Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Jak mluvit s dětmi o koronaviru?

Mimořádná situace a s ní spojená bezpečnostní opatření kvůli koronaviru se ve velké míře dotkly i životů našich dětí. Počáteční nadšení z "prázdnin" vystřídalo zklamání z omezení, které by měly i děti respektovat. I ty nejmenší děti vnímají změny ve společnosti a je důležité o tom s nimi mluvit. Ale jak, aby naše vysvětlení bylo na jednu stranu dostatečné, aby uspokojilo jejich přirozenou zvědavost, ale na druhou stranu dostatečně citlivé, aby dětem nepůsobilo zbytečné starosti?


Jak tedy dětem odkomunikovat současnou situaci? Do jaké míry s nimi o tomto tématu diskutovat, jsme si povídali s psycholožkou Martinou Wäldl.


S dětmi se o aktuální situaci rozhodně bavit je třeba. Mnoho informací se k nim dostane tak nebo tak, z médií, od rodiny, kamarádů, cítí, že situace je nějaká jiná, nová.
Dětí vycítí i to, že rodič má strach, chová se jinak. Pokud bychom s nimi o tom nemluvili, vytvoří si sami vlastní teorii, mohou se začít bát, podlehnout strachu, panice nebo si naopak nemusí uvědomovat vážnost situace. Každopádně by situaci nerozuměli a pociťovali by zmatek. Je teda úlohou rodičů uvést vše na pravou míru.

Důležité je:

  • opírejte se o fakta, ideálně medicínská
  • nepopírejte a nezatajujte situaci
  • zbytečná panika ale při řešení situace nepomůže
  • situaci je potřeba dětem odkomunikovat věcně, ve všeobecné rovině, fakticky
  • mluvte klidným hlasem, bez nějakých přehnaných emocí, abyste dětem nepůsobili zbytečný strach nebo paniku
  • zeptejte se, co už dítě ví a jestli se chce na něco zeptat
  • je důležité, aby dítě vědělo, že jsme tu pro něj v každé situaci

Jak přizpůsobit komunikaci věku dítěte? Na co si dát pozor v jednotlivých věkových kategoriích a na co naopak pozornost zaměřit?


Pro předškoláky:

  • poskytněte jim jednoduché a stručné informace
  • můžete jim situaci zkusit vysvětlit pomocí obrázků, komixů, formou jim vlastní a blízkou
  • nemusíte se vyjadřovat medicínsky přesně ani jich zatěžovat přemírou informací
  • ptejte se na to, co už vědí a jak tomu rozumí
  • mluvte řečí na úrovni dítěte. Pokud je pro něj koronavirus např. "bacil", mluvte o bacilu, jestli je to "nemoc", mluvte o nemoci
  • vysvětlete jim, co to je, jak se to k nám dostalo, co to může způsobit, koho to nejvíce ohrožuje a jak se chránit a pomoci to něšířit

Starší děti už mají více informací, jejich otázky jsou komplexnější. V tomto duchu je také třeba s nimi mluvit. Pokud přijdou se svou teorií, je dobré si o nich popovídat, zjistit, co už vědí, zeptat se jich na vlastní názor a usměrnit je, kde mohou zjišťovat relevantní informace, pokud existuje něco, na co jim nedokážete odpovědět. Případně odpovědi na otázky můžete zkusit vyhledat spolu s dítětem.
Oběma skupinám je potřeba zdůraznit potřebu prevence a důležitost zavedených opatření, samozřejmě přizpůsobenou formou s ohledem na jejich věk.


Jak u dětí vzbudit pocit, že vlastním zodpovědným chováním mohou také mnoho ovlivnit?


Je dobé upozornit je na určitou můru zodpovědnosti, jelikož jde o problém, který se týká nás všech. Hlavně oblast prevence a dodržování opatření je něco, kde se mohou aktivně zapojit i děti:

  • dítě by mělo vědět, že zodpovědným chováním může pomoct ke zlepšení situace a že by se tak měl chovat každý
  • netřeba to komunikovat jako kauzalitu, ale jako něco, co je důležité a že pokud bude opatření dodržovat většina lidí, situace by se měla zlepšit
  • k této odpovědnosti je můžeme vést různě, menší děti formou hry při umývání rukou, rouška může posloužit jako maska, můžete si zahrát na tajné agenty... v této náročné situaci bychom měli popustit uzdu naší fantazii a vypustit i vlastní dítě, které máme v sobě



Rodiče určitě se strachem sledují aktuální situaci nejen na Slovensku, ale i ve světě. Děti vnímají jejich chování, možná nervozitu nebo jistý diskomfort. Mají se rodiče před dětmi snažit eliminovat tyto projevy nebo být naopak autentičtí, protože děti to i tak vycítí?


Rodiče mají také strach a je to přirozené. Je důležité mluvit s dítětem upřímně, ale nepřenášet na něj své obavy. Je důležité, aby dítě vědělo, že rodič je konzistentní, že tedy existuje soulad mezi tím, co říká a jak se chová.
Rodič by měl umět zvládnout své emoce a jen tehy dokže pomoct zvládnout emoce i dítěti. Dítě by se mělo cítit v bezpečí, že rodič je tu pro něj a je bezpečnou základnou.
Pokud má rodič velké obavy, měl by se o nich bavit spíše s partnerem nebo jinou blízkou osobou a snažit se tak uklidnit. Pokud rodič propadá panice, úzkosti, může se poradit i s odborníkem.


Pokud jsou děti zvědavé, do jakých podrobností můžeme zajít? Na tiskových konferencích v televizi, v živých reportážních vstupech, při sdílení výzev a varování na sociálních sítích... se hodně mluví o úmrtích, úmrnosti a smrtnosti a o tom, že lékaři musí vybírat, kdo přežije... Děti možná slyší více než si myslíme. Pokud příjde otázka na téma smrti, jak to citlivě vysvětlit?


Citlivě, přiměřeně věku dítěte, ale věcně a fakticky. Nelhat. Vysvětlit, že lidé umírají, že bohužel v tomto případě se více komplikací vyskytuje u starších lidí, ale ubezpečit dítě, že ostatní lide, i vy jako rodina, i zdravotníci, děláte vše proto, aby se situace zlepšovala a byli jste v bezpečí.
Je třeba dítěti vysvětlit přiměřeně jeho věku, zbytečně ho nezahlcovat množstvím detailů a informací. Doporučuji před dětmi raději vypínat zprávy, informační kanály, vyvarovat se nějakých výroků, které by dítě mohly znepokojit nebo vystrašit. Pokud se však dítě ptá, je potřeba mu odpovědět.


Jak poznat na dítěti, že se bojí? Někdy může působit vyrovnaně, že je všechno a pořádku, ale uvnitř může být ve stresu. Co může být tím ukazatelem, že to dítě prožívá více, než je zdravé? A co v takovém případě dělat?


To je velmi individuální. Některé děti se příliš ptají nebo naopak jsou zakřiknuté, utažené. Některé děti mohou být více plačtivé, chtějí najednou trávit většinu času s rodičem, jsou na něj nalepené. Jako kdyby nebyly ve své kůži. Většinou rodič zpozoruje nějakou změnu.

U některých dětí se objeví i tělesné příznaky - bolesti bříška, špatný spánek, popřípadě i nějaké neurotické projevy. V takovém případě je třeba s dítětem pracovat. Pracovat s jeho strachem, emocemi. Přijmout je, vykomunikovať, odrazit. Dát dítěti najevo, že ho jako rodič přijímám, poslouchám ho, snažím se mu rozumět a zajímám se o něj.

Třeba dítěti vytvořit bezpečné a přijímající prostředí, věnovat mu pozornost a projevovat lásku. Hodně si povídat, ptát se ho, co potřebuje vědět, ptát se ho, co by mu pomohlo. Důležité je dítě vyslechnout, uznat jeho emoci, aby mělo pocit, že to, co cítí, je důležité, a že to někoho zajímá. Také mu to dá zprávu, že to, co cítí, je přirozené.

Jednoduchým podáním informace, zrcadlením chování dítěte, případně jeho pocitů, fantazií mu dáváme prostor na jejich hlubší vyjádření a tím pádem i na jejich zpracování, alespoň z části.


Jak dítěti ulehčit bezpečnostní izolaci nebo karanténu?


I při karanténě, i při domácí izolaci je důležité, aby situace byla pro dítě přehledná a předvídatelná. Je dobré zachovat něco z normálního režimu, dítě to takto zná, a to, co zná a je na to připraveno, to pro něj znamená bezpečí.

Při změnách mu třeba pojmenovat, jak to bylo dosud a jak to bude po novém a proč, aby se dítě na to dokázalo připravit. Při trávení času v domácím prostředí je dobré zvolit zlatou střední cestu. Karanténa neznamená prázdniny a to bychom měli dětem vysvětlit. Měli by vědět, že to je preventivní opatření.


Režim zřejmě bude jiný, možná volnější a nějaké výjimky budou udělovány. Pokud však máte doma nějaká pravidla (zejména co se týče sledování TV a PC), doporučuji je dodržovat tak jako dosud. Situace je nová a náročná i pro rodiče. Ten potřebuje doma udělat nějaké věci, navařit, v některých případech se s dítětem učit a také potřebuje jistý čas pro sebe. Dobré je najít nějaký balanc tak, aby to vyhovovalo všem stranám.

Dítěti se zřejmě nebudou tato opatření líbit, bude chtít jít ven, za kamarády. Třeba mu tento pocit uznat, přijmout, že to tak je, ovšem vysvětlit, že nyní je třeba být doma a s kamarády si mohou např. zavolat.

Na začátku každého dne si můžete říct, co budete dělat, popřípadě si spolu sepsat nějaké nápady. Pokud dítě touží jít za kamarády, můžete doma alespoň fantazírovat o tom, co by s nimi dítě venku dělalo a pak se od toho doma víte odpíchnout a zkoušet něco podobného vymyslet .. Nechte o hře rozhodovat i dítě, nechte se vést. Hra je pro něj výborná forma, aby zvládlo i případný strach spojený s aktuální situací.

Pomohl ti tento článek?
 / Ne

Kam dál?

Zkušenosti tím, jak mluvit s dětmi o koronaviru

Průměrné hodnocení:
Máš zkušenost tím, jak mluvit s dětmi o koronaviru?
Poděl se o ni a pomoz tak ostatním maminkám.
Napiš svou zkušenost