Ahoj po delší době. Jdu si pro radu, protože sama se v tom plácám. S přítelem jsme rok, on má domeček, který splácí a já státní byt, takže celkem malý nájem. Domeček využíváme na víkend. Ale za současné situace s cenama mi tohle přijde dlouhodobě neudrzitelne. Oba si platíme to svoje, plus nákup do dvou domácností. A tak se nic neušetří. Syn to má na domečku moc rád a ani se mu kolikrát nechce zpět domů. A tak jsme začali uvažovat že se na dům nastehujeme a já si najdu jinou práci, v té současné se stejně schyluji k podání výpovědi za to co předvádějí. Je to velký krok. Rodiče o tom nechtějí slyšet. Že budu hloupá když ten byt pustím, protože za takové peníze už pak nic nenajdu. A že to není dobré ani pro dítě. Jaký na to máte pohled vy? Vzdali by jste se určite jistoty levného bydlení a šli za partnerem a věřili v to že nikdy už jiné bydlení řešit nebudete muset?
Za me nikdy nevis co se zitra stane, co bude.. muze to byt super, muze to byt pruser.. ale resit to budete muset tak jako tak.. za me pro dite lepsi baracek.. jen pokud tam budes neco investovat (nemyslim prispevek na bydleni a energie), nejak si to osetri, at pak nejdes holou perdeli 🙈
Opousteni levneho bydleni je asi risk, ale to tak nekdy proste je (me zas nasi vycitali hypoteku, pak kroze, sileny podminky a jsou radi, ze tu ruinicku s hypotekou mam 🤷🏻♀️)..
@nuninove Státní byt se dále pronajímat nesmí. Tohle bych si netroufla, sousedi nejsou hloupí, všimnou si.
@danielaer Asi bych si sedla s přítelem a začala to téma s ním. Jak moc vážně to se mnou myslí, jestli uvažujete o svatbě, o tom, že budete skutečně hospodařit spolu... sama bych si v sobě srovnala, jestli tomu vztahu dostatečně věřím. Na veškeré investice do domu je lepší nechávat si své účtenky pro případ rozchodu. Chápu obavy tvých rodičů, ale zase do vztahu je potřeba investovat i důvěru. Moc přeju, aby vám to spolu vyšlo!
@danielaer já bych do toho šla a zvlášť když je i on tomu takhle nakloněn 😉 za mě vlastně brzké nastěhování byl krok dobrým směrem, rychle jsem se sehráli a celkem rychle zjistili kdo co jak má s úklidem, vařením a takovýma těma běžnýma věcma.. jinak se člověk chová, když mu dojede někdo na víkend nebo pár dnů a pak se zase tolik nevidí.. za mě lepší než se pět let scházet a přejíždět, sestěhovat se a zjistit, že to vlastně nefunguje
Pokud u přítele nejsou žádné červené vykřičníky, tak bych do toho šla. Na jednu stranu to vyjít nemusí, ale zase kdyby se člověk jen bál. Pokud máš možnost nechat si byt ještě chvíli, ale bydlet už tam, tak bych zkusila i to. Přeci jen trvale soužití může ukázat třecí plochy.. A rozhodně v případě, že budeš do domku něco investovat, tak si to nějak právně ošetři.
Mela jsem to úplně stejně. Akorát jsem zariskovala nebo jak to říct, ještě víc. Ja mela svůj byt, který jsem prodala a šla k příteli do baráčku (musel vyplatit ex). Ted spolu čekáme mimčo. A je to super. Ale to musíš cítit sama. Moje rodina na me je naštvaná a víceméně se mnou skoro nemluví, kvůli tomu bytu. Ale bylo to mě rozhodnutí a jsem moc spokojená🙂
Určitě bych se k němu nastehovala a určitě si nechala byt. Buď prázdný, i tak ušetřiš (energie, nákupy, celkově životní náklady) nebo bych si ho nechala na příležitostné potřeby jako přespat po divadle, plese, pokud mám být ráno u lékaře atd. Ale nejlepe bych ho někomu půjčila - ne formou pronajmu, ale kamarádce/sourozenci zadarmo, ať si platí náklady a tobě zůstane byt do budoucna třeba pro syna, když bude vše klapat. A když nebude, tak se mas kam vrátit do svého.
mně by se v takové situaci líbilo, kdybych mohla s partnerem probrat finance, jak budete společně hospodařit. A bylo by pro mě důležité, abych si v nastaveném režimu financí mohla spořit nějakou dostatečně velkou částku měsíčně, aby se mi vytvářela rezerva a kdyby cokoliv, abych díky rezervě neodešla s igelitkou k rodičům.....
vim o spouste lidi, co jsou takto v najmu a aby nemuseli svuj byt poustet, tak ho prepronajmou nekomu jinemu..