodilo dítě! A oni mají veliký vliv na to, jestli si ten moment vůbec budu chtít pamatovat. Jasně, je to i o tom, jak se s tím pak vypořádám já, jenže ony hormony jsou, jak všechny víme, docela svině 😉 A ta bolavá vzpomínka pak zůstává na celý život a je to škoda, stačí trocha empatie, trocha respektu, trocha pochopení z jejich strany 😉
chápu tě co myslíš, ten respekt, který ti schází neměli ani ke mě, ale jsem ráda, že jsem si odnesla zdravé děti a neřeším to, chápu je z druhé strany, že je těžké mít každý den okolo sebe bolavé ženské, které je nijak zvlášť neslyší, protože jsou ve svém světě a oni se snaží odvézt svůj díl práce v tom, aby rodičky i jejich děti od nich odešli v pořádku, domnívám se, že jejich práce je velmi náročná a stresující, v rodině jsem to vyřešila tak, že se svými příbuznými chodím k porodu a ptám se za ně a nechám si vysvětlovat co jím právě dělají, aby to slyšela i rodička a prostě hlídám, nenechám se vyhodit , odstrašit a otázky mám přiléhavé, protože problematice slušně rozumím
@jaanicce Já se hlásím, 3 x se lékař ptal jestli nechci provést HCh , 3 x jsem odmítla 🙂 Jsou i takové lékaři.
@petrasipkova1 Hamiltonův hmat
@jaanicce Taky se me ptali, jestli chci HCh, musim rict, ze krome toho, ze jsem si v Krci nemohla vybrat polohu pri druhe dobe porodni (a tim se vse zkazilo, protoze jsem citila, ze nemuzu rodit na zadech, i kdyz mi to u prvniho syna nevadilo), mam na porod a vse okolo krasne vzpominky, protoze se me na vsechno ptali a jednali se mnou velmi mile a s respektem. Jedine, co se mi dale nelibilo, bylo to, ze ze me tahali placentu misto toho, aby se me zeptali, zda ji nechci 'vypudit' sama. A zrovna u teto cinnosti jsem si pripadala ponizena. Psychika zeny pri porodu je fakt dulezita vec.
@jaanicce Já myslím, že za zdravé dítě jsme rády všechny. Každá ale prožíváme jinak. Chápu, že je jejich práce náročná, ale já si taky v práci některé věci nemůžu dovolit a i od nich očekávám, že budou profíci. Já vím, že je to pro ně těžké, když žena nespolupracuje (ale to třeba nebyl můj případ, ve svém světě jsem byla schovaná před bolestí, pomáhalo mi to se soustředit na dýchání, na tlačení, ale jinak jsem vnímala, co mi říkají). Jsem přesvědčená o tom, že pokud by se ženy cítily v bezpečí a cítily od nich podporu, bude víc než polovina porodů vypadat úplně jinak.
Hele, mě se PA po asi pěti hodinách kontrakcí snažila přesvědčit, že fakt nutně potřebuju epidural, že si musím odpočinout, protože to bude trvat ještě dlouho a že jsem strašně unavená. V té chvíli jsem sice prosila manžela, ať mě vezme domů, že už mě to nebaví, ale celkem v klidu jsem prodýchávala kontrakce, chodila a unavená se fakt necítila, věděla jsem, že to zvládám. Porod postupoval, já jsem se otevírala a s úsměvem ho odmítla, ona mi ho přesto stále cpala (nakonec mi nacpala aspoň entonox a co to se mnou udělalo, to bylo něco neskutečného - prý mi to uleví, haha). Proč mi prostě nevěřila, že sama poznám nejlíp, jak mi asi právě je? Tři hodiny na to jsem byla otevřená, za další hodinu a půl byla malá venku, 9,5 hodiny mi na první porod fakt nepřijde moc. Já vím, že dělají svou práci, ale často řeší problémy, které BY MOHLY nastat, aniž by fakt byly. A to mi vadí. Vždycky jsem si říkala, že porodní plán je zbytečný, že přece vědí, co dělají. Ke druhému porodu mám v plánu si sepsat porodní přání - chci je prostě jen poprosit, aby mi věřili, že dokážu porodit svoje dítě.
Na svůj porod vzpomínám moc ráda, ale i tak si myslím, že mohla být spousta věcí jinak. Na druhý porod se těším a moc si přeju, aby byl ještě lepší 🙂
@jaya 1000zen a 1000variant porodu. Nekdo potrebuje mit vse rozumove pod kontrolou, nekdo zase byt skoro v tranzu a nic nevnimat a nektere jsou tak vysokovane, ze prirozene proste neporodi... Ja to uplne plne chapu a respektuju, ale ne vsichni porodnici jsou psychologove, aby dokazali zenu, kterou vidi prvne v zivote provest porodem tak, aby na nej vzpominala v dobrem, at uz nastanou jakekoliv komplikace. Jsou to jen lidi a tedy nemyslim, ze by vedome chteli rodicku jakkoliv poskodit nebo si uzivali, ze maji po odborne strance navrch. Kvuli tomu nestudovali a neslouzi nekonecne sluzby....
@mblumtritt Je mi moc líto, jak vnímáš tvůj porod, já budu rodit za chvíli podruhé, takže člověk lehce ví do čeho jde a taky, že všechno může být jinak než si myslí. Můj porod byl krásný, respektující, s perfektním personálem, rodila jsem v ÚMPD, vše dělali s mým informovaným souhlasem, bez medikací, bez urychlování, ač strašně dlouhý a poslední půlhodinu jsem prosila at už mi něco dají třeba entonox nebo něco, že už to nevydržím, no vydržela jsem 😀 Pokud vidíš tolik profesionálních pochybení pevně věřím, že to budeš v rámci změny řešit s vedením porodnice, a také osobním dopisem ošetřující lékařce a por.asistentce. Pokud je toto jen výkřik do tmy, tak je to úplně zbytečné, naopak vyvolá jen strach u budoucích prvorodiček. Nikdo nevidí své chyby, dokud na ně neukážeme, jinak není šance na nápravu. Já se s těhotenstvím stala značně asertivní, takže při nastoupení paní primářky proč nechci epidural jsem se jen smála, a doted se s muzem při vzpomínce smějeme, když jsem se jí ptala, že nevím jak hodně to bude ještě bolet, a ona mi s výsměchem odpověděla, to se ještě budeš divit děvenko 😀 no je to už stará dáma, značně přejetá systemem, prostě jsem jí slušně odkázala kam patří a nazdar. Jediné čeho lituji, že jsem po porodu byla značně vyřízená, 2 noci jsem nespala, bolesti 20 hodin, tak jsem si nechala dceru odnést, a nebyla dost statečná abych si pro ní došla, přestože jsem stejně nespala. No, ale jsou horší věci, že, miminka předčasně narozená jsou odloučená hooodně dloooho. Jsem zvědavá o kolik jiný bude druhý porod, protože těhotentví je pro mě daleko horší a víc unavující, ale nějak to zvládneme, musíme.
@2hanah Tak to se mi zdalo taky, ze behem tehotenstvi to byl samy test a vysetreni vseho mozneho. To o tom byznysu me uz taky napadlo.
Ze se lekari myli, to jsem schopna pochopit, prijela jsem do porodnice se stahy 2-3 minuty, ale presto podle doktorky nerodim. Dobra. To, co mi ale stale lezi v zaludku, je fakt, ze si doktorka dovoli bez meho vedomi mi dat lek na utlumeni deloznich stahu, ktery je zakazany podavat ve tretim trimestru, vzdyt mi ta zenska aktivne branila v porodu! A jak je mozne, ze mi neco dala bez meho vedomi? Jednoduse, normalne mi dala cipek a me vubec nenapadlo, ze to je neco jineho nez cipek na vyprazdneni. Ten porod uz bezel, ja jsem mela predesle dva porody celkem rychle (moc prace podivat se do papiru), nechci snad ani domyslet, co vsechno se mohlo stat, kdybych se dostala do stavu, kdy bych nebyla schopna ani tlacit (k tomu uz taky moc nechybelo)? Co se mohlo stat moji holcicce, kdybych neporodila tak rychle a ty chemicke koktejly by ji poskodily? Tohle je proste fatal error, ktery rozhodne uz u me omluvitelny neni.
@jaanicce rikate "je těžké mít každý den okolo sebe bolavé ženské, které je nijak zvlášť neslyší, protože jsou ve svém světě a oni se snaží odvézt svůj díl práce" a ja rikam ze si tu praci vybrali sami...meli by mit respekt a trpelivost. Myslim, ze v zivote nejde o to delat dobre svou praci ale predevsim byt dobrym clovekem, kvalitni lidskou bytosti!!!! nestaci mit nasprtano a zkusenosti, to by bylo moc lehke, o tom zivot neni. Chce to soucit😉
@knuffel Naprosto souhlasím, většina doktorů si dělá jen co uzná za vhodné bez obtěžování se vysvětlit nám, co s náma hodlají dělat jako bychom byly tupé ovce k pochopení situace nebo dokonce si dovolily znát lépe vlastní tělo! To už je naprosto nepřípustné! Můj syn byl "původní diagnóza" mimoděložní těhotenství, dnes je mu 10, doktor se mě tehdy nezeptal ani na blbé bolesti nebo krvácení, nic z toho jsem neměla a už vypisoval bez jediného slova papíry k operaci, nechtěl mi nic říct natož odpovědět na nějaký můj hloupý dotaz a kdybych tehdy neposlechla svůj instinkt a nepodepsala reverz, byla bych po zbytečné operaci a zřejmě by se syn nenarodil, tohle jim taky nikdy nezapomenu a je to pro mě neomluvitelné, podobných zážitků mám bohužel s doktory víc, takže už je beru fakt s rezervou a trošku taky vím, jak to chodí...
@veg Berou nás (většina doktorů, ale ne úplně všichni) už jen jako každodenní rutinu, naši bolest a strach nevidí, ani necítí. A smutné je taky to, že hromada z nich nás bere jen jako schůdky ke kariéře a další velká část jako dobrý byznys, těch doktorů, co opravdu chtějí léčit a pomáhat tím je málo.
Mám pocit, že napsat tady, že pisatelka si nemá na co stěžovat a tak podobně, můžou jen neempatické krávy nebo "socialistické" porodní asistentky, které nikdy nezažili poporodní trauma.
@gwendolina221 😁😁😁😁😁 tak treba to na nekoho pusobi prehnane, ale i to se da napsat slusne a s pokorou, ze, coz se tu rozhodne nestalo...
Tak jsem to mela stejny, rvouci rodicky, neprijemny personal, vyvolavacka,nehorazny bolesti,na sale jsem maleho ani nevidela, neskutecny bolesti po CS. Po CS js dva dny nespala,personal me nasilim tahal do sprchy,ze me tekla krev kolabovala jsem. Po dvou dnech zjistili ze mi chybi krev. Takze transfuze a spoustu dalsoch kapacek. Po propusteny neskutecny bolesti nemohla jsem ani si sednout. Po tydnu mi zacla vytekat krev z jizvy, jeli jsme zpet a zjistili mi hematom jak tenisak. Do jizvy mi strkalo 4 dny pean a vyposteli mi krev bez umrtvovaku atd. Krev mi vytekala jeste mesic. Manzel musel byt doma z prace a starat se cely mesic o maleho. Kazde 3 hod se zvedat a prikladat mi ho, tahat me na wc atd atd..... to jsou terve ukradene chvile ;)
Ahoj všem. Přemýšlela jsem a rozhodla jsem se napsat poslední dovětek ke článku a následným diskuzím. K přečtení je na mém profilu, zde https://www.modrykonik.cz/blog/mblumtritt/?post...
Ještě jednou všem děkuji za reakce a za čas, který jste článku věnovaly. Jsem ráda, že si našel čtenářky i mezi těmi, kterých se trauma týká, a doufám, že jim pomohl se posunout alespoň o něco málo kupředu. To je pro mne velká odměna a čest.
Milé maminky, dostal se k nám i dotazník, který je součástí výzkumu "Respektující porodní péče v ČR".
O výzkumu: "V ČR nejsou dostupná přesná data (informace) o kvalitě péče poskytované ženám v těhotenství a u porodu. Zjištění plynoucí ze studie mohou v budoucnu posloužit jako základ pro zkvalitnění péče v českém porodnictví. "
Do výzkumu se můžete zapojit na této adrese: https://www.surveymonkey.com/r/GGF78B6
Bohužel jsem měla obdobný proud v Olomouci I když to byla plánovaná sc. Nulový bonding, hodně dlouho jsem se z toho vzpamatovávala. Olomouc už nikdy.
Začni psát komentář...
Když takové článku čtu, jsem velice šťastná za to, i když jsem rodila akutním SC, byl příchod na svět Anežky pohádkový, dokonce i bez bondingu, po kterém jsem toužila. A i přes to, že jsem v šestinedělí hodně kvůli sekce plakala, tak teď vím, že jsem z něho mohla mít takový příšerný zážitek a nemám.