Výkřik do tmy. Můj manžel je bordelář a obkladač. Kde je volný místo, tak něco prskne. Má celou místnost, která měla být pracovnou, je to bordelník, skládka...jenže mi to prostě dělá i všude jinde v bytě. Já už nemůžu. Když mu něco řeknu, je zle. Když to dám do krabice a šoupnu do tý pracovny, je zle...Prostě jak je někde místo, tak to tam položí - nůž od sekačky, kabely, myši, paměti, kotlík, lihový vařič, kleště, ešus...a to jsem se jenom rozhlídla kolem sebe. Jinak je to v jádru hodný člověk, ale tohle, tohle mě drtí
@voskovkyapastelky díky...
Muj chlap je to same. Ale jinak je uzasny, tak se to snazim tolerovat. Jen obcas vysumim :D
@apple_tree já právě šumím dneska..Blbý je, že kluci to zdědili po něm.
Kamarádka to vyřešila dost drasticky, pořád upozorňovala, že mu to vyhazi a nic furt to válel všude, fakt byl schopný si na jídelním stole rozložit motor. Pak už to nešlo, jednou nebyl doma a vše šlo do krabic a pytlů a k sousedovi. Teda ta hádka prý byla slyšet po celé vesnici 😉 no nakonec to pochopil a věci po 14 dnech dostal zpět od té doby max něco zapomene, ale po upozornění hned uklidí.
@nekiaxy přesně, svůj prostor, byla dohoda, že ta pracovna bude pracovna. Budu tam mít skříňku na svoje věci a jeden stůl.
Muj chlap to dela taky, ale teda neprudi, kdyz mu to hrnu do skrini v pracovne. Ze tam pak uz nikdy nic nenajde, je uz jeho problem. A kdyz mu to tam deti nekdy vykramuji a ja tretinu veci vyhodim (treba cedecka s piratenyma hrama nekdy z roku 2003), tak to ani nezaregistruje 😉.
mam to podobne.. letos uz jsem byla zrala na rozvod, rekla jsem mu, ze se nechci rozchazet, ale ze uz proste nemuzu dal.. ze necekam od vztahu, abych ja jemu delala sluzku. No, nastesti se vzpamatoval, neni to na 100%, ale snazi se.. a ja si snahu cenim, pak zase zkousnu, kdyz se na to vykasle.. 🙂
Mám doma úplně to stejne šroubováky na parapetě v kuchyni, šroubky pod stolem v obýváku. A když mu řeknu úklid si to nebo to vyhodím tak mu řekne jo zítra ale to zítra trvá i půl roku😁
Holky jako on mi pomůže uklidit, pravidelně luxuje a já vytírám, uvaří, dět obstará, ale.-.Tohle je fakt na mašli. Už 5 let mi slibuje, že tu pracovnu uklidí a nic. POřád se vymlouvá proč to nejde. Sem tam se naseru a něco povyházím a když to pak hledá, tvářím se, že jsem to nikdy neviděla a má si to uklidit. Právě jsem založila asi 10 tisícou krabici se zbytky z obýváku.
Bohužel toto je u nás doma též. Třeba do sklepa ani nechodím, v rámci zachování manželství, protože to tam vypadá hrozně. Doma jednou za čas vypěním a musí se uklidit. Je pak hnusný, ale zpětně uzná, že to doma takto vypadat nemůže. Ještě horší je snad nejmladší dítě, fakt katastrofa. A nejvtipnější je, jak si stěžuje, jak je kolega v práci bordelář a on můj chudáček, si pravidelně svoje místo uklízí🙂
asi je to maminka nenaucila 🤔 a proto si muj syn musí uklízet a stojim nad nim dokud tu danou věc neodnese a je mi jedno že mu jsou teprv tři roky 😅
@martinka_33 syn bude mit 12.. cca od 4-5 let se sprchuje sam. Takze min.7 let ho ucim, ze si ma po sobe uklidit veci z koupelny. Tak poslednich par tydnu je to tak, ze ji vickrat uklidi, nez neuklidi.. To neni jen o tom, ze to to dite ucis od mala.. Ma poruchu pozornosti, vim o tom ale kdyz mu reknu po dvacate, at si jde umyt zuby, tak penim.. to same je s mytim obliceje a cistenim (kvuli akne), s antiperspirantem.. peklo.. S uklidem to same, casto je to o tom, ze fakt uz jecim, protoze on to proste nevidi, nevnima.. 😀
@martinka_33 ano mého muže to maminka skutečně nenaučila. Byla hodně nemocná a často mimo domov. Vychovávala ho babička. Bohužel je z té generace, kdy se učilo, že chlap je na práci kolem baráku a ženská je služka, která kolem všech skáče. Nicméně já to svoje syny učím, že po sobě mají uklízet a je to prd platné. Jako ano, už ví, že špinavé prádlo patří do špíny atd. ale jinak bych se mohla umluvit. Jo a na sklep a garáž jsem zapomněla. V garáži v životě žádné auto nemůže zaparkovat a o sklepě nemluvím.
A nam prave dilna zivot zachranuje. Co uvizne doma, pripadne se mi tam nehodi, tak odnesu do dilny. Je tam tedy sileny bordel, veci, ze uz se temer neda vejit dovnitr, ale neresim, jeho vec. Obcas nadhodim, ze by tam mel uklidit, odkyve mi to, nic se nestane, tak snad jednou, a to teda budu zasnout a ani tu mistnost nepoznam.
@martinka_33 Hele, já bych skoro řekla, ze je to součást genetické výbavy. Můj syn je totéž v bledě modrém. Po vytkach se vždycky pár vteřin snaží, ale pak to naprosto pustí z hlavy a bordel nevnímá. Jde to úplně mimo něj. Manželova bordel místnost, kam mu nosím to, co mu odpadne od rukou, je synova nejoblibenejsi.... Synovu budoucí manželku předem lituju a to je asi tak všechno, co pro ni v tomto ohledu muzu udělat🙂 Teoreticky ví, že je nefér, že doma uklízím jen já a že má chlap taky doma uklízet a vařit, ale prakticky teda nevím nevím🙂 Na vlastní oči to rozhodně nikdy neviděl🙂
@evik19 toho se taky bojim že ty chlapogeny výchvou nezměním, ale paradoxně.je na tom kluk líp než jeho starší ségra, ta má poruchu pozornosti (po mě) a jí jak aspoň 2x nezopakuju že boty patří do botniku, bunda na věšák, tak to z ní spadne a nechá to tak, ale jinak neodnlouvá (ne moc často), jen jí to damotnou nenapadne... Muj ex (táta dětí) je specialista zejména na oblečení, to kde z něj spadne, tam to je 🙄 To ostatní v pohodě, to se přiznám že odkladačka věcí jsem i já, dá mi někdy hodně přemáhání nehromadit věci třeba na komodě nebo tak :-/
Ahoj holky, obnovuji tuto diskuzi. Jsem na pokraji zhroucení a to doslova. Muj muž je…já to proste řeknu bordelář prase! Dělá bordel po celém baráku. Sklep, šílený přestěhoval si tam část nářadí, ale proste mezi tím mrdník. Když tam chodil kourit všude na schodech vajgly. Plechovky od nealko piva, odpadky. Uklidila jsem to z toho nejhoršího a nechodím tam.
Garáž, no tak přes tu chodím kdyz jdu na zahradu a to je šílený. Auto tam neparkujeme to by neslo Najít tam šroubovák nebo cokoli jiného je bojovka. Za ty léta co jsme spolu jsem garáž uklizela několikrát. Tridila nářadí, šrouby atd. Má toho strašně moc. Jenže on není schopen to udržet! Proste něco dělá a je mu jedno kam to potom dá a toho bordelu okolo sebe. Začínám propadat zoufalství, dneska jsem z toho zase brecela a utváří se ve mě k němu odbor.
Co dokáže udělat s prádlem ve skříni už jsem rezignovala a nezehlim to.
A to nemluvím o tom, ze mu je naprosto jedno co ma na sobě estli je to bunda za dva tisíce nebo za par šupu. proste je schopnej si v tom lehnout pod auto nebo dělat nějakou práci. Všechny hadry ma zničeny. Co udelal během zimy na zahradě malém mě trefilo. Rezal dřevo a bylo mu jedno co je okolo, všude a ve všem piliny. Když mu něco řeknu jsem prudic a nemožná. Už nemůžu
Jak se proti tomu všemu obrnit?
Mam doma 🙂 v knihovne byl minule sroubovak a draty