anetadr
5. kvě 2017
1244 

Příchod třetího prince

Jak se z autorky článku „můj porod, aneb proč rodit v porodnici“ stala domarodka?

Můj první porod byl horor. Dlouhou dobu jsem byla přesvědčená, že se prostě u něj vyskytla závažná porodní komplikace (patologicky krátký pupečník), kterou lékaři naštěstí dokázali zvládnout a díky tomu jsme oba se synem přežili. Byl to jeden z těch porodů, po kterém aktérka všem říká „kdybych rodila doma, mé dítě by určitě zemřelo“. Jenže po nějaké době jsem se o porod jako takový začala více zajímat a zjistila jsem, že nic není černobílé. Masakru, kterým končil můj první porod, předcházelo několik zbytečných zásahů, nedovolili mi rodit vertikálně, jak jsem v tu chvíli nutně potřebovala (později jsem se dověděla, že děti s krátkým pupečníkem se rodí zásadně vertikálně! – takže mé tělo vědělo jak na to, ale lékaři měli jiný názor) a nenechali mě ani jednou samotnou tlačit na kontrakci, ale od první tlačící kontrakce mi byla prováděna Kristellerova exprese, díky které jsem se nemohla pořádně ani nadechnout, natož tlačit. Porod končil kleštěmi, poprvé jsem se postavila 26h po porodu po dvou krevních transfuzích a následky si nesu částečně dodnes. Můj původní pohled na první porod zde: https://www.modrykonik.cz/blog/anetadr/article/muj-porod-aneb-proc-rodit-v-porodnici/

Ke druhému porodu jsem šla už více informovaná, přesto byl opět vyvolávaný a já možná i díky tomu opět podlehla nabízenému epidurálu, děsně „potřebné“ dirupci vaku blan a dalšímu. Přesto už jsem si nenechala líbit vše, tlačila jsem si, jak jsem potřebovala a druhý porod pro mě končil výrazně líp – odcházela jsem jen s drobným nástřihem a do týdne jsem byla relativně v pořádku. Poporodní popis: https://www.modrykonik.cz/blog/anetadr/article/jak-se-rodi-pet-kilo-stesti-ulqxtk/

V průběhu dalších let jsem opět sem tam něco nového o porodech přečetla a strašně moc jsem toužila, zažít to potřetí prostě jinak. Má první a největší meta byla, aby porod nebyl vyvolávaný. Poprvé byl vyvolávaný kvůli tlaku (s tím moc nenadělám:(), podruhé kvůli velikosti miminka (chápu, že 5020g porodníky může vyděsit – zvláště tři týdny před TP, ale u nás se velká miminka rodí a nikdo na císaři nebyl). Rozhodla jsem se najít si zkušenou PA a s ní se radit ohledně závěru těhotenství, co je a není nutnost a pokusit se vyhnout tlaku na vyvolání.

PA jsem si našla úžasnou, klidu měla na rozdávání a to bylo přesně to, co jsem potřebovala. Po rozhovorech s ní jsem nakonec začala přemýšlet nad možností domácího porodu. Vyhnout se celé té porodnické mašinérii je prostě strašně lákavé. Aby bylo jasno – já rozhodně nejsem proti lékařské péči!! Ba naopak – všech lékařů si nesmírně vážím a je jasné, že je jich v případě komplikací opravdu třeba. Nicméně u fyziologického těhotenství je bezpečnější nechat rodičku úplně v klidu rodit tak, jak to má v sobě od přírody zakódované a to málo který lékař dokáže. Koukat se se založenýma rukama je prostě něco, co se zdá být spíš špatně, než dobře, ale v tomto případě je opak pravdou.

Další věc, která domácímu porodu výrazně nahrávala je, že rodím vcelku rychle. Ano, první dva porody byly vyvolávané, takže těžko soudit, přesto ale první trval 2,5h a druhý 2h. Nakonec jsme se s manželem i PA dohodli, že tomu necháme volný průběh – pokud nestoupne tlak, nebo se neobjeví jiná komplikace, já se sama rozrodím (což se mi před porodem zdálo skoro jako sen!) a porod bude probíhat rychle a hladce, zůstaneme doma. Když se komukoli z nás nebude cokoli zdát, pofrčíme do porodnice.

Na kontroly jsem jezdila klasicky do porodnice (v Podolí), a dva dny před termínem porodu už mi naměřili tlak 150/90. Po mém ujištění, že doma mám tlak 120/85 (už i na tom tlaku se ukazovalo, jak nervózní z prostředí porodnice jsem) a po řadě testů (vše bylo v naprostém pořádku), jsem byla propuštěna. Jenže pak se začal spodní tlak k 90 přibližovat i doma a já věděla, že buď musí jít miminko ven v řádu jednoho/dvou dnů, nebo se s těžkým srdcem asi budu muset nechat hospitalizovat. Tak jsem se přesně v den termínu porodu dohodla s manželem a PA a v sedm večer vypila slaboučký ricinový koktejl a promluvila k miminku, že pokud se chce narodit doma, má si pospíšit.

V jedenáct večer jsme se s manželem začali chystat do postele. Nic se nedělo. Chvilku jsme si povídali a pak jsme se rozhodli umocnit to ještě tím nejpříjemnějším způsobem. Ač to už pro mě nějakou dobu moc příjemné nebylo, ten večer mi to přišlo úžasné🙂. No, na to asi miminko čekalo, protože přesně ten nejlepší moment byl propojený s mou první kontrakcí🙂. Když přišla po čtyřech minutách další, manžel znervózněl. Myslela jsem si, že až porod začne, budu to mít chvilinku jen pro sebe v tajnosti (slabé kontrakce), jenže tady od první nešlo utajit nic. Za dalších pár minut znovu. Koukala jsem na hodinky a bylo přesně 23.58h. 15. dubna 2015 zemřel můj táta a já si přála nerodit v den druhého výročí (i když to byl TP). Zaradovala jsem se, že je to dobré, do dvou minut neporodím. No, do dvou ne, ale…

0.05 (časy opisuji z výpisu z telefonu🙂)

Psala jsem první SMS PA s tím, že se možná něco rozjíždí, ale že to bylo zatím jen pár nepravidelných kontrakcí. To jsem psala ještě z postele. S manželem jsme tedy vstali, já odbíhala na WC se čistit a manžel začal plnit své velké úkoly od PA:

1) připravit porodní místo (igelit a spoustu dek – měla jsem tam mít i obalenou matraci, ale jak brzy pochopíte, ta se nekonala)

2) dát vařit vývar na dobu po porodu - byl připravený v mrazáku, šlo jen o to ho ohřát (ale pak jsem na něj vůbec neměla chuť)

3) uvařit silné kafe pro chránění hráze (na to taky nedošlo)

0.16

Volala jsem PA, že kontrakce jsou sice nepravidelné, ale jdou nějak rychle po sobě. Intervaly cca 1-3min, což mi přišlo nějak rychlé. Mám dojem, že jsem v telefonu nezněla dost naléhavě, neb PA navrhovala, že mám ještě dát vědět později. Manžel jen vytřeštil oči, že ne, ať dorazí. Dohodly jsme se tedy, že dorazí v jednu hodinu a uvidíme, jak to bude dál pokračovat. Domů to nemá daleko, případně ještě odjede a dojede později. Kontrakce jsem měla i v době telefonu, ale vcelku se dalo v jejich průběhu fungovat. Stále jsem chodila po bytě a dochystávala další věci, co by se mohly hodit – třeba jako nezbytné zrcátko pro mou kontrolu porodního poranění (což se - jak jinak - taky nepoužilo).

0.31

Psala jsem PA, že kontrakce už jsou rozhodně pravidelné a ustálily se na intervalu dvou minut s tím, že délka je 50s. Odpověděla, že dorazí v dohodnutý čas. Byla jsem přesvědčená, že tu bude s dostatečným předstihem, neb kontrakce byly stále ještě slabé oproti předchozím porodům. Přesto jsem už instinktivně zabrala pozici v mém porodním koutku (což bylo vystlané místo před sedačkou). Bylo mi tam dobře. Ještě jednou jsem pak vstala (někdy kolem 0.45h), objala jsem manžela a poprvé zapochybovala, zda to doma zvládnu. Kontrakce mi přišly nějaké silné na to, že jsem teprve na začátku. Bála jsem se intenzity z předchozích porodů, kdy u obou byla asi hodina a půl, kdy jsem přes bolest nebyla schopna naprosto ničeho. Bolest mě tehdy zcela paralyzovala. Manžel mě objal, podpořil a na závěr dodal, že z toho co o porodu ví, se obává, že teď už stejně nikam nedojedeme. Já o tom, že by se porod blížil ke konci (ač toho vím o porodech podstatě víc), přesvědčená nebyla. Vždyť to stále nebolí tak, jako předtím. Ano, intenzita je velká na to, že to trvá necelou hodinu, ale k porodu to není.

Opět jsem zaujala svou pozici u gauče a od té doby už jsem tam zůstala.

0.57

Zvoní telefon od PA, je před vchodem. Sláva! Dozvím se, jak to vypadá. PA přišla a poslechla miminku ozvy. Říkala jsem, že si přeji vyšetřit, na to PA řekla, že pokud o to stojím, klidně mě vyšetří, ale není to nutné. Zatím vypisovala dokumentaci. Přišla další kontrakce, při které mi přišlo, že mám nutkání trochu přitláčet. Znejistila jsem – to přeci není možné. Nebolí to k porodu. Stále funguji, stále nejsem bolestí paralyzovaná, jako předtím. Zopakovala jsem svou potřebu nechat se vnitřně vyšetřit v naději, že to, co jsem tušila (tedy že potřeba tlačit opravdu signalizuje začátek druhé doby porodní i přes to, že tomu díky snesitelné síle kontrakcí nevěřím), řekne PA. Tolik jsem tomu nevěřila, že jsem to neřekla. Abych umocnila vážnost mé žádosti o vyšetření, stáhla jsem si tepláky ke kotníkům, jenže v tom přišla další kontrakce.

1.05

Zaklekla jsem zpět ke gauči, cítila, jak lupla voda, jediné mé hlasité slovo bylo „voda“, v tom přiskočila PA dát pode mě savou podložku, ale než to stihla, tak cítím, jak s vodou proplouvá i naše miminko. Miminko bylo do poslední chvíle v děloze, a jak praskla voda, prošlo porodními cestami během několika vteřin. Přesně jsem cítila, jak tam vklouzlo, pak se posunulo níž, pak šla ven hlavička a nakonec celé. Takové 4 rychlé pohyby v průběhu snad pěti sekund maximálně. PA místo podložky chytala miminko. Otočila jsem se (kotníky stále svázané nesundanými tepláky) a přebrala jsem si tu maličkou žížalku. Koukala jsem na něj, pak nevěřícně na PA, která se smála a já to umocnila nevěřícnou otázkou „A to je jako vše?“. Tuhle otázku jsem zopakovala ještě několikrát. V 1.05h, přesně hodinu a sedm minut od prvního podezření, že mi břicho tvrdne nějak bolestivěji než jindy, se narodil náš třetí syn.

Všichni jsme tam seděli, koukali na sebe a smáli se. Já to prostě do teď nemůžu vůbec pobrat. Vážně takhle může vypadat porod? Po prvním hororovém porodu jsem myslela, že už nikdy vaginálně (natož přirozeně) rodit nebudu. Myslela jsem si, že to asi neumím – že mé tělo to neumí. No, zjevně umí. Po jednom hororovém porodu, kde mě regulérně rozmasakrovali na sále, po dalším, po kterém jsem odcházela sice po svých, ale s nástřihem a celá od krve, jsem sama doma porodila zdravé miminko bez jediného zranění. Držela jsem v náručí žížalku bez jediné kapičky krve. Já to umím!!! Umím normálně porodit!!! Proč mě dvakrát nenechali? Tomášek (jméno jsme vybrali sotva pár hodin před porodem v naději, že je to ten impulz, na který čeká) měl krásnou růžovou barvu. Žádné z mých dětí nebylo tak krásně růžové. Držela jsem své miminko a poprvé zkoumala pupečník, jak krásně tepe a jak už později netepe. Překvapilo mě, jak rychle vystydl.

Po pár dalších kontrakcích jsem se ptala PA, kdy mám zkoušet porodit placentu. Je zvláštní, jak přesné a barvité představy jsem měla o porodu miminka, ale nenapadlo mě, že i placenta je přeci součást porodu a je to taky jen na mě – přesně to mi v ten moment řekla PA a tak jsem si sama porodila placentu s miminkem v náručí. Celou jsme ji všichni prohlédli a hodinu po porodu, půl hodiny po porodu placenty, manžel přestřihl pupeční šňůru.

Asi hodinu po porodu se zeptala PA, zda se někdo vůbec koukal, jestli je to opravdu kluk. V tu chvíli jsme s manželem se smíchem začali hrabat v ručnících, kde že má to miminko svou chloubu a měl ji tam. No, kdyby ne, tak by to byla asi o to vtipnější historka, protože jsme mu celou hodinu říkali Tomášku, aniž by se někdo podíval 😀

Po nějaké době mi PA zkontrolovala porodní cesty. Po klešťovém porodu, kdy jsem byla roztrhaná všude, po dalším porodu, kde jsem byla nastřihnutá, jsem potřetí, i se všemi těmi jizvami, byla zcela bez poranění.

Manžel šel ke starším dětem do pokojíčku pro miminkovské oblečení a přibudil tím prvorozeného šestiletého Jiříka, který se ho zeptal, jestli už jedeme do porodnice (před porodem jsem mu říkala, že se miminko možná narodí doma, ale z předchozího porodu brášky měl stále zafixováno, že miminka se rodí v porodnici). Manžel mu řekl, že miminko už se narodilo a vzal ho do obýváku. Klekl si k nám a se slzami v očích přivítal brášku a šel zase spát. Ráno vylezl už před šestou, jak chudák nemohl dospat🙂.

Předala jsem ten malinký uzlíček manželovi a šla jsem se osprchovat. Mimo zvláštního pocitu při dýchání (kvůli poklesu všech vnitřních orgánů) jsem na sobě nepociťovala nic neobvyklého. Nepřipadala jsem si, jako bych právě porodila. Díky hormonům jsem měla tak blažený pocit, že jsem skoro létala 😀. Sedla jsem si na sedačku, vzala si do rukou ten malý poklad a s úsměvem na rtech na něj zírala až do rána. Spát nešlo. Tomášek první dvě hodiny krásně sál a pak usnul.

Nejbližší rodině jsme volali v noci, ostatním ráno a posílali jsme do světa radostnou novinu o novém životu, který se zrodil sám v den vzkříšení. Ještě ten den jsme přijímali řadu návštěv, stejně jako den následující. Byly to naprosto euforické dva dny, které jsme trávili v obklopení rodiny, přátel i PA, která u nás zpracovávala placentu. Všichni jsme mluvili jen o porodu, neustále dokola rozebírali s údivem celý průběh a neustále se smáli. Nikdy jsem nezažila nic podobně euforického. Po obou předchozích porodech jsem byla vždy v porodnici odříznutá od oslavující rodiny. Tentokrát jsem byla sama ve středu oslav a užívala si každou minutu.

Pokud by se ještě někdy rozhodlo nějaké miminko k nám přijít, doufám, že bude mít opět možnost přijít na svět podobně nenásilně a láskyplně. No, a pokud už žádné nepřijde, budu už nadosmrti vděčná za tu letošní velikonoční neděli, kdy jsem měla možnost zažít něco tak překrásného, jako je úplně normální a ženám přirozený porod.

Změnilo mě to.

Ze srdce děkuji své PA.

    Krasny

    5. kvě 2017

    Nádhera prostě 🙂

    5. kvě 2017

    Krásný Anet, jsem ráda, žes to mohla zažít. Tvůj příběh je učebnicovým příkladem toho, jak někteří lékaři dokážou porodu ublížit a ženy jsou pak ještě vděčné, že jim zachránili život, fakt paradox. Společnost je tak bohužel nastavena. Mě taky mnozí říkají, že mám štěstí, že mi malá narodila doma zdravá a že je náhoda, že sestra, která rodila v porodnici má postižené dítě ze špatně vedeného porodu.....ale já vím svoje a nic není náhoda. Obdivuji tvojí statečnost, po tak brutálně zpackaném prvním porodu už by do domporodu šla málokterá......ale ty sis našla informace a napojila se na své srdce, proto jsi to dokázala.

    5. kvě 2017

    Nádhera. Nádhera. Nádhera! Jsi mi inspirací. Děkuji 💜

    5. kvě 2017

    Asi nejkrasnejsi porodni pribeh, jaky jsem tu kdy cetla. Uzasny♥

    5. kvě 2017

    Úžasný! ❤❤

    5. kvě 2017

    Ty jova 😍

    5. kvě 2017

    👏 WOW!

    5. kvě 2017

    Krásné když si vzpomenu na svůj porod 😢😣...

    5. kvě 2017

    Krása 😍 a blahopřeji ❤️

    5. kvě 2017

    Krása si úžasná 😍 Já si trochu vyčítám, že sem nevydržela tu hodinu doma a Damian se taky mohl narodit v klidu doma v ložnici. I když i v porodnici se narodil podle mých představ 👍

    5. kvě 2017

    Krása 🙂 Moc moc gratuluji :-* A děkuji za článek, dodalo mi to teď spoustu sebe-vědomí, že i po klešťovém porodu se dá, tak krásně porodit bez zranění 🙂

    5. kvě 2017

    Díky takovým článkům jsem už jako prvorodička dostala šanci rodit doma, takže díky za takové krásné příběhy ❤

    5. kvě 2017

    Tak to je uzasnyyy ❤❤❤

    5. kvě 2017
    apacheee
    AMBASADORKA

    Tak krásné ❤

    5. kvě 2017

    Presne takhle to ma byt! Proste zazrak

    5. kvě 2017

    Zázrak jménem zrození! Blahopřeji!

    5. kvě 2017

    Nadhera, krasa, dokonalost 🙂

    5. kvě 2017
    anetadr
    autor

    Holky moc děkuji!!! Upřímně - tak krásné komentáře jsem nečekala. Dává mi to naději, že se přeci jen naše společnost v přijímání domácích porodů trochu mění🙂

    5. kvě 2017
    anetadr
    autor

    @alokin66 Rozhodně!!! Je dobré si v sobě probrat proč k tomu došlo - to mi hodně pomohlo.

    5. kvě 2017
    anetadr
    autor

    @asashley Četla si můj první? Třeba se taky příště dopracuješ k podobnému, jako je ten můj třetí. Chce to prostě někoho k sobě, kdo má důvěru v přirozený porod🙂

    5. kvě 2017
    anetadr
    autor

    @neliste jojo - paradox.... a slýchám to hodně často!

    5. kvě 2017

    😍 je to prostě paráda a moc Ti to přeju 😘 btw - dáme za tři roky čtvrté spolu? 😉

    5. kvě 2017

    Moc gratuluji!!!!🙂) nádherný porod! užívejte si to sžívání s chlapečkem:-*

    5. kvě 2017

    Krásný...🙂 A Tomášek má narozeniny jako můj manžel...🙂

    6. kvě 2017
    6. kvě 2017

    To je tak krasne.

    6. kvě 2017
    6. kvě 2017
    anetadr
    autor

    @rzymani Tneš do živého 😀 Já byla naprosto bytostně přesvědčená, že další dítě nechci. Jak přestavujeme domeček, rovnou od začátku počítáme se třemi dětmi - budou tam tři pokojíčky. Jenže teď.... 😀 No, snad mě to brzy přejde 😀

    6. kvě 2017

    @anetadr nepřejde.

    6. kvě 2017

    nádherný!!!

    7. kvě 2017

    @elikup je fakt, že po druhým porodu, přirozenějším a skoro doma, mám choutky do třetice! Aneb co dokáže přirozený porod 🙂

    7. kvě 2017
    anetadr
    autor

    @elikup jsem sama zvědavá 😀

    7. kvě 2017
    7. kvě 2017

    👏👍🙏 parááda !

    8. kvě 2017

    Moc gratuluji..mohu se zeptat.jak se jmenuje PA..maloktera by prisla k.domacimu porodu (.

    4. čer 2017
    anetadr
    autor

    @kacorina napíšu IP🙂

    4. čer 2017

    Krásný příběh. Moc gratuluju!

    1. črc 2017

    Děkuji za tento článek! Opravdu moc. Já měla oba porody spontánní (naštěstí). První trval 3 hod, druhý 1h40min. Třetí ani nechci riskovat právě kvůli porodní době. Do porodnice bych to prostě nestihla. První porod, i když byl s nastrizenim, jsem si užila. Ta euforie se dostavila a bylo to neuvěřitelné. Druhý porod byl tak strašně rychlý, se jsem si ho zapomněla užívat. Jen stres, zda mamka stihne přijet pohlídat starší, zda to stihneme do porodnice, v porodnici pak samé vyšetření, UTZ, monitor, nucení jít na WC. Vychytala jsem PA, která mi moc nesedla. Neposlouchala, co jsem jí říkala, že potrebuju. ☹ Takže místo toho, abych se soustředila na porod a miminko, jsem se soustředila na to, aby to probíhalo co nejvíce dle mých představ. Tedy když mě donutila si lehnout a kontrakce přestaly, zase jsem vstala. Kontrakce se vrátily. A tak jsme se asi 10 min handrkovaly, zda budu ležet nebo stát. Nebyla nepříjemná, ale štvalo mě to. Nicméně porodila jsem bez zranění a rychle, už za tři hod po porodu jsem po svých odešla na šestinedělí. Ale ten pocit z druhého porodu byl pro mě zmatený. Takový "ukradený" porod. Měla jsem pocit, jakoby se vůbec nekonal. A tvůj článek ve mě budí naději, že kdyby se náhodou stalo a našlo si k nám cestu i třetí, že bychom to doma zvládli. Děkuju 😘

    3. črc 2017
    anetadr
    autor

    @nissi Kdyby si o tom uvažovala, máme zde na MK skupinku o domácím porodu (soukromou), kde tě určitě rády podpoříme!!! Byl to neuvěřitelný zážitek, i manžel zářil jak žárovka 😀 Jsem si jistá, že kdybych se já snažila dojet do porodnice, tak bych ten porod hodně pokazila. Uvolnit se v klidu od začátku, když víš, že bude porod rychlý, je úžasné!!! Mě to strašně změnilo. Nikdo mi za celou dobu nepřikázal jedinou věc, vše bylo podle mě. Porodila jsem prostě sama. Kdybys chtěla, klidně kdykoli napiš (spíš IP), můžu na cokoli odpovědět, nebo napsat, aby tě přidaly holky do skupinky🙂

    3. črc 2017

    To je zkratka sen! 🙂 V dobrem Vam zavidim, a budu tajne doufat,ze i nam se postesti zazit neco podobneho...♡

    27. zář 2017
    anetadr
    autor

    @purelove držím palce!

    27. zář 2017

    Uplně krásné 🙂
    .. já mám taky rozdílné porody a jsem za to ráda .. první vyvolaný a ještě k tomu nevyspalá (nešlo to moc dobře) .. a druhý krásný a díky hamiltnu to otvírání šlo krásně a od příjezdu do porodky nic na uklidnění jsme nestíhali - takže čistě to byl přírodní porod až jsem bolestí brečela a když bylo po .. tak jsem byla v šoku, že jsem to zvládla (ale doma bych si to neriskla).

    6. pro 2017

    Velmi zajímavý vývoj názorů autorky - když porovnám článek z prvního a posledního porodu. Jinak moc gratuluji, že vám to takto krásně vyšlo. Můj snový porod by byl podobný tomuto : https://www.youtube.com/watch?v=jGOem0fzzP4 . Nemám k tomu však potřebnou podporu manžela.Ale třeba se mi ten sen splní díky shodě okolností 🙂.

    24. únor 2018

    Ani jsem nevěděla, že máš 3 miminko. 🙂 moc gratuluji ke krásnému porodu a k Tomáškovi!! Je to úžasné 🙂

    27. únor 2018
    anetadr
    autor

    @clarrinka Díky moc. Děsně to letí, už tu dělá první krůčky😃

    27. únor 2018
    anetadr
    autor

    @bonulinka Nádherné video! Prostě paráda. Moc vám přeji, aby to vyšlo. Můj manžel se nejprve trochu vyděsil, ale věřil, že jsem dostatečně inteligentní, abych zhodnotila rizika. Pak ho ale hodně uklidnila přednáška "Jak nerodi muži" (ke shlédnutí na YouTube). Opravdu moc doporučuji. Dnes je schopen DP hájit kudy chodi🙂

    27. únor 2018

    @anetadr Já měla štěstí, že oba porody jsem měla parádní.(u obou praskla voda a rozjelo se to) S malou trval 3,5hod dvojcatama 2,5 hodiny (z toho u dvojčat Áčko vylezl prakticky sam). 😊 já bych třeba rodit doma nikdy nemohla. Nebyla bych v klidu 😂 v nemocnici jsem věděla ze tam je plno kompetentních lidí kteří by nás zachránili. Takže máš můj obdiv 😉

    15. dub 2018
    anetadr
    autor

    @nasilia každá žena by měla rodit tam, kde se cítí v bezpečí. Pak běží porod nejlépe.🙂

    15. dub 2018

    @anetadr s tím souhlasím 😊

    16. dub 2018

Začni psát komentář...

Odešli