UPOZORNĚNÍ PRO ČTENÁŘKY NA KONÍKU:
Článek není určen maminkám nespavců. Radši ho ani nečtěte, aby vám nezpůsobil deprese.
Jde o inspiraci pro rodiče, kterým děti spí, jen jim občas trvá příliš dlouho, než usnou.
Vždycky jsem všem říkala, že máme dobře spící děti. Prostě máme kliku, že se spánkem a uspáváním nemáme potíže.
Ale co když to není (trojitá) klika? Co když to uspávání nemáme snadné proto, že jsou od přírody spáči, ale co když jsou spáči proto, jak je uspáváme?
Máte s uspáváním dětí problém? Nechte se námi inspirovat. 😉
Rada nad zlato
Marně vzpomínám, jestli mi to kouzlo někdo poradil, nebo jsem na něj přišla sama. Ale je to na uspávání dětí asi to nejzásadnější:
Nemysle u toho na to, kdy už konečně zabere! Myslete na cokoliv jiného, příjemného.
Třeba si zrekapitulujte den, co se vám na něm líbilo, nebo si utřiďte myšlenky, co chcete zvládnout zítra. Zasněte se do nějakých svých fantazií, nebo jen relaxujte jako na józe.
Děti mají radary a jakékoliv emoční napětí vycítí a brání jim usnout. Když není v pohodě jejich máma, jak by mohli upadnout do „nevědoucí říše snů“? 😉
Denní uspávání
První rady pro vás:
Neřešte školku fůru měsíců předem! Všechno s dětmi se neustále mění, co platí teď, může být za týden jinak. Navíc ve školce bude mít dítě jiný režim (většinou se mnohem víc unaví, než doma), takže je možný, že po obědě utahané bude.
Pro váš klid si zjistěte, jak se vaše učitelky staví k nespícím dětem. Jestli mají pro ně nějaký klidový režim (jako naše MŠ), nebo trvají na ležení na postýlce, nebo dokonce nutí děti mít zavřené oči (proboha!). Pokud školka tohle striktně vyžaduje, nebude asi respektovat děti ani v jiných potřebách; já osobně bych se radši porozhlídla po jiné.
Další mantra rodiče, neřešícího uspávání dětí, je:
Dítě usne, když je unavené. Když pocítí únavu, půjde usínání samo. Nesnažte se ho přeučit na jiný čas odpoledního spánku, než potřebuje. Nechte to na něm. Pak nebude třeba ho uspávat.
To, co slyším o odpoledním spánku ze všech stran, u nás taky neplatí: „Když se přes den nevyspí, bude strašná noc.“ Nebo: „Když bude spát moc dlouho, nebude chtít spát večer.“ Anebo: „Nesmí spát po páté hodině, jinak usne až o půlnoci!“
Ani jedna z těchhle vět se u nás nepotvrdila. Nevěštěte z denního spánku, jak bude vypadat ten noční. Říká vám něco „sebenaplňující proroctví“?
Když budete pořád myslet na to, že dneska večer bude teda uspávání horor, horor to bude. Děti se přirozeně snaží naplnit naše očekávání. A i když to třeba neřekneme nahlas, tyhle malé potvůrky to z nás vycítí.
Takže na tohle úplně zapomeňte – doufejte, že večer bude v pohodě! 😉
Obávám se, že takhle snadné to není. Ze své zkušenosti bych řekla, že dítě usne samo, když jde usínat přesně v okamžiku, kdy pocítí únavu. Když jsem tuhle chvíli propásla, je uspávání peklo. Dítě zjevně je unavené, pláče, žmoulá si červené oči, usíná a zase se probouzí, ale zabrat nedokáže. A poznat ten správný okamžik, když se ho dítě snaží co nejvíc skrýt, aby mohlo řádit se sourozenci, mi momentálně přijde nemožné...