Jak k nám ke třem princům přišlo další domarozeňátko

Jak se z autorky článku "Můj porod, aneb proč rodit v porodnici" stala domarodka? O tom už jsem psala: https://www.modrykonik.cz/blog/anetadr/article/prichod-tretiho-prince-y9b2k2/

Máme tedy tři prince. První porod byl opravdu masakr, zakončený KE a kleštěmi, druhý taková klasika a třetí léčivý domácí. Přestěhovali jsme se do nového domečku se třemi dětskými pokojíčky, začali hodně cestovat a já se rozhodla, že si splním svůj sen a vystuduji prezenčně Bc. studium porodní asistence. Je to můj sen už od puberty, ale mamka mi to kdysi rozmluvila, že je to líbivý obor jen na oko a brzy se omrzí. Vlastní rození už jsem v sobě ukončila, výbavu na miminko rozdala a v lednu šla na den otevřených dveří studia PA. Pár dní po něm jsem zjistila, že jsem velmi neplánovaně těhotná. Nebudu zastírat. Já brečela. Já tak moc brečela. Vždyť jsem už byla jinde.

Musím přiznat, že tohle těhotenství pro mě bylo občas psychicky náročné. Těžko se mi snášely těhotenské neduhy, ač jich bylo jen velice málo, protože jsem přeci těhotná být nechtěla. Jak to říct rodině, když i u třetího dítěte na nás koukali jak na cvoky?

Čas utíkal, přidala se Korona a já byla ráda, že rodím až na podzim a ne v tom blázinci na jaře (to jsem ještě netušila, že se blázinec vrátí). Rozhodla jsem se, že si nenechám říct pohlaví. Když máte doma tři kluky, vyslechnete si k pohlaví čtvrtého dítěte tolik, jako by to snad byl středobod vesmíru. Já jsem byla přesvědčená, že to stejně bude čtvrtý kluk, vždyť my nic jiného neumíme, navíc těhotenství probíhalo vlastně úplně stejně jako předchozí. Taky jsem se rozhodla (a považuji to za jedno z nejlepších rozhodnutí), že omezím doktory. V poradně u gynekoložky jsem byla 4x a od 36.tt jsem byla v péči své úžasné PA. Za celé těhotenství jsem neměla jediné VV, monitor a ani jednou jsem nebyla v porodnici. To byla neuvěřitelná úleva.

Na začátku 38.tt mi odešla hlenová zátka a já se radovala, že už nebudu čekat dlouho. Situace kolem korony se horšila a já doufala, že se nic nepokazí a nebudu muset do porodnice. Každý den jsem prosila miminko, ať už vyleze, že to pro nás bude lepší. 38.tt ale minul, pak i 39. a blížil se konec 40. Miminko jsem měla už narvané tak moc dole, že mě bolel každý krok. Přišlo mi, že mi musí každou chvilku vypadnout. Jeden večer už jsem přestala zvládat emoce. Tak moc jsem si přála, aby už miminko vylezlo, bála jsem se porodnice, nezvládala už jsem těhotenství a vše už bylo nachystané. Byla jsem už děsně podrážděná a nepoužitelná. Nakonec jsem se rozhodla a 27. 9. v 9h večer vypila kus ricinového oleje.

Večer jsme šli normálně spát, manžel nakonec odešel spát do obýváku, protože nemohl večer usnout. Já usnula úplně v pohodě a vzbudila se před druhou s potřebou jít na velkou. Byla jsem v tu chvíli celkem zoufalá. Ono to snad nezabere a já se budu trápit dál. Došla jsem si a šla zpět do postele. V ten moment přišla první vlna, za chvíli další. Koukla jsem na hodinky a bylo 2.01.

To, že rodím rychle, vím už z minula, takže není čas otálet. Jako první jsem si sundala tepláky (kdo četl minulý porodní příběh chápe, už jsem fakt nechtěla rodit s tepláky u kotníků, blbě se pak manévruje  ) a šla jsem do obýváku za manželem (asi ve 2.05), vzbudila ho, že tedy asi už. Manžel říkal, ať volám PA. Věděla jsem, že má za sebou asistenci u dvou porodů a chtěla jí volat až opravdu na poslední chvíli. Zkusila jsem se samovyšetřit, přišlo mi, že jsem tak na dva cm. To fakt přeci nemá cenu už volat. Počkáme chvilku. Manžel dle mých instrukcí obalil matraci igelitem a prostěradlem a sroloval koberec. Měla jsem strašnou potřebu chodit a bála se, že mi praskne voda nad ním. Každou kontrakci jsem procházela, jen při nejhorší špičce jsem se musela zastavit a přidržet něčeho. Po dalších pár kontrakcích ale přišla jedna silná. Rychle jsem se samovyšetřila, odhadla na nějakých 4-5cm a volala PA, ať rychle vyrazí. Bydlí sice kousek, ale ten den hrálo všechno tak nějak proti času. Rozkopaná ulice u ní, uzavřená ta naše atd. PA jsem volala dle výpisu ve 2.24.

Jenže v ten moment už to začalo nabírat rychlý spád. Kontrakce chodily jedna za druhou, stále silnější, až mi ve 2.40 praskla voda (přesně v místě, kde byl původně ten koberec - ať žije intuice!!! 🙂). Manžel po minulém porodu, kdy ze mě syn v podstatě vyletěl těsně po prasknutí vody, začal křičet "rychle k zemi" tak razantně, že jsem ho nejprve poslechla a pak se tomu smála  . Jenže pak přišly dvě naprosto šílené kontrakce, u kterých jsem jen křičela "tak už vylez" pořád dokola. Manžel se ptal, zda má chytat, ale řekla jsem, že ne, že chci sama. Při té druhé kontrakci bez vody jsem byla už zoufalá. Přišla mi nekonečná a naprosto za hranou snesitelnosti a já stále jen opakovala "tak už vylez" , až mě miminko na úplném konci kontrakce poslechlo a já cítila, jak se začíná posouvat a radostně jsem křičela "už jde ven" . Opět během jednotek sekund vykoukla hlavička, pak asi 2s pauza a vylezlo celé. Bylo přesně 2.45. Rychle jsem si ho přimáčkla k sobě na hrudník. V letu jsem zaznamenala něco, co jsem nevěděla, zda je nafouklá pipinka nebo pytlík . Miminko se hned nadechlo a začalo plakat, tak jsem si ho dala k prsu a ono se hned přisálo a bylo ticho. Bylo tak nádherné a celé od mázku. Manžel mi podal ručník, já si sedla a přikryla nás. Pak jsme se koukli, co to je. Byla to holčička. Jen co to píšu, mám zase slzy v očích. Já bych byla tak ráda i za toho kluka, ale byla to holčička. Já jí nikdy neměla. Přišla vážně princezna. Co u nás bude dělat? Vždyť máme všude bunkry a samopaly. Já mám dceru!!! Je tak krásná a já jsem z ní absolutně neskutečně hotová.

Manžel došel do pokoje pro nejstaršího syna, který běžel dolu do obýváku a volal "nevěřím, že je to holka" . Pořád opakoval, že teda fakt nečekal, že se zrovna dneska narodí. Přivítal sestřičku a šel zpět do postele.

Ve 2.53 dorazila má milovaná PA. Manžel jí šel otevřít a hlásil, že už máme miminko venku. Ona vplula krásně do té atmosféry, určila nám poslední apgar skóre (první dvě určené nemáme) a začala kontrolovat krvácení. Po chvilce mě začala děsně otravovat placenta, až jsem zjistila, že je celá už v pochvě, tak jsem jí za pupečník vytáhla. To byla taková úžasná úleva. Bylo mi tak strašně krásně. Já prostě umím rodit. Kdo jste četl můj první porodní příběh, víte, že tohle je pro mě skoro neuvěřitelné.

Po nějaké době jsem se došla osprchovat, pak mě PA zkontrolovala, dopředu jsem hlásila, že o šrámu vím, protože jsem nakonec na ramínka přitlačila, protože jsem už strašně chtěla, aby byla venku. PA se mi trochu smála, protože ten můj "šrám" byla asi půl cm oděrka. Takže opět prakticky bez zranění, o té oděrce jsem už pak vůbec nevěděla.

Lehla jsem si i s miminkem na pec, do připraveného pelíšku, nakonec přišel zpět dolu i nejstarší syn a tak jsme tam byli pospolu až do rána, kdy jsme občas střídavě někdo spal.

Tohle miminko jsme opravdu neplánovali, hodně mě těhotenství zaskočilo, ale teď jsem asi nejšťastnější, co jsem kdy byla. Jako kdyby to celé zapadlo do sebe, teď jsme prostě kompletní.

Umím rodit, mám se za to strašně ráda a ze srdce děkuji své PA, že mě dvakrát doprovodila v tomto úžasném procesu.