Přijde vám normalní, že vám učitelka ve školce řekne, že to už nedává jak vaše dítě brečí, že neví co jí je a jak s ní pracovat, když jen brečí? Já myslela, že od toho jsou kvalifikované, aby si v jakékoliv situaci uměly poradit. Také dělám s dětmi na ZŠ a přece si nemohu dovolit říct, že to nedávám nebo tak něco a vždy vše musím vyřešit, tak jak jsem se naučila. Ještě pro upřesnění, je ve školce čtvrtým rokem a až teď v předškolácích to spíš dcera nedává tam s novými učitelkami, celé tři roky měla jednu stálou a teď jsou jiné a prostě k nim asi nemá důvěru, tak to ventiluje ven pláčem a navíc tam přestala jíst a dříve si chodila přidávat. Jsem na sesypání já a mám chuť jí tam už nedat, ale bohužel jiné školky ve městě jsou plné. Dcerka říká, že by i chtěla jinou😢jen mě zajímá názor, zda je to normální, když tohle učitelka řekne??
Myslím si, že si může myslet a dokonce na to má asi nárok to nedávat. Je to člověk a je to opravdu náročné. Možná od tebe chtěla trošku pomoct, určitě to je náročné i pro tebe i pro ně.
V klidu bych si a učitelkou promluvila, vyjasnila si to a zkusila na tom s malou zapracovat.
Držím palce ať je lépe.
Tak hlavně šup s tím na koně pomluvit učitelku 👍👏👏👏
Snažila bych se prvně zjistit více informací od dcery - především proč pláče, jestli se jí něco neděje (šikana, nezájem od spolužáků či učitelek, apod). Případně dceři pomoci pochopit situaci atd. Potom bych to řešila s učitelkou. A že řekne, že to nedává - na jednu stranu je to pochopitelné, na stranu druhou si myslím, že i učitelka mohla mluvit s rodiči jinak (pokud řekla, že to nedává - to mi přijde minimálně zvláštní) a spíše zkusit více zapojit rodiče do této nepříjemné situace.
"Myslela jsem, že jsou kvalifikované a sama dělám s dětmi na ZŠ"
Tak, přestože je tvá dcera nějaký pátek ve školce a je náhle problém s pláčem, ty řešíš kvalifikaci učitele, přestože sama děláš s dětmi. Jakou funkci na ZŠ zastáváš?
Jak několikrát padlo, nemá na starost jen tvé dítě, je ve třídě, kde je předpokladem, že kolektiv a pravidla zná. Pokud nezvládá změnu pedagoga, může to mít neblahé důsledky i na škole. Zvládá těžce i jiné změny, např v režimu, uložení věcí. Mohla by trpět obsedantně kompulzivní poruchou (nejsem odborník , pouze odhaduji) Já třeba předpokládám, že mi syna vyhodí do týdne ze školky až do ní nastoupí 🤣
Za mě záleží na tónu atd. Jako pokud je tón ok, tak vnímám pozitivně, když přizná, že neví jak na ní. Lepší než kdyby se tvářila, že sežrala všechnu moudrost světa. A lepší, že jí pořád řeší než kdyby nad tím jen mávla rukou a neřešila ji. Radu nemám, ale na předškoláka je to touhle dobou už opravdu dlouho, aby tak moc nedával školku. Nevím jak, každé dítě je jiné, nejlépe ho zná jen jeho mamka, ale je nutné změnit přístup dcery, ne si stěžovat na učitelku.
A jako clovek, ktery pracuje s detmi na zs bys byla rada, aby problemy resili rodice s tebou, nebo se te snazili shodit nekde na netu?
Pokud si jako ucitelka mam poradit se vsim, proc tedy svolavam vychovne komise a chovani deti resim s rodici? Se nad sebou asi budu muset zamyslet, abych nahodou nemusela vratit diplom...
Myslím, že spolupráce učitelů a rodičů, když má dítě problém, by měla být samozřejmostí. Vy znáte svoje dítě nejlíp a můžete poradit, jak na něj, když má tak velký problém. To, že už to nedává, je podle mě myšleno jako povzdech, že už prostě neví, co by mohlo pomoct. Ona je to někdy dost velká bezmoc, když prostě nevíte, co se děje a jak to zlepšit. A někdy je to sakra vyčerpávající.
Jsem učitelka ve školce. Je opravdu náročné pracovat s dítětem, které jen a jen pláče a jaksize nejde ji na nic namotivovat. Uricte to zkoušela a to že se přiznala že to už nedává tak už to je asi přes čáru. Ucitleka má umět pracovat s dítětem ale když jsi sama učitelka tak bys měla tedy s dcerou probrat důvody, sama ju namotivovat a hlavně komunikovat a učitelkou. Vše je o komunikaci, vždy je důležita spolupráce rodič =učitel. Hodně štěstí ať najdete brzy řešení 💖 i kvůli malé a taky ostatním dětem.
Mám dceru ve školce v první třídě. A je to s ní sakra náročné. Je opatrná, nekomunikuje, nespolupracovala, je ve školce úplně jiná než v reálu. Řešíme za těch 5 týdnů několik potíží . A víš co? Tohle není problém učitelky. Tohle je naše společná starost. My jsme tam společný tým, já, učitelky a moje dcera a já musím učitelce co nejvíc pomoct, aby se našla cesta z problémů, protože já svoje dítě znám nejlíp. Učitelky mi v tom pomáhají, informují, zkoušíme různé možnosti, vysvětlují, proč některé moje představy nejdou. A pomalými krůčky jdeme kupředu. A je to zásluha všech.
Takže k tvé otázce, předně jsme to nikdo neslyšel a umím si představit, že to, jak to řekla, vyznělo jinak, než sis to přebrala (což je pochopitelné, přímo se tě to dotýká). A myslím, že na to má i nárok, děti jsou různé, neexistuje univerzální manuál.. Pokud tvoje holčička už do školky chodila, hledejte společně cestu, jak to napravit. Už je dost velká na to, aby tam pořád jen brečela.
A učitelky tam mají dvě, tak jak to vypadá s tou druhou?
Rozumím tomu, že když učitelce selžou všechny osvědčené metody, tak to prostě nedává. Měla jsem kdysi na praxi ve školce holčičku, která se doslova prořvala dopolednem. Jen seděla a bulela a kvílela a nepomohlo absolutně nic. Poměrně dost to narušovalo činnost ostatních