KočárkopedieJak říct dětem o smrti
Způsob jak říct dětem o smrti a celkově mluvit o smrti je pojem, který je pro dítě těžko pochopitelný. Smutnící dospělí jsou často zmateni a nevědí jak mají správně reagovat. Většina dětí se vyžaduje hodně vysvětlení a má hodně otázek ohledně smrti. "Co se stane, když lidé umřou?" a "Kam jdou?" jsou nejčastější otázky položené dětmi.
Diskuze o smrti si vyžaduje uznání, že smrt je přirozený proces pro všechny lidi. Děti mohou mít problémy s vizualizí smrtí. Mohou se vyvinout obavy o tom, co se stane po smrti, jak budou cítit smrt a nebo co by se stalo, pokud by jejich rodiče zemřeli. Rodiče by se měli snažit o to, aby otevřeně diskutovali o smrti se svými dětmi pokud se na to zeptají a nebo pokud si to vyžaduje situace.
Smrt by měla být vysvětlena upřímně a jazykem, kterému děti mohou porozumět v daném věku. Koncept smrti se u dítěte mění s věkem.
Rodinní příslušníci by měli vědět, že ukazování pocitů jako je šok, nedůvěra, vina, smutek a hněv je nejen normální, ale užitečné. Sdílení těchto pocitů a vzpomínky na člověka, který zemřel, snižuje u dítěte pocit izolace. Děti potřebují mnoho ujištění, že budou milovány a potřebují mít jistotu, že dospělá osoba se o ně postará. Děti musí vědět, že smrt nezpůsobili a nemohli jí v žádném případě zabránit.
Pojem smrti v různém věku dítěte
Studie ukazují, že děti prochází různými fázemi vývinu v jejich chápání smrti.
Dítě ve věku 0 - 2 roky:
- vidí smrt jako oddělení a nebo opuštění,
- nemá kognitívní porozumění smrti,
- bere smrt jako pocit zoufalství a jako narušení péče, ochrany.
Dítě ve věku 2 - 6 let:
- často věří, že smrt je dočasná,
- vnímá smrt jako trest,
- zapojuje se do magického myšlení a touží, aby se stalo skutečností.
Dítě vě věku 6 - 11 let:
- zobrazuje postupné chápání nezvratnosti a konečnosti smrti,
- demonstruje konkrétní odůvodnění se schopností pochopit vztah příčiny a následku.
Dítě ve věku 11 let a více:
- chápe, že smrt je nezvratná, univerzální a neodvratná,
- má abstraktní a filozofické myšlení.
Je důležité, aby si rodiči uvědomili, že děti všech věkových kategorií reagují na smrt jediněným způsobem. Děti potřebují podporu a někoho, kdo bude poslouchat jejich myšlenky a poskytne jim umístění a zmírní jejich obavy.
Žal
Žal je proces, který se odehrává v průběhu času. Počáteční šok a jeho popření se může přeměnit do smutku a hněvu, který může trvat týdny až měsíce. Některé děti nevykazují žádné emocionální reakce na smrt. To může být znepokojující pro rodinné příslušníky.
Běžné chování zahrnuje:
- šok,
- pláč,
- smutek,
- hněv,
- vinu,
- zvýšený tesk,
- neposlušnost,
- nedostatek zájmu o školu,
- problémy se spánkem,
- sníženou chuť do jídla,
- dočasný návrat k více dětskému chování.
Příznaky problému a nebo poruchy zahrnují:
- dlouhodobé popírání,
- opakovaný pláč,
- depresi,
- sebevražedné myšlenky,
- trvalý hněv,
- trvalé neštěstí,
- sociální stažení,
- těžkou úzkost z odloučení,
- zhoršení v učení se ve škole,
- přetrvávající problémy se spánkem,
- poruchy příjmu potravy,
- dlouhodobé vyhýbání se pocitům.
Pokud se nějaký z těchto příznaků objevuje a přetrvává, je nuté, aby rodič vzal své dítě k lékaři - specialistovi v oblasti duševního zdraví.
Nejčastější komunikační chyby ze strany dospělých
Vyhýbání se rozhovorům
Mnoho lidí má sklon nemluvit o vecěch, které je ruší. Snaží se skrýt své pocity a doufají, že nic neříkat bude to nejlepší. Děti jsou skvělými pozorovately. Umí číst výrazy na tvářích dospělých, umí vycítit mnoho ze způsobů jakým chodí a nebo jak drží ruce. Jde o citlivé téma, při kterém je nutné hledat rovnováhu, která dětí povzbudí ke komunikaci a je nutné hledat rovnováhu, jenž zamezí konfrontaci.
To zahrnuje následující:
- snažit se být citlivý k dětské touze komunikovat, když je dítě připraveno,
- udržovat otevřenost,
- poslouchat a přijímat dětské pocity,
- nabízet dětem rozumné vysvětlení, i když je dospělý jedinec najedovaný,
- najít jednoduchou odpověď na otázky přiměřené věku dítěte.
Nedostatek odpovědí, resp. žádné odpovědi
Pokdu rodič nepozná všechny odpovědi, často se cítí nepříjemně. Děti očekávají od rodičů, že všechno ví a že vše umí. Odlišné odpovědi nacházíme v odlišných fázích života.
Smrt je tabu
Smrt je tabu, a to často i pro ty, kdo mají silnou víru. Smrt byla vždy neoddělitelnou součástí života. Lidé umírali doma, obklopeni jejiich blízkými. Dnes umírá více lidí v nemocnicích, v domovech důchodců a jejich blízcí mají méně příležitosti prožít s nimi poslední chvíle.
Více o tom jak mluvit s dětmi o smrti na modrykonik.cz
- Diskuze: Jak malému dítěti vysvětlit smrt? Dcerce budou 3 roky.
- Diskuze: Smrt v rodině a malé dítě. Vzaly byste ho na pohřeb?
- Otázka: Jak oznámit dítěti, že mu zemřel tatínek?
Použité zdroje
Hodnocení a zkušenosti s mluvením o smrti s dětmi
Do nebíčka
Nám minulý rok umřel pes, a tak jsem si na to hned vzpomněla, tak jsem to synovi (4r) taky tak řekla. Besinka je tam na tom obláčku a kouká a hlídá nás.. Když na začátku letošního roku zemřel strýc, který bydlel s námi v domě, tak jsem řekla, že strejda šel do nebíčka za Besinkou a hlídají nás společně. Matýsek to pěkně pochopil a občas mi i ukáže obláček a říká: "Tam je Besinka a strýc". :-)
