Mateřství, nejlepší období v životě ženy! Opravdu?!

Konečně pravdivý popis 😊👍 A ne ohrane ,,Nic není víc ❤"

Jak pravdivé 😅 moc hezky napsané 👌🏼

A kdyz uz konecne prejde šestinedělí, blinkani, prdiky, zuby, kojeni, prijde obdobi vzdoru a ty premyslis, jestli by se do toho babyboxu to dite jeste veslo... Uz se fakt tesim na pubertu 😵

tak o 6 nedělí je další maraton, růstový spur, zuby, vzdor, budování budování pozice v rodině a další a další pořád něco držím palce ....

🙄

Ty jo 😨...včera jsem chtěla článek ještě trochu poupravit (a neuvědomila si, že už je pro ostatní viditelný), když jsem byla odvelena svým malým generálem. Teď jsem ještě doplnila pár větiček a čučím kolik lidí, už ten můj pokus o vykecání se, četlo. Díky všem maminám, které mají odvahu popravdě říci, že mateřství není jen o mazlení, pusinkování a procházkách s kočárkem 😉

@odula Žijeme asi ve společnosti, kde si do narození dítěte spousta lidí nezřízeně užívá pohodlí a svobody 🙂 Tak se to mateřství musí trochu lakovat narůžovo, jinak by do toho nikdo nešel, resp. by měly některé matky jako já deprese ještě dřív než se narodí mimčo :D

Mě spíš desi ten obraz materstvi jakej je mj. skrze sociální media predavanej. Ze vůbec někoho napadne že materstvi je jenom o mazlení pusinkovani atd.A pak se vůči tomu musí vymezovat, případně se vyrovnavat s tím že tenhle falesnej obraz nenaplnuje.a to je fakt škoda. Protože pak , díky nerealistickým očekáváním a představám si spoustu matek opravdu neužije to nádherný období kterým mateřství opravdu je, protože jim to "kazí " takový kraviny jako neupravenej zevnejsek, nepořádek v bytě nebo řvoucí dítě (Protože to vůbec nečekaly)

Článek se mi líbí, akorát si myslím, že to nejhorší pro mě nikdy nebyl ten pocit, že nestíhám, nezvládám nebo nemiluju (ne že bych syna někdy nejradši neprohodila oknem). Vlasy jsem si asi vždy nějak umyla a věci v potu a krvi dotáhla do cíle. Ale spíš ta sociální izolace, neocenění od ostatníc, stereotyp a určitá nuda. Nevyspání byla pak jen třešinka na dortu.

@bayt taky tak, mam to uplne stejne..

Je super, ze i takove clanky tady jsou. Tohle by si mely precist prvorodicky po porodu a hned jim bude lip... ovsem vyjma tech dokonalych zalaskovanych matek od prvniho okamziku, ale tezko rici, zda to tak opravdu maji, anebo nechteji ztratit tvar? Nicmene u prvniho bych se mohla pod tento clanek podepsat 😅 u druheho uz to bylo jine, uz jsem mela zkusenosti ve vice smerech a znala uz tu pravou materskou lasku

Každá to holt vnímá jinak, máme různé povahy a různé děti... Já se ze začátku naopak styděla před lamentujícími matkami, které nadávaly, že mateřská rozhodně není dovolená a jaká je to hrůza, protože pro mě to od začátku bylo a je super období. Ale je to hodně dané tím, že jsem neměla nereálná očekávání, mám pohodové dítě, ne/pořádek doma neřeším a mastné vlasy v culíku mi sluší, tak mám asi štěstí 😄 takže mě nerozházelo ani zatím 1,5 roku trvající vstávání X krát za noc 😉 tak ať už je líp, třeba jen to vědomí, že v tom nejsi sama, tě hodí víc do klidu ☺️ A jestli babička dítě uklidní těmi pár chvaty, ať k vám chodí častěji 👍

@mapita přesně tak :D

Hezký, upřímný článek. Já jenom nechápu, proč jsou ženy, které to mají jinak, podezírány z toho, že lžou, lakují na růžovo nebo se stydí přiznat pravdu. Jo, s dětma se moc nevyspím, často si nestihnu umýt vlasy, doma máme dost bordel a zhusta si nevím rady. Ale celá pravda je, že jsem nikdy nezapochybovala o tom, že jsem pro svoje děti ta nejlepší máma, protože je miluju nejvíc na světě, každý den, i když byl sebehorší a sebenáročnější, děkuju za to, že je mám, naprosto mě naplňuje hrát s nima pexeso, prdět do pupíku a umývat pokaděné zadky a nikdy v životě jsem neměla takový pocit spokojenosti, smysluplnosti a naplněnosti.

Chválím článek. 🙂 A v celku musím i přiznat, že mě zasáhl, Mám v břichu své třetí dítě. Stráášlivě moc sem si ho přála a teď když ho tam mám, začínám mít obavy. Co když to budu těžko zvládat? Co když to bude uřvánek? Co když už si nic nepamatuju? Takových modních trendů, to bylo před 12lety?
Jsem teď pod vlivem hormonů, to přiznávám ale na to jak moc jsem si přála být těhotná, si teď nějak často říkám ať už je to za mnou, že to těhotenství přece není tak super jak sem si představovala! A pak budu říkat: Ať už jde do školky. Vím to! To prostě tak je!
JENŽE.... Ten pocit lásky je o tolik silnější! A i když si říkám "bože to už nemůže být horší" Vím, že za pět minut budu plakat stěstím, protožě na světě není krásnější a dokonaljší dítě než to moje!
Věřím, že tak to má většina maminek 🙂

A jsem moc ráda, že si tu o tom můžeme povídat. Dokazujeme si tím, že jsme neskutečně silné a milující osoby! Připomínejme si to častěji! 🙂 😘

Jsem prvorodička a zprvu jsem se pod tlakem nereálných očekávání, jak vše budu v pohodě zvládat a užívat si to nejklidnější a nejhodnější dítě na světě, protože ho budu milovat nade vše, měla opravdu depky z toho, že jsem hrozná máma. Později jsem zjistila, že je spousta mamin ze začátku (a nejspíš i později) s rozumem v koncích a opravdu mají ve slabé chvilce chuť své milované dítko prohodit oknem. Cílem článku bylo říct: "neboj, nejsi v tom sama, spousta mamin je často opravdu na dně a cítí se jako ta nejhorší". A znovu děkuji všem maminám, které se cítí nebo cítily stejně, že se o své pocity podělí s ostatními....mně osobně tahle přiznání hrozně pomohla. Vy maminky, které si mateřství užíváte od první vteřiny a nikdy jste neměly hrůzostrašné myšlenky na to, kam toho svého drobka alespoň na 5 minut uklidit. Važte si toho, protože je to asi nejhorší pocit na světě. Krásný den všem

Hezký, vtipně napsané, ale mám teď ještě větší hrůzu z toho až se nám ten miláček narodí. Jsem zvyklá že mě syn potřebuje tak akorát na to uvařit mu, pomazlit se a někdy si něco zahrát a toho kolotoče se bojím.. A jestli bude takový jak popisuješ tak mi asi prasknou nervy úplně

@trpaslicek19 neboj, ja osobne s prvnim nedavala (ale byl docela uplakanek, co skoro nespal) a s druhym jsem psychicky v pohode (ale je to klidas) a prijde mi, ze zvladam se dvema naleko vic,.nez s jednim

Já těm pocitům naprosto rozumím, měla jsem je taky. U mě je to ještě horší, že mám objektivně fakt hodný dítě (spí od desíti do pěti, přes si fakt vyhraje sama s hračkama), mám umytý vlasy (ale já bych s mastnýma prostě nebyla, ani kdybych měla zemřít na nevyspání), mám uklizeno i navařeno, jenže mě to doma fakt nebaví. Jasně, že miluju, kdyz se dcera začne smát nebo dělat.blbosti. Ale ne, neuspokojuje mě kojení, přebalování, mytí pokakanejch zadečků a hrozně mi chybí přemýšlet o zajímavých věcech, chybí mi občasné poplácaní po zádech, jak jsme ten těžkej den pěkně zvládli, chybí mi vidět člověka, kterýmu bylo blbě a už se má mnohem líp. Nad vodou mě drží dpč na práci doma, ochota dcery denně trávit v šátku dost času, abychom se vyvětraly, každotýdenní psychoterapeutická procházka s kamarádkou, která to má stejně a občasný odchod někam učit. A vidina, že to miminkovský období někdy skončí.

@drep mám to stejně, nejsem miminkovský typ. Těším se, až už kluci budou větší. Jsem doma 2 roky a už mi to přijde trochu na palici. Ale vydržím, nic jiného mi nezbývá 🙂

@drep Jsem ráda, že to jde...být mámou, ale zároveň najít chvilku času na věci, které nás opravdu baví. Zaměstnat ruce a mozek nějakou prací a nemít pocit, že kariéra a pracovní život už skončil do doby než děti odrostou. Plánuji napsat další články, tak se třeba dozvíte, jak jsem si na hřbet naložila já sama a jak mi ještě přiložil osud. Nechci láteřit na život, jen inspirovat ostatní holky a říct, že ženská vydrží víc než člověk...a máma vydrží víc než si ženská kdy mohla představit.