Když jsem psala článek o tom, jak mi rektální rourka zachránila nervy, myslela jsem, že osobnější už být nemůžu. To jsem ovšem ještě nevěděla, že existuje "mrcha" jménem synechie, která nás pěkně potrápí. I když jsem svému muži slíbila, že omezím články odhalující naše soukromí, zkušenost, kterou jsme prožili kvůli srůstu Sophinčiny "pipky" byla tak silná, že mě donutila slib porušit a být zase jednou osobní.

Než se pustíte do čtení, ráda bych vás informovala, že tohle není klasický objektivní redakční článek. Níže se s vámi podělím o svou jedinečnou osobní zkušenost, která nemusí být aplikovatelná v ostatních případech, jelikož jsem byla v tomto problému velmi zainteresovaná, je článek velmi subjektivní.

Jak jsem to zjistila?

Věděli jste, že může malým holčičkám srůst jejich "pipinka"? Já tedy ne!!! Zjistila jsem to až před několika týdny při přípravě podkladů pro článek o správné intimní hygieně u malých holčiček. Ten mimochodem také doporučuji všem maminkám k přečtení. Jak jsem tak "googlovala" a procházela odborné lékařské publikace týkající se správné péče o dětský genitál, nestačila jsem se divit, co všechno můžou mít malé holčičky "tam dole" za problémy. Když jsem četla o tom, že malým holkám můžou srůst vnější rodidla případně malé stydké pysky, nejdřív jsem myslela, že jde jen o nějaký hloupý vtip. Vždyť přece bych o tom snad musela něco vědět, ne?! Jenže čím víc informací jsem našla, tím rychleji mi začalo tlouct srdce. Polilo mě horko a začala jsem mít velmi nepříjemný pocit, že moje 22 měsíční holčička přesně tímto trpí.

Fáze hysterie

Vzpomněla jsem si, že před pár týdny jsem se při přebalování zarazila a přislo mi, že je divné, že nikde nevidím "dírku", ale malá začala být protivná, tak jsem rychle dokončila přebalování a uchlácholila se tím, že malé holčičky "to" mají asi jiné než my velké. 

Když jsem se rozhodovala, zda už je vhodná doba mít miminko, myslela jsem, že vím do čeho jdu. Jsem nejstarší ze všech sourozenců a vzhledem k velkému věkovému rozdílu jsem se o ně často musela sama starat už od jejich narození. Měla jsem kamarádky, které už děti mají. Přečetla jsem spoustu knížek o těhotenství a mateřství a péči o miminko. Prostě jsem si myslela, že mě nic nepřekvapí. Chyba lávky! 

Dnes budu zase trochu osobnější. Ráda bych se s vámi podělila o věci a pocity, které mě jako novopečenou mámu zaskočily a které způsobily, že mě to mateřství někdy "leze na mozek". Možná si budete "klepat na čelo" protože vám to bude připadat směšné, možná se v tom najdete a uleví se vám, že v tom nejste samy. 

Než začnu lamentovat, nad tím, jak hrozné někdy je být mámou, ráda bych, abyste věděli, že to rozhodně není permanentní stav. Svou dceru Sophi bezmezně miluju a jsem šťastná, že nám vstoupila do života a v žádném případě nelituji, že jsem její máma, i když mám občas chvilkově opačné pocity.

Moje potřeby jsou až na posledním místě

Nevím, zda za to mohly hormony, ale najednou se ze mě stala máma. Moje potřeby šly do pozadí, hlavní bylo, aby byla spokojená Sophinka. Dřív jsem po probuzení šla do koupelny (záchod, sprcha, zuby), pak následovala snídaně, atd. Po jejím narození jsem měla problém myslet na sebe. Mnohdy se stalo, že jsem v 11 zjistila (až díky připomenutí manžela) že jsem stále v pyžamu, že mi kručí v břiše a že nutně potřebuji sprchu a že vlastně už pár hodin chci jít "čůrat".

Po pár týdnech se to sice spravilo, ale pořád jsou chvíle, kdy mám pocit, že nejdřív musím obstarat dítě a pak až teprve můžu myslet na sebe (pokud mi na to zbyde síla a čas ovšem). Když se mi náhodou někdy podaří urvat si chvilku, trápí mě potom stejně výčitky svědomí. Takže i když si manžel například vezme malou s sebou na nákup, já místo, abych si v klidu dala kafe, mám pocit, že tu hodinku musím využít k něčemu velmi užitečnému (většinou je to úklid, který jinak dost pokulkává), aby se tak vykompenzovalo, že jsem se zbavila malé.

Jahodová sezóna je v plném proudu, ideální doba potěšit své blízké úžasným dortem s jahodami, jejichž jemně kyselou chuť podtrhuje sladký krém z bílé čokolády, to vše posazené na nadýchaném piškotovém korpusu. Tento dort jsem udělala poprvé úplnou náhodou, když mě honila mlsná a tak jsem improvizovala "co dům dal". Velmi jsme si ho však oblíbili a v různých variantách ho tedy peču několikrát do měsíce, potěší jako moučník po nedělním obědě i jako narozeninový dárek. Ochutnejte a posuďte sami!

Na jeden dort  (o průměru cca 20-21 cm) potřebujete

Tento dort není příliš náročný na přípravu ani na ingredience, proto ho zvládnou i začínající kuchtíci.

Na korpus:

• 4 vejce (žloutek a bílek zvlášť)
• 8 lžic hladké mouky
• 8 lžic cukru krystal nebo krupice
• 8 lžic vody
• malá lžička prášku do pečiva

Na krém:

 “Je super, že pomalu přichází léto, aspoň budeme s malým moc chodit na koupalko, ale mám hrozný strach, že chytneme bradavice. Kamarádka na koupalistě proto už nechodí, ale já si to neumím představit. Ach jo.” Svěřila se na koníkovi jedna maminka. Taky se bojíte bradavic? Poradíme vám jak se chránit.

Co to vlastně bradavice jsou a jak je poznáme?

Bradavice jsou nezhoubné novotvary, které se vyskytují obvykle na kůži a méně často na sliznicích. Po akné jsou nejčastějšími kožními problémy. Statistiky uvádějí, že se nakazí každý 10. člověk.

Bradavice lze rozlišit dle výskytu a vzhledu. Přesnou diagnózu však může určit pouze lékař na základě dlouholetých odborných zkušeností. Některé útvary se mohou bradavicím pouze podobat a přitom s nimi nemít vůbec nic společného.

Pravé neboli obecné

Vyskytují se nejčastěji na rukou, kde vypadají nejprve jako hrbolkovité útvary o velikosti špendlíkové hlavičky a dále se zvětšují až se dostanou nad povrch kůže a zrohovatí.

Léto pomalu, ale jistě klepe na dveře a s ním začíná i hlavní dovolenková sezóna. Období, kdy se snad každá rodina chystá někam mimo domov ať už v ČR nebo zahraničí.

Pro ty, kteří se rozhodli trávit dovolenou u moře, to znamená výběr destinace. V posledních letech vychází jako favorit v poměru “cena: výkon” Egypt.

Jenže okolo dovolené v Egyptě se objevuje spousta otazníků a rozhodování o tom, zda “jet či nejet” může být stejně náročné jako Hamletovo dilema o “bytí či nebytí”.

Tak se na to pojďme společně podívat. Při procházení internetových diskuzí, ať už tady na koníku nebo mimo něj, jsem zjistila, že v podstatě existují jen tři hlavní důvody proč do Egypta nejezdit. Ráda bych se s vámi o ně podělila.

Bezpečnost respektive nebezpečnost

Nejčastějším argumentem, proč se Egyptu vyhnout je strach.

Chtěli byste jet v létě na dovolenou k moři, ale máte strach, abyste se tam lidově řečeno, "nepoto"?

Největšími strašáky jsou Egypt, Tunis a podobné země, pravdou ale je, že ve všech "jižních zemích" (dokonce i Chorvatsko, Bulharsko, Řecko, Itálie, atd.) hrozí, že dostanete tzv. cestovatelský průjem. Poradíme vám, jak se před průjmem efektivně chránit.

Cestovatelský průjem

Cestovatelský průjem je nejrozšířenější onemocnění cestovatelů po celém světě, celosvětově se hovoří až o 10 milionech postižených touto "nemocí".

Ve většině případů bývá zdrojem nákazy Enterotoxigenní Escherichia coli (zkráceně ETEC), bakterie, která žije ve vodě, kde se můžou vyskytovat zbytky stolice. Nejčastěji se můžete nakazit v rozvojových zemích Latinské Ameriky, Afriky či Blízkého Východu a Asie. Nejohroženější skupinou jsou lidé se sníženou imunitou a diabetici, ale nakazit se může v podstatě kdokoliv.

Příznaky, léčba a průběh

Když jedete na dovolenou určitě doufáte, že si celá rodina užijete spoustu legrace a vrátíte se plni energie, odpočatí a příjemně naladění. Pokud ale cestujete s dětmi, může se pro vás dovolená stát i noční můrou. Jak tomu předejít? Základ je vybrat pro vaši rodinu ubytování, které poskytne komfort jak vám, tak vašim dětem. Když budete mít pohodlné zázemí, hned je vyšší šance, že strávíte příjemnou dovolenou.

Ať už budete trávit prázdniny v Česku nebo v zahraničí, u moře nebo jezera, porádíme vám, na co se při výběru hotelu zaměřit.

Pohodlné spaní

Na dovolené, kde si všichni chcete odpočinout je důležité se dobře vyspat. Pokud cestujete s malým miminkem, které je zvyklé spát v postýlce, je dobré ověřit, zda hotel poskytuje službu zapůjčení dětské postýlky, případně pokud si povezete svoji, zda je v pokoji na postýlku dost místa.

Pokud máte větší děti, je dobré zjistit, jak je to s přistýlkou. Pokud máte 2 a více dětí (nebo jen jedno větší, ale chcete trochu soukromí) ověřte si, zda hotel nabízí rodinné pokoje (pokoj se dvěma ložnicemi, atd.). Pro delší pobyty určitě oceníte trochu víc prostoru.

Jídlo

Jedete s dětmi na dovolenou do egyptské Hurghady a přemýšlíte, zda se v hotelu nebudete celou dovolenou nudit? Hotelové resorty jsou tam ve většině případů velmi rozlehlé a nabízí spoustu aktivit pro celou rodinu. Pokud byste chtěli zpestření, můžete z Hurghady uskutečnit několik typů výletů.

Výlety můžete koupit buď od vašeho delegáta nebo od místních prodejců. Zpravidla bývají výlety od delegátů dražší než pokud koupíte např. od prodejce na pláži. Někteří cestovatelé si raději připlatí, protože se obávají kvality výletu nebo toho, že se nedomluví. Kompromisem může být zakoupení výletu od českých prodejců v Hurghadě. V posledních letech se s nimi doslova roztrh pytel, stačí trochu pohledat na sociálních sítích či internetu a určitě si vyberete. 

Ne všechny výlety jsou vzhledem ke své povaze vhodné pro děti. Obecně doporučuji vzít děti na výlet až zhruba od tří let. Do té doby nejspíš nejvíc ocení dovádění v bazénku či hraní v písku a výlet by byl pro vás oba jen zbytečný stres.

Níže jsem pro vás shrnula tipy, kam vyrazit s dětmi od tří let. Všechny zmíněné výlety určitě ocení i dospělí. Pro lepší představu pro vás uvádím cenovou relaci (záleží od jakého prodejce výlet koupíte) jednotlivých výletů. Pro lepší orientaci uvádím v závorce ceny i v českých korunách, přepočítano kurzem 1$ = 25Kč.

Polo-ponorka/loď se skleněným dnem

Kratší výlet lodí ke korálovým útesům, kde objevíte fascinující svět pod vodou, aniž byste se namočili, velká panoramatická okna vám umožní pozorovat nesčetné množství různých ryb, fotografovat nádherný mořský život. Výlet je vhodný pro mladé i starší, rodiny s dětmi,trvá asi 2 hod. Některé polo-ponorky nabízí i možnost šnorchlování zatímco mladší účastníci se cákají v bazénku na palubě.

Ráda bych s vámi milí čtenáři sdílela jednu starší povídku, se kterou jsem se umístila na 2. místě v literární soutěži “Arabské humoresky” před dvěma lety.

Život v Egyptě není procházka růžovou zahradou. Většinu času si spíš připadám jako bych se procházela řisí divů (ale jak říká moje maminka, výstižnější je spíš říše velbloudů) Doba se mění, Egypt prochází politickou a snad i ekonomickou transformací, ale stále se potýkáme s problémy (které jsou v 21. století téměř směšné a naprosto neuvěřitelné), jako je výpadek pitné vody po dobu několika dní, výpadek elektřiny, atd. Za poslední měsíce se těchto problemů nahromadilo prostě moc a mnozí z nás už jsou téměř na pokraji sil. I to byl jeden z důvodů, proč se mi dlouho nedařilo sepsat svou arabesku do soutěže. Ne, abyste mě pochopili špatně, vtipných a směšných situací máme dostatek každý den, jen ne všechny na papíře vyzní tak, jak bychom rádi (obzvlášť pro čtenáře, kteří tyto situace nezažívají, neboť žijí mimo říši velbloudů). A pak najednou, na konci jednoho z dalších všedních dnů, se odehrál příběh, který mě rozesmál. Smála jsem se tak, že mě bolely břišní svaly (teda ne, že bych nějaké měla, ale předpokládám, že tam někde stále jsou, I když nejsou vidět), po tvářích mi tekly slzy a doslova jsem se málem počůrala. A tak se s vámi o něj podělím.

Měli jsme na večeři guláš (když jsem ho udělala poprvé, jednou do toho díbl a odsunul talíř a s vyčítavým pohledem ve tváři řekl, že takhle on maso nemá rád. Teď je to ovšem jedno z jeho nejoblíbenějších jídel) a nebyli bychom to my, kdybychom se zase jednou pořádně nenapráskali. Neschopni žádné náročnější aktivity, odvalili jsme se na matraci před televizi (ano, na matraci! Stěhovali jsme se sice v květnu a už je říjen, ale sedačku stále nemáme, protože jak říká můj muž, “všechno má svůj čas”. A v Egyptě je vnímání času naprosto odlišné od toho evropského🙂). Ležíme u televize (jako vždy na žádném z tisíce kanalů nic nedávají, takže Khaled přepínal z kanálu na kanál) a já si najednou všimla, že si nám po stropě štráduje fakt pomerně velká, červená ještěrka. Znaje svého manžela a jeho panické hrůzy z ještěrek (nechápu, kde se vzala, protože pavouků ani jiné havěti se nebojí, a když já mám strach z pouličních psů, tak se mi směje), říkám mu opatrně: "Miláčku, prosím tě hlavně nepanikař, ale na stropě leze velká ještěrka".

Z nějakého záhadného důvodu měla moje slova naprosto opačný efekt. Khaled se podíval na strop a s hrůzou v očích vyletěl (tak rychle jak mu to nase pružinová matrace na zemi dovolila) a mně přikázal, abych hlídala ještěrku (nevím, jak přesně si to hlídání představoval, ale pro jistotu jsem upřela svůj zrak směrem k místu na stropě) a on sám mezitím utíkal do kuchyně hledat koště, které tam samozřejmě jak na potvoru nebylo, protože (jak nezapomněl vyčítavě podotknout) jeho nepořádná žena nikdy nedává věci na své místo. Při cestě zpět z koupelny, kde se před ním schovávalo koště ještě stihl nakopnout odpadkový koš ( I za to jsem samozřejmě mohla já, neboť jsem mu ho tam schválně nastražila) a začal horlivě honit ještěrku po stropě... Můj muž se okamžitě pasoval do role velitele celé obranné akce a rozdával úkoly na všechny strany. “Zhasni všechna světla”. “Otevři balkon dokořán” “Podej mi židli”. Byť jsem měla o smyslu některých přikazů pochybnosti (ještěrka by se po tom stropě honila mnohem lépe, kdybychom na ni aspoň viděli🙂), jako správná a podporující manželka jsem všechny povely splnila..Ještěrka se, ale nemínila jen tak vzdát, ani po 15 minutách nahánění sem a tam se nám ještěrku nepodařilo nasměrovat ven z bytu, ani ji unavit. Za to z mého manžela tekl pot proudem. Celý udýchaný a se slzami na krajíčku říká Khaled ještěrce: "Já tě nechci zabít tak už prosím tě uteč ven." Nevím jestli mu opravdu rozuměla, ale chvíli na to skočila naše milá ještěrka ze stropu na klimatizaci (tedy aspoň to jsme v té tmě viděli) a my jsme ztratili oční kontakt.

Takže velitel operace vyhlásil, že nastáva akce, "musíme dostat tu ještěrku z klimatizace” (to by se ovšem mnohem snáz provedlo, kdyby ta klimatizace nebyla přimontovaná přímo pod stropem a my oba neměli pouhých 170cm a žebřík žádný). No byla to legrace, po hodině skákání, bouchání smetáku a svícení baterkou do útrob klimatizace, jsme to vzdali. Pak Khaleda napadlo, že ji třeba vypudíme tak, že zapneme klimatizaci. No jenže klimatizace přece od posledního výpadku proudu nefunguje (malý detail, na který jsme v tom rozčilení jaksi pozapomněli). Nic jiního nás už nenapadlo, byla pozdní noční hodina a my museli ráno vstávat do práce a tak velitel označil operaci jako “mission impossible”.

Já osobně si myslím, že ještěrka s největší pravděpodobností nepozorovaně utekla ven (klimatizace je hned nad balkonovými dveřmi, které byly dokořán), když jsme ji hledali pod ledničkou a matrací, ale Khaled byl přesvědčen, že se schovává v klimatizaci a odmítl se tudíž zdržovat v prostorách obýváku. Přesunuli jsme se tedy do ložnice a chystali se ke spánku. A já jsem (zcela neprozíravě) chtěla situaci odlehčit a tak říkám: “však co, aspoň nebudeme mít doma mouchy a komáry, když tu máme ještěrku". Načež můj muž znovu vyletěl z postele a vyčítavě mi říká “seš hrozná, teď kvůli tobě nebudu celou noc spát” a začal na rádiu v obýváku ladit Korán, doufaje, že to ještěrku vypudí. To už jsem opravdu neudržela vážnou tvář a začala jsem se smát na plné kolo, až mi tekly slzy a břicho mě bolelo, ale nešlo to zastavit. Mému vyděšenému muži to zřejmě vtipné nepřišlo a uraženě si chtěl jít lehnout do obýváku, protože s tou hroznou ženskou, co se mu směje nebude spát v jedné místnosti, ale pak si vzpomněl, že v obýváku je ještěrka a tak mu nezbylo než se zase vrátit do postele.

Než jsem porodila naší malou treperendu, měla jsem ve spoustě věcí týkajících se mateřství jasno..."tohle budu dělat tak, a tamto zase onak, a tohle rozhodně nikdy dělat nebudu..."No a jak to už tak bývá, představy vzaly rychle zasvé☺ i o tom budou moje budoucí příspěvky.

Dnes se vám svěřím, jak to dopadlo s mojí před-porodní představou o spaní.

Vždycky se mi líbilo, jak v amerických filmech má už malé novorozeně svůj pokojíček, kde samo krásně spinká zatímco rodiče si užívají klidného spánku ve společné ložnici. Nechat nově narozené miminko v jiném pokoji mi přišlo až příliš drastické, pro začátek jsem měla představu, že bude ve své postýlce vedle naší postele a kolem 6 měsíců se i se svojí postýlkou přestěhuje do svého pokojíčku. A samozřejmě bude od 4 měsíců dostávat na noc kaši a prospí celou noc, jako kdysi já.

Povedlo se?

Hahaha, ani omylem.

První dny po porodu jsem byla hrozně unavená a jelikož malá byla dost nenažraná, kojila jsem kvůli častému kojení a únavě vleže. Většinou jsme u toho obě usnuly a na přendávání do postýlky nedošlo. Potom taky často trpěla " na prdíky" a nejlepší spací poloha byla bříškem na bříško☺.