Dětská cukrovka: Jak diabetes rozpoznat, léčit a jak se vyrovnat s novým režimem, poradí maminka malé diabetičky

„Krátce před tím, než byly Dominičce tři roky, jsem si začala všímat, že hodně pije. Bylo to na jaře, myslela jsem, že je jí jen horko. Hodně i čůrala, nemohly jsme se zbavit nočních plen. Uvědomila jsem si taky, že je víc unavená, zase začala po obědě spát, nechtěla chodit ven, ačkoli jsme normálně venku celé dny. Svěřila jsem se s tím dětské lékařce během tříleté prohlídky,“  popisuje Ivana chvíli, kdy se seznámila s diabetem.

Pro správné zvládání nemoci je však vedle píchání inzulinu nutné zavést také pravidelný jídelní režim s přesně vyváženými živinami, které budou hladinu cukru v krvi vašeho dítěte udržovat, a tím pomohou regulovat krevní cukr.

Cukrovka, onemocnění odborně nazývané diabetes mellitus, byla vždy obecně pokládána za nemoc starých nebo obézních lidí, kteří onemocněli v důsledku špatné životosprávy. Takto onemocnět či si cukrovku vypěstovat lze v případě takzvaného druhého typu diabetu. Diabetes prvního typu, kterým onemocňují i děti, a to čím dál mladšího věku, vzniká jako chyba autoimunitního systému – nehraje zde roli ani štíhlost, ani výživa dítěte, ani to, jak moc má rádo sladké.

Na datum 14. listopadu byl stanoven Mezinárodní den diabetu, při kterém se diabetici spojují, vyjadřují si podporu v boji se svým onemocněním a onemocnění se dostává takové pozornosti, která pomůže desítkám lidí se stanovením včasné diagnózy.

Pro maminky, jejichž děti onemocněly cukrovkou, je podpora a výměna zkušeností obzvláště potřebná. Život s dítětem, kterému je třeba udržovat hladinu inzulinu, je totiž náročný nejen na čas, ale hlavně na emoce maminek i dětí. Děti nemocné diabetem prvního typu si musí zvyknout na pravidelný režim ve výživě, ale i na píchání injekcí inzulinu, který je nutné podávat i několikrát denně.

Proč děti onemocnění diabetem?

Dětí s cukrovkou nejen že stále přibývá, ale navíc postihuje čím dál mladší děti – předškoláky, batolata, ale často už i kojence, což je nejvíce alarmující zprávou pro lékaře, kteří se tímto onemocněním zabývají.

Naprostá většina těchto dětí trpí cukrovkou prvního typu. Ta nemá nic společného s výživou ani s tělesnou dispozicí či množstvím konzumovaného cukru, na rozdíl od diabetu druhého typu, kterým lidé onemocnění nejčastěji až ve starším věku či v důsledku dlouhodobé špatné životosprávy a s tím související obezity.

Podstata nemoci tkví v imunitním systému. Tělo nemocného přestane ve slinivce břišní vyrábět inzulin, který ale nutně potřebuje k životu – inzulin reguluje glukózu. Buňky produkující inzulin jsou postupně zničeny vlastním imunitním systémem. Snižování hladiny inzulinu může postupně trvat celé měsíce nebo roky, než si toho maminka u dítěte vůbec všimne. Posledním spouštěčem vedoucím k odhalení diagnózy tak může být obyčejná viróza, která imunitní systém zatíží do té míry, že se projevy diabetu stanou viditelnými.

Jaké jsou projevy diabetu u dětí?

Při vysoké glykémii, tedy hladině krevního cukru, typické pro cukrovku, se tělo začne zbavovat nadbytečné glukózy tak, že ji začne propouštět do moči, a glukóza s sebou strhává i vodu.

Mezi prvními příznaky se proto objevuje nadměrné močení a s tím spojená velká žíznivost. Děti se začnou v noci pomočovat nebo chodí často na záchod. Zároveň se nadměrně potí. Tělo těmito dvěma projevy ztrácí velkou část svých zásob, včetně těch přijatých z potravy. Dítě začíná hubnout, ztrácí chuť k jídlu, což malé děti často kompenzují ještě větším zvýšením příjmu tekutin. Buňky v těle malého človíčka jen obtížně získávají z glukózy energii pro provoz celého těla. Děti se cítí unavené, každá dříve běžná námaha, jako sport nebo hra, je velmi brzy unaví.

Cukrovkové děti jsou také náchylnější k virovým onemocněním. Pokud je někdo ve školce nebo v jiném kolektivu nemocný, velmi pravděpodobně se od něj nakazí. Trápívá je také bolest hlavy. V případech, kdy se dosud nezjištěné onemocnění náhle zhorší, nastává zvracení, objeví se bolesti břicha a může přijít i celkový kolaps dítěte.

Jak zjistím, že má moje dítě cukrovku?

Pokud maminka na svém dítěti pozná, že mu není dobře, všimne si zvýšeného počtu močení a množství vypitých tekutin a současně někoho s diabetem zná, jistě si na cukrovku vzpomene.

Vždy je vhodné si o svém podezření na cukrovku promluvit s dětským lékařem. Test dětské cukrovky je jednoduchý a bezbolestný – provádí se pouze z moči dítěte zjištěním hladiny krevního cukru (glukózy). Pokud se cukrovka včas neléčí, nese s sebou závažná rizika poškození zraku, ledvin nebo vzniku cukrovkového kómatu, které bezprostředně ohrožuje život dítěte.

Aplikace inzulinu pomocí injekce není pro žádného rodiče příjemnou záležitostí a těžko najdete dítě, které si píchání nechá líbit bez reakce v podobě breku a bránění se. Na pravidelné píchání inzulinu si musí zvyknout celá rodina.

Léčba cukrovky

Pokud se potvrdí, že dítě trpí diabetem, je třeba začít tělu dodávat inzulin. Dělá se tak pomocí injekce či dávkovacího pera. Přesné dávkování a další režimová opatření se maminka dítěte dozví ve specializovaných odděleních diabetických poraden, zaměřených přímo na děti. Odborní lékaři a sestry maminku naučí píchat dítěti injekce a také měřit hladinu glukózy, neboť takové měření bude probíhat několikrát denně. Dávka inzulinu se pak bude měnit v závislosti na hladině cukru v krvi.

Chod rodin, kde dítě onemocní cukrovkou, se tak radikálně mění. Musí se naučit do svého režimu začlenit hlídání krevního cukru, píchání injekcí, často je potřeba upravit životosprávu a životní tempo celé rodiny tak, aby pro ni byla péče o nemocného cukrovkou dobře zvládnutelná.

Velká zátěž je to zejména u menších dětí, které si musí zvyknout hlavně na píchání injekcí. Injekční jehly na inzulin či pera, která dávkují jedním píchnutím, mají jehly velmi tenké a bolestivost píchnutí je tak velmi malá. Pro malé děti je však pravidelné píchání injekcí samozřejmě velkým zásahem, na který jim však nezbývá než si zvyknout. Děti se často brání, pláčou, bývají vůči rodičům, kteří jim lék podávají, agresivní.

Pro celou rodinu jsou zjištění onemocnění a první kroky v léčbě velmi stresující.

Důležitým doplňkem podávání inzulinu je diabetická dieta. Strava podávaná v pravidelných intervalech se skládá z výživných potravin, které nemají vysoký glykemický index, tedy skokově nezvyšují hladinu cukru,. Pro rodiny tato nová dietní opatření často znamenají naučit se používat nové potraviny a osvojit si vaření přímo ze základních surovin.

Mezi nejhorší potraviny, které hladinu krevní cukru destabilizují, totiž patří zejména instantní a hotová jídla, která mají mnoho přísad, včetně nadbytečného množství cukru, soli a hlavně vysoký glykemický index. Takové jídlo se během trávení ve střevě štěpí na čistou glukózu, čímž okamžitě zvyšuje hladinu cukru v krvi. Ta však potom stejně tak rychle klesá, což je jev, který je nejen u léčby cukrovky nežádoucí. Mezi potraviny, které jsou nevhodné pro diabetiky, patří například rohlíky, chleba, brambory, knedlíky, rýže, těstoviny, mléko, ovoce, čokolády, dorty a řada dalších potravin, které zasytí pouze na krátkou dobu a pro tělo je jejich energie neuchovatelná.

Všechny léčebné postupy od aplikací inzulinu přes měření glukózy až po základy správné výživy vysvětlí maminkám i celé rodině ošetřující lékař. Dětem, které mají cukrovku v závažnějších hodnotách, pak pojišťovny hradí léčebné pobyty. Zde je personál učí sžít se s cukrovkou, dobře jíst, starší děti se učí vyhodnocovat měření na glukometru samy a aplikovat si injekce inzulinu podle potřeby. Na těchto pobytech se i sami rodiče mohou dozvědět veškeré potřebné informace, inspirovat se skladbou jídelníčků a seznámit se s dalšími rodiči, jejichž děti trpí diabetem.

Příběh maminky Ivany a Dominiky, které byla cukrovka zjištěna ve třech letech

„Krátce před tím, než byly Dominičce tři roky, jsem si začala všímat, že hodně pije. Bylo to na jaře, myslela jsem, že je jí jen horko. Hodně i čůrala, nemohly jsme se zbavit nočních plen. Uvědomila jsem si taky, že je víc unavená, zase začala po obědě spát, nechtěla chodit ven, ačkoli jsme normálně venku celé dny. Svěřila jsem se s tím dětské lékařce během tříleté prohlídky; původně jsem si myslela, že je to jen dozvuk chřipky, kterou jsme měli celá rodina, moc jsem tomu nechtěla věnovat pozornost. Lékařka jí ale udělala pár základních testů z krve a moči a druhý den mi volala, že máme přijít znovu. Byl to šok. O cukrovce jsem nic nevěděla, v rodině ji nikdo nikdy neměl. Jedli jsme poměrně dobře, vařila jsem, nekupovala jsem žádné prefabrikáty. Nebyla jsem moc fanatická, co se týče výživy, občas jsme Domče koupili nějakou sladkost, měla ráda lízátka, moc jsem to neřešila,“ popisuje Ivana chvíli, kdy se seznámila s diabetem.

Po vyšetření dostala Dominika první injekci inzulinu a hned druhý den se s maminkou dostavily ke specialistovi, který Ivanu do diabetu zasvětil.

„Abych řekla pravdu, nejdřív jsem byla hysterická. Byla jsem tou dobou přetížená, snažila jsem se vrátit do práce, manžel se finančně staral o vše sám, byl pořád pryč. Když mi doktor vylíčil, co vše mne v péči o diabetickou Dominiku čeká, litovala jsem hlavně sama sebe, bála jsem se, že to nezvládnu. Přesnost, časová návaznost, několikrát denně ověřování na glukometru, pravidelnost a podobně, to bylo přesně to, co fakt nebyl můj životní styl. Ze sebelítosti mě ale efektivně vyléčila Dominika. Injekcím se strašně bránila, plakala, schovávala se.

Když už jsme píchali pravidelně třeba týden, vypozorovala, kolik je asi hodin a brečela ještě před tím, než jsem injekci vyndala. Bylo to strašné. Zároveň jsem ale viděla, jak jí s vyrovnanou hladinou krevního cukru začíná být lépe, měla víc energie a byla veselejší, hezky se rozmluvila, krásně si hrála. Díky tomu, že jsem viděla, jak je jí dobře, jsem to začala brát hrdinštěji. A díky internetu, kde jsem si našla všechny informace, jsem se taky usmířila se sebou – poměrně dlouho jsem se proklínala za všechny sladkosti, které jsem jí dala, i za to, že jsem ji každé ráno po spaní omývala. Jedna z teorií lékaře v Motole byla totiž také to, že přehnanou hygienou se může narušit imunitní systém, a tím se podpoří vznik diabetu. Už jsem se s tím vyrovnala a přestala to řešit.“

Zvládání všech chronických nemocí vyžaduje kromě znalostí a praxe také čas, chvíli potrvá, než si osvojíte časový harmonogram a jednotlivé úkony se stanou denní rutinou. Dětské tělo, ale i vnitřní hodiny rodičů, které zejména při péči o menší děti stále pracují, si na denní rytmus zvyknou, a tím se všechna opatření stanou samozřejmými. I malinké děti se časem naučí nechat si injekci dát.

Díky internetu a tomu, že zdravá výživa se v poslední době velmi dostává na výsluní, se lze naučit vařit zdravě, chutně i zábavně. Vytvořit krásné a dobré jídlo ze základních potravin tak, aby výživově vyhovovalo jak nemocnému, tak chuti celé rodiny, je díky mnoha publikacím a blogům jednoduché.

„V jídle jsme se nakonec docela našli. Pomalu jsme zkoušeli potraviny, které neznáme, naučili jsme se s nimi pracovat. Teď už dělám vše automaticky, čas od času si najdeme zase něco nového, občas, kdy jsme s mužem sami, hřešíme. Nejjednodušší bylo nakonec přijmout tu pravidelnost, tělo si na to zvykne a samo se hlásí o jídlo. U nás dospělých i u Domči. A Domče je dneska už sedm, chodí do školy. Ráno než odcházíme, si sama píchne injekci, nají se a vyrazíme. O velké přestávce se měří a hodnotu mi volá nebo píše smskou, když si není jistá. Na obědy chodí domů, pracuji z domova, takže se pořád můžu starat o to, aby dobře jedla. Kdybych tu možnost neměla, bylo by to o dost složitější. Takže po čtyřech letech od zjištění cukrovky jsme vlastně v pohodě!“

Po několika letech píchání inzulinu a nových zvyklostí v rodině, které pomáhají s léčbou, hodnotí Ivana svůj život jako šťastný, a to i díky dostupnosti kvalitní péče a informací, které jí dal diabetolog a sdružení zaměřené na rodiče a děti s cukrovkou.

Rodiče dětí s cukrovkou

Pro rodiny dětí, které mají cukrovku, je získávání informací důležitou součástí jak pochopení nemoci, tak jeho správné léčby, ale také cestou, jak se smířit s tím, že je tento problém už nikdy neopustí. Rodiče jsou tak uvrženi do nucené změny životního stylu a větší zodpovědnosti, kterou musí naučit své děti. Je třeba mít vždy dostatek inzulinu, jehel, stříkaček, je nutné se naučit nosit s sebou dostatek jídla a pití, kdyby se cokoli změnilo oproti plánu i například na krátké procházce. 

Poté je potřeba zasvětit celou rodinu i blízké přátele, u kterých někdy nemocné dítko pobývá, aby si věděli rady nejen s potravinami, ale i s případným podáním injekce.

Existují zároveň spolky sdružující rodiče a děti mající cukrovku, které nejen předávají informace a novinky v léčbě, ale také napomáhají vzniku nových přátelství.

Pro účely osvěty, která se šíří i díky Mezinárodnímu dni diabetiků, pak lékaři i samotné rodiny pacientů vytvořili několik knížek a DVD, včetně těch, které jsou určeny přímo pro malé pacienty. Pohádky a naučná kreslená videa děti utěšují a učí je zábavně a zodpovědně se o sebe starat, aniž by při tom ztratily radost ze života a dětských her.

Totéž si, jak potvrzuje i maminka Ivana, musí osvojit rovněž rodiče malých diabetiků. Hledání pozitiv na každém životním zádrhelu, včetně tak ošklivé nemoci, vám umožní si život přesto užívat – budete objevovat nové chuti v jídlech, která neznáte, naladíte své tělo na pravidelný režim a třeba zjistíte, že se vám takto lépe žije, jste pohyblivější a energičtější. Možná také na nějakých akcích či pobytech malých diabetiků najdete nové přátele, kteří vám dají mnohem více než jen nové poznatky a znalosti v disciplíně zvládání diabetu u malých dětí.

Zdroj:

cpzp.cz

diadeti.cz

detskydiabetes.cz

mojezdravi.cz