Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Jak připravit dítě na školku

Nástup do školky je velmi důležitý milník v životě dítěte i rodiny. Často náročný pro obě strany. Je to změna, na kterou je třeba se vhodně připravit. Některé dětičky mohou cítit strach, nejistotu, jak to bez mámy ve školce zvládnou. Vždyť celý čas od narození byly stále s ní. Proč teď najednou musí nastoupit do školky? Co tam budou dělat? A kde bude máma? Proč nemohou být stále s ní? Dá se to vůbec všechno zvládnout z pozice rodiče tak, aby dítě bylo ve školce spokojené?

Video: "Těchto 5 kroků vám zajistí pohodový nástup do ŠKOLKY!"

Rozhovor s Lucií Harnošovou, lektorkou kontaktního rodičovství.

V rozhovoru s Lucií Harnošovou, lektorkou kontaktního rodičovství, najdete odpovědi na tyto otázky:

  • 00:00 Představení hosta a témata.
  • 00:21 Některé děti se do školky těší, jiné ne. Jak blíže charakterizovat tyto dva typy dětí?
  • 01:01 Jak ty bojácnější děti na školku připravit?
  • 02:19 U některých dětí se "blok" ze školky objeví až po prvních dnech, či týdnech. Jak s tím pracovat?
  • 05:15 Jaká je nejčastější potřeba, která by u dětí, v souvislosti se školkou, měla být naplněna?
  • 05:51 Jak správně naplnit potřebu bezpečí u dítěte?
  • 06:45 Měl by rodič projevovat své emoce před dítětem a jak nepřenášet svůj strach na dítě?
  • 08:00 Můžeme nějak pozitivně ovlivnit nástup dítěte do školky z jeho strany, ale i ze strany rodiče?
  • 09:35 Jak rodič pozná, že dítě na školku ještě připravené není?
  • 11:35 Jak nejlépe dítě na školku připravit?
  • 11:56 Jak vybrat tu správnou školku?
  • 13:08 Má význam snažit se o určité odpoutání se od mámy, například pobytem u prarodičů?
  • 13:41 Jak s dítětem komunikovat o tom, co ho ve školce čeká a co je v komunikaci během prvních dnů školního roku zcela klíčové?
  • 14:27 Může rodič proces adaptace nějak pozitivně ovlivnit? Na co se zaměřit?
  • 15:16 Jaká je nejhorší možná cesta, kterou se může rodič vydat při nástupu dítěte do školky?
  • 16:15 Je selháním rodiče, pokud se dítě nedokáže ve školce adaptovat?
  • 16:42 Jak má vypadat ranní rozloučení s dítětem?
  • 19:49 Jak řešit situaci, pokud dítě na školku připravené není, ale rodič nemá na výběr?
  • 21:02 Závěr a doporučení: 5 kroků jak nejlépe zvládnout nástup do školky.

YouTube Modrý koník

Nevynechejte další zajímavé video rozhovory s odborníky na YouTube kanálu Modrého koníka:

🎞️ Mléčné zuby: Co všechno bychom o nich měli vědět?


🎞️ Skrývá před vámi něco vaše dítě?


🎞️ I děti jsou obětmi online kriminalitiy. Jak je chránit?


Komunikace je klíčová

Některé děti se do školky těší ještě dříve, než se čas jejich nástupu reálně přiblíží. Těší se na jiné děti, společnou hru, nové zážitky. Vyplývá to často z jejich extrovertnější povahy. Na druhé straně barikády však stojí introvertnejší děti, které jsou bojácnější a potřebují důkladnější přípravu, intenzivnější komunikaci i přesto, že jsou častěji právě uzavřenější a komunikují s rodičem méně. Komunikace je však v jejich případě klíčová. Rodič musí zjistit, co se odehrává v jejich hlavě.

Jak pracovat s ustrašeným děťátkem a jak ho do školky připravit?

Fakt, že mají děti před nástupem do školky strach1, že se bojí, pláčou, projevují své emoce je zcela v pořádku. Samozřejmě, pro rodiče je náročné uznat emoce dítěte, protože mnohokrát to nejsou schopni zvládnout ani u sebe.

Dnešní generace rodičů vyrůstala v prostředí, kde se vyjádření emocí nepodporovalo. Sami jako děti poslouchali věty typu: "Nesmíš plakat. Poslušní chlapci nepláčou. Poslušné holčičky se nezlobí. " Láska byla podmíněna poslušností, a tak se ve velké míře naučili své emoce potlačovat.

Najednou musí stejným emocím čelit u svých dětí. Přičemž je jedno, zda jde o hněv, strach a nedokáží je adekvátně zpracovat. Vyvolává to u nich vnitřní neklid, diskomfort a z úst jim zase začnou vycházet stejné věty, které sami v dětství poslouchali. U rodičů se objeví strach a nechtějí, aby se děti obdobně projevovaly, protože si s tím prostě nedokážou poradit.

Důležité je však vědět, že je zcela v pořádku, že se zlobí, vztekají, pláčou. Dítě pouze ventiluje to co cítí. Neznamená to, že je něco špatného. A rodič o tom s nimi musí mluvit.

Jak zvládnout "blok" ze školky, pokud se objeví až po prvních týdnech?

Mnohé děti zvládnou nástup do školky úplně bravurně. Jsou spokojené, do školky se těší. No a po uplynutí pár dní, týdnů se objeví blok a do školky jít nechtějí. Může to být způsobeno faktem, že dítěti "dojde", že to tak je už nastálo a stýská se mu po čase stráveném jen s maminkou. Nebo prožilo nějakou náročnější situaci ve školce a z úst mu vycházejí věty: "Já tam už nejdu!" a podobně.

V takovém případě se doporučuje jít cestou respektující komunikace2, kterou pokud rodič učí průběžně, klidně i od miminka, má náskok a cítí se v tomto typu komunikace doma.

V situaci, kdy má dítě určitý blok je na místě vzájemná dohoda. Můžeme si s dětmi promluvit o tom, co potřebují. A zároveň nahlížet na to, co potřebujeme v dané situaci my.

Velmi důležité v tomto případě je být schopen rozlišovat mezi daným řešením a reálnou potřebou. Uspokojení určité potřeby může mít několik řešení nebo naopak za řešením situace mohou být rozličné potřeby. A vidět to můžeme i na sobě. Pokud jako řešení mé situace vidím jít například s přáteli na večírek, jaká je v tom však skrytá potřeba? Jsem unavená z péče o dítě a potřebuji vypnout? Nebo chci být ve společnosti? Pokud se naučíme rozlišovat potřeby u sebe, budeme je umět lépe rozlišovat u dětí.

Pokud se zeptáme dítěte, co potřebuje a navrhne nám řešení, je třeba rozlišit tu primární potřebu, kterou potřebuje uspokojit, která je skryta v tom, co nám říká.

Dejte dítěti pocit bezpečí

Ve většině situací týkajících se školky potřebuje dítě pocit bezpečí. Znovu si ho v sobě vybudovat. Zažívá mnohé nové situace, učí se novým schopnostem, musí "přežít" ve velkém kolektivu samy bez rodiče. Nejčastější potřebou, které děti v této situaci potřebují naplnit, je pocit bezpečí.

Pokud si to jako rodič takříkajíc proměním na drobné, řešením není vzít dítě ze školky, že tam už nepůjde, ale uspokojit jeho potřebu bezpečí jinak, když s ním trávíme čas.

Sdílejte své emoce s dítětem, ale nepřenášejte na něj svůj strach

Je zcela v pořádku, když rodiče své pocity řeknou dítěti. Je zcela přirozené, že strach mají. Matka má často pocit, že své dítě ztrácí.

Je důležité umět svůj strach pojmenovat, přiznat si ho a tím ho i oddělit od pocitů svého dítěte . Pokud svůj strach prolínám s pocity dítěte, je to velmi náročná a nepřehledná situace. Dítě to totiž jednak cítí, ale i rodič si může nesprávně reprodukovat to, co dítě prožívá. Ten strach je v nás a my ho najednou vidíme i v projevech dítěte, ale zcela zbytečně. A jen z toho důvodu, že se my tak velmi bojíme a citlivé dítě se na nás lítostivě podívá, mylně si ten pohled reprodukujeme jako strach.

Hlavní zásadou je tedy umět odlišit svůj strach. A tehdy, když to zvládnu, můžu o tom s děťátkem komunikovat.

Dítě ještě není připraveno na školku

Pokud vidíme, že dítě ještě na školku nedozrálo, je vhodné, pokud rodič takovou možnost má, nástup do školky odložit.

Jak to rozpoznat? Dítě například častěji pláče i po mnoha týdnech, objevují se u něj příznaky, které na první pohled nesouvisí, ale opak je pravdou. Dítě má poruchy spánku, v noci se budí, počůrává se, vyžaduje kontakt s matkou, vrací se do postele k rodičům, a podobně.

Samozřejmě jsou rodiny, které takovou vymoženost, jako možnost volby nemají a dítě jednoduše do školky jít musí. V takovém případě, je vhodné se vydat nejlepší možnou cestou jak nástup do školky nakonec zvládnout.

Příprava na úspěšný start

Základem úspěchu je důsledná příprava. Jako rodina bychom se měli připravovat s radostí na fakt, že dítě do školky půjde.

Vytvořte si rituál nástupu do školky

Nástup dítěte do školky můžeme pozitivně ovlivnit jak z jeho strany, tak i ze strany rodiče vytvořením rituálu nástupu do školky.

Rituál by měl mít 2 fáze:

  1. Oslava všeho, co jsme zažili a zpřítomnění odvážných chvil v životě dítěte. Díky rituálu si můžeme uvědomit důležitý přechodový milník v našem vztahu s dítětem a společně oslavit čas, který jsme vzájemně strávili. Viz. společné fotografie, vzpomeňte si na momenty a vypíchněte chvíle, kdy dítě něco zažilo, kdy se překonalo, bylo velmi odvážné.
  2. Druhou fází rituálu je moment, kdy je dítě připraveno jít dál a pouštíme ho s důvěrou ze svého náručí. Víme, že to zvládne. A stále jsme pro něj bezpečný přístav, kde se může vrátit. Vhodné je dát děťátku nějaký dárek na cestu, napíšeme mu dopis, nakreslíme obrázek.

Výběr školky

Výběr mateřské školy je krok, který byl prvním a velmi klíčovým momentem, jak pozitivně ovlivnit nástup do školky. Je to velmi důležité rozhodnutí. Ne vždy je možnost volby, v menších městech, v obcích je často školka jen jedna. A pokud možnost volby máte, nikde není psáno, že dítě musí chodit do nejbližší školky. To, že školka vyhovuje vaší kamarádce neznamená, že to bude vyhovovat vám.

Ještě dříve, než se rozhodnete, kde a s kým bude vaše dítě trávit nejbližší roky čas, a kdo ho bude formovat, neváhejte školku navštívit. Ptejte se, sledujte, zjistěte si možnosti adaptačního programu. Nebojte se předložit své návrhy, promluvte si s učitelkami, ředitelkou, zda je možná varianta, kterou navrhujete a která by vám vyhovovala.

Vyzkoušet si odloučení od dítěte

Pokud dítě není zvyklé být určitý čas bez vás, během prázdnin, před nástupem do školky, je ten správný čas, zkusit ho dát na několik dní například k prarodičům. Pokud je dítě stále s matkou, nespalo bez ní, nebylo nikde například na více dní u prarodičů, je zřejmé, že to bude pro něj o to více náročné.

Hodně si s dítětem povídejte

První dny ve školce by se měly nést především v duchu komunikace:

  • Povídat si:
  • mluvte s dítětem jeho jazykem, přiměřeně věku,
  • pokud odmítá do školky jít, nechce se oblékat, nechce odejít z domu, vysvětlujte mu, co ho tam čeká, na co se může těšit.
  • Ptát se:
  • zajímejte se, co potřebuje, někdy i malá drobnost jako plyšák nebo oblíbené tričko dítěti zvednou náladu a při cestě do školky dítě podpoří.

Věnujte mu mnoho pozornosti a času po návratu ze školky

První měsíc, až dva se snažte s dítětem trávit co nejvíce společných chvil a najděte si na něj čas. Nenechávejte ho ve školce zbytečně dlouho. Aby adaptace probíhala co nejplynuleji, jak je to možné, pokud nám to pracovní povinnosti umožňují.

Pokud na to mezi svými povinnostmi nemáme dostatek prostoru, můžeme se dostat do zbytečného tlaku. Rychle z práce, rychle do školky, zbytečný stres a shon. Na dítě toho je najednou hodně a může se začít například počůrávat.

První měsíce by měly být co nejpohodovější, co nejvolnější. Víkendy a odpoledne prožijte spolu s dítětem, vymyslete program1, který má dítě rádo a co ho baví.

Čemu se vyvarovat?

Nejhorší možná cesta, kterou se rodič může vydat je, kdy dítě za každou cenu nutíme jít do školky ve spěchu, bez příprav, ve stresu. Využíváme nátlak: "Odteď to takto je a hotovo. Mě to nezajímá, to zvládneš, my jsme to zvládli také, ... " a podobně. Dostáváme sebe i dítě do zbytečně velkého stresu. Tím, že budeme ignorovat potřeby dítěte, nezmizí.

Přístup, kdy ignorujeme pláč a emoce dítěte, vždyť teď to pár týdnů přetrpíme, bude to náročné ale rychlé, není správná cesta, Scénář se vám sice pravděpodobně naplní, dítě po pár týdnech plakat přestane, ale vnitřně si to nese dále se sebou jako velkou zradu.

Špatná adaptace není chyba rodiče

My nemůžeme dopředu vědět, jak bude naše dítě na školku reagovat a tudíž nejsou na místě nějaké výčitky, že jsme něco zanedbali nebo jako rodiče selhali.

Ranní rozloučení s dítětem

Jak bude vypadat rozloučení s dítětem před vstupem do třídy, ovlivňuje i to, jak probíhá celé ráno, ještě dříve, než se na cestu do školky vydáte. Pokud doma převládá stres, napětí, vše se to kumuluje, cítíme to nejen my, ale i dítě. Pokud se přichytíte, že se to u vás pomalu projevuje, zastavte se, prodýchejte to, uklidněte se a dítě se přidá.

Je na zvážení vyzkoušet, pokud máte možnost rozloučit se s dítětem doma a do školky ho odvede někdo jiný, jestli to neusnadní jinak emotivní proces loučení ve školce.

Během loučení, ať už doma nebo ve školce, musí dítě v sobě cítit sebedůvěru, aby vykročilo vpřed s odvahou.

Pokud je dítě plačtivé a rozloučení je velmi emotivní, mohlo by dopomoci malé tajemství, soukromé tajné rozloučení, které si doma dohodnete a vymyslíte. Ve fantazii se meze nekladou. Pro inspiraci jeden příklad. Děťátku popište, že vaše srdíčka jsou spojeny, jste propojení láskou, jako takovým provázkem. A pokud i spolu nejste, stále jste tím provázkem lásky propojení.

Můžete si to vyzkoušet například doma. Vysvětlíte si to, chytíte se za srdíčka rukama na hrudi a jeden odejde do druhé místnosti. Můžete na děťátko zakřičet, jestli to cítí, to propojení na hrudi. Ty ručičky. A buďte si jisti, že ho cítit bude. Nakonec se s radostí rozběhnete k sobě.

Formou hry se připravíte na to, co bude později ve školce. Kde si to při loučení připomínáte, že jste láskou provázání a že si pro něj za chvilku přijdete. A i když dítě při rozloučení pláče, ví, že si pro něj přijdete a je to takto v pořádku. Bonusem je, že je to součástí tajemství, o kterém neví paní učitelka, ani nikdo další. Je malý rituál, který mu může pomoci ráno odejít.

Rychlý odchod

Jsou rodiče, kteří jinou možnost nemají a dítě do školky chodit prostě musí, ať už jsou jeho projevy jakékoliv. Pokud k nim patříte, snažte se udělat maximum pro to, abyste s dítětem trávili čas alespoň po práci, abyste ho podpořili, najděte si čas na loučící rituál. Pokud je dítě plačtivé a loučení je opravdu emotivní, někdy opravdu pomáhá, že to vše proběhne rychle, žádné dlouhé loučení. Dítě sice s pláčem odchází, ale vy víte, že se po chvíli uklidní a bude si hrát. Musíte sledovat reakce svého dítěte a co by potřebovalo. Sledujte, proč tam nechce jít, jaká je jeho potřeba a tam se téměř vždy najde řešení.

Text po odborné stránce zkontrolovala:
Lucie Harnošová
lektorka kontaktního rodičovství
www.kontaktnirodicovstvi.cz

Pomohl ti tento článek?
 / Ne

Kam dál?