Ahoj holky, muzu se zeptat, jak to mate vy? Milujete sve deti stejne nebo jedno je na tom o neco lip? My v te nevyrovnanosti byly vychovave se segrou, a vlastne i mama byla, jeji segra emigrovala, nikdy se o rodice nestaraala, a maximalne nekdy poslala vyslouzilou elektroniku a jejich rodice z ni byli uplne na vetvi, moje mama se snazila, mela mamu na stari dokonce doma v obyvaku, delala prvni posledni a stejne nakonec nebyla nikdy dost dobra. Ja to se segrou mela podobne, jen jsem teda spis ta cerna ovce, i kdyz o mamu se ted nakonec musim starat spis ja, protoze segra bydli v jinem meste. Precetla jsem si o tom v tomhle clanku a snazim se identifikovat, jestli nedelam to same svym detem, starsi syn je takovy vzorny, hodne se snazi, ale mam pocit, ze tak nejak prirozene, dcera je divozenka, a nakonec ji vsechno prochazi. Asi jim musim casteji rikat, ze jsou pro me duleziti, a ze jsem rada, ze je mam. Nerada bych aby mi za par let neco vycetli. https://medium.seznam.cz/clanek/anna-doulova-s-...
Každé miluji jinak, ale zároveň všechny bezvýhradně a to i ty přijaté pěstounské.
Nicméně s výčitkama se setkávám pořád, ze všech stran, každý má pocit, že ten druhý (třetí, čtvrtý) má víc, lepší, větší, … těžké je to. Ale nervy mám jen jedny 😅
Ma to tak moje kamaradka. Starsi, rozumna, pecujici. Mladsi bratr starajici se jen o sebe, deti nema, vztah poradne zadny. Co vydela, propari. Matka ji jen buzeruje, synacka miluje. Vztahy spatne napric rodinou, po smrti tatinka jeste horsi. On tu rodinu drzel.
Ja jsem starsi rozumnejsi sestra. Myslim, ze mama ma ke mne bliz, povaha, stejna prace... Ale fungujeme a mame se radi vsichni a i segra se stara🙂 mam stesti.
Ja mela driv bliz k synovi, povaha apod. Dcera byla tatinkova. Ted mam bliz k ni, coz je asi logicke, ze s 16letym pubertakem to neni vzdy jednoduche.
Dalsi situace je, kdyz to jedno dite vazne onemocni. Stalo se u nas a cca pul roku byl syn opravdu na druhe koleji, byt jsme se snazili. Ale nebyl cas a sila. Snad ho to moc nepoznamenalo...
Moji rodice maji oba sourozence s vetsim vek. Rozdilem, mama je ta starsi o 6 let a odpovida clanku. Tata ma zase o 7 let starsiho bratra. Takze i ja jako dite videla ty rozdily, jak k nim rodice pristupovali.
Moje mamka je úžasná. Cítím že nás, mě i bráchu miluje úplně stejně a dělá pro nás oba, maximum. A vlastně stejnou, velkou lásku dává mým dětem i mému muži.
Já mám 2 holčičky, je mezi nimi větší věkový rozdíl, obě jsou pro mě bytosti za které bych dala život. Každá je jiná, okolnosti různé a není vždycky jednoduché všechno vybalancovat. Pro mě je hodně důležité, aby věděly, že jsem jejich zázemí, jistota a vždy připravena obejmout.
My si vždycky děláme srandu, že šesté dítě (brácha) byl vždycky nejvíc protěžovány 😁😁 ale nebylo to tak, jen měl zdravotní potíže, tak na něj nemohli být takové nároky, jak na nás ostatní. Já miluju obe své děti stejně. Každý je jiný, každý mě štve jiným způsobem, ale za oba bych dychala, i když to tak někdy nevypadá. Jsem na ně hodně přísná, někdy nazlobená, ale jsou moje všechno.
Já jsem o sedm let starší než bratr. On byl vždycky mazánek, já ta rozumnější. Odešla jsem z baráku v 19 a postavila se na vlastní nohy. On nezvládl nic, rozvedl se, má 11 exekucí, nejsme v kontaktu. Dávám to za vinu matce, pořád mu umetala cestu. Ještě na smrtelné posteli mě žádala, ať mu pomáhám, to jsem odmítla. Nevim kde je teď, co dělá. Já mám dvojčata, ke každému jiný přístup, ale nedělám rozdíl. I vánoce si vypisuju ceny dárků, aby měli oba stejně. 🤣
No, vidim, ze nektere jste si doma taky prozily sve
hm, znám, i kdybych se rozkrájela, bylo všechno špatně, pořád byla moje starší sestra, jediná s VŠ, nejchytřejší, ale jinak nerozezná kuřecí od hovězího, nakonec maminka přepsala barák na sestru, já se to dozvěděla náhodou, už spolu 19 let nemluvíme, já měla snahu, vše urovnat, ale odešla jsem s pláčem, vyčetla mi i to, že ke mě v noci vstávala, když jsem jako malá byla hodně nemocná, že se nevyspala...Problém byl totiž v tom, že jsem měla zachránit jejich manželství, ale jako kluk, kluk se nekonal, takže jsem to dostávala celý život sežrat.
Každopádně moje děti jsou každé jiné, dcera jako miminko hodně řvala, velké problémy s jídlem, syn opak, kojila jsem ho 3 roky, s jídlem problémy nikdy, v pubertě dcera super včetně školy, syn opak, těžká puberta, škola na základce ADHD díky "top" učitelce samé poznámky, za úplné blbosti, teď v dospělosti se to opět otočilo, dcera mi připomíná moji sestru a syn krom své práce ještě brigády, plus VŠ, oba hospodaří mimo domov bez mé pomoci.
Me se zda, ze my jsme se sestou ukrivedene obe. Obe mame pocit, ze ta druha byla protezovana. Ja, ze byla starsi, rozumnejsi a porad me mela na krku a mohla me buzerovat jak chtela, nad sestersky vztah. Delala si co chtela, ale je fakt, ze byla ve vetsine veci rozumna. Ja byla mladsi mazlicek, se zdravotnimi problemy, ale zase min spolehliva, problematictejsi. Tak se obe citime ukrivdene, vztah nula. Ja mam pocit, ze blizsi vztah mam se synem (mladsi). Nevim, cim to je, ze je to kluk, mladsi, prirozeny porod, aspon trochu kojeny. Ale dcera je prvorozena a vidim se v ni a nekdy az moc. Takze tezko pomerit. Nerekla bych min nebo vic lasky, jen asi takova jina laska, stejne jako kazdy je jiny.
Vyrostla jsem v tom. Dokázala jsem se odstřihnout až po čtyřicítce, i když, upřímně, kousek mě pořád doufá. Ale kvůli svým dětem už se nesnažím a soustředím se na to, abych jim to neudělala. Ano, nemiluju je všechny stejně. Miluju je každého jinak, protože jsou každý jiný, ale dělám, co dokážu, aby věděli, že je miluju nekonečně. A doufám, že i jednou budou mít krásný vztah spolu navzájem, nezatížený tím, co jim způsobíme my, rodiče.
Ja to mam pro oba sve potomky vyrovnane,kazdy je jiny.Ja jsem z peti deti,ta "rozumna".Asi to nak neprozivam,jak to mama mela a ma
Kdysi jsem si na toto téma sem opsala článek z časopisu https://www.modrykonik.cz/blog/betelgeuzz/article/miluji-mamy-vsechny-sve-deti-stejne/
V dětství k nám rodiče přistupovali stejně, jsem starší, nikdy jsem neslyšela: jsi starší, máš být rozumnější. Vždycky jsme dostaly obě 😀 To spíš v dospělosti, když se sestra odstěhovala a jezdila párkrát do roka. To bylo: přijede na návštěvu, musím navařit, nachystat. Já bydlím kousek, chodila jsem často, tak jsem nebyla vzácná, byla jsem ta, co zařídí, odveze, a když jsem nebyla ochotná, byla jsem špatná. teď sestra kvůli práci několikrát měsíčně přespává u mamky a už to schytává taky 🙂
Já se v tom poznávám, tenhle článek mi mluvil z duše. Jsem ta starší rozumná holka, mám o dva roky mladšího bráchu, on je ten miláček. Naštěstí vztahy s bráchou nám to nepokazilo. Brácha teda není žádný rozmazlený lůzr, troufám si říct, že jsme oba v životě poměrně hodně úspěšní, ale tu nerovnováhu jsem vždycky vnímala. Manžel je taky to starší rozumné dítě, ale jeho sestra to odnesla a ani ve čtyřiceti není schopná stát na vlastních nohách, ze všech průserů jí tahají rodiče, ona má teda ještě dost náročnou povahu sama o sobě a perfektně se usadila v módu oběti a za všechny její životní lapsy může někdo jiný. Druhé dítě teprv čekám, budou od sebe skoro o osm let, sama jsem na sebe zvědavá…