@antoinet Mas pravdu, ze u prvniho je clovek treba vic nadseny u takovych veci. Z toho duvodu jsem si nedala za cil delat ruzne scrapbooky a atd. Rada pisu. Snad to jednou rocne dam :D
Já koupila obyčejný deník a píšu takhle klasický deníček, různě nárazově. První rok byl intenzivní, zápisy co týden, teď už ne tak často. No a teď jsem ho začala psát i druhorozené. Až jim bude hodně, tak ho dostanou. Inspirovala mě maminka manžela, taky mu psala deníček a dala mu ho, když se odstěhoval od nich. To byl taky její poslední zápis, že teď už o něj bude pečovat někdo jiný.
@malenka3 To je krasne a symbolicke.
Také píšu deník "Mami, jak to bylo?". A vím, že u dalšího dítěte budu taky. Já tohle mám ráda, takže píšu i kroniku naší rodiny, vyvolavam fotky, píšu deník do jednoho roku. Píšu nám deník s manželem. Ne často, ale důležité věci tam jsou 😁
Jeje, to jsem taky měla v úmyslu, když se starší narodila 🙂 jsou ji tři, dopis nemá ani jeden, a u vyplňování knížky o tom, jak roste, jsme skončili u prvních slov :D vůbec to nedávám, a ani si nevzpomenu... Snad budeš trpělivější, protože to bude moc krásná vzpomínka 🙂
@piskle89 máme to doma hodně podobně jak vy 🙂 taky mě to hodně baví a často si zápisky prohlížím 🙂 první deník s přítelem zakončíme přáním od svatebních hostů a pak založíme kroniku celé rodiny, kam už budu psát i Vojtíška, teď jak je ještě malý mu píšu deníček zvlášť 🙂
Tohle v dospělosti dostat, tak jsem nadšená 😍. Já mám dva kluky a u těch jsem si říkala, že by to asi neocenili, ale holčičce bych to taky psala😃
Já píšu nárazově jen hlášky. A kdy zacaly chodit, 1. Slova, důležitý nemoci.... u 2. Mam nalepeny i teh. Test. Je zo zvlastni, ale 1. Tehotenstvi jsem prozivala mene a "uzivala" si az to 2.
Já jsem se teda překonala a píšu dcerám (5 a 7 let)oběma deníček cca každé dva měsíce, při nějaké významné události, už od první čárky na testu. I když nejsem vůbec kreativní, tak si s tím docela vyhraju, lepím tam i fotky, vstupenky, vlásky apod..... Jsem na sebe dost pyšná, že jsem to pořád vydržela, protože obzvlášť teď, když se holky dorostly, tak jsou ty zážitky stejné a ty zápisky téměř totožné 🙂 Přivedlo mě k tomu přístup moji mamky, která je jinak super, ale na nějakých vzpomínkách jí nikdy moc nezáleželo a když jsem se zeptala, kdy jsem chodila, kdy jsem jedla, kdy jsem neměla pleny, tak si na nic nemohla vzpomenout. A já jsem věděla že chci, aby moje dcera věděla, jaké byla dítě, jak jsem se cítila, co mě trápilo a co mě těšilo. Nejde mi ani tak o ty přesné datumy, spíš jsem se snažila vystihnout svoje pocity, jak jsme žili v té době, co jsme řešili a já sama se často vracím zpátky a jsem překvapená, kolik jsem toho už stihla zapomenout...... Dala jsem do toho hodně lásky a doufám, že to pro ně bude jednou stejně důležité, jako pro mě 🙂
Ja zacala psat zapisky dceri asi do 1.roku, pak uz nejak nebyl cas a vzpominat co bylo uz mi tolik neslo po delsi dobe. 2.dite ma snad jen pulrok. 😅 Moc me to mrzi, ale ten cas uz na to vubec nebyl a ted uz to bude 11 let. 😂
@kristynkal taky si to prohlížím. A dokonce syn už teď miluje fotky. Má album pořád na dosah, chce si vyprávět. Teď mu budu vyvolávat další fotky 😁♥️
ODKUD TAKOVA KNIZECKA????
Krasny napad, skoda, ze se znam a vim, ze bych to nedala... moc se mi to ale libi ❤️
Je to moc krasny napad🙂 Ja za sebe jsem s touto tvorivosti opatrna, s jednim ditetem je vse moznost, pak ale pro dalsi dve uz povinnost, aby se necitily sizene a tak zustavam u fotek.