anetadr
11. pro 2014

Jak se rodí pět kilo štěstí🙂

Můj první porod byl horor. Nešlo ani tak o velikost (která byla taky úctyhodná - 4700g a 53cm), ale o patologicky krátký pupečník (dopředu nezjistitelná vážná porodní komplikace). Porod díky tomu končil kleštěmi a já roztrhaná na obou stranách pochvy až k čípku. Jizvu venku jsem měla až na levou půlku. Do normálního stavu jsem se dostávala téměř rok - ale o tom všem už jsem psala, i když dnes bych článek nejraději přepsala, nechávám ho ve starém znění, protože tak jsem to dřív cítila. Šla jsem k porodu jako naprosto podřízená bytost s tím, že ONI ze mě to miminko nějak dostanou. Dopředu jsem se snažila si moc informací nezjišťovat, aby mě to zbytečně nestresovalo a možná i podle toho porod dopadl.

.

Když jsme se rozhodli, že Jiříkovi pořídíme sourozence, o porod jsem se začala zajímat daleko víc a dnes to považuji za jedno z nejlepších rozhodnutí. Na pozitivní test jsme čekali dlouhý rok a čtvrt a když přišel, vůbec jsem to nečekala a chvíli vše "rozdýchávala"🙂. Čas ale běžel a mimo pár návštěv pohotovosti kvůli krvácení nebo špinění uteklo celé těhotenství jak voda. K druhému porodu jsem měla postoj úplně jiný. Už jako relativně dobře informovaná rodička jsem k němu chtěla jít jako kompetentní osoba, která porod povede, protože jsem žena a je to moje poslání. Chtěla jsem si ho užít.

.

Jenže jak se porod blížil, začalo se ukazovat, že Šíma brášku ve velikosti zřejmě trumfne a to ne o malý kousek. Jasně, tříkilové miminko jsem nečekala (přeci jen manžel měl 5050g, já 4320g a Jiřík 4700g), ale Šíma si prostě rostl nějak moc. Na odhadu ve 35+3 už měl 3730g a ve 37+3 už 4456g. Začal tak můj boj se sebou sama ohledně vedení porodu. Tak moc jsem se těšila, že si ho užiji a teď mě řada lékařů děsila a posílala na císaře. Vždyť kolik by asi tak Šíma v termínu mohl mít? A to podotýkám, že mi termín už jednou kvůli velikosti o osm dní posunuli - jinak by ten odhad 4456g byl z 36+2 podle starého TP!!! Vnitřně jsem se s císařem začala smiřovat, zrušila nákup aniballu, jen homeopatika, lněné semínko a maliník jsem klidně užívala - když už jsem to měla nakoupené, tak co. Jenže v momentě, kdy jsem se vnitřně smířila s císařem, jsem narazila na jiného doktora, který mi s klidem řekl, že když jsem už jedno velké dítě porodila, nevidí důvod, abych musela na císaře a že budu rodit normálně. To byl čtvrtek 13.11., já byla 37+6 a bylo rozhodnuto, že v úterý půjdu na zátěžový monitor a ve středu na indukci. Byl to pro mě zase šok, který jsem musela zpracovat a navíc jsem se bála, že v úterý, nebo ve středu narazím na jiného doktora, s jiným názorem a věc se bude opět měnit, což mi činilo značný problém.

.

Nicméně víkend utekl a v úterý na zátěžovém monitoru ticho po pěšině, kontrakce mi to nevyvolalo. Smutně jsem šla s papírem do poradny s tím, že mě asi pošlou na císaře. V poradně jsem narazila opět na jinou doktorku, která na monitor jen zběžně koukla a vůbec ho nekomentovala. Udělala vnitřní vyšetření a prý že jsem otevřená volně na dva prsty a jestli prý na mě může být ošklivá (asi hamilton) - s vidinou toho, že porod druhý den stejně budou vyvolávat jsem souhlasila. Ona se ale ještě zarazila a říkala, že vlastně nechápe, proč se čeká do zítřka. Odhad starý 8 dní na téměř 4,5kg je už tak dost šílený, byla jsem v 38+4 - takže oficiálně bylo mimčo donošené a tak se mě zeptala, zda nechci jít na indukci hned. Myslela jsem, že jí dám snad pusu. Odpustit si ten nejhorší poslední den, kdy bych doma jen trpěla a čekala na druhý den na vyvolání? No proč ne?🙂 Zavolala tedy na sál a odeslala mě tam. Vyšla jsem ven, kde čekal manžel, který si myslel, že jedem domu a já mu suše oznámila, že jdeme rodit. Vyvalil oči a začal být opravdu značně nervózní🙂

.

Zazvonili jsme tedy na sál a přišla mi otevřít kamarádka PA co rodila Jiříka. No, kdyby jsme to plánovali, tak by jsme to asi nenaplánovali líp. Následovalo převlečení, vyplnění papírů, vyšetření a opětovné rozebírání, zda je to opravdu na normální porod. To mě mučilo nejvíc. Ať už by to dopadlo tak, nebo tak, mučila mě ta nejistota. Nakonec ale bylo rozhodnuto, že první porod dopadl pro mě tak špatně jen z důvodu krátkého pupečníku, že o váhu nešlo a tak tedy není důvod přistupovat k císařskému řezu a byla mi zavedena půlka tabletky - to bylo 11 hodin. Pak půlhodinka ležení, kterou jsem využila na informování nic netušící rodiny a pochopitelně prosincovek na MK. Pak půlhodinka monitor a pak jsem šla za manželem na chodbu. Nic mi stále nebylo. V půl jedné jsem začala cítit slabé kontrakce, do třičtvrtě jsem ještě byla s manželem na chodbě, ale pak jsem se šla raději ukázat PA. Ta mě potěšila, neb se to opravdu začalo rozjíždět a já byla otevřená na 3-4cm a šla jsem na přípravu. Klystýr mi vůbec nevadil, jen mi vůbec nedělalo dobře sezení na WC:( - takže jsem se vyprazdňovala na několikrát a mezitím jsem se musela vždycky postavit. Když jsem stála, tak to ještě šlo. Pak sprcha a na sál. Tam jsem dorazila cca ve 13,15.

.

Původně jsem chtěla porod opravdu co nejvíce přirozený, ale se stupňujícími se bolestmi jsem ztratila odvahu a souhlasila s epidurálem. Přeci jen, na vyvolávaném porodu stejně nic přirozeného není. Přišla anestezioložka a píchla epi. Ptala jsem se, kdy že mi tak asi zabere a ona mi řekla, že za pár kontrakcí. Já se na to tak těšila.... jenže jedna pryč, druhá pryč, třetí pryč.... desátá pryč a mně pomalinku začalo docházet, že tohle asi nevyšlo. Bolesti byly čím dál horší a rychlejší. Ve 13,30 dorazil na sál manžel a já začala opravdu hekat. Nechápala jsem - u Jiříka mi epidurál pomohl, tak jak to, že teď vůbec? Kamarádce PA se mě zželelo a dala mi ještě něco do žíly - jenže účinek úplně stejný. Jen zesílení a zrychlení kontrakcí. Začala jsem odmítat další "tišící" prostředky s tím, že zhoršovat to už víc fakt nepotřebuji. Trpěla jsem. Od té půl druhé jsem fakt trpěla. Pak mi PA píchla vodu a říkala mi, že jí je tam jen hodně málo. Tomu se mi chtělo smát a říkala jsem jí, že to není možné, že vodu mám zmnoženou, že tam být musí. Ale další prostě nebyla.

.

Od těch půl druhé do tří hodin mám v mlze jako jednu velkou kontrakci. Byl to horor... chvílemi jsem brečela, chvílemi prosila o císaře, ale zpětně to hodnotím pozitivně - sice to byl masakr, ale trval jen hodinu a půl🙂, protože ve tři jsem byla úplně otevřená. Okamžitě jsem začala mít potřebu roztáhnout nohy tlačit. To, jak jsem celý porod nadávala, že mi nezabraly žádné tišící prostředky, jsem v závěru ocenila, protože jsem vše krásně cítila - co a kdy dělat. Cítila jsem rychlost, s jakou byla hlavička v porodních cestách a následně venku. Samotné tlačení bylo fakt úžasné. To, co jsem měla u prvního porodu tak šílené, jsem si u druhého užila. Pak mi jen přistál na pupku náš Šimon. To jsem s Jiříkem taky nezažila, protože toho fialového okamžitě po klěšťovém porodu odnesli pryč. Šíma mi ale krásně ležel na břiše. Za to mi to stálo. Jen v mlze jsem vnímala poznámky ostatních ohledně té velikosti.

.

Všichni si mysleli, že se odhady mýlí, že Šíma tak veliký nebude. Vždyť jsem ani neměla cukrovku. Jojo - odhady se mýlily, ale na druhou stranu, než si všichni mysleli. Když ho odnesli na vážení, jen jsem z dálky slyšela - "No ty vole, on má fakt pět kilo!". Doktorka co mě rodila byla mírně v šoku a trochu vyčinila té mé PA, že ani nevěděla, co to vlastně rodí🙂 (naneštěstí totiž doktor, co mě měl rodit, který rozhodl, že můžu rodit normálně totiž musel na sál k císaři). Já měla jen malý nástřih kvůli ramínkům. Hlavička prý prošla, ale ramínka by se buď vykloubila, nebo by se zlomila klíční kost a proto jsem byla trochu nastřižená. Placenta odešla po chvilce krásně sama a pak následovalo šití, které jsem hodně blbě nesla, protože už jsem té bolesti měla fakt plné zuby. V tom mi má PA donesla entonox - ten mi sice nabízela už při porodu, ale já se ho už po tom všem, co mi nepomohlo - spíš uškodilo fakt bála. Ten mi ale jako jediný úžasně pomohl a šití pak byla pohoda. Manžel říkal, že si to mám užít, když teď nemůžu pít. Pak mi zase přinesli Šímu a já byla tak šťastná, že je vše za námi. Šíma se tedy narodil 18. 11. v 15,07 s 5020g a 56cm (na fotce skočilo 5015g, ale v papírech máme 5020g).

Oba porody jsou naprosto nesrovnatelné.

.

Jiřík se narodil po 2 hodinách těch nejhorších bolestí. Porod byl klešťový s velkým poraněním. Žádný bonding, žádné přestřižení pupečníku tatínkem, jak se šlo na kleště, tak ho ze sálu vyhodili. Šití bylo šílené, krevní ztráta obrovská, poprvé jsem se postavila po 26-ti hodinách po porodu po dvou krevních transfuzích (když nepočítám dva pokusy, které skončili tím, že jsem omdlela). Následky obrovské, léčení téměř na rok. Vztah s Jiříkem jsem si budovala několik dní.

.

Šimon se narodil po 1,5 hodině těch nejhorších bolestí. Porod byl jen s malým nástřihem. Měla jsem bonding, manžela u sebe - ten mohl přestřihnout

pupečník. Šití s entonoxem šlo zvládnout, poprvé jsem se postavila po dvou hodinách po porodu a šla jsem se normálně vysprchovat. Po týdnu jsem už ani nevěděla, že jsem kdy rodila. Šímu jsem milovala od první sekundy, co mi ho dali. Byla jsem na něj připravená, zbyla mi nějaká energie, kterou jsem mu mohla věnovat.

.

Jo a ještě rozluštění záhady "zmizelé" plodové vody.... když Šíma vylezl, vyvalila se spousta vody - doktorka jen tak tak stačila uskočit. Šíma totiž udělal hlavičkou přehradu a všechnu vodu si tam do poslední chvíle užíval.

.

Ani můj druhý porod nebyl moc přirozený, ale já si ho vlastně docela užila. Hlavně druhou dobu porodní a jsem strašně moc ráda, jsem se rozhodla rodit normálně. Díky šílenému prvnímu porodu jsem měla naprosto regulérní nárok říct, že chci císaře a určitě by mi vyhověli. Jsem ráda, že jsem to neudělala. Jen fakt netuším, jestli riskovat třetí mimčo - to by snad v závěru mělo 6kg ne?

.

.

Můj první článek se jmenoval "Můj porod, aneb proč rodit v porodnici" - dnes vím, že je porod v porodnici z různých hledisek taky dost riskantní - u nekomplikovaného porodu asi riskantnější, než doma. Snad se v tomhle naše porodnictví rychle trochu změní, protože i u zdánlivě nekomplikovaného porodu můžou komplikace nastat a je fajn mít v tu dobu po ruce operační sál..Pokud Vám, nastávajícím maminkám, můžu něco poradit, tak se informujte o porodech. Ale z dobrých zdrojů. Nenechte se děsit strastiplnými porody některých maminek zde. Mně osobně hodně pomohl dokument "Orgasmický porod". Jsme ženy a jsme kompetentní porodit si své děti. Příroda to má dobře vymyšlené. Nebojme se toho. Není to o bolesti, ale o nás a miminku. U porodu by jsme měli hrát hlavní roli my, nikoli lékaři!!! A to ať už se rozhodneme rodit jakkoli.

    Taky jsem si před prvním porodem o porodu nic moc nezjišťovala, a byla to chyba:-/

    11. pro 2014
    anetadr
    autor

    @acnaj to vážně souhlasím🙂

    11. pro 2014

    ale jinak obdiv, já rodila 3,5kg a měla jsem pocit, že prostě neprojde😀

    11. pro 2014
    Komentář byl odstraněný • Zobraz
    anetadr
    autor

    @acnaj já jsem prý na taková mimča stavěná - příroda ví, co dělá🙂

    11. pro 2014

    A mne rekli, ze mam velke dite. 😀 (ale jsem prcek) Je dobre, ze jsi do toho sla. 🙂

    11. pro 2014
    anetadr
    autor

    @nikolletta87 já byla pak tak šťastná🙂

    11. pro 2014

    @anetadr To verim. 🙂

    11. pro 2014

    Jsi fakt skvělá, žes to nevzdala!

    11. pro 2014

    Krasne napsane a mas muj obdiv.Takejsem se informovala o porodu a to u obou tehu a vrele doporucuji. I na videa s porody jsem koukala a jen me to pomohlo ...

    12. pro 2014

    Anet super 😵 ... jsi borka a věřím, že hodně z toho dělají naše myšlenky, na co myslíme a tak 🙂 ... i to třetí (třeba i 6kg) bys dala, věřím tomu...

    12. pro 2014
    anetadr
    autor

    @tiburcia 😀 6 teda raději neee😀 to bych asi vzdala.... ale mám takovou malou naději - já jsem ze 4 dětí - 1., 2., a 4., jsme měli přes ty 4kg, ale 3. má ségra měla jen 3kg - a mamka jí rodila v porodnici na wc, protože pořád čekala na ty nejhorší kontrakce a vůbec jí nedošlo, že už rodí. Tak třeba se to stane i mně😀

    12. pro 2014

    @anetadr Krasne napsano!!! Preji ti pak skvely treti porod!! 🙂 Jsi skvela maminka a zenska 🙂

    12. pro 2014

    Článok pridávam do Vybrali sme. #pribeh

    12. pro 2014
    anetadr
    autor

    @elent jéé ty jsi tak hodná🙂

    12. pro 2014

    Anet díky za článek, je moc inspirativní! Jsou tam věty co by šly do kamene tesat🙂

    12. pro 2014

    @anetadr Ještě otázka - jaká poloha při tlačení "5kiláčka" vyhrála?

    12. pro 2014

    Valím oči ako! Sú neskutočne dobrá, že si to dala s takou odvahou! 😉 Wau 😀

    12. pro 2014

    skvele napsany 🙂 a neboj, treti bude holcicka a bude mit 3.5 kila - nebudes ji mit do ceho obliknout, protoze po klukach ji nebude ani nejmensi bodycko 😘

    12. pro 2014

    Ty jo ja rodila holcicku 4300g a take to slo dobre. Akorat se mi potrhala placenta, takze okamzita revize a doplnili plazmu, ve sprse jsem omdlela. Jeste doma mi bylo spatne po praskach na delohu. Malou jsem kojila do roka. Ale ses teda dobra, rodit prirozene mimco pres 5 kilo ! 🙂

    12. pro 2014
    anetadr
    autor

    @achjonetusim tentokrát mi strašně vyhovovala ta úplně klasická na koze. Fakt jsem to tak potřebovala. Minule mě to nutilo stát, ale nedovolili mi to:( pak mi jedna PA říkala, že miminka s krátkým pupčeníkem se rodí zásadně ve stoje - tak mi bylo opravdu hodně líto, že mi to nedovolili. Tělo prostě ví, o co si má říct.

    12. pro 2014

    @anetadr Díky za info, mě čeká (zatím) 4kiláček, tak s epinem zkouším všechno možný a beztak vyhrává právě klasická na koze, co jsem zvolila i u dcery (jenže ta měla sladkejch 3200g 😀). Tak uvidíme.

    12. pro 2014
    anetadr
    autor

    @achjonetusim dej na to, co si tělo žádá v danou chvíli - fakt ví proč🙂

    12. pro 2014

    @achjonetusim 4-kiláčka jsme zvládli i bez epi-na (na boku). To dáš! Jen si to musíš nastavit v hlavě 😉

    12. pro 2014

    Diky moc za tvuj clanek.moc me povzbudil. Prvni porod jsem mela vexem,tak doufam,ze druhy bude klidnejsi a maleho hned dostanu k sobe. Myslim,ze to ze mi jej hned odnesli si pak v sobe dlouho nesl a byl stale hodne uplakany a podrazdeny.

    12. pro 2014

    Skvěle napsáno fakt jsi úžasná jak jsi to krásně zvládla s takovým cvalíčkem krásným. Tvůj první porod a jak popisuješ co následovalo mi hodně připoměl ten můj, mladého tahali vexem po 2 dnech bolestí a trápení a pak já 2 dny na JIP prostě jsem se nepostavila 4 erymasy + 1 plasma, zaštupovaná až bůh ví kam 😀 bez mléka, mladý (4190g) mě od sebe odstrkoval... no byl to docela horor než jsme si k sobě našli cestu, druhý porod jsem vzala tak trochu do vlastní režie, vyměnila porodnici a najednou to šlo a já si to i užila po 6 hodinách byla na světě naše milovaná princezna 🙂

    14. pro 2014
    anetadr
    autor

    @marunkaf moc držím palce!!! Jeden doktor u Apolináře mě dopředu uklidňoval, že se mu ještě ani jednou nestalo, že by musel u jedné rodičky použít dvakrát kleště nebo vex. To mě hodně uklidnilo🙂 A s tím vztahem k miminku plně souhlasím... nejen brzký kontakt, ale taky alespoň zbyteček energie po porodu je strašně důležitý. Moc držím palce, abys to měla tentokrát úplně jiné🙂

    14. pro 2014
    anetadr
    autor

    @miatia teda to sis taky užila... aspoň že ty druhé porody nám vyšly - pro mě je to strašně důležité.

    14. pro 2014

    @anetadr pro mě taky, všechny ty věci co jsou maminkama s normálním porodem brány jako samozřejmé... první boding, mít prcka hned jak to jde u sebe, hlavně to jak člověk zvládá po porodu vstát a je schopný se postarat o to své zázračňátko... dalo by se říct, že do druhého mateřství člověk vplul tak samozřejmě a lehce, celý průběh druhého porodu mě naprosto smířil s tím prvním hororovým 🙂 Tak že tě naprosto chápu 🙂

    14. pro 2014
    anetadr
    autor

    @miatia přesně tak - jak kdyby to dobro vymazalo to zlo... fakt si nikdo nedovede představit, co to bylo za horor, kdo to nezažil. Pamatuji si, jak měl manžel výčitky svědomí pokaždé, když šel na velkou😀 - protože já normálně nemohla... jednou jsem asi dvě a půl hodiny byla v jedné jediné poloze - něco mezi lehem a klekem a s brekem čekala na to, až otevřou lékárnu a manžel mi dojde pro glycerinové čípky.... 16 dní po porodu jsem navíc dostala mastitidu a dva dny jsem o sobě nevěděla - teplota mi lezla k 40,5. Dobrý měsíc jsem nebyla schopná samostatně fungovat bez cizí pomoci. Teď je to pro mě vážně jak za odměnu🙂 fakt si to užívám🙂

    14. pro 2014

    Týjo..Když si vezmu, že Emička měla 2750g a 47cm.. 😀 Klobouk dolů 🙂

    14. pro 2014

    @anetadr Měla jsi to mnohem horší já na tom byla špatně spíš psychycky, a na záchodě to taky bylo něco jsem vždycky myslela, že když půjdu na velkou tak vyrvu topení jak jsem se ho chytala tou bolestí abych neječela nahlas 😀 a taky si pamatuju 3. měsíce po porodu a já nemohla pořádně chodit páč jsem měla něco od porodu s kyčlí, naštěstí se to upravilo, a kojení to bylo nejhorší páč to jsem se synem nezažila ☹ hrozně jsem si to vyčítala i když teď vím, že jsem za to opravdu nemohla. Ják píšeš po druhé to bylo za odměnu a jsem za to nesmírně šťastná 🙂 Můžeme na sebe být pyšné a ty dvojnásob páč takhle velikánské štěstí co jsi přivedla na svět po druhé to se hned tak někomu nepovede <3

    14. pro 2014
    anetadr
    autor

    @miatia ono se to srovnávat nedá... každá jsme měla něco... já zase chvilku kojila - ale po té mastitidě jsem se už plně nerozkojila a po dvou měsících to vzdala. Teď to s kojením taky není moc slavné - prostě na ty obry nemám dostatečný přísun mlíčka😀 ale s tím jsem smířená. Já myslím, že na sebe musíme být pyšné hlavně proto, že jsme měly důvod to podruhé vzdát (a jít na císaře), ale neudělaly jsme to a užily si to🙂

    14. pro 2014

    @anetadr přesně tak!! A jsem za to ráda i k vůli chlapovi protože i on si to mohl tentokrát více vychutnat 🙂 dokonce i pupeční šňůru přestřihnul 🙂

    15. pro 2014

    @anetadr Gratuluji k narození druhého syna. Je zajímavé, jak popisuješ oba dva zážitku dvou porodů. Co je důležité a jaké máš postřehy. Co myslíš, mohli bychom tvůj článek zveřejnit i na facebooku Modrého koníka?

    15. pro 2014

    cože? to je šílená váha? čím ste se proboha v těhu cpala 😀

    15. pro 2014
    anetadr
    autor

    @simcatom jídlem😀 jinak já osobně nepřibrala ani deko😉

    15. pro 2014
    anetadr
    autor

    @isoldaeva to vůbec neznám.... tam by to bylo pod mým jménem?

    15. pro 2014

    @anetadr já dneska byla na těhu prohlídce a mám nahoře 19kg

    15. pro 2014

    @anetadr Na facebooku dáváme odkaz na příspěvky z našich stránek. Tedy po kliknutí na odkaz by se zobrazil tvůj článek tady na Koníku. Chápu, že to si nepřeješ, když se na to ptáš. Takže článek zůstává zveřejněný pouze tebou tady. I přesto děkuji a ať se daří. 🙂

    16. pro 2014
    anetadr
    autor

    @isoldaeva moc děkuji za empatický přístup i za přání🙂

    17. pro 2014
    anetadr
    autor

    @simcatom já ale začínala na dost šílené váze:( po porodu ti to určitě půjde dolů🙂

    17. pro 2014

    @anetadr no to doufám, že to půjde dolů.. budu muset hodně chodit ven s kočárkem

    17. pro 2014

    Teda, já jsem ráda, že už mám odrozeno 🙂 naše dcerka měla 3730 g a už to bylo moc. Gratuluji a ať jste zdraví! 🙂

    19. pro 2014
    7. led 2015

    úžasný deníček 🙂 moc gratuluji

    9. led 2015

    Úžasné 😵 smekám! Já jsem rodila syna 4680 g a nedala jsem to. Nakonec ho vytáhli císařem, ale možná, že kdyby mi dali čas a netlačili na mě... No kdo ví. Každopádně když jsem ho viděla, byla jsem ráda za toho císaře. Bylo by asi hodně šití.
    Takže opožděně gratuluji 🙂

    26. led 2015
    anetadr
    autor

    @nikollita Přesně.... kdyby dali čas.... u prvního mi automaticky tlačili na břicho od první tlačící kontrakce - vůbec mi nedali šanci. U druhého to bylo jen na mně. Ale ono se to "po bitvě" říká snadno... ber to tak, že by třeba vážně neprošel. Spíš se divím, že tě nechali tak dlouho přenášet, když bylo miminko tak velké... tentokrát už tě budou hlídat víc a nenechají přenášet ne?

    26. led 2015

    @anetadr no já si myslím, že by prošel....nebo jak to vlastně ta příroda vymyslela, že nechá dítě takhle narůst a co pak?! 🙂 Když ho pak vytáhli císařem, měl úplně špičatou hlavu, takže z toho usuzuju, že jsme oba prostě potřebovali čas. Nevím, proč tak honili, ozvy měl krásné...no nic. Taky problém byl v tom, že jsem viděla, že se chystají na klešťový porod a najednou jsem dostala panický strach z obrovského poporodního zranění a poškození hlavičky, tak jsem se zasekla a odmítla jsem spolupracovat 😉 Co se týče toho přenášení.....nikdo nevěděl, že bude tak velký. Měla jsem odhad asi 4 dny před porodem 3800g a dva dny před porodem 3950g a ve skutečnosti 4680g.
    Tentokrát jsem po císaři, takže se údajně přenášet nenechává, vyvolání už nedovolím...sama jsem zvědavá, jak to dopadne 🙂

    27. led 2015
    anetadr
    autor

    @nikollita já měla oba porody vyvolávané a poprvé děs, po druhé krása - takže si nemyslím, že by to bylo takové zlo. Ty odhady jsou u tebe vážně hodně mimo mísu - to já měla odhad 8 dní před porodem na 4456g - tak to asi taky bylo malinko podseknuté, ale jen o fous. To s tím klešťovým porodem chápu - to je děs... ale naprosto nerozumím tomu, proč tě tak strašili a honili. Já být tebou, tak změním porodnici a dohodnu se tam předem na svých představách. Podívej na mě - já si ten druhý porod vážně užila - bylo to jak za odměnu🙂 a případný třetí si užiji ještě víc😀

    27. led 2015
    anetadr
    autor

    teda já jsem umělec.... "po druhé"😀

    27. led 2015

    @anetadr No tak porodnici změním každopádně, to je bez diskuze 🙂 Ten odhad byl mimo mísu možná proto, že mám krátké nohy a děti to podědily (kratší stehenní kost), tak to možná udělalo svoje.
    vyvolávaný porod nechci. Minule se mi rozjel porod na plné pecky asi 20 minut po podání tablety, kontrakce od začátku totálně silné a hnusné, po minutě a než jsem se dostatečně otevřela, trvalo to 12 hodin. Nejde ani tak o hodiny, jako o to, že chodily tak krátce za sebou a nic nepřinášelo úlevu.
    Ještě mám na tebe poslední otázku...použila jsi před porody epino nebo aniball? 🙂

    27. led 2015

    Jaká jsi používala homeopatika? U koho se dá konzultovat něco takového? 🙂 Děkuji!

    24. dub 2017
    anetadr
    autor

    @pernicek1 já jsem je brala na doporučení PA - ale určitě je nejlepší najít si homeopata. Kopíruji přípravu k porodu, co jsem psala jinam:

    HOMEO K PORODU
    actaea racemosa 15ch
    caulophyllum thalictroides 9ch
    arnica montana 15ch
    ricinus communis 5ch

    PŘED PORODEM
    AM 15ch (tady by to bylo pro dobrou funkci svalů a cév)- 4 týdny před porodem brát 1x za den 5kuliček
    AR 15ch - já už brala na doporučení Štefky i to 4 týdny před porodem 1x za den 5 kuliček - prostě jako přípravu

    BĚHEM PORODU
    AM 15ch - proti únavě a pro zlepšení svalů
    AR 15ch - zkracuje první dobu porodní a snižuje bolest při porodu
    CT 9ch - pro otvírání porodních cest
    10kuliček od každé rozpustit v 0,5litru vody a popíjet, když budeš mít pití zakázané jako já, tak dát od každé 5 pod jazyk. Pokud je porod delší, tak pak opakovat třeba po 3-4 hodinách.

    PO PORODU
    AM 15ch 3x denně 5kuliček
    v případě nástřihu nebo císaři: Staphysagria 9ch 2xdenně 5kuliček

    KOJENÍ
    RC 5ch 3xdenně 5kuliček

    34tt lněné semínko
    (zlepšuje trávení, uvolňuje zácpu, sliz podporuje viskozitu porodních cest a tím jejich uvolnění)

    34tt čaj z maliníku
    denně 250ml postupně zvyšovat, poslední týden pít jen tento čaj v jakémkoli množství
    (čaj prokrvuje a stimuluje stahy hladkých svalů děložní stěny a tím zkracuje druhou dobu porodní)

    36tt Aniball/Epino

    24. dub 2017

Začni psát komentář...

Odešli