Každý máme v životě ty svoje slabé stránky,kde víme,že nám to nejde,ať se snažíme,nejde to fyzicky,ani psychicky…mám takové dvé a jedna je z toho řízení auta..řidičák mám spoustu let,ale z mnoha důvodû neřídím..jeden z hlavních je,že absolutně nemám odhad vzdálenosti a nevím,kde se na silnici nacházím,pro mě půl metr vlevo,či vpravo není absolutně žádná míra..buď jedu škarpou,nebo úplně po středu..no jedu je možná silný výraz,jela jsem v životě asi tak 10x a prostě to radši vzdala..celé ty roky mi to samozřejmě dost s..e a vadí mi to,nejsem s tím vnitřně srovnaná a nechci to příjmout,že mi to prostě nejde,říkám si,že by se to třeba ježděním časem zlepšilo..ale taky možná ne..
Taktže se ptám,je tu nějaká řidička,co to na začátku řízení auta měla stejně a časem se to zlepšilo??
Jo a holky, vy ,co jste se už narodily s pláclým řidičákem na čele a super odhadem vzdálenosti,vy mi nepište,fakt ne..dík😉
Auto je taky moje trauma. Nouze Dalibora naučila... Takže řídím. Zásadně nepředjíždím (to už musí jó být, třeba traktor jede krokem, po krajnici a kilometr rovné volné cesty), nikdy neparkuju podélně (jak mám jako vědět, kde tam to auto je, že?!) a jezdím "okolo komína" (tj do práce a domů, nejdál jsem byla v okresním městě 25km). To by tak stačilo.
Mamka má řidičák, strašně by chtěla, ale nejde to. Je hrozný zmatkař, má z toho takový strach, že pak dělá úplně nelogické chyby.
Určitě se to časem zlepší. Já nebyla ze začátku schopna dělat víc úkonů současně.jako točit volantem,blikat a brzdit nebo přidávat. Skarpou jsem taky jezdila, a stejně měla panickou hrůzu že se nevejdu,nedejbože když naproti jel náklaďák nebo autobus. A trvalo To roky kdy jsem jezdila jen po vesnici a další roky nebyla schopna jet víc než 50,to uz jsem měla smrt ve vocich 😂Dálnice?no to bylo další roky nemyslitelné 😂😂
Problémem bylo,že jsem si řidičák udělala v 18 a začala jezdit až ve 30. Jako odhad je stále můj problém,parkovat umim jen čumákem,ale jinak to asi jde 😂
Já to mám dost podobně, v 18 řidičák, potom jsem jela asi třikrát a teď ve 32 mi do klína spadlo fajn auto za pár korun. Tak začínám odznova. Vyhovuje mi jezdit s manželem, je trpělivý a povzbuzuje mě, i když já bych si nafackovala. Co je super, tak jezdit o víkendu, kdy je méně aut. Dneska jsem najela kolem 40 km, už se nebojím do centra, na kruháče, stát v kopci. Co mi zatím nejde, je parkování. Ale víš co? Chci se překonat, trénovat to a jezdit. Už proto, že nedokážu spočítat, kolikrát jsem si od těch 18 řekla - jee ta se má, že řídí a nebojí se. Nebo - kdybych jezdila, bylo by to jednodušší
...to máme asi všechny stejný problém: papíry v 18 a pak šlus. Ve 30 se smrtí ve vočích začínáme nanovo.
Manželovi rodiče mu k řidičáku koupili auto! Nemyslete, byli na tom finančně mizerně, sám si musel přispět z brigád, byla to hrozná herka, ale jezdila! A už z úřadu s ještě teplým řidičákem vezl rodiče na nákupy. 👍🥳
Já fakt nejsem talent od přírody, jezdila jsem příšerně, divím se, že jsem ten řidičák vůbec dostala. Pak mi manžel asi ve 20 letech přenechal svou škodovku na dojezdeni, jezdila jsem s ní jen pár km tam a zpátky, ale několikrát týdně, to dost pomohlo na rozježdění, ale jako zdatná řidička jsem se necítila. Pak jsem ve třiceti začala dojíždět do práce 30 km tam a 30 zpět, část městem, cast po dálnici, část po velmi spoře udržovaných silnicích, kde i v březnu bývaly sněhový jazyky. A to byla nejlepší škola. Řekla bych, že po cca 20 000 km jsem si začala být fakt dost jistá, řídím rada, nebojím se dálnice, města ani polnacek. Ale trvalo to. Tak jestli po tom toužís, tak to nevzdávej, určitě se to naučíš. Pro mě bylo nejlepší jezdit sama, jinak jsem pořád čekala, co mi spolujezdec poradi a taky se bála, že ne mě bude řvát, když to nepůjde.
@badcici
@escapelle
@ukki
@petrajirka89
Holky,dekuji..🤗
Já v necelych 18letech řídila často,táta dělával instruktora v autoškole a jezdila jsem s ním a šlo mi to dobře,pak jsem udělala podle mě zásadní chybu,že jsem si hned neudělala ŕidičák a neřídila..v 19letech jsme s manželem měli těžkou bouračku s tramvají,kdy tam manžel skoro zůstal,odnesli jsme to oba trvalýma následkama,já hlavně ty psychický,přes krerý se nejsem schopná 30let dostat..🙈🥹i když pak řidičák jsem si udělala..furt mám v hlavě,že někoho můžu přizabít..
Přitom manžel i syn jsou trpěliví,oba se mi nabízejí,že by se mnou jezdili,kondičky nabízej a vlastně nikdo to nechápe,proč zrovna já neřídím
@escapelle hele,to je jak když popisuješ mě😆🤦♀️
Kdykoliv jelo proti mě auto,já v očích smrt,furt jsem mu čumela na světla,nebo zrcátko bočni,jestli se jako vejdeme mezi sebe,nedej bože,když kolem mně projíždělo auto a já zrovna měla třeba blikat,nebo něco dalšího dělat..já to nestíhala no
Zase mi furt někdo cpe automat na začátku a přitom řazení bylo snad jediný,co mi na tom šlo a bavilo mě..jinak ten zbytek,jak když narveš příbory do pračky a spustíš program…
@gigi2 moje sestra si hned v 18 udělala s kamarádkou řidičák, asi 2 měsíce na to, jsme jeli na zábavu a bouračka. 2 mrtví, moje sestra a její přítel. Maminka nechtěla, ať si udělám řidičák a já měla totální hrůzu sednout s někým do auta. Když už jsem sedla, po jízdě jsem byla úplně ztuhlá a jakobych pracovala 24 hodin v dole.
Potom, bylo mi 32 jsem si už řekla, že by to šlo, strach příšerný. Ale instruktor byl báječný a měl se mnou trpělivost. Když jsem udělala zkoušky, řekl mi komisař, to že máte řidičák neznamená, že umíte řídit. Je potřeba se vyjezdit. Začátky byly krušné, ale ten šílený strach už tu nebyl.
Když jsem se ptala táty, jak poznám kde na cestě jsem, tak mi řekl, že levý blatník musí "polykat" středovou čáru.
Teď už jezdím jak drak (podle pravidel samozřejmě), nastavím navigaci a dojedu kamkoli. Jezdím hodně se synem na závody, takže kolikrát jedu tam, kde jsem v životě nebyla.
Určitě bych být tebou, šla bych na kondiční jízdy. Budu držet palce, ať to časem dáš 🍀❤️
Jsem na tom dost podobně 🙄 Já teda mám problém i normálně v prostoru, narážím do futer, apod. Řízení je pro mě výzva, jsem věčný začátečník. Řidičák mám asi 13 let, ale poprvé jsem zkusila řídit asi před 6 lety. Hrozný, hrozný, hrozný. Další pokus před třemi lety - málem jsme se rozvedli. Ale teď mám auto, které mi sedlo (ano, takřka neřídím, ale už mám třetí auto 🤦♀️). Nevím, čím to je, ale prostě se držím ve svém pruhu, nekličkuju sem tam, necukám volantem jako zběsilá. Dokonce se zvládnu rozjet i na křižovatce, když za mnou někdo stojí a chcípne mi to málokdy. Sama bez manžela vedle mě jsem ještě nejela, netroufám si. Couvání nezvládám, to je pro mě zatím sakra výzva, ale lepší se to. Věřím, že na jaře už budu jezdit sama, protože nebudu mít na vybranou 🙈😂
@gigi2 hele, bude to chtít trenink, tady nic jineho nepomůže, jestli chceš jezdit. Můžeš si zaplatit kondicni jizdy v autoskole, nebo s nekym blizkym to zkoušet. Hlavne mimo hlavni provoz. Když mě ucil muj tata, jezdili jsme pozde vecer na takove ty cesty padesate třídy 😁 kde nebylo jine auto ..
v zajmu zlepseni dopravni situace v regionu a udrzeni meho dusevniho zdravi jsem prestala ridit i kdyz manzel i tata (oba profesionalni ridici a jeden z nich i byvaly instruktor autoskoly tvrdili, ze to nebylo tak hrozne), me prozivani pobytu za volantem bylo pro me tak stresujici, ze uz to proste nedelam…sice byly pokusy se k rizeno vratit, ale bylo to pro me jako rodice dvou deti ktere bych mela vozit, jeste horsi, ale verim ze se to da zlomit, jen jeste u me neprisel dost silnej impuls
Já se auta bala ,po ridicaku v 18 jsem neridila nebylo moc třeba ,ve 23 jsem šla na vesnici ,autem jsem dala naucenou trasu domov ,práce ,během Md auto stalo ,já raději s holkami jezdila vlakem ,autobusem pak opět práce cesta tam a zpět ,pak přišla nabídka práce v DP kdy auto je tvůj společník ,chlap ,ze jsem se zblaznila ,můj první týden v DP šílený ,myslela jsem ,ze to vzdam Jo po 2 letech jsem troufam si říct dobrý řidič 😊už se nebojím ,auto mam rok a najeto skoro 26 tis km bez nehody 🤗
@kafr
@evik19
@lv
@jancazao
@slavistka
@emillyhk
@sakura21
@jannym
@escapelle
@murynka
Holky,děkuju,že jste se podělily o to svoje..manžel mi řîká,že se jen zbytečně bojím a to mě paralyzuje,že jsem zvyklá,že všechno,na co sáhnu,tak mi jde a u tohohle jsem narazila,jak to nešlo hned tak,jak jsem si představovala..já jsem pak vzteklá hned a to už nejde tuplem no🤷♀️
@gigi2 určitě!!!!!!hele co já v tom autě zažila,to fakt nevymyslis😂😂
Manžel rval přidej,já rvala že přidávám a pak zjistila,že slapu na brzdu😂
Divila jsem se,co mi cvaka v palubovce a měla pusteny blinkr. Čekala,Z vyjede auto vedle mě,rozčilovala se co je to za kretena kterej jede po milimetru a pak zjistila,že couva moje auto 🙈😂😂😂
A taky jsem nezatahla rucku a Nakej chlápek 40min držel moje auto,aby nenajelo do jiného.prej chtěl vidět,co to bylo za kretena 😂😂😂
Stokrát jsem někomu řekla ať mi vyjede,zajede. Do hospody šla pro chlapy aby mě prestrcili pres hup kterej sem přejela a nemohla zpátky 😂😂😂😂
@gigi2 Tvůj muž má pravdu, můj to vidí stejně. Ale ty nervy tam prostě jsou a u mě to je teda fakt mazec. Než vyjedeme, jdu několikrát na záchod. Po hodině za volantem jsem vyřízená, klepou se mi ruce, že je to normálně vidět a jsem zralá na lexaurin 🤦♀️ Ale když řídím, tak prostě jedu, ty nervy jsou před a po jsou fakt šílený 🙈😂
Jak psala @escapelle, že ze začátku nezvládala víc úkonů najednou, tak s tím jsem měla taky problém. Dost pomohlo, že manžel když řídí, tak mi popisuje, co přesně dělá. Je to neskutečně otravný, ale pomohlo mi to některé úkony zautomatizovat 😉
Ale teda pokaždé, když jsem míjela protijedoucí auto, dávala jsem nohu z plynu bez ohledu na šířku silnice 🤦♀️ Teď už to dělám, jen když potkám traktor 🙈😂
@escapelle Budu muset začít trénovat 😂😂😂
Ale taky už jsem ťukla auto - vyjížděla jsem z parkoviště u obchodního domu, manžel ať jedu k výjezdu vlevo, jenže mě se plete levá a pravá, tak jsem to vzala vpravo, nevytočila to, auto mi skončilo na obrubník u brány, já se lekla a ťukla ten sloupek, který zvedá závoru 🤦♀️ Taky jsem si před securiťákama sypala popel na hlavu a lkala, jaká jsem kráva 😆😂 Manžel tam jen seděl, tiše zuřil a securiťák se smál a nechápal, jak se mi to povedlo 🙈
Ridicak jsem si delala ve 26 letech, pak nebyla moznost jezdit. Dostala jsem se do Prahy a tam se clovek vsude pohodlne dostane MHD. Zarekla jsem se, ze uz nikdy nebudu ridit ( hadky za volanatem s byvalym manzelem ). No, zkratim to. Přítel me presvedcil, ze ridit auto usetri spoustu casu, protoze tady v Usti n.L. uz tak pohodlna ta doprava neni. Ke ctyricatinam jsem dostala malicke auto na vyjezdeni. Kdyz jsem sedala za volant, desne jsem se bala. Mela jsem pocit, ze se nikam nevejdu i kdyz mam fakt malicke auto ( peugeot 1007). Uz to bude dva roky a ridim. Dokonce dojizdim do vedlejsiho mesta do prace. Napisu Ti, co mi pomohlo. Rutina. To predevsim. Takze jezdit stale stejnou trasu. I kdyby krátkou. Pak mi hodne pomohlo na parkovisti stale dokola se rozjizdet, zastavovat, couvat, atd. Zjistila jsem, ze kdyz se clovek pak uz nemusi soustredit na to, co ma v tu danou chvili delat - jako ze ted zmacknout spojku, preradit, brzdit atd, tak se muze soustredit na provoz. Je super, kdyz se rizeni auta zatomatizuje a nemusi uz clovek nad tim premyslet. Dale mi pomohlo auto s vyssim posezem. Jsem mala a z hodne aut spatne vidim, takze kdyz ma auto vyssi posez, mam lepsi prehled i o tom, kolik mam kolem sebe prostoru. Kazdopadne to chce jezdit, jezdit a jezdit. A pocitat s tim, ze ten stres bude, ja mela fakt panicky ataky pred usednutim do auta.
Mám to podobně, jako @murynka. Odstěhovali jsme se za Prahu a já musela jezdit do práce autem. Ale pořád ta samá cesta. Pak jsem dělala v domácí péči a jezdila jsem Prahu 8, 9 a okolí. Pustila jsem waze a dojela kamkoliv. Měla jsem tedy vlastní auto velký Volvo. Naučila jsem se celkem dobře parkovat. I jsem se vyjezdila. Teď mám menší auto na kratší trasy. Ale jezdím i Volvem. A v pohodě. Ještě teda dodám, že obě auta jsou automaty. Ale tuhle jsem zkoušela I manuál a šlo to. Chce to prostě jezdit.
Řeknu ti tajemství - každý to tak zezačátku mal, i spousta chlapů. Zajdi se někdy podívat na podzemní parkoviště v obchoďáku - od čeho myslíš, že jsou na všech sloupech ty škrábance ve výši nárazníků? 😂 Najdi si na kondiční jízdy hodného instruktora, spousta věcí se dá mechanicky nacvičit. Třeba šířku auta tak dlouho kontroluješ v zrcátkách, až ji odhadneš i při pohledu dopředu. Já se považuju po těch letech řízení za hodně dobrého řidiče, ale na cestách bez středového pruhu se při míjení aut pořád uklízím ke kraji podle zrcátek a chvilku nedýchám...
@gigi2 Jsme si věkem blízké.
V necelých 23 letech jsem si udělala řidičák. Po pětiletkách jsem zkoušela řídit - pokaždé s nějakým chlapem vedle. Zkoušela jsem i kondiční jízdy - učitel byl natolik upřímný, že mi v dobré víře sdělil, že automaty se vyrábí přesně pro lidi mého typu.
Zkoušela jsem i jezdit s mužem - řval tak, že jsem zastavila u krajnice, předala mu klíče od auta a za volant zase dva roky nesedla - dodatečně jsem se dozvěděla, že totéž se s ním stalo jeho mámě.
Nikdy jsem nezpůsobila nehodu, nikoho neohrozila. Přesto tam vždy byla cítit skepse. Prostě jsem jezdila hodně opatrně.
Až jsme se o tom bavily s kamarádkou. Ta se smála a oznámila mi, že mne v sobotu vyzvedne a pojedeme. Když jsem dosedla, jen tak mi mezi řečí řekla, že automat nikdy neřídila. Já se na ta “písmenka” na šaltrpáce pro jistotu přeptala muže před odchodem. No a tak když zavela, ať jedu, tak jsem jela.
A od té doby jezdím.
Po ověřených trasách. Nevyjíždím na dálnici. Stále mám u toho žaludek jak švestku.
Ale vím jedno - až budou holky chtít vyrazit do Prahy, nebudou muset čekat na příměšťák, dojedu si pro ně.
Teď je vyzvedávám večer na kroužcích, dojedu si v klidu sama nakoupit. Staré auto jsme dali na odvoz, letos jsem si koupila nové Polo v automatu. Jasně, v červené ,-)
@rebe
@jancazao
Holky,u nás,kde bydlím středovy pruhy nejsou vůbec,vůbec je zázrak,když jsou bílý krajnice označený,vlastně jen na těch úsecích,co dělaj nový v rámci oprav jsou alespoň ty krajnice..do toho samý úzký silnice..i manžel,co má najeto přes milion kilometrů mi říká,že se raději orientuje na silnici s pruhama,než bez nich
Ale zase jsem ráda,že jste to napsaly😊,člověk si tak uvědomî,že takové pocity mohou mít i dobří řidiči
@brunetka11 moc děkuji😊
U nás bych se bez dálnice neobešla,to by byla nutnost od začátku,když by pominula ty jen úplně krátké trasy do města k nám na nákup..
Ročne se u nás najede přes 60tis km,tak bych ráda i já něco z toho při těch delšich cestách
Polo jsme měli jednou půjčený na dovolený,přišlo mi moc sympatický jako auto z těch malých,oproti jiným,takový jako dospělý,či jak to popsat,tak to se ti musi jezdit dobře a ještě červený😍👍
@gigi2 Čtu, že to máme úplně stejně. Mně když něco nejde, tak to prostě nedělám. Takže když mi auto předtím chcíplo v kruháči a auto za mnou troubilo a bývalý přítel řval, už jsem za volant nesedla. Teď mám manžela flegmatika a ten mě učí dívat se na těch 10 věcí, co se mi povedlo během jízdy, a ne na tu 1 co se nepovedla. Když řídí on a udělá nějaký kiks, upozorní mě na to, abych viděla, že i zkušený řidič nemá někdy svůj den. Už mi není špatně, když mám jet (pokud mě nečeká stání v prudkém kopci nebo odbočování vlevo na velkou rušnou silnici 🤭), naopak cítím, že mě to řízení baví a jak si budu jistá, že zaparkuju, budu jezdit denně.
@petrajirka89 manžel mě vždy podporoval,stale mi chválil a říkal,jak mi to jde,ale já to vnímala,že nejde🤷♀️..neustále v očích smrt z vyděšení..jela jsem párkrát i po dálnici,nějakým omylem jsem na ni najela a dobrý,pak jsem jednou při odbočování na okresce tam vjela tak rychle,že jsem to nezkoordinovala a skončila v příkopě a projevila se moje vzteklá a neurotická povaha,jak něco nejde..vystoupila jsem a začla vztekle do auta kopat,že to auto je úplně debilní😆🤦♀️🙈🙄a už do něj nikdy nevlezu a tím moje jezdení skončilo..
Super,že si to nevzdala a zlepšila se,vidiš to na sobě👍Doufám,že se překonám a taky začnu
@gigi2 Tak to jsi dál než po těch letech já 😅
Jako je mi jasné, že když to bude nutné, pojedu tam, kde je potřeba. Jednou budu muset zajet odvézt muže na letiště. Ráda bych si střihla cestu za kamarádkou na chatu. Zatím mne šetřil Covid.
Většinou jsme se s mužem dohodli, on jel v jednom autě přede mnou, já za ním ve svém.
To pomáhá na získání jistoty hodně.
Naučit se dá určitě všechno, však na kole nebo bruslích umíš, ne? 😉 Jen to chce trénink, ale určitě mimo běžný provoz, aby ses nejdřív sžila s autem, zjistila, jak je dlouhé, široké, kam vidíš a kam ne….