Nerada se uchyluji j nějakým obecným pravdám, protože to, co funguje mě, nemusí fungovat někomu jinému, ale dám ruku do ohně za to, že žena udržuje doma teplo a útulno, a to nejen ve smyslu uklizené domácnosti. Od ní se odráží naladění celé rodiny. Aby měla dost energie na rozdávání, měla by se naučit odpočinout si a investovat do sebe. Tedy najít si čas jen pro sebe, protože v tomto čase má prostor k tomu se rozhlédnout kolem sebe a nasát tu božskou krásu kolem sebe v podobě rozkvetlých květin, modré oblohy, slunce, rozzářených očí dětí a svého muže... Cokoliv dělám, dělám s láskou k sobě, aby to, co tím předám svým blízkým, bylo upřímně ode mě. Mám úžasného muže, ale byl by takový, kdyby neměl tak úžasnou ženu? Od mého přístupu k životu se odvíjí jeho svoboda a volnost, díky kterým se necítí jako otec 5 dětí zatlačen do kouta, ale užívá si to. On si uvědomuje, že pokud mě podpoří v tom, abych dělalala, co mě baví a umožní mi mít čas pro sebe, nabiju se pro nás všechny. Není to nic nového, píše o tom například i Marek Herman. Chtěla bych vám přiblížit, jak se cítím, když žiju v harmonickém partnerství. Cítím se svobodná, cítím, že můžu kdykoliv odejít, a protože vím, že můžu, NECHCI, nabíjí mě už jen ta možnost. Toužím daleko víc užívat si život s dětmi v náručí a nevyčerpává mě to, protože se k nim nestavím jako k povinnosti, ale baví mě to. A ony jsou spokojené. Často se večer cítím unavená jako každá máma, ale taky naplněná láskou po okraj, což samo o sobě poskytuje úlevu. A protože to cítí i děti, usínají samotné po puse a písničce, nevyžadují už víc mého času, neusínají osamocené, ale milované. A já regeneruju. A jsem vděčná. Tak jen připomínám, že prvním krokem je sebeláska. Druhým krokem radostné a harmonické partnerství a čas věnovaný jeden druhému. A děti v této hierarchii jsou až na pomyslném třetím místě, byť díky těm předešlým dvěma bodům získávají víc, než kdyby je přeskočily. Tak žije sebevědomá rodina! ❤️🙋🏼♀️🙏🏼
BKM otec a syn. Naučil se přebalovat jednorázovky, potom látkovky a BKM mu taky jde! Každé ráno slyším z polospánku, jak se jim to spolu daří! Každé ráno mám hodinu až dvě k dobru, kdy můžu vypnout a usnout spánkem “nevzbudí mě ani pláč dítěte”. Během té doby stihne Martin vzbudit starší děti, nachystat svačiny do školy, snídaně podle potřeby všech, udělat smoothie, vykakat Majdaláčka, navázat si jej do šátku a uspat jej. Chlap, co se umí nejen po ránu postarat o děti je zatraceně sexy! 🧔🏽❤️👼😎
Dneska chci napsat, jakou lekci v rodičovství jsem dostala od Mariánka. V sobotu jsme byli podpořit Evelínku v soutěži pomponů v naší tělocvičně. Mariánek měl zrovna usnout, tak jsem si jej navázala do šátku a vyrazili jsme. Na místě byl šílený rachot a jeho tam samozřejmě zajímalo úplně všechno. Poprvé viděl tolik lidí pohromadě, slyšel hlasitou hudbu, potlesk, mluvit někoho do mikrofonu. Viděl třpytící se pompony všude a tohle
prostě nemohl zaspat a nechat si to ujít. Usnul na mě asi po třech hodinách na chvilku, těsně předtím než jsme odešli domů. Vypadal celou dobu spokojeně, tak jsem neřešila dřívější odchod, ani mě nenapadlo, co se v něm děje. Po příchodu domů, vypadal unaveně. Chyběl mu jeho spánek, byl přetažený. A já jsem si uvědomila, že dostal příliš mnoho podnětů a zažil příliš mnoho vjemů, které nedokázal v takové koncentraci zpracovat. Srovnával se z té zkušenosti dva dny. V noci špatně spal. Napadlo mě, že kolikrát nemusíme jít na nějakou akci, ale miminko je prostě převjemované i z přílišné motivace svých rodičů. "Otoč se, pas koníky, štěrky štěrky, kuku, tady máš novvou hračku, podívej ptáček, teď nespi, je čas jíst nebo celý den hrající TELEVIZE jako kulisa.... Potom jej vezmeme někam do herničky se starším sourozencem, třikrát mu změníme prostředí, když bdí a buch, můžete se dostavit jeho podrážděnost, bojkot kojení, nespokojenost, nespavost. Je dobré si uvědomit, že stejně jako se během roku postupně zvětšuje miminku žaludek od malé třešničky po jablíčko, tak stejně se rozvíjí mozek děťátka a nejlepší je, pokud se mu dostávají vjemy pozvolným tempem, protože ono nemá kapacitu, aby toho zpracovalo tolik najednou. Musíme se jako rodiče naučit i u starších dětí netlačit příliš na pilu. Nesmíme jim nakládat příliš mnoho, neorganizovat jim čas tak, že každý den mají nějaký kroužek, ale musíme jim dát prostor i pro to, aby poznávaly samy svým tempem nebo aby třeba jen odpočívaly a měly prostor si popřemýšlet o tom, co během dne zažily.
Pokorně přiznávám, neumím všecko a nikdy umět nebudu, ale pořád se učím a nejvíc mě učí vlastní prožitky a sebevědomé ženství, partnerství a rodičovství. Nejsem sběratelkou papírů, kdo ví, kde mám diplom ze školy. Každý certifikát z nějakého kursu putuje po příjezdu domů na recyklaci. Pokud totiž nové poznání včlením do svého života, nemusím si kusem papíru připomínat, že asi něco umím. Až uspořádám kurs já, nedám vám papír, dám vám to, co sama používám, ne teoretickou informaci, která je sice zajímavá, ale bez života. Chci inspirovat, že lze pracovat a zároveň mít dítě v náručí, ale pod podmínkou, že jsme sladění a jedem stejným tempem a ne na úkor toho druhého, a to samé platí v partnerství. Díky vzájemnému ladění partnerů lze zvládat hodně věcí! I když je vlastně děláte pomalu! Zpomalte tedy, obejměte své protějšky a pomazlete děti. I tak splníte, co je potřeba a navíc s dobrým pocitem, že nikdo nebyl ošizený! 💑👨👧👦👩👦👦👼
Co znamená být rodičem s otevřeným srdcem? Často to používám a možná se vám zdá, že je to jen pro "vyvolené", že na něco takového musí být čas. Ve skutečnosti jen musíte mít chuť, je to pro všechny. Pro ty, kteří už v tom mají jasno, ale také pro ty, kteří v rodičovství tápou. Podstatou je mít kuráž být jako rodič šťastný a snažit se žít tak, abyste nelitovali jediné minuty strávené s vašimi dětmi. To neznamená, že nad vámi stále svítí slunce, ale že i s negativními situacemi budete zpětně pracovat a oceníte je jako úžasnou zkušenost, která vás nakopla správným směrem. Nelitujte, že jste něco udělali nebo neudělali, že jste se prostě zachovali jako paka, ale znovu se tak už nezachováte. Umět se omluvit dítěti je součástí celého procesu otevírání rodičovského srdce. Po-Učte se. Zkuste zavřít noťas, když za vámi přijde uplakané dítě, které nemůže najít svého oblíbeného plyšáka. A pomožte mu ho hledat. Najděte odvahu vstanout od telefonu a jděte vašim dětem před spaním zazpívat? Ne jednu písničku, ale tolik, kolik budou chtít a užijte si to. Chcete s dětmi být šťastní, to je celé. Být rodičem s otevřeným srdcem neznamená, že si nemůžete dovolit chybovat, právě naopak, zkoušejte co nejvíce na vlastní kůži, vypněte z hlavy poučky o tom, jak správně vychovávat, nebo alespoň většinu z nich, dejte na svůj pocit, co je dobré a co je špatné. Prostě s nimi jen buďte přítomní. Pozorujte je a chovejte se k nim jako byste to byli malí "vy". Hledejte v nich sebe a v sobě zase je. Prostě je milujte bezpodmínečně a dopřejte jim pocit, že jste tu pro ně. Protože vy jste. Nakonec se v nich najdete a bude vám všem mooooooc dobře.
Ostříhala jsem ta svá velikonoční kuřátka.
Včera jsme si s Evelínkou udělaly holčičí odpoledne. Nic ezo, žádný rituál, prostě jsme sedly do auta a zajely si spolu jako dvě holky na nákupy. Měly jsme asi 4 hodiny času, během kterých se oblékla od hlavy až k patě, včetně bižu, plavek a župánku.Snažila jsem se jí splnit její přání a zároveň ji i trochu naučit, jak nakupovat, aby se jí věci ve skříni nehromadily, abychom koupily jen to, co opravdu unosí. K promlematice fast fashion jsme se ještě nedostaly, ale pomalými krůčky k ní směřujeme. Mluvily jsme, smály se, byly tam spolu jen pro sebe, i slzičky uronila, když zjistila, že úplně všechno mít nemůže, ale nechala si to vysvětlit a na chvilku prokoukla tenhle velký komerční svět. A já? Já už tři roky kupuju v obchodním centru jen trička ke svým sukním, které šije z kvalitních látek s láskou a na míru mé představě moje drahá přítelkyně Martina. Našla jsem díky ní svůj styl, nekupuju nic, co leží ve skříni bez povšimnutí. Moje skříň má jen 4 police a pokaždé si v ní najdu to, na co mám náladu. I přesto jsem se dívala, jestli mě něco nezaujme, marně. Hezčí sukni než jsem měla na sobě jsem prostě nenašla! 💃🏼 jo a miluju ta super zeštíhlující zrcadla, kvůli nim tam budu jezdit častěji! 😂🙃🌸 PS: dala jsem pryč odkaz, tak snad už je to pro adminy ok
Porodní báby - neviditelní andělé - 400.000 let domácích porodů
Události posledních měsíců mého života v heslech: nádherné těhotenství, krásný porod, úžasné šestinedělí, silná a spokojená maminka, šťastný chlapeček, pečující manžel, veselé děti, domácí pohoda! Naše nejmladší děťátko Mariánek se narodil doma. A díky tomu jsme zažili doslova přerod celé rodiny a vnímáme tak nějak víc, jak se máme všichni rádi.
Jsem přesvědčena, že naše miminko by mezi nás nevklouzlo tak plynule a lehce, kdyby byla celá atmosféra rodiny narušena odchodem do porodnice. Když už jednou obleču denní oděv po porodu, nesvleču ho a příjezdem z porodnice začínám dělat své běžné domácí práce. Tentokrát jsem strávila 6 týtnů v posteli a nikomu doma to nepřišlo divné. Ani mě.
Za toto znovuzrození děkuji především sama sobě, mému muži a svým dětem, ale nemalou úlohu při něm sehrály porodní asistentky, které mi u mého domácího porodu pomáhaly. Byly mi velkou oporou a díky jejich profesionální péči jsem se cítila bezpečně a přirozeně. Aniž by mě vyrušovaly z mého porodního nastavení, dbaly o to, abych byla v teple, masírovaly mi bolavé kříže a velmi jemným způsobem mě motivovaly k tomu, abych třeba změnila polohu, aby se porod pohnul dál. Patří jim mé díky, vděčné a převeliké! Pomohly mi pochopit, jak silná a dokonalá jsem! Díky nim jsem mohla konečně prožít celý porodní proces v jeho přirozenosti na vlastní kůži. A protože já umím říkat jen to, co sama žiju, můžu až od narození Mariánka sdílet tuto velkou pravdu o moudrosti těla a velké ženské pomoci.
Když jsem sepisovala svůj porodní příběh, chtěla jsem hlasitě do všech stran zakřičet jejich jména, ale nemohla jsem to udělat a mrzí mě to.
Porodní báby, které asistují u domácích porodů, se totiž pohybují na hraně zákona. Mají sice umožněno legálně poskytovat své služby ženě před porodem a po něm, ale během porodu by měly nechat ženu na holičkách. Možná si systém myslí, že takto přinutí ženy odjet do porodnice.
Ačkoliv porodním asistentkám zákon umožňuje vést porody, krajský úřad jim k tomu nevydá oprávnění. A tak jsou tyto ženy neviditelnými anděly se začmáranými obličeji na našich porodních fotkách. Zveřejňujeme jen jejich ruce, které nás opečovávaly, ale tváře zůstávají skryté, ne však našim vzpomínkám a našemu srdci.
Pokud už vás nebaví paci paci pacičky a rádi byste se inspirovali originálními a jednoduchými říkadly, posílám odkaz na básničky, které Martin napsal Šimonkovi a které provázejí všechny naše děti od miminek. Ilustrovala Žaneta Ježová. 😚 http://www.sebevedomarodina.cz/o-netopyrech-a-j...
Určitě to sem zkopíruju i jako článek, ale dneska jsem už unavená, tak jen odkazem. Přemýšlíte, jak se připravit na porod víc než jen pitím maliníku a jezením kněného semínka? Existuje ještě jedna úžasná a jednoduchá technika, která má velkou sílu. Koho zajímá, nechť se dá do čtení http://www.sebevedomarodina.cz/uvolneni-porodni...
Štěstí moje... 👶🏻❤️
Se zrozením Šimonka jsem se začala učit být matkou. Často jsem chybovala, málo o mateřství věděla a intuici jsem měla úplně vypnutou. Když se ohlédnu 9 let zpátky, vidím ustrašenou ženu plnou lásky. Vím, že Šimi věděl, komu se chtěl narodit a že přišel prokousat trnitou cestu svým sourozencům. Snažila jsem se tehdy, jak jsem v tu dobu mohla, dodržovala vyčtené rady o spaní v postýlce, spaní v jiném pokoji, denním režimu apod. A ono to nefungovalo!!! Byl hodně plačtivý, málo spal a nenechal mě ani odskočit si na záchod.
Díky tomu jsem o dva roky později nechávala narozenou dcerku ležet v postýlce s dudlíkem v puse. Nevyžadovala se nosit a byla prostě takové to dítě, kterému je dobře i bez náruče. Teď už vím, že to dělala kvůli mému vypětí sil se Šimim, abych se z dalšího dítěte jako byl on, nezbláznila, nebo spíše sama ze sebe. Vypla se. Neměla na vybranou, kdyby měla, chtěla by mě u sebe, protože to je pro miminko přirozené.
Ve skutečnosti jen oba zrcadlili můj stav.
Svou nejistotu jsem do Šimonka zasela. Je díky ní citlivý a nejistý, potřebuje povzbuzovat a dávat najevo, že si o něm myslíme, že je skvělý. Potřebuje hodně podpory, aby se naučil vzít svůj život do svých rukou.
Evelínka tak zade přišla o dobu “v náručí”, kterou si bude vynahrazovat ještě několik let, protože jsme ji spolu přeskočily a udělaly tak stejnou chybu jako když dítě přeskočí fázi lezení, jen v mentálním vývoji. Proto ji ještě stále v jejích sedmi letech učím se v mé náručí rozlít jako voda a nechat se pomazlit.
S dvojčaty jsem se chtěnechtě musela na sebe napojit a vymazat si oba systémy péče o dítě, které jsem použila na Šimiho a Evelí. Už od těhotenství s nimi jsem vypustila z hlavy všechny poučky, rady a strachy a prostě jen začala spoléhat na svou mateřskou intuici. Musela jsem! Byl to přirozený vývoj. Konečně jsem byla jako matka sama sebou a vychutnávala si obě miminka. S dvojčaty, přiznejme si to, je žena v dvojnásobném zápřahu a proto jsem se po celém dni těšila, až broučci usnou a já si dám nohy na stůl. Ale bylo to úžasné období, pochopila jsem, jaké chyby jsem udělala s jejich sourozenci a už je nezopakovala. Byla jsem úplně klidná a spokojená, ale často unavená. Občas jsem měla pocit, že je někomu potřebuji dát do kočáru a být bez nich, abych se zas na ně mohla těšit.
No a teď? Nevychovávám, jen dávám lásku, klid a zázemí. Všem svým dětem skrze toho nejmladšího - Mariánka, který je to nejspokojenější miminko na světě, protože mu kdykoliv dopřeji svou náruč a pocit, že je mé štěstí. Dokonce i navečer, kdy jsem unavená. Je mi jedno, jestli usne v sedm nebo v devět. Protože jsem zjistila, že to věčné čekání na to, až děti usnou je pro matku neskonale vyčerpávající. Mnohem jednodušší je prostě nechat vše plynout. Výsledkem je dítě, které spí celou noc, ráno se usmívá, a pak si zas na několik hodin zdřímne. Nemusí se budit, ví, že ho nechci odložit, mám jej totiž stále v šátku na srdci. Díky tomu mám čas i na ostatní děti a mám pocit, že jsme všichni šťastní. A že si konečně naplno užívám ten pocit být matkou! Je mi jasné, že to některá žena umí i s jedním dítětem, ale já k tomuto zjištění potřebovala porodit 5 dětí! A všechny jsou dokonalými učiteli na mé cestě seberozvoje. 🙏🏼❤️
Z očí do očí, nemusí mluvit, abych mu rozuměla. Vím, co cítí, protože je mým zrcadlem. Vidím v něm lásku, něhu, spokojenost, souznění a čistou duši, ničím nezatíženou. ❤️ Nehledáme právě toto u duchovních mistrů, od kterých se to vše chceme naučit? Přes doly před hory utíkáme od “našich” dětí, abychom se naučili něco, co nás můžou tak jednoduše naučit jen ony.
Když držím to svoje miminko, od kterého nikam nemůžu odejít, cítím, jak do mě doplna pumpuje všechny své ryzí emoce, skrze které čistí moje ego. A já v něm najednou vidím boha.
To nepřetržené pouto mezi matkou a dítětem, které je spletené z miliónu jemných nitek, se časem pomalinku uvolní, aby tak jednou mohly obě naše duše letět svobodně bez svázaných křídel, kam si zamanou.
V srdci mi zůstane, a to si moc přeji, to, co bylo zasazeno dávno, když se dítě narodilo a já se učila být matkou. Pocit, že miluji a jsem milována navždycky. 🙏🏼
Mám radost, že můj porodní příběh otevírá srdce a že se setkává s porozuměním i těch, kteří porodům doma nefandí! Poukazuje to na to, že v naší společnosti je přeci jen nějaká tolerance a láska. Děkuji! ❤️
Zrození Mariánka
Ráda bych se s vámi podělila o příběh zrození mého nejmladšího syna, jehož příchod na svět byl přirozeně krásný! Mariánek se narodil v bezpečí domova do láskyplné náruče, ve které zůstal téměř nepřetržitě celých šest neděl.
Ten příběh však začal dávno předtím. Když se mi před devíti a půl lety narodil první syn po dlouhé noci strávené v cizím prostředí plné bezmoci, vystrašení a očekávání, že ho za mě někdo porodí. I přesto, že jej rodil doktor, já jsem se stala matkou. Mateřství bylo plné chyb, pokusů a omylů, ale zároveň lásky a mého dospívání současně s tím, jak Šimonek rostl. Po dvou letech jsem ve stejné nemocnici porodila sama, bez asistence lékaře, svou krásnou dceru. Celý porod jsme strávili jen spolu s Martinem, který mi zpíval indiánské písně, a já během rození Evelínky meditovala v jeho náručí. Porodní asistentku jsme zavolali na poslední chvíli. Po porodu jsem se cítila nádherně. Opravdu znovu zrozená žena. Ještě v porodnici jsem doufala, že to nebylo naposled. Po dvou letech jsme se rozhodli, že necháme třetímu miminku volný průběh a já otěhotněla téměř okamžitě a přála si porodit doma. Z první prohlídky od gynekologa jsem však odcházela se smíšenými pocity radosti i strachu, myslela jsem, že mě jako matku dvou dětí už nic nepřekvapí a docela se mýlila, když jsem se dozvěděla, že čekáme dvojčátka. Jejich porodní příběh jsem už dávno sepsala, naleznete jej zde. Jen prozradím, že jsem porodila vaginálně v porodnici, co nejvíce přirozeně to v danou chvíli šlo.
Celé těhotenství s dvojčaty i jejich porod, pro mě byly asi největší životní zkouškou. Díky klukům se ve mně zrodilo sebevědomí (rozuměj uvědomění si sebe sama, své podstaty a pochopení mé ženské a profesní cesty). A tak jsme místo třech plánovaných dětí měli doma najednou čtyři, a ačkoliv jsme si cestu k tomu pátému úplně neuzavřeli, čím byla dvojčata samostatnější, tím více jsme byli přesvědčeni o tom, že 4 děti nám budou stačit. V náladě tohoto přesvědčení k nám nečekaně a neplánovaně připlul Mariánek.
Od první rozpačité chvíle jsme jej chtěli. A já věděla, že přišel, abych se ještě něčemu, co se mi bude v životě hodit, přiučila. A taky, že ano.
Všechny porody mě obohatily. Každý s sebou přinesl novou zkušenost, díky které byl ten následující vědomější, plynulejší a prožitější. Čtvrtý porod však navíc přinesl do mého života větší harmonii. Byl totiž na rozdíl od těch předešlých svobodný. Poprvé, ať byly mé porody pohodové jakkoliv, jsem za sebe a své dítě rozhodovala jen já sama, nesla plnou odpovědnost a pocítila důvěru v život na vlastní kůži. Mohla bych napsat, že můj poslední porod byl v porovnání s ostatními krásnější, ale to bych kolem sebe nafoukla obrovskou bublinu nepokory. Místo toho se svěřuji s tím, že jsem od prvního porodu prošla přirozeným vývojem a postupným sbíráním vlastních zkušeností dospěla k tomu, že čtvrtý porod pro mě a Mariánka bude nejbezpečnější doma.
Najde se určitě spousta skeptiků, lidí ovlivněných strachem, neznalostí a nezainteresovaností, kteří budou tiše i nahlas odsuzovat naše rozhodnutí přivést na svět dítě doma. Těm, kteří budou říkat, že jsme nezodpovědní, že jsme ohrozili život Mariánka i můj, bych chtěla vzkázat, že dokud nebudou mít vlastní zkušenost, ať nesoudí, ať si nechají své subjektivní hodnocení pro sebe, protože bez tohoto prožitku se jedná o obecné domněnky, které nejsou o nic víc cenné, než hospodské tlachy. Můj poslední porod byl tím nejbezpečnějším ze všech porodů, a to také proto, že jsem si pro něj poctivě připravila podmínky a především nalezla obrovskou důvěru v sebe sama a ve své dítě a uvědomila si, že ho za mě nikdo jiný než já neporodí, ani doktor, ani nemocniční prostředí. Tím jsem umožnila svému tělu udělat jednoduše přesně to, co je sice vtisknuto po tisíciletí do buněčné paměti ženského těla, ale poslední desítky let je uměle tlumeno nepřirozenými zásahy do porodů v nemocnicích, a to – prostě porodit dítě.
Děláte upcyklované obědy?
https://www.facebook.com/sebevedomarodina.cz/ph...
To, co zrovna provádím, je vaginální napářka, která je součástí mého šestinedelního hojení a relaxu. Když děti večer spí, pouštím zpět teplo do svého těla. Porod ženu ochlazuje, tím ji oslabuje, a proto je důležité se po něm pravidelně prohřát! Úžasné to je! Pokud se chcete dozvědět víc, mám o ní článek na MK nebo zde http://www.sebevedomarodina.cz/zenska-bylinna-n...
Když miminko nemůže večer usnout, mlíčko už mu teče ven i nosem, celý dům spí a venku fouká silný vítr. Nemůžu jej nechat plakat, šahám po šátku, usíná téměř okamžitě! 👼💕
Moc pěkný rozhovor na téma porodních domů https://video.aktualne.cz/dvtv/normalni-porod-l...
Když se se takhle vzbudíte druhou adventní neděli ráno v devět a vedle vás leží anděl! ❤
Včera měl Majáček 2 týdny. Začínají mu být malé některé kousky jeho garderóby, takže nám roste, kluk jeden! A to především díky zázračnému na míru vyráběnému mlíčku od maminky! A aby bylo tak super a bylo ho dostatek, musí maminka, co nejvíce v noci spát a zároveň kojit! Zdá se to jako nemožné, ale pokud žena zvládne kojení v leže a vychytá tento způsob k dokonalosti, může u něj i spát a dokonce se nechat hladit kocourem! 😜😘
Je moc důležité si uvědomit, že vás nepotřebuje jen to miminko, ale i starší dítě nebo děti a že je potřebné si pro ně udělat čas. A jde to dokonce skloubit i s kojením. ❤
Týden po porodu a my se pořád válíme v posteli a ctíme šestinedělí. Všichni o nás pečují a my se věnujeme sobě navzájem! Ladíme si! 💕
Mariánek je na světě! ❤
Předporodní rituál
Kdo čtete mé články a příspěvky na FB, víte, jak moc si své těhotenství užívám, jak moc dělám vše proto, abychom byli s miminkem šťastní, a cílovou čarou jsme proběhli v takovém tempu, na jaké jsme spolu za těch 8 měsíců natrénovali. Ladím se, ačkoliv jsou poslední týdny dost pracovní, a potíže spojené s těhotenstvím se snažím hodit za hlavu. Nevšímat si jich nejde, ale ulevit si ano. Dělám vlastně jen to, co radím svým klientkám a ono to funguje. Je skvělé si vše vyzkoušet na vlastní kůži! Být pozitivní, ve všem vidět vyšší smysl (třeba i v bolesti lýtek, která přešla ve chvíli, kdy mi můj doktor oznámil, že se miminko otočilo hlavou dolů) a vítat ve svém životě každou zkušenost, která přichází, a zároveň s důvěrou neztrácet hlavu, když to není zrovna nic na první pohled pozitivního!
A tak si nosím mexickou bolu, podvazuji bříško šátkem, piju maliník, nechávám si masírovat nohy svým mužem, jím vše, na co mám chuť, chodím k fyzioterapeutce, která mě vždy krásně uvolní a snažím se být otevřená všem možnostem porodu, i přesto, že mám o tom ideálním svou představu! Krom toho, co jsem teď demonstrativně uvedla, jsem jednoho dne ucítila potřebu obklopit se ženami a sdílet s nimi pár hodin své těhotenství. Proto jsem poprosila své kamarádky, zda by pro mě neuspořádaly předporodní rituál.
Co to je předporodní rituál? A proč něco takového chtít prožít?
Předporodní rituál je pro mě projevem úcty ženě jako nositelce života, je vyjádřením hluboké přátelské lásky a solidarity ostatních žen k nastávající mamince. Je to zároveň oslava života, mateřství a ženy bohyně jako dárkyně života. Je to propojení se s ostatními ženami, které se zavazují, že budou směrem k nastávající mamince vysílat svou energii, která jí bude provázet po zbytek těhotenství a při porodu.
Předporodní rituál je silný motivační zážitek. Budoucí maminka na něm dostává péči a lásku ve chvíli, kdy se ve fázi pokročilého těhotenství, se vší fyzickou zátěží, častým nočním močením a nateklýma nohama, může přestat cítit krásně a mít tendenci podlehnout svým neduhům. Takže na místo, aby si poslední dny s miminkem v bříšku užila a pozitivně se naladila na jeho příchod, začne jí její stav obtěžovat a ona má pocit, že si jen stěžuje. Možná i proto, že potřebuje podpořit, jenže okolí jí spíš než to vyjadřuje lítost ve smyslu:“ Chudáčku, ti nezávidím tahat se s takovým břichem.“ nebo „už abys to měla za sebou“, ale z lítosti ještě žádná radost nevzešla, a proto jsem požádala mé přítelkyně, aby mě nelitovaly, ale aby mě podpořily na konci těhotenství ve směru, kterým jsem se rozhodla kráčet.
Od té doby vidím v zrcadle bříško plné života, ne břicho plné k prasknutí. Nevidím nateklé prsty na rukou a 20 kilo navíc, vidím krásnou těhotnou ženu, vidím sebe.
Amulety z mého předporodního rituálu. Kameny do nichž samo moře vyhloubilo díry. I já chci takto sama porodit. Světle modré korálky jako symbol plynutí vlnek i mého porodu. A modrá šnůrka jako mořská voda, ale i ta plodová, ve které se Mariánek vznáší v bříšku! A taky modrá pro kluka! Náramky už jsou na zápěstích 10 žen, které pro mě rituál uspořádaly a které se mnou budou z blízka či dálky můj porod sdílet! Jsou úžasné, všechny! 💕
Víte, co to je za kuličku houpající se v mé ruce? Je to Mexická bola. Krásný těhotenský šperk plný symboliky. Krom toho, že nádherně cinká jako milión rolniček a pomáhá miminko navést do správné polohy, tak se z ní může stát rodinný šperk, který jednou matka předá své dceři, až bude čekat na příchod vlastního potomka. Dostane tak šperk, který cinkal v bříšku jí a už tato představa mě moc dojímá. Pro mě je bola navíc symbolem všech mých těhotenských a porodních přání, protože pokaždé, když se na ni podívám vím, co chci. Je to taková průvodkyně těhotenstvím a amulet všeho dobrého! 💕💍👑
Poslední dny, resp. noci jsem pořád zkoumala, v jaké poloze Mariánek je, protože ještě před měsícem byl v poloze meditujícího Budhy a já se s ním dohodla, že tak bude do porodu mé poslední klientky, aby byl v bezpečí a že potom se otočí hlavou dolů. Vizualizuji si tak 14 dní, jak je hlavou dolů a připouštím si možnost, že se narodí tak, jak bude chtít on. Před pár dny jsem jej začala cítit jinak, ale hlavu od dupky nepoznám a cítím jej v celém břiše. Opouští mě strach z císařského řezu a přestávám se upínat na jedinou možnost porodu. A dneska jsem šla po měsíci do poradny za svým skvělým podporujícím gynekologem. Tušila jsem, že je všechno, jak má být a tak jsem si tu náladu cvakla. Viz. Foto! No a vše je úplně super a čmelda je hlavou dolů a pěkně urostlý. Tak si ho ještě chvíli ponosím, dopeču a budu si užívat tohoto požehnaného stavu, který mě tak moc naplňuje a který už je naposled! 🤰💕
Chtěla jsem hrdě oznámit 30! A ono už je to dneska 29! Jdu po pár týdnech na pokec se svým gynekologem. Úžasným, podporujícím, empatickým a normálně se na to setkání i těším. A taky jsem zvědavá, jestli se konečně otočil hlavičkou dolů, protože ho mám prostě plné břicho a fakt to nepoznám! Ne toho gynekologa samozřejmě! :D 😝
Jak může ženská bylinná napářka pomoci ženě otěhotnět
Téma ženské neplodnosti, ale i té mužské je v současné době velice aktuální. Náš životní styl, posunutí doby prvního plánovaného těhotenství na pozdější věk, velká míra stresu a vysoké životní tempo, civilizační choroby, ovzduší, které dýcháme, voda, kterou pijeme, a špatné stravovací návyky ovlivňují náš reprodukční systém, a nebude to asi v budoucnu lepší. Ale to jsou jen takové obecné řeči, které vám řekne lékař, aby vás uchlácholil. Z mého pohledu takové vysvětlení ničemu nepomůže.
Někdy může ženu zablokovat i to, že miminko příliš chce a nemyslí na nic jiného. To už je skoro takové lidové rčení, které vám řekne kdejaká kamarádka. Ani to vám asi problém nevyřeší. Jak totiž chcete jen tak přestat chtít něco, kolem čeho se točí celý svět!?
Jak to, že když jsou žena i muž úplně zdraví se jim nedaří otěhotnět nebo ženě miminko udržet? Podle mého názoru to poukazuje na jinou oblast než je fyzické zdraví, environmentální vlivy nebo emoce. Poukazuje to na oblast spirituality, do které je potřeba se ponořit, aby se problém vyřešil.
Nemám svou vlastní zkušenost s neplodností a věřím, že je to strašlivě těžké nemyslet na miminko, když si jej tak moc přejete. Je obtížné vše pustit z hlavy a nechat miminku volný průběh, když jste zdravá žena v nejlepších letech a děťátko k vám stále nepřichází. Ale soucítím s vámi a chtěla bych vám tímto článkem pomoci a podpořit vás.
Mým záměrem je přivést vás na myšlenku, že můžete udělat ještě něco víc než jíst hormony, navštěvovat kursy hormonální jógy, jít na akupunkturu, jíst tuny ananasu nebo cvičit metodu Mojžíšové. Ačkoliv vše uvedené vašemu tělu určitě může pomáhat a až na ty hormony je fakt super. Chci vás tímto článkem motivovat, abyste zkusily hledat příčinu a ne hojit následky. To znamená obrátit pozornost sama na sebe a zeptat se, proč se mi to děje a najít vysvětlení ve svém srdci nebo si obstarat terapeuta, se kterým můžete svůj problém otevřeně řešit.
Na internetu si můžete vybrat a seznámit se se spoustou technik, jako třeba terapie metodou one-brain, diagnostiku automatickou kresbou, kraniosakrální biodynamiku, regresní terapii, holotropní dýchání, ruš apod. Ale vždycky vás to chtě nechtě přivede k práci na sobě samotné.
