Dneska je to přesně rok, co jsem měla tu čest poznat osobně tohle úžasné miminko.
❤Rok, kdy jsme vyjeli na 100 km vzdálený výlet do porodnice pro naše překvapení.
❤Rok, kdy jsme nevěděla, zda se mi narodí syn nebo dcera.
❤Rok, kdy jsem zjistila, že je to kluk.
❤Rok, kdy jsem zjistila, že je možné pojmenovat dítě až po porodu a dát mu jméno, které se k němu bude hodit.
❤Rok, kdy se moje srdce zase trochu roztříštilo a navždy do sebe nasálo lásku k dalšímu členu rodiny.
❤Rok, kdy jsem zjistila, že mateřská láska se opravdu nedělí, ale násobí.
❤Rok, kdy jsem zjistila, že mít dvě děti je mnohem lepší, než mít jen jedno.
❤Rok, kdy do sebe všechno zapadlo.
A i po roce si naprosto přesně vybavuju tu chvíli, kdy jsme se na sebe poprvé podívali a bylo to láska na první pohled!
Přes rok! jsme se doma nedokázali rozhodnout, z jaké fotky nechat udělat obraz do obýváku, tak jsme to nakonec vyřešili jinak. S Eliáškem jsme vybrali nejoblíbenější rodinné fotky, já všechno poctivě rozměrila a tatínek natloukl. Prostě společná rodinná práce ❤️ jo a nesmíme zapomenout na na Tobiáška, ten si u realizace způsobne hrál a nechal nás pracovat. U něj prostě něco neskutečneho 🙂
A po čase vždycky jen část fotek obměnime 🙂
To mateřství je stejně strašně zákeřná záležitost. Většina lidí při pohledu na tuhle fotku vidí prostě dítě v čepici, co sedí u řeky a kouká na kačenky. Matka vidí (a to ještě rozmazaně se slzou v oku) jedno ze dvou nejkrásnějších dětí na světě při fascinujícím rodinném okamžiku, kdy její mladší potomek poprvé sedí venku na dece a poprvé jí rohlík. Útěchou mi budiž fakt, že otec to vnímá naprosto stejně jako já 🙂
Rádi trávíme volný čas v přírodě a občas se nám povede najít místo jako z pohádky nebo fantasy filmu. Třeba tady rostly na jednom místě snad miliony a miliony bledulek a připadala jsem si tam úplně úžasně. A nejlepší na tom bylo, že jsme tam byli úplně sami. A do téhle fotky jsem se úplně zamilovala ❤️

Zdravotní pojišťovna a její programy pro děti a maminky
V minulém článku jste se mohli dočíst především o možnosti, kdy rodiče mohou příspěvek z Fondu prevence přenechat svým dětem. Pokud jste článek nezaznamenaly a zajímá vás, můžete si ho přečíst zde. Benefitů, které Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra svým klientům nabízí, je však mnohem víc. Jelikož se nacházíme na stránkách, které se týkají především dětí a maminek, ráda bych zmínila další možnosti čerpání výhod, o kterých mnoho lidí neví.
Pro ženy
Pro každou ženu (pojištěnou u 211) je ve Fondu prevence primárně určen Program pro dospělé, kde je možné čerpat příspěvek až do výše 500 Kč. Kromě toho je ale také možnost po splnění podmínek čerpat i příspěvek z programu Těhotné a ženy po porodu. Pojišťovna vám tak může přispět například na předporodní kurz, ultrazvukové vyšetření, pomůcky pro kojení dětí či na návštěvu laktační poradkyně. Celkový příspěvek od pojišťovny pak může být díky kombinaci obou těchto programů až 1000 Kč. Pokud vás tato možnost zaujala, určitě se podívejte na kompletní specifikaci programu Těhotné a ženy po porodu, kde se dozvíte nejen, na co vše vám pojišťovna může přispět, ale také, jaké konkrétní podmínky musíte splnit. Já osobně jsem tento program využila v minulém roce, kdy nám pojišťovna přispěla na 4D ultrazvukové vyšetření, ze kterého nám zůstala nádherná památka - video s naším Tobiáškem (tehdy ve 24. týdnu těhotenství).
Pro děti
Program pro děti je určen dětem od narození až do 18 let. Možností, jak využít příspěvek z tohoto programu, je velké množství, například příspěvek na monitor dechu, plavecké kurzy (i jiné pohybové aktivity) či na nácvik dentální hygieny u dentálního hygienisty, atd. I tento program je pak možné kombinovat a získat tak od pojišťovny ještě vyšší příspěvek – k výše uvedenému mohou rodiče pro své děti čerpat třeba ještě příspěvek do výše 500 Kč na očkování nehrazené ze zdravotního pojištění.
S pojišťovnou do Tater

Šetříme se zdravotní pojišťovnou
V České republice máme možnost si svobodně zvolit, u které zdravotní pojišťovny budeme my i naše děti pojištěni. Pojišťovny se tak občas předhání s nabídkami, kterými se snaží nalákat nejen nové klienty, ale také udržet ty stávající. Já osobně jsem byla celý život pojištěná u Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra (211), a jelikož jsem byla s jejich službami vždy velmi spokojená, tak jsem po svatbě „přemluvila“ i svého muže, aby přešel za mnou. Naše děti jsou zde samozřejmě pojištěny také, protože mi přijde jednodušší, když jsme celá rodina u jedné pojišťovny. Kromě toho nám to také přináší nesporné výhody.
Každá pojišťovna přináší svým klientům různé možnosti čerpání výhod. ZPMV nabízí pro rok 2018 Fond prevence, kde najdete různé balíčky, ze kterých si musí vybrat snad opravdu každý. Pro letošní rok sem mimo jiného patří: Program pro dospělé, Program pro děti nebo program Těhotné a ženy po porodu. Ale to rozhodně není vše – pro kompletní nabídku se určitě nezapomeňte podívat na oficiální stránky pojišťovny.
Jako perfektní možnost vidím to, že já i manžel můžeme náš příspěvek věnovat dětem. Ideální to je v případě, když zrovna nestojíte o možnost čerpat cokoliv z nabídky určené pro váš program. Svou částku tak můžete přidat k čerpání Programu pro děti. Oba naši synové od února navštěvují plavecké kurzy v místním plaveckém areálu (Tobiášek kojenecké plavání a Eliášek pokračovací kurzy pro děti od 3 let) a kurzovné za obě děti se přiblížilo částce 5000 Kč. Naše pojišťovna každému z dětí přispěje 500 Kč v rámci Programu prevence pro děti. Při vyřizování žádosti nám pak úžasná paní na pobočce navíc doporučila přenechat příspěvek z Programu prevence pro dospělé, takže v konečném součtu nám pojišťovna pomohla ušetřit celé 2000 Kč z rodinného rozpočtu. Mnoho lidí o této možnosti neví a určitě by byla škoda nechat se z nevědomosti připravit o možnost ušetřit nemalé peníze.
Pro čerpání jakéhokoliv příspěvku je nezbytné dodržet Podmínky čerpání. Zažádat o příspěvek je možné vyplněním formuláře a doložením originálu platebního dokladu. Žádost je pak možné podat osobně na jakékoliv pobočce Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra, písemně poštou či prostřednictvím datové schránky. Jen si dejte pozor, abyste žádost podali nejpozději 3 měsíce od zakoupení věci či pořízení služby.
Čerpání bonusů je určeno nejen pro stávající klienty pojišťovny, ale samozřejmě i pro všechny nově příchozí. Pokud byste chtěli přejít ke Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra a využívat všechny bonusy, které svým klientům nabízí, je teď ideální čas – do 31. 3. 2018 máte možnost přeregistrace k jiné zdravotní pojišťovně. A nebojte, nečekají vás žádné složité úkony, přihlášku můžete vyplnit online nebo si ji vytisknout ve formátu PDF. V příštím článku se dozvíte o dalších možnostech, které se Vám i vaší rodině rozhodně vyplatí vědět.
----------
Před hrozně dlouhou dobu jsem vám psala, že byla celá moje rodina vybraná na natočení reklamy a slíbila jsem, že se potom "pochlubím" s výsledkem. Úplně jsem na to zapomněla a včera mi to připomněla @zebruska. Sice opožděně, ale přece. Je to už strašně dávno, Tobiášek měl tehdy přesně jeden měsíc a já asi o tunu víc než teď (a samozřejmě mě to zpětně strašně štve🙂 ), ale i tak to považuju za nádhernou vzpomínku na naše společné začátky❤
Na sociálních sítích je zvykem sdílet spíš jen to dobré, mnoho lidí pak získává zkreslený dojem o životě lidí kolem sebe. Je to tak sice asi ve všech sociálních skupinách, ale v těch mateřských sférách to může mít poměrně zásadní význam. Člověk bez dětí pak získá dojem, že mateřství a rodičovství je vlastně jeden velký mejdan zality sluncem, plný smíchu a pohody. Jenže pak se stanete mámou a zjistíte, že ta skutečnost je sakra úplně jiná. A nechápete, proč vám nikdo dopředu neřekl, jak moc těžké a náročné to vlastně je. Dítě totiž máte napořád a čím menší je, tím víc vás potřebuje. Natož když jich je víc. A pak se může stát, že onemocníte vy (rozuměj máma) - v době bez dětí byste si prostě zalezly do postele a dva dny prostě nevěděly o světě. Jenže s dětmi už to nejde. I když vám je na umreni, musíte se u toho postarat o ty malé mrnousy. A bohužel zde platí Murphyho zákony - čím blběji vám je, tím víc vyžadují vaši pozornost. A pak to může dopadnout přesně takhle - vy sice omdlivate únavou a upadate do mikrospanku, ale vašemu dítěti rostou zoubky, trpí a vy jako máma tu pro něj prostě vždycky budete. Fotku vyfotil muž, když přišel z práce a takhle nás našel. Doufám, že se mě neleknete - vážně jsem si připadala jak v posledním tažení 🙂 I ve spánku instinktivně zvládnete dát dítěti to, co potřebuje - náruč a maminu blízkost. Takže nezapomeňte, že i o těchto chvílích je rodičovství! ❤️
Vychovali jsme ho dobře. Ráno jsem se vykodrcala s vypětím všech sil z postele, že mu nachystám snídani, přebalim Tobiáška a pak nějak překlepu dopoledne. Eli se na a mě podíval a povídá:"maminko, lehni si, já se o tebe a Tobiáška postarám.". Podal mi polštáře, deku, ukázal mi, kam si mám lehnout, nachystal mi věci na přebaleni a teď tu zabavuje Tobiáška. A aby to nebylo až tak moc dokonalý, tak mě aspoň stouchnul vrtačkou do oka 🙂 A já nějak nemůžu přijít na to, jestli slzim bolestí nebo láskou ❤️
Když jsme čekali první miminko, strašná spousta lidí se mě ptala, kam dáme Sunny. Nechápala jsem, jak je to vůbec napadlo. Oni zase nechápali nás, že nás taková myšlenka vůbec nenapadla. Dneska se už vlastně ani nedivím, protože i ve svém okolí vidím, že se rodiny s příchodem dětí zbavují mazlíčků, bez kterých dříve téměř nemohli existovat. Když jsme čekali druhé dítě, tak uz se naštěstí neptal nikdo. A když se ohlédnu na uplynulé více než tři roky, vidím, že jsme udělali dobře. Sunny naše děti miluje, je opatrná, nechá si od nich líbit naprosto cokoliv. A na druhou stranu nutno říct, že my ji také chráníme, aby ji od nich nikdy nebylo ublíženo ani omylem. Je to skvělá partacka a věřím, že život našich dětí obohacuje neskutečným způsobem. A taky pomáhá budovat imunitu. Kdo má psa, tak rozumí 🙂

Testování pro radost: Canon Creative Park
Jsem učitelka. Pro mnohé lidi je to "jen" povolání, podle jiných je to poslání a pro některé to znamená vlastně určení diagnozy. Jako člověk schopný sebekritiky se přikláním ke všem možnostem. Své povolání miluju, naplňuje mě a taky o mě něco vypovídá. Jsem akční člověk, který musí stále něco dělat. Nejraději mám veškeré tvořící aktivity, takže když se objevila možnost testovat Canon Creative Park, hned mě to zaujalo a přihlásila jsem se. Jelikož se nás ale přihlásilo hodně, moc jsem nedoufala, že to vyjde. A ono to vyšlo. Takže ještě jednou děkuji za možnost testování a pojďme už na recenzi tohoto produktu a také na popsání peripetií, jež naše "testování" provázely. Ještě před samotným příběhem se ale podívejme, co to ten Creativ Park vlastně je a jak celá "záležitost" funguje.
I mimino musí pořádně prozkoumat, co to máma s bráchou testují. Ps: Tyhle papíry od Canonu něco vydrží a dítě je jen tak nerozžužlá, což v momentální situaci opravdu oceňuju🙂
Canon Creativ Park - online prostor pro všechny kreativce
V podstatě se jedná o internetovou stránku (http://cp.c-ij.com/en/index.html), kde můžete najít a zcela ZDARMA stáhnout ohromné množství šablon, vystřihovánek, doplňků ke scrapbooku, kartiček, ... Vše je velmi přehledně seřazeno do několika kategorií (např. zvířata, architektura) a na stránce funguje také vyhledávání, stačí tedy zadat libovolné slovo, které by vás zajímalo, a za malou chvíli už se můžete kochat výsledky. Tato stránka nabízí opravdu hodně možností a troufám si tvrdit, že zde každý najde "něco" podle svého gusta a svých představ.
Když si vyberete konkrétní projekt, stačí ho jen dát stáhnout, vytisknout a za malou chvíli už můžete začít stříhat, lepit a někdy se třeba i vztekat.
Canon Creative Park u nás doma
Nemáte někdy pocit, že je to rodičovstvi strašně nevděčné povolání? Eliášek k prvním narozeninám dostal na doma takové to odstrkovaci auto a teď se mu rozbilo.Byl z toho hrozně smutný, tak jsme hned zajeli koupit nové. Lepší. Vybral si červené Bentley. A Včera večer jsem byla uspavat a jako vždy jsme si před spaním povídali. Eli se pak přítulil, tak mu povídám:"Mám tě moc ráda, Eliášku". Podíval se na mě, usmál se a řekl:"Já mám moc rád svoje nový auto" 🙂 🙂

"Umírám" aneb nemoc RUKA NOHA PUSA z pohledu dospěláka
Ještě vloni jsem ani netušila, že taková nemoc existuje. Ještě letos v září jsem netušila, že ji může chytit i dospělý. Od letošního října vím vše už moc dobře, protože jsem si to prožila na vlastní kůži. A to doslova. Jsem člověk, který svými bolístkami nijak netrpí, natož aby se v nich nimral. Práh bolesti mám poměrně vysoko a musím říct, že jsem dobře zvládla i 2 porody a poměrně se ctí jsem ustála i ledvinovou koliku, kterou považuji za nejhorší a nejintenzivnější bolest, jakou jsem ve své životě zažila. A přesto pro mě byla tahle nemoc opravdové peklo. A všechno přitom začalo tak nevinně...
Eliášek začal v září chodit do školky, je poměrně odolný, ale na počátku října se mu zničehonic udělalo špatně. Večer jednou zvracel (poprvé v životě) a 2 dny ho trápily vyšší teploty. Po dvou dnech - střih - byl zase jako rybička. Cca za 4 dny začal horečkovat Tobiášek a byl v podstatě celý den nespokojený a uhoukaný, takže musel být pořád v náručí a pak byl naprosto v klidu. Po 3 dnech nebylo po předchozím stavu ani památky. Jen jsme si všimli, že se mu na nožičkách mezi prsty udělaly puchýřky, které jsme však přičítali tomu, jak intenzivně celé dny pracuje na tom, aby si sundal třením chodidel o sebe a kopáním ponožky. Ještě jsme se tomu smáli.
Po dalších 2 dnech mě začalo bolet v krku - nebylo to nic, co by se nedalo vydržet a objevovalo se to spíše jen ráno a večer. V noci mě pak strašně začaly bolet klouby a roztřásla mě taková zimnice, jakou snad ve svém životě nepamatuju. Ráno jsem se vzbudila a bylo mi relativně dobře, jen mě pobolívalo v krku a měla jsem opravdu lehce zvýšenou teplotu. Trochu jsem venku vystydla, takže jsem měla za to, že je to nějaký rychlý moribundus. A takto to šlo zhruba dva dny. Ve čtvrtek jsem se vzbudila a bolely mě dlaně. Nechápala jsem proč. Začala jsem si je postupně prohlížet a objevila jsem jeden pupínek na palci a na dvou bříškách prstů takové malé prasklinky, které vypadaly, jako když se trochu říznete žiletkou. To už mi začalo být divné, ale neměla jsem nad tím čas dumat, protože jsme právě odjížděli na malou dovolenou do hor.
První pupínek versus. propuknutá nemoc v počátečním stadiu
Když jsme dojeli na místo, šli jsme se projít a já najednou při chůzi začala cítit, že se mi dělá na noze pod palcem puchýř - asi 3x jsem si rovnala tkaničku v botě,protože jsem si myslela, že to mám od ní. Po návratu na chatu jsem si všimla, že mi na rukách začaly přibývat pupínky. A v tom mi to seplo - ani nevím jak, ale v hlavě se mi nějak propojily zasunuté informace a mě napadlo, zda to nemůže být nemoc RUKA NOHA PUSA. Začala jsem googlovat a po chvilce bylo jasno. Příznaky seděly naprosto přesně, a tak jsem četla dál a dál. A po chvíli jsme byla naprosto vyděšená z toho, co mě pravděpodobně čeká. Zpětně mi došlo, že ty nemoci, které před pár dny měli kluci, byli slabé verze tohoto syndromu.
Cca 12 hodin od propuknutí prvního pupínku se mi na rukách začaly vytvářet puchyře, které neskutečně brněly, svědily, pálily a štípaly. I když se snažím sebevíc, neumím přesněji ten pocit popsat. Bylo to strašné - hlavou se mi opravdu honily myšlenky, že si ty ruce snad raději useknu. Nepomáhalo nic a já v nich začala ztrácet cit - což je opravdu docela problém, když máte ani ne půlroční miminko, které x krát denně přebalujete, kojíte a hlavně nosíte. A bylo stále hůř, pupínky se začaly nalívat vodou, zvětšovat se a bolesti a výše popsané stavy byly stále intenzivnější. Těch puchýřků se udělaly stovky. A do toho se to samé začalo dít na chodidlech - chvilkama byla bolest taková, že jsem měla pocit, že nedojdu ani pár mětrů na záchod. Zatla jsem zuby a puchýře na nohách prostě rozchodila - po prvních chvílích, kdy jsem měla pocit, že to nedám, nejhorší bolest polevila a já se tak dopajdala tam, kam jsem uznala za vhodné🙂


































































