S tímhle článkem asi nebude souhlasit hodně lidí. Ale já si nemůžu pomoct. Mně se současný způsob Vánoc, jak je prezentovaný ve většině rodin, prostě nelíbí. „Napiš dopis Ježíškovi a pak buď hodný, jinak ti ty věci nepřinese.“

Svým dětem odmítám lhát

Proč bych jim měla říkat, že dárky nosí Ježíšek, když jim je s láskou vybíráme my s manželem?

Proč bych je měla strašit, že žádné dárky nedostanou, pokud budou zlobit? (Chtěl by Ježíš, abychom takhle jeho osobu zneužívali k manipulaci s dětmi? Jakkoliv si připadám nevěřící, o tomhle silně pochybuju! 😉)

Proč vyhrožovat dětem, že je odnese čert do pekla, pokud nebudou hodné? (Co to vlastně je, být hodný? Znamená to poslouchat na slovo? Neprojevovat žádné emoce? Být potichu? Chcete tohle pro své děti? Já teda ne.)

Nechci svoje děti balamutit – ani ve jménu strachu, ani ve jménu „kouzla Vánoc“.

Je vám sympatický zero waste trend? Děsíte se miminkovského „bezdůvodného“ pláče? Chcete zažít napojení na své dítě už od narození? Nechcete řešit opruzeniny miminka? Rádi byste předešli miminkovským prdíkům?

Máte alespoň jedno ANO? Pak je pro vás bezplenkovka to pravé! 😉

Jak jsme začali my

Nikdy jsem si nemyslela, že zrovna my s mužem budeme nadšeně provozovat něco tak alternativního, okrajového a, na první pohled i dóst ezotericky působícího, jako je bezplenková komunikační metoda (bezplenkovka).

Přišli jsme k ní vlastně jako slepý k houslím – v plánu jsem měla jen umožnit dítěti vyčůrat se po každém spaní. Ale šlo nám to tak dobře, že jsme jeden čas odchytávali veškeré kakání (a že ho v kojeneckém věku je!) a 90 % čůrání našeho prvorozeného chlapečka.

Už ve třech týdnech jeho života nám dával konkrétní signály (viz foto), když se mu chtělo čůrat. A vydržel se nepočůrat, než jsme ho vybalili a naštelovali nad kyblík.

Pokud se s kontaktním rodičovstvím zatím jen oťukáváte, možná jste se už setkali s vtipnými obrázky, které zobrazují společné spaní s dětmi. Většina jich vypadá nějak takhle:

(Děkuju LiliDraw za ilustrace!)

Člověk se tomu zasměje, že jo? (Ať už to zná na vlastní kůži, nebo si to jen představuje.)
Ale pro hodně lidí je právě tohle důvod, proč do společného spaní s dětmi nakonec nejdou.

Bojí se, že se nevyspí. Anebo druhá varianta strachu: Bojí se, že dítě zalehnou.

Není třeba z toho mít strach!

Pokusím se vám vysvětlit proč:

V porodnicích bývá zakázané, psychology opatrně doporučované, dětmi vyžadované, příbuznými odsuzované, rodiči milované, výrobci nábytku opomíjené – co? SPOLEČNÉ SPANÍ RODIČŮ S DĚTMI.

Jak může takové společné spaní vypadat?

• Celá rodina spí na klasické manželské posteli (levné, ale nekomfortní),
• rodiče spí na manželské posteli a z obou stran jsou k ní přiražené postýlky bez postranic, tzv. balkonky (nejčastější řešení; někdy se to zvrtne do první varianty nebo si účastníci místa prohodí : – D),
• celá rodina spí na několika postelích přisunutých k sobě (pohodlné, ale prostorově náročné),
• rodiče s dětmi spí na posteli vyrobené přesně na míru jejich požadavkům (drahé, ale ideální řešení).

Odborníci na kontaktní rodičovství vám vyjmenují hned několik důvodů, proč je společné spaní pro vaše děti to nejlepší.

Já vám povím, proč je to super pro vás:
pokračování článku

(Kdo nezná Kontaktní rodičovství, v tomto článku najde shrnuty jeho principy.)

Neznámé věci v některých lidech vzbuzují strach, obavy, ale často i zvědavost a fascinaci.

Čeho se na kontaktním rodičovství bojíte vy? Čemu nerozumíte? Co je pro vás překážkou v tom, to zkusit?

Napište mi to do komentářů nebo na mail – věnuju tomu jeden z příštích článků 😉

Tady pro vás mám 5 mýtů a obav, které kolem kontaktního rodičovství vytvářejí auru alternativnosti, nenormálnosti, až divnosti:

1. MÝTUS: Kontaktní rodiče mají dítě neustále přilepený na sobě v šátku, a kočárky by nejraději upálili na hranici.

Základních 7 principů podle autora Williama Searse:

• BONDING – Skvělá věc na navázání ultravřelého vztahu s vaším dítětem. Důležitá záležitost, ale nestresujte se, pokud vám ho porodnice neumožnila – dá se „dohnat“ během celého šestinedělí.
• KOJENÍ – Bezesporu všestranně prospěšné! Pokud se i přesto rozhodnete nekojit, můžete kontaktně dělat i krmení z láhve.
• NOŠENÍ DĚTÍ – S šátkem nebo nosítkem praktická záležitost, co vám ušetří čas i nervy, a ještě se mrňatům líbí. Pokud se dítěti v šátku nebo nosítku nelíbí, nahrazuje se částečně nošením na rukách.
• SPOLEČNÉ SPANÍ – Bezvadně ulehčuje noční provoz rodiny. Tady se dozvíte víc>>
• DŮVĚRA V PLÁČ DÍTĚTE – Tohle je fakt těžký si zvnitřnit. Člověk má pořád tendenci v některém pláči dítěte vidět z jeho strany manipulaci. Ale rodič, co se fakt snaží příčinu pláče najít, v koncovce na něco přijde. Takže za mě – fakt jim věřte!
• ROVNOVÁHA V RODINĚ – Podle mě ta vůbec nejdůležitější část – bez toho děti kvalitně vychovávat ani nejde.
• POZOR NA „CVIČITELE DĚTÍ“ – Tak jsme často byli vychováváni my – nechávali nás vybrečet a moc nás nenosili, aby nás „nerozmazlili“ – přesný opak kontaktního rodičovství.

K těmhle zásadám bývá často připojováno jako doporučení ještě tohle:

• HRANICE – Základ respektující výchovy. Pokud máte pevné své vlastní vnitřní hranice, nemusíte je dítěti uměle nastavovat. Pozná samo, co už je za čárou. Velmi závisí na sebelásce konkrétní mámy nebo táty.
• VĚDOMÉ POČETÍ – Aby bylo mimi chtěné a plánované, je jistě lepší, ale netrapte se tím, že netušíte, ze kterého sexu dítě vlastně vzniklo 😉
• PRENATÁLNÍ KOMUNIKACE – Bytosti vyšších tříd, než jsem já, by o tom věděly jistě víc; mně stačily ukolébavky, zpívané každý večer budoucímu synátorovi 😉
• DŮVĚRA VE VLASTNÍ SCHOPNOSTI VYCHOVÁVAT – Plnej souhlas! Neposlouchejte slepě nikoho, ani mě! 😉 Dělejte si výchovu po svém – zjistěte si dostatek informací, a pak se řiďte svým pocitem z toho všeho.

Článek byl poprvé publikován zde

Dvě nejdůležitější informace, které si z tohohle článku musíte o kojení odnést:

1. Máma potřebuje podporu okolí

To znamená žádné řeči o nedokonalých bradavkách, malých/velkých prsou, líných dětech, malém toku mléka, „slabém“ mléku, nedostatku mléka a podobně!

Potřebuje plnou důvěru v její mateřské schopnosti, ve schopnost kojit své dítě a důvěru v dítě, že to dokáže.

Vaše prsa jsou ta nejlepší prsa pro vaše dítě. Dokážou mu dát mléko přesně takového složení a přesně v tom množství, jaké dítě potřebuje.

Pokud někdo z okolí (babička, manžel, lékař, …) nedokáže mamince takovou podporu dát, měl by se komentářů na téma kojení zdržet. Psychika je mocná a i zdánlivě nevinná poznámka může nadělat pěknou paseku.

Je to pár měsíců, co jsem přestala kojit. Po 4 letech a cca 4 měsících.

Né že bych tak dlouho kojila jedno dítě, taková borka nejsem, ale sešlo se to tak, že jsem neměla mezi dětmi pauzu. Kojila jsem v těhotenství a pak ještě půl roku oba najednou.

Teď pauzu mám. Ale za pár měsíců si dám pokračování, takže se dá říct, že kojení je v mém nynějším  životě stále přítomná věc 😉

Zažila jsem bezbolestné, bezpracné kojení staršího syna, které mě fyzicky vůbec neomezovalo. A zažila jsem i vydřené, vždycky problémové kojení mladšího syna, který se kojit správně nikdy nenaučil.

Kvůli staršímu jsem svou stravu  nikdy nijak neupravovala, kdežto s mladším jsem si zažila protikvasinkovou dietu (spočívá především v naprostém vyloučení sacharidů).

Starší se běžně kojil 40 – 50 minut a já si u toho mohla číst, nebo jen tak relaxovat. Kojení mladšího vyžadovalo minimálně dvě ruce a plnou soustředěnost, navíc se až do odstavení kojil pokaždé z obou prsou.