Vydržet, doufat, odejít?
Zdravím všechny ženy, rozhodla jsem se touto cestou podělit se něčím, co už mne delší dobu trápí a nevím jak z toho ven. S přítelem jsme se poznali v roce 2016, téměř hned jsme spolu začali bydlet, mezitím přibližně rok 2017 jsme začali řešit větší bydlení a hypotéku. Mezitím jsem v dubnu 2018 otěhotněla, v listopadu se nám narodily 2 krásné zdravé holky. Rovnou z porodnice jsme tedy jeli do nového domečku. Zdálo se být vše ideální. Po porodu holek ale nějak náš vztah začal dostávat zabrat a přetrvává to do teď. Byl to rok 2019, kdy jsem šla po dlouhé době s jedním mým kamarádem cvičit, a pak že si zajdeme na drink ať taky po dlouhé době pokecáme. Partner ho zná, moje sestra ho zná, řekla jsem mu s kým jsem, kde jsem a kdy se vrátím. Obratem na tuto smsku jsem dostala odpověd ,,To myslíš vážně?,, Absolutně jsem nechápala jeho reakci a napsala jsem mu na to něco ve smyslu ,,Ano, proč bych to nemohla myslet vážně?,, Druhá jeho reakce na tuto mojí odpověď byla, ,,Jdu zavolat vašim a jdu to s nimi řešit,,.. No, co na to říct. Opravdu jim zavolal a 10 min na to okolo 22:00 mi napsal můj táta ať okamžitě jedu domů když si to F. nepřeje, jestli jsem vůbec máma, že mám doma 2 děti apod, že jim je ze mě špatně, apod...Třešnička na dortu byla když můj táta ještě dodal po smsce že pokud neudělám rychle zpátečku, tak ztratím partnera, je jako rodiče a SVÉ DĚTI. Přitom jsem byla nekdě sama bez něj snad poprvé od té doby co jsme se s mým partnerem poznali. Takže ne že bych vymetala bary co víkend. Každopádně jsem na tyto smsky zareagovala svými upřímnými pocity, a řekla tátovi že si s F. už tolik nerozumíme jako dřív, tahám ho ven já aby se něco dělo, v posteli nám to také nefunguje. A to dlouhodobě. Dobrý to bylo max ten 1.rok společného žití. Každopádně na tuto situace nakonec můj táta zareagoval tak že si myslí že bychom si měli zajít do nějaké vztahové poradny, jelikož máme evidetně podle toho co se děje a co píšu problém. Já jsem s tím tam jít souhlasila, protože mi na vztahu záleží a priorita jsou naše dvě děti, kterým nechci brát pevné zázemí pod nohami. V poradně jsme byli jednou v březnu 2020, z toho sezení jsme se dozvěděli že evidetne každý z nás má v životě jiné představy a cíle a že jsme oba dost rozdílní. Poté jsme to chtěli resp.já jsem tam chtěla jít znovu a to teď v roce 2021 jelikož náš vztah je nejhorší z celou to dobu co jsme spolu, sex 1-2 do měsíce max. Nikdy sám nepřijde, neobejme mě, nepřitulí se.Žijeme vedle sebe a tak abychom podávali nejlepší výkony pro své dvě dcery. Partnerský život jako takový nemá absolutně jiskru. Neustále je negativní, uzavřený do sebe, veselý jen když si dá pár piv a panáka. Já jsem člověk zase co je rád mezi lidmi, baví se, užívá si život nějakým normálním způsobem. Když jsme třeba pořizovali ten dům, na rezervační poplatek nám na něj dala naše rodina. Bez ní bychom tu nebydleli. Když si ted bude otevírat v červnu hospodu, na rozjezd mu dala zase moje rodina. A to nejsou malé částky. Myslím, a troufám si říct, že nad 1.000.000,-.. Měla jsem nějakou slabší chvíli nedavno a napsala mu, že mám pocit že pořád jen čeká na peníze od ostatních, od našich atd... Já chápu že chce abychom se měli dobře, ale prostě mi to začalo vadit a tak jsem mu to napsala. Na tuhle sms jsem obratem znovu dostala odpověď, že to jde řešit s našima aby si ověřil co z toho je pravda...Po té mi psal táta, cco to má znamenat, že s F. byli domluveni že mu na hospodu půjčí a že se chovám jak kráva. Tak jsem se na to vykaškala a ok. Ikdyž jsem to takto vůbec nemyslela, mávla jsem nad tím rukou a řekla že s hospodou nechci mít už tedy nic společného. Neustále doma rezonuje z něj jen negativní energie, nic mi ten člověk z partnerského vztahu nedává, říkala jsem mu několikrát že mi chybí obejmutí, přitulení apod, vždy si to vyslechl ale nikdy to nezměnil. Pak jsem za nim přišla že bychom to v té posteli mohli oživit, na to se mi dostalo odpovědi, že nepůjde nikdy za hranici své komfortní zóny a to upozorňuji že jsem po něm nechtěla nic šíleného. Jen si to zpestřit hračkami například...Na to jsem dostala další odpověď-a to ti jako nestačím já? to nikdy dělat nebudu. Nedávno jsem přišla s tím že bychom tedy měli asi do nějaké vztahové poradny zase, jelikož tohle asi nedopadne dobře a on mi na to řekl že nebude někam chodit aby mu někdo radil co má ve vztahu dělat a nedělat. V tu chvíli už se mi utvrdily moje myšlenky v tom že s tímto chlapem nechci zůstat po celý život, jelikož já v tom vztahu jednoduše nejsem šťastná. Ano, máme krásné bydlení, děti, ale radši budu šťastná sama v menším bytě než takto ve 28 ztrácet s někým čas, kdo evidentně žije v nějaké své bublině a nehodlá jí opustit. Nejhorší na tom všem samozřejmě jsou ty děti, to že jako otec je dobrý, postará se, pohlídá. Ale to je tak vše. Jinak partnerský život jako takový je pro mě utrpení a o tom tento článek měl být. Nevím vůbec jak se mám zachovat? Co dál zkoušet ? Trpím, chybí mi láska, objetí. Na sex si člověk může kdykoliv někoho najít, ale takhle to přece jen nechci. Budu ráda a vděčná pokud to někdo dočtete až sem. Toto je ve zkratce moje momentální situace a nevím vůbec jak jí mám řešit. Nejhorší ještě na tom celém je to, že naše rodina mi pořád říká jak se nesmíme rozejít, že doma nechtějí už nikdy vidět jiného chlapa než je F, že by to byl strašný průser apod...Jsem ale přesvědčená o tom, kdyby nebyly holky, tak už spolu dávno nejsme a to jsem mu i řekla. A že kdyby s ním jeden z členů naší rodiny žil, tak změní názor. Takže vlastně i tento tlak ze strany našich je pro mě frustrující. Z těch pocitů by se dala napsat kniha, ale takto aspoň ve zkratce, jsem ráda že jsem se mohla někdo vypovídat.
Budu ráda za vaše reakce a názory.
A.
Rodina má svůj názor ale ty ten život žiješ! Musí si uvědomit, že to je váš život a když to tak necítíš nemá to smysl, je to jen otázka času kdy ro zajde třeba až do extrému ..
Ale podle postoje řidičů asi nepočítej s potencionální podporou, kdyby jsi opravdu s holkana odešla .. ikdyž vnoučata mají taky váhu! Goog luck!
Držím palce, s maminkou jsem se nebavila dva měsíce aby si uvědomila že jsem dospělá úspěch to má 😉
Nezávidím ti tvoji situaci ☹ já osobně tomu moc nadějí nedávám. Asi bych zašla za rodinou, vysvětlila jim to a oznámila, že se rozhodneš podle sebe, ale budeš ráda za jejich podporu. A pokud jsou co k čemu, tak tě podpoří! Jsi mladá holka, přece nebudeš dalších 50 let nešťastná kvůli tomu, že jste si stihli udělat děti dřív než se začal projevovat. Hodně sil!
A já bych zase řekla vydržet a doufat. Tolik toho máte za sebou. Podívej se na Vaší fotku s nohama nahoru... Určitě je to obrovská zkouška vztahu. Někdy to nejde hned vrátit do starých kolejí. Zkus to po kousíčkách. Važ si i malého úspěchu a posunu k lepšímu. Nechtěj věci hned. Určitě Vaše holčičky stojí za to. Jste mládí a oba krásní, tak to nevzdávej. Hodíte se k sobě.🍀🍀🍀 Hodně štěstí.
Zkus do ty porady jit sama, chodit aspon pul roku, rok. Keho zkus primet, at chodi taky, kvuli detem (i kdybyste se meli rozejit, at jstr dobri rodiče)
Já bych ten vztah zkusila zachránit. Chápu, že jsou věci co ti na příteli vadí,ale víš co vadí jemu na tobě? Přijde mi zvláštní, že se ho tak moc zastává tvůj otec.
Hm jako děti často zamávají se vztahem a kór dvojčata. A pak když už je líp a nějak se život netoci jen kolem děti jdeš ven s kámošem...já vím, že ho zná ale i tak..taky máme spolocne kamarády ale kdybych sla sama ven s chlapem tak je určitě problém. A stejně by jsme to brala já ...🤔
Navíc myslim, že tvoji rodiče jestli mu půjčili tolik peněz je logické, že chcou aby to bylo v rodině když už chápeš ?
Uz vidím jak by půjčili tolik peněz bývalému manželovi dcery.
Jeho ego je uražené dle mě..🤔 na tom se musí jen pracovat, ale těžko tě přesvědčit když sama nechceš.
Každopádně tady nevidím nějak zásadní problém.
No tak komentář,🖕ze kterého vyznívá,že ty vlastně nechceš,aby to fungovalo..boze🙈🙈 Ten problém trvá už delší dobu a on se evidentně změnit nehodlá. A nevidím důvod,dělat psi kusy,jen abys změnila jeho ego. Zkoušela jsi to s ním,promluvit si,poradnu navrhla,intimní život projasnit...NIC. On prostě nechce. Mysli jen na sebe. Ale takhle to ve vztahu nechodí. Podle mě jsi udělala max. Jako můžeš zkusit ještě chvilku vydržet,zkusit ještě něco co by na něj mohlo zafungovat,ale moc to nevidím. Smutná je reakce od tvých rodičů,to by mě hodně bolelo. Mě naší vždycky podrželi,ikdyz jsem dělala věci,s kterými nesouhlasili. Ale faktem zůstává,že život běží a žít ho jako nešťastná je k ničemu. Ja sama jsem ztratila přes 10 let čekáním na pitomce, protože jsem si naivně myslela,že tu rodinu spolu nakonec utvořime. Bohužel. Žila jsem tak se svým synem sama a myslím,ze proto teď máme tak úžasný vztah. Nakonec jsem našla i nynějšího manžela,ale celkem pozdě. Nakonec ještě i to společne dítko bude,ale za 5 dvanáct. Tím chci říct,že není moc času na čekání,že by se to třeba zlepšilo / pokud i on nebude chtít/ Co potřebuješ je opravdu finanční jistota,že bys to s holkama sama zvládla. To ti hodně pomůže. Ono zůstat sama a ještě bez peněz, je o to těžší. Uvidíš jak by se postavil k tomu,ze odcházíte. Držím palečky,✊✊✊ať je to jen krajní řešení,ale zastávám názor,že život žiješ jen jeden,tak proč ho jen přežívat.
Smutné čtení 🙁 Nechápu jak tvé rodiče, a tak ale ani přítele. Něco se mu nelíbí a volá tvým rodičům? Žaluje jak malé dítě. To si máte vyřešit mezi sebou. Můžeš ještě zkusit vydržet, ale myslím si, žes udělala, cos mohla. Když není z druhé strany zájem něco řešit, těžko se to někam posune. Tady asi není jiné cesty než jít od sebe. Je teda potřeba zvážit, jak to zvládneš, pokud bys zůstala úplně sama a nejspíš i bez podpory rodiny. Držím ti palce, nemáš to snadné 🍀🍀🍀
Moje zkusenost je takova ze sem nakonec odesla. Byl to vztah plny neduvery a jak sem po par tydnech po odchodu zjistila tak z jeho strany i nevery 😡 od doby kdy byl male 1 rok tak si neustale hledal na sex nekoho jineho a kdyz sem na to nahodou prisla ( nehrabala sem se mu v mobilu ani v pc, ale prisel email zrovna kdyz sem male objednavala darky k 1 narozeninam a dokonce sem vymyslela i dost drahy darek pro nej protoze mel narozeniny pred malou par dni). Na darek sem se vykaslala a vse mu rekla s tim ze se treba omluvi a pojede zivot dal a ja casem odpustim a zapomenu. Od doby co se mala narofila a ja nemohla byt kazdy den bid u jeho rodicu a nebo kamaradu tak mi to bid vycital protoze pro nej rodinný y zivot nikdy nezacal a porad sem slysela jen kamaradi a maminka 🤦♀️ v tydnu byl bud v praci do vevera a nebo jel k mamince a k jeho tenkrat adi 11 letymu brachovi kteremu by dal vse a doma na nej cekala dcerka a na tu kaslal protoze ji proste prej nechtel. Po 4 letech co sem se citila sama a pouze poslouchala kde je co spatne a vycitky ze midto s malou venku sem mohla vyndat mycku a treba zamect hromadku (vytirala sem smerem ke dverim a nechtela sem do toho slapat tak mala vzdy cekala na chodbe a pak sem jen zabouchla s tim ze az prijdem tak to zametu suche). Buzerace, neduvera, kamaradi a jeho rodina se kterou vyrustal byla prednejsi. Pred nasima ze me delal idiota co nic neumi 🤦♀️ pomloival me pred mim tatou! Po konci vztahu prislo vydirani zkrz malou, lhani, napadani. Ja si nasla pritele a zacal napadat a urazet i toho. Mala tam jezdi kazdou stredu a jednou za 14 dni na vikend a ma dilene nervy ze tam musi. Ma novou slecnu a Eliska se tam citi jako srm se citila ja 🤦♀️ sama, kdyz neco i nechtene provede tak hned krik a do pokoje 🤦♀️ ne doma place ze tam nechce protoze tam kouka porad na tv aby neco neprovedla🤦♀️ doma jsme vecne venku a kdyz je ze me hur tak jde strejda a to i na cele odpoledne a delaj blbiny, hrajou si i n apisku, uci ji poradne i v terenu na kole a dokonce uz jezdi i na bruslich. Tet se zacali icit hokej. Vidim jak je mala nestastna a rve mi to srdce. Ale nejsem si jista jestli by to bylo lepsi kdyby jsme byly spolu 🤦♀️ ma me jako oporu, jsme jak kamaradky a ne mama s dcerou. Jo respekt ma, ale chci aby mi verila ze se na me muze se vsim obratit a fiky tomu vim i jak to nefunguje na druhe strane. Sex jsme meli mene protoze sem vedela ze jsme az na nekolikatym miste. Zila sem prakticky sama s malou a on byl nekdo kdo buzeroval a prijel se vetsinou jen vyspat a zkontrolovat. Omlouvam se za slohovku 🙈 ale tuto je ve zkratce muj pribeh a pokud to tak citis tak to zkus on bude nalehat a prosit (me prosil mesic 🤦♀️) ale vedela sem ze bych na tom byla hur s nim a to kvůli psychice. Behem mesice sem si nasla super vhlapa se kterym sem se ejste ani jednou za 10 mesicu nepohadala. Doma funguje i s malou a tet se uz tesi na sve 2 prirustky ktere mu nosim. Vsechno zle je k necemu dobre. Ja sem po x letech stastna a mala ma doma chlapa ktereho miluje i kdyz to neni bio. Jedine vrazky na cele mame z byvaleho a ty doufam i pro malou rozvodem budu u konce
Asi půjdu proti proudu, ale jste spolu krátce. Upřímně mě kdyby chlap napsal, že jde po cvičení s nějakou kamarádkou na drink, tak blahem neskáču a navíc pokud bychom byli domluvení, že po cvičení přijde domů. Máte 2 malý děti, už kvůli nim by jste to měli zkusit. Ono totiž odejít je to nejjednodušší. Představ si, že odejdeš, zůstaneš sama s dvěma holkama a bez podpory rodičů. Nic moc viď. Za zkoušku to stojí, ať rodiče pohlídají a jeďte někam spolu, sami. Třeba jenom na jeden jediný den.
Budu velmi stručná.. píšeš v podstatě jen o tom co on dela spatne,jak vse dela spatne, a co tobe chybi a jak ty ses jen ta co neco dela a jak ty se snažíš a on ne. Co takhle to otočit?? Zeptej se sama sebe,co ty děláš spatne a co chybí jemu? Treba ti tohle pomůže videt to i jinýma očima. Koukas na něj zkrs prsty,vidis jen to zle! Nenapsala si o něm ani slovo hezkého. Zeptej se sama sebe,proc to tak je? Každopádně, muj nazor je ten ze ve vašem vztahu již neni ta původní jiskra( to je bezne) ale !oba! jste to původní zamilovaní nedokázali přeměnit na tu "lasku" nechali jste to vycichnout,problémy vyhnit. Ano,oba! Pac partnerský vztah je vždy zásluha obou! Pokud si chcete zachovat vztah neni to jen o tobě ci o něm,ale o vas. Je třeba otevřeně si říci co cítíte,co chcete,co se vám líbí a co zase ne. Ale oba jste na hraně kdy staci malo a prijde nekdo třetí! A tím si ublížite tak že vztah zachovat nepůjde!
já vubec nebudu číst ty komentáře ostatních, kteří uplně jasně vědí, že máš odejít, akorát bych se nasrala...🙂 ale po přečtení tvýho příběhu mi z toho plynou 2 věci. Jednak tvuj otec s přítelem evidentně vědí, že kamarád taky rád 🙂) a druhá věc, která mě spíš zajímá, jestli máš vizi do budoucna. Co budeš dělat, kdybys ted odešla. Vy jste uplne klasickej pár, kterej střemhlav vlítl do týhle situace, kterou si sám vytvořil. Není teda vůbec překvapením, jakym směrem se to ubírá. No a ted k tý praktický stránce. K tvojí vizi, jak vypada?
Řeknu to jednoduše...
Ono je strašně jednoduché odejít...a co pak? Přijde mi, že jsi děsně rozmazlená a taky kdo z rodičů dá jen tak partnerovi své dcery přes milion korun? A pak jsi velmi brzy otěhotněla, ne každý chlap to taky rozdycha, ne každý dokáže být tatínkem, na to koule fakt všichni nemají...
Partnerský vztah není jen o sexu, když už jsou děti, ale taky o porozumění a ty na něj tady "nakydas tunu hnoje"...hlavně že ty jsi nejlepší!
Mně teda na tom vztahu přijde hrozně špatný to, že vše řešíš (te) přes telefon formou sms. Proč mu o tom neřekneš dopředu, popřípadě nezavoláš? Také bych se snažila vztah zachránit. Sedněte si, řekni mu na rovinu, co ti vadí, zeptej se, co vadí jemu a zkuste to změnit. Odejít můžeš vždycky, ale mělo by to být až to poslední.
Moje kamarádka také nebyla úplně šťastná v manželství, ale nic zásadního. nakonec se rozvedla a asi po roce mně řekla: " Myslela jsem si, že když se rozvedu, budu šťastnější, ale ono to tak není...". Docela toho lituje. Vím, že tě nemůžu srovnávat a ani nesrovnávám, ale nejdůležitější je mluvit, mluvit a zase mluvit. Když si to neřeknete, tak ten druhý si myslí, že je vše v pořádku. 🙂
Jo a ještě musím teda napsat, že hned jak letí za tvým tátou, to je také na houby. To by asi vadilo i mě.
No, jste oba takové nezralé děti, že nevěřím, že vám to bude fungovat.
Ale něco ti povím jako matka. Děti máš malé a jsou dvě možnosti, buď uděláš šťastnou (rozuměj volnou) sama sebe a zničíš vše ostatní (vztah s rodiči, muži vezmeš děti, dětem zase tatínka, rozbije je to a bude následovat nechutné přetahování) nebo to otočíš, na první místo dáš děti (dětství mají jen jedno a tak krátké), zapracuješ na vztahu s mužem i rodiči a sama si třeba najdeš nějaký koníček, který ti přinese potěšení (je to víc fér než drink s kamarádem).
Neřekla bych úplně, že odejít je nejjednodušší řešení. Ale u vás je to něco jiného. U nás bylo špatně všechno a odejít bylo nejtěžší rozhodnutí v životě. I když s odstupem času to nejlepší co jsem mohla udělat. Ale u nás to byla katastrofa. Proto mi přijde, že vaše problémy nejsou tak velké, aby se nedaly vyřešit.
Skoro bych řekla, že v tom je jinej chlap. To co je u vás doma je vcelku normální život s malýma dětma.
Hledáš si doma jen negativa, abys měla alibi k tomu odejít, a určitě v tom je jinej chlap, kterej se Ti momentálně jeví jako ten pravej. Pořádně bych si to promyslela, co by mě čekalo po odchodu, co od toho odchodu vlastně čekáš, jaký život bys vedla.
Tohle se těžko soudí, když známe jen tvůj pohled. Třeba by to přítel podal úplně jinak. Každopádně ať už je problém na jakékoli straně, tak pokud to jeden řešit chce a druhý ne, tak není moc co radit. Proto nechápu tady ty rady, ať zapracuješ na vztahu. Když ten druhý nemá zájem, tak co můžeš dělat.... A to, že žaluje tvým rodičům, to není chlap, kterého bych si mohla vážit, ale odejít se dvěma dětmi, s mateřskou v kapse a bez podpory rodiny, to asi není úplně proveditelné. Takže já bych vydržela, než začneš pracovat a mezitím si užívala život bez něj, v rámci možností.
Za mě rozchod by měl být až ta poslední varianta.. pokud máš pocit, že jsi udělala vše a z druhé strany není snaha, tak je to těžký a chápu, že chceš odejít... Ale pořád tam jsou děti, takže je potřeba opravdu hodně zvážit, zda do toho šlápnout. Osobně bych šla do poradny sama a zkusila si s pomocí psycholožky udělat trochu větší jasno, probrala s ní pro a proti atd., zkusila naposledy na vztahu zapracovat, než to všechno rozčísnu... musí to být těžké, hodně štěstí, ať už se rozhodneš jakkoliv❤️.
Opravdu nechapu některé komentáře zde🤮. Místo podpory, porozumění, normální rady si tady ještě do tebe kopnou. Podle toho co píšeš to nevypadá moc dobre😔 nejak teda nechápu to vaše vypisovani přes sms. A to, že hned volá tvým rodičům?? 😳🙄 Co to jako je? Opravdu smutné je jak se tvá rodina k tomu staví. To by mě teda hodně mrzelo. Jestli jsi mu řekla a ne několikrát co tě trápí, co ti vadí a on s tím nehodlá nic dělat tak to svědčí o všem. Utapet se v nefunkcim vztahu kvůli dětem? Pokud ale nemáš podporu od rodiny nebo nemáš dostat financí aby jsi to vše utahla sama.... Tak bohužel jiná možnost, než s ním zatím zůstat nevidím. 🥴 Možná by se ale probral kdyby jsi mu řekla, že přemýšlís, že s holkama odejdete.
Nebudu ti psát jaká jsi chudinka, máš hned odejít apod. Známe jen tvůj uhel pohledu, ale doporučím ti ať si najdeš psychologa a pořešíš to s ním.S dětma se vztahy mění a pokud mu furt něco vyčítáš, nedivím se, že s tebou nechce spát a objímat tě. A možná jsem staromódní já i moji kamarádi a to jich mám fakt spoustu, ale bez manžela bych ani s jedním z nich nikam nešla a oni se mnou taky ne. S dětma to fakt není jen o té zábavě. To, že vztah nefunguje je vina obou, ne jen jednoho. Možná mu víc než na vaší zábavě záleží na spokojenosti dětí...
@hanynka1704 já nevím proč hned odcházet?? Však s dětmi jí pomáhá, doma se stará očividně mají problém oni dva mezi sebou, děti byly maličké neměli na sebe čas..prostě na tom se musí pracovat...ale jako jestli mu dala nůž na krk, ať se změní a on nic neřeší..to je pak těžko něco řešit. Ono s každým je to na začátku růžové...a pak přijde realita.
to, že utíká brečet a žalovat k jejím rodičům znamená jediný, bere si je jako rukojmí, protože je potřebuje ujistit v tom, že on prostě neví co si počít a doufá, že ji potrestají, domluví jí - ve volném překladu - nevím si s tebou rady, nestačím na tebe. My tady nerozklíčujeme, jestli je nebo není tvoje chování adekvátní a takové, jaké by mělo ve vztahu bejt. Ale psychicky te podporit můžeme 🙂) tak zatni zuby a nevzdávej to jenom proto, že kámoš je fajn a můžeš si s ním i zasouložit.
Moc Vám všem dekuji za všechny komentáře. Jen chci uvést na pravou míru ze jsem mu už xkrat říkala co mi chybí, co bychom měli změnit aby to fungovalo. Do toho jsem a jak tady někdo píše, ať se ho zeptam co třeba vadí jemu na mě, tak to sem holky se ptala několikrát a pokaždé se mi dostal odpověď ze on je spokojeny, ze z jeho strany se nic nezměnilo ze problém mám jen já. A na další věc na kterou tady chci upozornit je, ze žádný další chlap za tím není!! Jen jsem už byla z téhle situace ve vztahu trosku zoufalá a potřebovala jsem slyšet i názory ostatních. K psycholozce půjdu, je to další z možnosti jak se v téhle situaci zorientovat a zjistit další možnosti. Opravdu mi na našem vztahu záleží a hlavně na spokojenosti holek. Kdyby ne, nic neřeším a proste nějakým způsobem odejdu. Diky všem. Pomohli jste mi si udělat další obrázek.
@ejdys psycholog opravdu pomůže, já jsem se rozváděla, když mi bylo 27 a fakt odchod od otce dítěte není sranda, i když je jen jedno a do teď nechápu jak jsem to zvládla a teď už jsem vdaná podruhé a taky mám chuť občas manžela poslat do horoucích pekel, ale naučila jsem se pracovat sama se sebou a nevidím už věci tak černě jako dříve. 🙂
@ejdys a to mám v baráku tchýni, kterou nemůžu vystát 😅
@simix22 však jsem napsala,že snad je to pro ni jen krajní řešení. Zatím ale nevypadá,že on by měl sebemenší snahu o zlepšení. Ale na tom musí pracovat oba. Pokud to neudělají,tak vztah bude nešťastný. Můžeme jen držet palce.
Ono se občas může zdát, že u souseda je tráva zelenější a když by jsi teda odešla, našla si jiného chlapa, tak stejně po čase zjistíš, že je to to samé v bledě modrém. Na vztahu se musí pracovat. Všechno je o kompromisech a toleranci. Nehledat na tom druhém jen samé chyby...
To, co jsi popsala je celkem běžný stav, kdy po čase opadne zamilovanost a sundas růžové brýle, k tomu dvě děti, což je samo o sobě dost nápor na nervy obou lidí...
Jinak každý vztah má nějaké svoje problémy... Jde jen o to, jak se k nim člověk postaví...
Zaprve, je to jen a jen Vas zivot. Nestastna mama asi detem uplne stastne detstvi neda. Nemate zadnou povinnost cokoli vysvetlovat a obhajovat se pred rodinou! Oni s Vami neziji!!! Neprotrapte nejlepsi roky zivota s ignorantem a sobcem, kdyz muzete mit partnera, co o Vas i cas s Vami stoji. Detem tatu nevezmete, tim zustane dal, pokud bude sam chtit. Vam se ulevi. Proboha, manzelstvi není rozsudek smrti ani doživotí. A jestli to Vase rodina nepochopi, to je jejich problém, ne Vas. Ale kazdy rodic snad chce aby jeho deti byly stastne...drzim palce, najdete odvahu. Stoji to za to! Vim, co rikam.
@levandulovy_caj sorry, ale jsou problemy a problemy. Manzel se nechova jako manzel, vykazuje znaky manipulatora a duvod zůstat je, ze by to tak bylo s kazdym? No, lituju Vas za tento odevzdany pohled. Za stesti se musi bojovat. A ne, fakt takhle nevypada po case kazdy vztah, ani po detech.
@levandulovy_caj Máš recht 👍
Tvůj manžel je asi trochu ufnukanek a tvoji rodiče se vám dost silene pletou do zivota. Do toho dvojčata a sex nic moc...Chapu, ze se cítíš nedocenena a celkově tak nějak pod psa a že jsi moc mladá na to, abys zila nespokojene až do smrti. Promluv si v prvé řadě s vašima, ti jsou asi tvým partnerem zatlacení do situace, ve které možná vůbec být nechtějí - řekni jim, ať na tyhle jeho zpravy reagují maximálně neutrálně a nejdřív se zeptají tebe a hlavně, at nemají pocit, že oni jsou zodpovědní za řešení té situace -nejsou!) Popros je o hlídání třeba na celý víkend a ten víkend věnujte sobě navzájem s partnerem. Třeba je ještě cesty zpět a ten vztah by se dal zachránit, sex by se dal oživit, děti porostou a péče o ne už nebude tak náročná... Když teď ale odejdes a nedáš tomu vztahu poslední šanci, je jasný, že si to budeš jednou vyčítat. Žádnej chlap na světě nebude mít tvoje děti stejně rád jako jejich tata, ať ti bude při balení (treba nad skleničkou v baru po posilovně) tvrdit cokoliv. Realita všedního dne je prostě jina, stačí se rozhlédnout okolo. Na vztahu se musí makat jako na každé jiné věci, která za něco stojí. ..
Myslím si, že je to o nastavení každého člověka. Píšeš, že manžel je spokojený, nic mu nechybí. Tak je problém v tvém nastavení. Píšeš, že je manžel dobrý otec, že ho máš ráda apod. Zkus tedy zapracovat na sobě, dívat se na manžela jako na skvělého tátu a věřím, že časem to bude všechno takové, jak si přeješ.
Pokud chceš, aby se změnil partner, vždy musíš prvně zapracovat sama na sobě 😉 partner se pak přidá tak nějak automaticky.
Mne by se teda ale nelíbilo to, že manžel "žaluje" tvým rodičům a oni to za vás řeší. Toto bych teda chtěla změnit.
Věřím, že s podobnými problémy se potýká nebo potýkal snad každý vztah s dětmi. Zamilovanost odpadla, teď je potřeba pracovat na lásce a vztahů. Nic není automatické.
Určitě je u vás možnost záchrany vztahu, tak bych to zkusila. Držím pěsti, ať je to časem lepší 🍀😘
Ahoj, měla jsem to podobně. Jen jsme spolu měli jen jedno dítě. Každý si žil sám za sebe, nic nás už nespojovalo, 9 let spolu, z toho 3 roky manželé. Chtěla jsem odejit. Zastrašoval, vyhrožoval, bála jsem se, ze to nezvládnu. Zvladla. Nechala jsem mu dům, pronajala si byt, jen co dcera začala chodit do školky a já si našla práci. Není to snadný, ale věřím, ze to zvládneš. Není nic horšího, než takhle tiše trpět. Není na co čekat. Ze zkušeností vím, ze tohle už se nezmění.... Jsi ještě mladá a mas právo na to, být v klidu a být šťastná....
Život je moc krátký na to, aby jsi ho jen přežívala, a nebyla skutečně šťastná.. Holky jsou ještě male, lehce si zvyknou, že maminka a tatínek žijí odděleně. Za mě lepší šťastná máma, a šťastný táta, ikdyz ne společně - dají tak podle mě mnohem víc dětem, než když jsou oba věčně podráždění, nešťastní, doma je dusno.. To je k ničemu... Pokud cítíš, že už do toho vztahu nechceš nic investovat, že to zkrátka nemá smysl, byť jsi se snažila, ukončila bych to. 🍀
Vždy jsou dvě strany mince a myslím, že bys při řešení tohoto problému měla začít v první řadě u sebe. Nepíšu, že Ty jsi ta špatná, já s Vámi nežiji, takže do Vašeho vztahu nevidím... ale vždy je dobré před sebe dát zrcadlo a nepsat, já jsem dokonalost sama a on, jen on, je ten špatný v tom vztahu. Protože v tomto případě to tak není.
Mimochodem nedivím se manželovi, že se mu nelíbilo, že se někde po baru taháš s nějakým chlapem do noci... Co mi ale přijde aua, že na Tebe používá páku v podobě Tvých rodičů... Tak snad jste dospělí... Z jedné strany, že on to řeší s rodiči a z druhé, že dokud rodiče neudělají na Tebe bububu, tak manžela ignoruješ...
mě by na tom nejvíc mrzelo, že rodiče nejsou na mé straně.
Když bys odešla, kdo by ti pomohl? Za kým bys mohla jít?
Další věc, co mě zarazila je psaní sms zpráv. Kdybych šla s kamarádem ven, tak manželovi zavolám a zeptám se ho, jestli je to ok. Evidentně i s otcem si píšete hlavně smsky.
Asi máš jiné představy o vztahu, ale teď jste hlavně rodiče a měli byste tu být pro děti...
@mmm12345 odejdi od takového chlapa, místo toho, aby se snažil s tebou něco řešit a vztah zlepšit, tak obvolává tvé rodiče, protože ví, že budou při něm. Rodiče mají být při vlastních dětech a ne proti nim. Takže to máš těžké. Ale jsi mladá a ztrácet čas s takovým člověkem je zbytečné. Žij a nepřeživej.
Říká se, spokojení rodiče, spokojené děti. Moc důležité je partnerské soužití když to mezi partnery nekde dre, tak to děti naciti a doma se situace vyostrí. Lepší být sama a šťastná než nešťastná v partnerském vztahu..
Zažila jsem si domácí psychické násilí, odešla z něho a jsem svobodná a ráda na světě, teď mám partnera a ten má rád i mou dceruškou..přeju hodně sil k reseni
Momentálně řeším to samé jen s tím rozdílem, že partner je naprostý sobec a ani o malou se nepostará dokud to není vyloženě nutné. Nejradši bych odešla jen bohužel nemám kam jít, protože žádné bydlení z rodičáku neutáhnu a nechci dceři brát otce. Ale tak moc bych chtěla být šťastná, a říkám si jak muže být dítě šťastné v nešťastném prostředí.
Ja se přikláním ke straně bojovat a jeste tomu dat sanci 🙂 podle me trva prostě nejakou dobu nez se partneři plne vziji, najdou nejakou spolecnou stredni cestu. My s manzelem jsme spolu 6,5 let prvni rok taky ideal myslela jsem si ze jsme si souzeni, ze lepsi chlap neni a pak to zacalo, zacali jsme narazet skoro u vseho. Dohady u vyberu nabytku, u nazoru, u postoju u humoru a najednou sem nechapala co my spolu delame.. Navic on je docela taky sobecek ve znamení lva takze si to nekdo dokaze zive predstavit :D kazdou vec jsem sj musela vybojovat hadkou..vse jsem snim porad dokola resila, vadi mi to a to a to nedelej to.. On byl a je taky pry ve vsem spoko jen ja delam problemy to mame stejny :D Ano je to smutný.. Ale muzu rict postupem casu se pomaličku meni a je to lepsi a lepsi. Proste úplně vse co mi vadi resime, debatujeme, hadame se, usmirujeme ale mluvime! Ono vztah se musi budovat, bojovat za nej. Teda samozřejmě zalezi na situaci. Muj chlap ma svoje chyby a mela jsem snim mockrat velikou krizi jak pises ty ze utecu ale koukam na to tak ze se snazi zmenit, je dobrý tata, nepije, nemlati me, je s nama doma a neni neverny ( snad) :D tvuj chlap podle popisku taky nezni ze je spatny.. Pripomina mi trochu mojeho.. Propo nechci kázat ale s tim kamosem ho chápu me by to vadilo mooc.. Priste bez s holkama :D
Začni psát komentář...
Ty jo, to se strašně smutné čte. Já jsem vždy zastávala názor ze raději sama než s blbcem. A taky jsem dost dlouho sama byla a nelituji, teď mám nejlepšího chlapa pod sluncem. A sama za sebe tedy bych v takovém vztahu nebyla a už vůbec ne kvůli dětem, ptz ty to vše cítí a vnímají i když se o tom nemluví a to je mnohem horsi. Rekni si jak to asi bude za par let? Jsi mlada, mas vše před sebou, neztrácej svůj cas, kvůli nikoho. Jistě to nebude jednoduché, taková rozhodnuto jsou vždy nepříjemná, ale půjde to a za nějaký cas to zhodnotis jako nejlepší rozhodnutí . A určitě potkas někoho s kým budete podobně naladění a o to přece v životě jde, uzivat ne přežívat. To je muj pohled. Držím pesti at to dobře dopadne. A klidně bych na tvém místě zasla za nějakým psychoterapeutem, sama promluvit s odborníkem 🍀