Je mi 37 a tohle neřeším, jediný, co jsem řešila po narození dětí bylo, když jsme jeli s muzem spolu sami v autě, co by bylo s dětma, kdybychom se oba zabili. Co jsme od sebe, je to v pohodě, vždycky jeden přežije 🤣👍

@properjoey 😂😂😂hezky napsany..no taky me to obcas napadne..no me tyhle paranoi zacali kdyz chlapovi zjistili nador na ruce..

Je mi skoro 37, mám 17m dítě. A jsou dny, kdy mě bolí snad všechno a dny kdy mě bolí jen něco. Většinou si říkám, že na tohle jsem ještě mladá 🙈. Ale upřímně - těhotenství v 35 mě fyzicky semlelo. Jako jo, občas mi bleskne hlavou, co by beze mě kluci (syn a manžel) dělali, když vidím, jaký je muž stresař a jak mu hned cuká oko. Ale říkám si, že to dali jiní, já jsem zdravá, jen už ne úplně v kondici a už mi není dvacet, no... 😉

Hele, já, prvorodicka v 34, ted mi bude 36 (a že jsem se musela dlouze zamyslet, kolik že mi to je), malému je 15m a bývám uzkostlivejsi vůči němu než vůči sobě.. ale! Pořád na sobě něco pozoruju, po ránu ztuhlé prsty na rukou, záda mě bolí, únavou občas vynechává i mozek a ja si pleskam rukou o čelo, jestli už nejsem na děti stara.. kamarádka nedávno porodila skoro ve 44, takže si říkám, že jsem na začátku reprodukčního veku🤣 a že na příznaky stáří nemám nárok.. zdravá nejsem, ale jelikož mi nikdo nestanovil pořádně diagnózu, tak si říkám, že to nebude tak zlý a že kdyby náhodou, tak se tatínek postará, přestože po dobu vztahu se mnou značně zpohodlnel🤣
Magor nejsi, jen cítíš zodpovědnost za děti a to asi každá máma 👏 ja občas přemýšlím, jestli bych spíš umělá správně reagovat, když by se něco stalo, takže se nedesim, že bychom se vybourali, ale že bych nebyla schopna nasledne správně reagovat, atd🙈🙈🙈

Já to jednou za čas mám. Loni jsem byla na operaci s cystou a to jsem se bála. Pak se mi občas vrací boule na krku, obihala jsem všechny vyšetření, ale nervy pracuji. Takže ano, mě to jednou za čas napadne. Co s tím moc neporadím-nervy jsou mrcha 😁

Holky ja se musim smat..vidim ze nejsem sama..a ted vzpominam na nasi mamu ta ve 40 taky blbla s nadorama a kravinama a my se ji tehda smali ze je hypochondr a ted to delam ja a ona se smeje me..😂😂

Ano, je mi 37, deti 7let a druhá 5mesicu a taky vše řeším. Při každé bolesti mne napada to nejhorší…při pupinku ditete už vidím, co kdyby to nebyl jen stipanec 🤦‍♀️. Jako normálně funguji, cítím se i šťastná a naplněna…ale tohle mne děsí. Snad se to nebude zhoršovat 😏😆

Hele to neni vekem, to je povahou, mam to tak nejak cely zivot, jen uz s tim umim trochu pracivat. Prvni dite jsem mela ve 26, druhe 37. Jsem vic utahana, ale taky obe deti jsou uolne jine a kdyz vidim treba deti kamaradky, ktere jsou tak klidne, tak vim, ze bych taky tak uhonena nebyla…

Jinak taky hodne jedu v prevenci a resim veci, co by me driv nenapadly…ted si chci nechat udelat preventivni vysetreni za tech cca 10 tisic, na pritomnost rakov.buneek atd. Tak to bych deiv dakt neresila😁

@console tak to jsi na tom stejne..ja dceru ve 27 ta je od mala kam ji posadis tam ji najdes..a ted nas rocni v 36 letech a ten je teda fakt zaskodnik..vse vytahne, vsude vleze, na prdel si nesedne

@jezinka_m Taky jsem se musela hooodně zamyslet, kolik že mi to je (mentálně se cítím tak na 25). Ale "začátek reprodukčního věku" mě pobavil 😂

@console jako vek..me se nedavno na pohotovosti ptali kolik mi je..rikam..vite ze nevim? 35 nebo 37? Sestra protocila panenky a musela juknout na karticku😂

Covece jo, letos mi bude 36 a loni na sonu bricha mi neco nasli jatrech. Beze slova mi s tragickym vyrazem podali papir, pro obvodaka a nez mi kamos doktor vysvetlil, ze je to banalni a bezne, malem sem se posrala strachy, a uz se pomalu videla pod drnem....hned sem sekla s pitim a nehodlam zacinat, tak moc me to vydesilo, ze me to vubec nelaka, a ze sem si umela dat...
Nerikam, ze me zitra nemuze zajet autobus, ale uz nad tim vic premyslim taky....
Jenze ja sem tragikomiks a pesimisticky realista oddycky😅🤷, ted zrovna se budu bat o decko, az bude na tabore a po vsech certech😅🤦

@properjoey Boží, tomu se říká pozitivní myšlení.

"na tragický život jsem já pes" proboha stát se může cokoliv, ale takhle negativně rozhodně nepřemýšlím, snažím se přes všechny neřízně osudu co mám v životě naloženo, dívat na svět pozitivně 😉 jooo a bude mi za pár dnů teprve 36...

Před měsícem si manžel pádem ze žebříku rozdrtil patu a když byl v nemocnici, tak jsem jako hodně uvažovala, co bychom si bez něj počali a tak. První syn se mi narodil, když mi bylo 22 a během jeho prvního roku jsem si hodně "hledala" všelijaké nemoci. 🤦‍♀️😀 Jasně že tyhle myšlenky občas chodí, ale spíš cítím teď vděčnost za každý hezký den, takže spíš se zkouším naladit na ty fajn vibrace 😉❤

Pred rokem a pul, potom co tchan zemrel s covidem a manzela mi odvezli do nemocnice s timtez a volal sestra z nemocnice ze je manzel na kysliku a potrebuji nejake veci, tak jsem dost premyslela nad tim, co by kdyby…jako s urcitym rizikem ze se zabije v aute kdyz jezdi stovky kilometru tydne ruzne po evrope uz tak nejak pocitam, zvlast po tom co se zabil bratr me nej kamaradky v kamione, byly tam dva, stridali se v rizeni, bracha usnul na miste spolujezdce, druhy ridic mikrospanek a sloup mostu na dalnici…manzela mam i pojisteneho na smrt v aute, ale tohle bylo takove uz fakt hodne blizko a hlavne situace jaka byla tehdy v mediich a nalade ve spolecnosti to bylo desivy…dneska s nadhledem uz se tomu s muzem smejeme, ze jsem premyslela jak to pripadne zvladnout, kde vzit penize (tehdy jsem byla jeste na RD) atd.

Je mi 35, takové myšlenky mam často, ale ne v souvislosti s nemoci, to si nepřipouštím, ale hodně najezdím, tak spíš mam strach, co když se nevrátím z cest, navíc každý den jezdím i s miminkem, a párkrát týdne i se starším, tak toho se bojím, člověk nikdy neví, koho na cestách potká...

@properjoey to mam stejně, bejvalej jezdí jako prase, bohužel i se synem...

Asi jsem divná, ake takové myšlenky mě vubec nenapadají, ani strachy, v podstatě si tohle vůbec nepřipouštím.

Me bude za pár dní 27 a už tak rok se placam v tom, co s nimi bude, kdybych nebyla. To že bych byla dlouhodobe nemocná si nějak moc nepripoustim (rakovina..) , ale ze mě něco přejede, nabouram, infarkt, mrtvice... V mém okolí ted umřeli dva, jednomu 31,druhému 33 na infarkt. No budu doufat že tu budu strašit do 90 jako moje prababicka 🤣

Chápu. Já rodila v 36 letech a je fakt, že si těhotenství a kojení vzalo, co mohlo, navíc i nevyspání... Cítila jsem se opravdu vysátá a minimálně na 50! Takže pak se člověku honí hlavou všechno možné. Teď je mi 40 a svou energii mám zpět, černé myšlenky mě ani nenapadnou.