Pokyn zněl jasně. Doporučuje se neznámkovat, hodně opakovat, děti motivovat, ve třídách dělat aktivity na posílení kolektivu. Někteří ale četli toto - napařit čtvrtletku, vzápětí další malé opáčko. Žádné opakování, to je tvůj problém, měl jsi dávat při onlinech pozor. Nebudeme opakovat, musíme jet dál.
Moje třída psala čtvrletku dva dny po návratu do školy. Dopadla nevalně. Paní učitelka si ale libovala, jak se jí hezky srovnaly známky. Následně psali fyziku, zeměpis, jazyky. Byli dost otrávení, někdy mi připadali jako tažná zvířata, která prostě musí tu káru táhnout dál a nějak všechno přetrpět. Pak přišel pokyn od vedení. Čtrnáct dní neznámkovat, nebo dávat známky na bázi dobrovolnosti. Testy hodnotit slovně. Bylo z toho haló. ,,Cože, jsme ve škole a nebudeme známkovat? Co je to za výmysl???"
Většině dětí se do školy nechtělo, děsily se právě této smrště písemek a opáček. Když se jedna třída ozvala a přes paní učitelku třídní se o tom začalo mluvit, někteří učitelé je odsoudili. ,,No, tak to nevím, jak si ty známky opravíte, když se teď nebude známkovat." znělo z úst některých učitelů.
Chceme, aby žáci říkali svůj názor, ale pokud s jejich postojem nesouhlasíme, automaticky je vnímán jako ten špatný. Dost často se mi na hodinách stává, že děti v rámci diskuze začínají svůj proslov obligátně. ,,Ale paní učitelko, já nevím, jestli to můžu říct, jestli z toho nebudu mít problém..." Smutné, že. A ještě smutnější je věta, která zazněla od mé kolegyně. ,,Přece jim nemůžu dát na vysvědčení tak hezké známky!"
PS: Všichni citovaní pedagogové jsou u nás v menšině, většina taková opravdu není.
👍U nás též písemka za písemkou. Ale je fakt, že děti dostaly alespoň týden na rozjezd.