První dítě, druhé, třetí: Co čekat a dá se to zvládnout?
Tak už ti to začne! Máma na tebe nebude mít čas, už nebudeš mazlíček, budeš se muset dělit o hračky, budeš muset být potichu kvůli miminku... Jak já tyhle řeči nesnášela, když jsem čekala své vytoužené druhé miminko! Hlavně proto, že jsem byla přesvědčená, že to zvládneme a nic z toho se nesplní. Ale tak trochu i proto, že jsem o sobě občas pochybovala – a bála se, že se splní.
Vždycky jsem věděla, že chci hodně dětí. Neměla jsem pochybnosti. Ale také jsem četla spoustu článků o tom, jak moc naši osobnost ovlivňuje počet sourozenců a naše pořadí v rodině. Také jsem viděla miminka, odložená do košíků nebo kočárků, aby máma měla čas na staršího. Nebo osamělé starší dítko, zatímco maminka kojila nebo přebalovala mimčo. A večer před usnutím, když jsem poslouchala oddychování své prvorozené, mě přepadala panika, jestli ten kopající tvoreček v mém břiše přece jen nebyla chyba a jestli to zvládnu. Je nějaká maminka více dětí, která si těmihle obavami neprošla taky? Pochybuju...
Čím víc dětí, tím víc legrace!
A pak se narodil syn a začal kolotoč. Snažila jsem se, abychom si tu jízdu užívali pořád všichni spolu a nikdo nepostával opodál, ale co vám budu povídat, někdy to bylo obtížné a většinu času pěkně vyčerpávající. A pak jednoho dne synek otevřel oči a podíval se na ségru pohledem, v němž bylo něco, co jsem já, jeho máma, ještě nikdy neviděla. Jednoho dne řekl "Kagí", mnohem dřív, než se naučil vyslovovat "máma", a pak se na ni usmál tak, že jsem pochopila, že jeho nejmilovanější člověk na světě nejsem já. Pak se jednoho dne chytili za ruce a vyrazili spolu vstříc světu, ve kterém se mají a budou mít navzájem, takže nebudou nikdy sami. A pak k nim jednoho dne ještě přibyla naše maličká.
Dneska se s námi na tom kolotoči točí tři děti a někdy je to pěkně zběsilá jízda. Ale větší legraci jsem v životě nezažila! Takže jestli ve vás teď zrovna hlodá červíček, jestli si máte nebo nemáte pořídit další dítě, jestli zvládnete dát všem dětem to, co potřebují, nebo jestli vaše další těhotenství nebyl moc velký plán nebo snad dokonce chyba, tohle je to, na co jsem přišla a co vám chci říct:
1. Větší rodina, víc lásky
Je to úplně jednoduchá matematika: ano, nebudete mít na každé z dětí tolik času a pozornosti, jako jste měli na prvorozeného. Ale bude tam někdo další, kdo mu dá celé své srdce a bohatě to vynahradí.
2. Ušetříte za oblečení
Všechno už máte. A pokud jste (stejně jako já) nakupovali zbytečně moc, alespoň to děti opravdu unosí a flekaté kousky budete moci klidně vyhodit.
3. Ušetříte za hračky
Jako máma jedináčka jsem hračky hodně řešila. Aby byly rozvíjející, edukativní, vkusné a krásné, aby byly věkové přiměřené a bůhvíco ještě. Teď vytahuju ze skříňky ve sklepě staré miminkovské hračky a překvapeně zjišťuju, že si s nimi vyhrají i starší. Ve vaně malá fascinovaně prolévá vodu sítkem a starší staví složité věže s přelévacím mechanismem, pohánějící mlýnek nebo roztáčející kolečka loděk.
Nebo barevné pískací kostky Canpol babies: Malá si staví věž z kostek a ohmatává prstíky vzorky, prostřední používá reliéfní tvary na nich jako razítka a pojmenovává ovoce a zeleninu a nejstarší tvoří rovnice z čísel a znamínek. Cinkáním zvukových hraček se maličká uklidňuje a starší si navzájem tvoří zvukové hračkové puzzle. A pak se naopak všichni zabaví s panenkami nebo autíčky starších dětí.
4. Naučíte je lásce, toleranci a ohleduplnosti
Někdy to vážně není jednoduché mít sourozence. Bere vám hračky, křičí, když chcete v klidu pracovat, nebo naopak nutí být potichu, když se vám chce zpívat.
5. Naučíte je pečovat o druhé
O plačící miminko se vždycky postará ten, kdo ho miluje. Ať už má hlad, potřebuje podat hračku nebo pochovat, když je na blízku sourozenec, je jedno, že je jen o pár let starší nebo že ho sotva unese. Ten, kdo miluje, se vždycky postará, i když je to bráška.
6. Cestování bude snazší
Už nebudete řešit, jak za jízdy podat hračku, pití nebo podrbat po tváři plačící miminko. Hned vedle něj bude sedět ségra, která se postará. A kdo umí líp rozesmát, když je cesta úmorně dlouhá, než právě ségra.
7. Budete mít víc času sama na sebe
Nejspíš to zní jako paradox. Ale pravda je, že zatímco dřív jsem stále skákala kolem dětí, stavěla věže z kostek, podávala pastelky, plácala bábovičky a hrála na schovku, dneska si klidně na hřiště beru knížku nebo zapínám počítač, zatímco jsou děti ve vaně. Vystačí si.
8. Už nikdy nebudete sama
V posteli ani ve vaně. Ani na záchodě. Ani v myšlenkách.
9. Ušetříte za dovolené
Dvouhodinový nákup bez dětí nebo kontrola na gynekologii vám dovolenou bohatě vynahradí. Dovolenou, z níž vás doma uvítají jako z roční expedice do pralesa.
10. Budete vynalézavější
Někdy vám budou chybět ruce pro všechny děti. Jindy čas na spánek nebo jídlo. A někdy peníze, co si budeme povídat... Ale vždycky to nakonec nějak vyřešíte a vždycky vás to posílí.
11. Každý den budete fascinovaně zírat, jak úžasné máte děti
Jak jsou velké a rozumné. Kolik toho už umí. Že je na ně spoleh. Že jsou citlivé, empatické a ohleduplné. Silní a ochranitelští. Že vám z nich brní hlava, bolí záda a upadávají ruce, ale že se roztékáte pýchou.
12. Někdy toho budete mít nad hlavu
Budete mít pocit, že musíte utéct, nebo že se velmi brzy zblázníte. Ale neuděláte ani jedno. S tolika prcky by totiž vašeho muže už nikdo nechtěl. A nikdo se o ně nepostará tak jako vy. Tohle máte na doživotí. Ale nic lepšího není, to vám garantuju!
------------------------------
Tento článek vyšel s podporou Canpol babies
Doporučujeme
Taky si přeji mít tři děti 😍
Moc pěkně napsané 🙂 ztotožňuji se.... ( my už máme 4 😉 ...)
Krasne....my cekame sesteho partaka do nasi tlupy a snad uz brzy se ho dockame 🙂
Máme taky 3 miláčky. Opravdu nejlepší rozhodnutí mít 3 děti. Neměnila bych. Vystihla jste to moc hezky
Krásný článek děti jsou dar mám dvě a chceme miminko ale je tu problém nejde nám to a když se povede a budou např dvojčata necháme si je
Když se nám narodilo třetí dítě ....teprve tehdy jsem věděla že jsme konečně KOMPLETNÍ....OPRAVDU je to tak. Neměnila bych.
Krásné napsano 🙂 mě vnitřně ještě to třetí štěstí chybí tak uvidíme, jestli se do budoucna rozhodneme rozšířit naši zatím čtyřčlennou rodinku 🙂
Děkuji za článek, právě jsem v prvním odstavci článku... pochyby... tři děti s manželem plánujeme od počátku a zrovna jsme akorát našli dvě čárky na tt. Prvnímu bude šest, druhému rok a na cestě je třetí, ai kdyz vím že přijdou chvíle kdy to nebude jednoduché, společně to všichni zvládneme
Mam 4 a nelijuji... Kdyby me bylo mene jdu do dalsiho 🙂 :*
Moc hezky napsané. Třetí k nám lehce neplánovaně (resp. dříve, než jsme ho čekali a plánovali) dorazil před nějakými 8 měsíci. Do rodiny už zaplul hladce a pomohl mi i se víc vyklidnit, protože nejstarší po narození dcerky žárlil, najednou jsme od nějak měli nějaká očekávání, do toho školka, ... ten rok byl doma plný hádek, pláče a frustrace na několika stranách. I když dnes u nás funguje klasický kolotoč: manžel křičí na nejstaršího, ten jde a křičí a vychovává sestru, ta si jde pak vylít vztek na miminku, miminko v noci šikanuje maminku, a ta pak křičí na tatínka... tak musím říct, že ty tři děti mne stále uvádějí do úžasu a vytržení a je to úžasné. Kamarád mi vyprávěl, kterak jeho známí při druhém těhotenství řešili, že vlastně tomu druhému dítěti nebudou moci dát tolik pozornosti a všeho, kolik dali prvnímu. Tenkrát jim na to odpověděl: "Jasně, že není možné, abyste mu dali do stejné, ale dáte mu teď něco, co ten první neměl: sourozence!" Tahle věta se mi vryla do paměti a je trefná. Když občas bez komentáře pozoruji interakce našich dětí, zírám, jak se k sobě dokážou hezky chovat, jak se do toho promítá jejich temperament a povaha, a jsem moc zvědavá, jak to bude všechno dál 🙂.
Za měsíc nás čeká shledání s naším třetím štěstím a ačkoli jsem v průběhu těhotenství občas byla jako na houpačce - euforie z dalšího děťátka a strach, zda to zvládnu/zvládneme, tak teď je to s blížícím se koncem jen čistá radost a zároveň i smutek, že už je to opravdu naposledy. Po přečtení článku se jen těším na tu naši životní jízdu. Ať se vám daří!
Krásně napsané,máme pět dětí a jsme spokojení,šla bych klidně ještě do jednoho...uvidíme....
Krásné napsáno ❤️ když jsem porodila druhého prcka věděla jsem, že ještě nejsme kompletní, proto si přejí třetí i manžel není proti 😉
Moc hezky napsáno 🌼🌼Mám 3 děti,2chlapečeky a holčičku a neměnila bych.Občas je to náročné,ale mé děti,jsou to nejkrásnější ,co mě v životě potkalo 😊😊
Já bych jen byla trochu opatrná s tím "postará se starší sourozenec". Aby ta jejich zodpovědnost byla jen taková, jakou dokáží unést a mohli si taky užít bezstarostné dětství.
Jo, vzpomínám si, jak tehdy osmiletý a šestiletý žasli nad znovuvytáhlými hračkami pro miminko🙂 A jak vymýšleli, kdo miminko víc rozesměje! Ale přiznám, že i soutěžili o mou pozornost. A taky přiznám, že věnovat se každému podle toho, jak potřebuje, je někdy náročné, zvlášť, když povyrostou a mají každý jiné zájmy. Ale neměnila bych ani za nic, těch kladů je pro naši rodinu rozhodně víc. Souhlasím s tím, že "postará se starší sourozenec" nesmí být přenášení zodpovědnosti. Ač toho občas též využívám, vždy je to jen tak, aby to bylo buď naprosto dobrovolné nebo vyjímečně nezbytné, prostě aby ty starší děti příliš nezatěžovaly, protože i to nejmladší má svoje rodiče, kteří by se o něj měli postarat v první řadě.
Moc hezký článek 😊.Taky toužím po třech dětech 👶👶👶
Jj souhlasím, máme 3 děti a je to to nej 😉 a kdoví, zda je to konečný počet...
Máme tři kluky a je to mnohem lehčí než s jedním.
Mám tři ( kluky) a jedno vyvdane, bývá to hukot,ale je to krásný. Starší si vystačí spolu, a nejmladší za nimi furt leze. Ale milují se.
My máme dvě holčičky, 4 a skoro 1 rok, a pořád mám pocit, že ještě nejsme kompletní, přestože jsou holky skvělé a jsem za ně moc vděčná...neumím si ale představit, že už bysme neměli další děťátko, vnitřně po něm strašně toužím za pár let...moc mě mrzí , jak na to nahlíží moji rodiče, naštěstí rozhodnutí je samozřejmě jen na nás 🙂
Tak tenhle článek byl o mě 💕💕 mám 3 a až tím třetím neocekavanym rošťákem jsem zjistila že jsme kompletní 😍😍
Krásné opravdu krásné 🙂
Jsem ze 3 deti a přišlo mi to až moc.. naši na nás neměli tolik času a někdy jsem trpěla. Měli jsme jedno horské kolo, do mých 12ti let jeden dětský pokoj. Porad se řešilo, jestli máme jet na to k moři, jak se rozdělíme o sladkosti , kdo má lepsi hračku atd... v pubertě doma rvačky o vsechno, furt se muselo na někoho čekat, brát ohledy, nejmladší furt respirační onemocnění.
Zpětne mohu říct, ze své sourozence miluju, máme rodinnou firmu už spousty let, i tak spolu trávíme hodně volného času, i bez svých partnerů chodíme spolu na večeři atd. Ale jako dítě to byl boj. Kdybych si měla vybrat, byla bych radši ze dvou deti😉 rodiče by na nás měli vic energie a prostředků. Ale toť můj názor, z druhé strany.
Úžasní jsou, ale spoleh na ně ještě asi dlouho nebude :D. Kéž bych jednou došla do této fáze :D. A ano, občas ruce nestačí a pak se dítě ztratí na místní akci a ještě vás okolí odsoudí... takže někdy je to fakt záběr - fyzicky i psychicky. Ale taky bych neměnila. Vždycky jsem chtěla 4, ale když jsem čekala třetího, manžel prohlásil, že by mu vlastně stačili jen ti dva... a mně 24/7 péče o děti docela dost vyčerpává, takže teď doufám, že už čtvrté nebude 😂
@loylii tak já jsem taky ze tří dětí a my to měli jinak,jezdili jsme k moři( nebylo to každý rok) ,na hory,měli jsme dva pokoje,já spala se ségrou a brácha spal sám v pokoji,sice jsem dědila oblečení,ale k Vánocům jsem dostala i nějaké nové,se ségrou jsme se občas prali(ale to je u sourozenců normální),hračku jsme si navzájem půjčovali,sladkosti jsme se dělili navzájem. To je můj pohled. A vůbec mě nevadilo ,že jsem ze tří dětí.Se ségrou jsme od sebe 3 roky a s bráchou já jsem od něj 7 let
@martinka0209 tak já měla a mám divočejší bratry😉 rodiče pracovali pro státní podniky a je to 40 let zpět. Muselo se počítat, spousta věci jsme měli od babičky ze zahradky, bydleli jsme v 2+1 v centru Prahy, prázdniny trávili u babičky na vesnici. Od 12ti let v rodinném domě za Prahou. Měla jsem krasne dětství to ano, plno lásky, jen ze mi přijde, ze nebylo tolik energie od rodičů, peněz prave kvůli tomu, ze nás bylo tolik a byly výdaje. Tak jsem to cítila jako dítě. Teď je to samozřejmě úplně jiné. Rodiče jsou stále ještě mladý, my přitom dospěly a vídáme se furt. Denodenne v kontaktu. Nikdy jsme se nepohadali. To se jen tak si myslím, nevidí.
Článek akorát pro mě. Teď mi tady v porodnici leží tretatko a už vím, že jsme komplet. Mám trošku strach jak to zvládnu, zvládnem, ale budeme muset. Děti jsou úžasné a náročné 😍♥️
@andelka No vidíš, je to o člověku. Kus od kusu. Mě třeba doteď ty zážitky třeba u moře s rodiči chybí... vidim to u svých deti, jak je to krasne, cestovat. Je mi už přes 40 a nostalgicky vzpomínám, jaké by to bylo kdyby..
Mama už se po posledním sourozenci nevrátila do prace. Starala se o dům a 5ti členou domácnost. Táta ve zdravotnictví na služby, tak když byl po noční, spal. Když měl volno, pracovalo se na domě a behalo kolem deti. Když se chtělo někam jet, tak argument, lita se okolo domu a je potřeba neutrácet. Někdo to má tak, ze 2 nebo 3 deti už není rozdíl.. přeji, věřím. Ale já se ze svého dětství poučila. Pamatuju si mámu jako věcně urvanou, smutnou... bez svého osobního života.. ale je jiná doba! A ta nám přeje..
@loylii tak to je fakt. Já jsem u moře byla 2x, jednou mě vzala teta v 10 letech a podruhé se školou v 18. Absolutně mi to nechybí. Nejezdili jsme ani na hory, nelyžuju. To mi nechybí už vůbec ( ale dneska je moře a hory bráno jako standard). Mám spoustu jiných zážitků, v ČR jsme byli všude možně. Právě mě taky táhne na 40 a tohleto mi přijde poněkud dětinské. Je jiná doba,to jo, někdo je urvany z jednoho dítěte,někdo v pohodě se třema. My máme 3 děti v bytě. Jo, dům by byl asi lepší ( ale zas víc práce kolem něj,jak říkáš). Ale doufám,že mi to starší nebudou jednou vyčítat,že by měli radši dům a pokoj každý pro sebe,než bráchu. To by mě teda mrzelo. A z takového uvažování by mi bylo teprve smutno.
Tak nevím, asi budu jediná, ale našim dětem vadí, že jich je tolik. Jsou 4 a trpí tím všichni. Tak asi nemám tak dokonalé děti jak tu čtu. 😀 Ale mám je ráda všechny stejně. za oblečení fakt neušeřím, pití a další potřeby zajištuji stejně já, nemůžu to přece chtít po dětech. Já jsem si je pořídila, tak proč by se měly starat oni? 😀 Cestování, katastrofa... je to prostě banda.. 😀 Dál už asi pokračovat nebudu... 😀
@andelka mě je proste líto, ze s rodiči nemám takové zážitky co moje deti teď se mnou.. a ještě hodně mít budou, toť vše a o tom je cele me přispívání😉 jsem aktivní, mám energii, finance na cestování a to mám deti o 19 let později, než mě měla moje maminka. I teď když se s ni bavím, tak mi říká, ze moc lituje, ze si s námi neuzivala co já mám teď....
@blackhole S tím souhlasím..mám o 7let mladší setstru a máma si ze mě udělala chůvu a nejen to...pořád jsem jen poslouchala:"Jsi starší máš mít rozum! Tohle nesmíš, protože Nikolka to nemůže! Tam nemůžeš, protože Nikolka to nesmí!" atd..takže takové to kouzelné sourozenecké dětství/sžití neznám. Máme jednu dcerku a ani nevím jestli budu pro ni chtít sourozence...
@miki19 tak to je smutný,já mám o 7 let mladšího bráchu,a nikdy ze mě máma nedělala chůvu,brala to tak když bych já sama bráchu chtěla na chvíli pohlídat tak mě nechá,jinak jsem se k bráchovi měla hezky,ráda jsem ho chovala ,hrála si s ním vozila kočárku,a mamka mě k tomu nenutila,já až budu mít víc dětí tak to nebudu brát aby dělali chůvu,pokud sami nebudou chtít
@loylii tvůj názor respektuji, i když s ním nesouhlasím. Jen chci reagovat na to, že máš dvě děti, aby s tebou měly zážitky, které jsi ty se svojí matkou neměla. Nemyslím, že je to dané počtem dětí. Dříve to prostě nebylo zvykem se dětem tolik věnovat, hrát si s nimi, povídat, jezdit na výlety. Bylo to honem honem, ať už jsou bez plen, ať už chodí, ať už si umí hrát sami. Rodiče si to neuměli užívat tak jako dnes.
Souhlasím s @lucie_j .... protože to opravdu není o počtu dětí ( @loylii ) ale o aktuální situaci v rodině, my byli s bráchou dlouho dva... ( ségru mám o 18let mladší) a stejně jsme nejezdili nikam ani po výletech ani na dovolenou do ciziny nebo po čechách... ano mrzelo mě to ( ale ne vyloženě to moře, jako spíš to, že nejdem nikam). Mohla bych spočítat na prstech ruky, kdy jsme kam jeli, ale u nás to bylo o financích... je to složitější. Máma se snažila co mohla, takže prázdiny jsme trávili u babičky. Tehdy jsem si slibovala, že moje děti to budou mít hezčí... takže ano k moři jezdíme, ne každý rok, ale děti už byly ( dokonce se nám poštěstilo chvíli u moře bydlet... a to se třema dětma). Takže když se chce všechno jde... jo, do karibiku se asi nepodíváme, ale podle mě to není jen o tom.
Se dvěma dětmi bez babiček po ruce je to sice občas fičák, ale celkově jsem spokojenější, protože už jedu druhé kolo a ty zkušenosti jsou prostě k nezaplacení. Jak říká Markéta Pavleje alias Kitchenette, je to hodně o mentálním nastavení. A taky o prioritách, zda mít vyklizený byt či si dát čaj a být chvíli v klidu. Navíc děti se i zabaví, což je úžasné. Láká mě i třetí a věřím, že bysme to taky zvládli. 🙂
@krtcice jste mladá, tak hurá do toho. 😉 Já ti poize popisuji jak to bohužel vidím já. Kdybych to měla vrátit, tak abych nikomu neublížila, tak bych se dětí raději zřekla. není to jednoduché a dost často brečím do polštáře, že jim tím ubližuji. Možná to ocení až budou dospělý. ale ted to začíná být hodně náročné. 😉
@irenka myslím,že při více dětech brzy po sobě a bez hlídání to musí být mega náročné. A únavné. Já mám tři,ale mezi druhým a třetím je rozdíl skoro 7 let. Takže první dva už jsou samostatnější,člověk už spíš koriguje, řídí organizaci, dohlíží..a má čas na nejmladšího. Ale samozřejmě si dělám čas i na ně samotné,bez benjaminka. Zrovna teď se chystáme spolu na vánoční trhy, bez kočárku. Moje mamka je ze 4 dětí s malým rozdílem. Nevím jaké to přesně bylo když byli malí,ale teď mají krásné vztahy a scházejí se rádi.
@martinka0209 no právě já se bojím toho, že bych byla stejná máma jako ta moje nebo že naopak by trpěl ten mladší nebo je to prostě ve mně z toho dětství, že si říkám k čemu mám sourozence, když se nestýkáme protože si prostě nerozumíme? Máma mi vždy říkala, že mám ségru, protože až tu oni (rodiče) nebudou, tak budeme mít jedna druhou...no nebudeme :( ....a obdivuji ty, kdo zvládají a mají dvě a více dětí ať už po výchovné nebo i finanční stránce
@irenka jajdaaaaaaa... Ja teda se zatím nesetkala ze by nekdo rekl...ze nezvladame a ze jsme si tolik deti nemeli delat 🙂.... Ja uz od pulky zari taky makam a teda na pohodu i bez hlidani.... Deti letos zadna ryma nic tukam tukam takže oook.. A tatka ma docela narocnou praci takže jsem na vse z 99% sama 🙂 ale zvladam v pohode i 3x v tydnu s krouzkama.. 🙂 je to porad dokola ale co se da delat... 🙂
@yildiz To se máš. Mě štvou ted ty nemoci. Děti (3 nejstarší) mají 3x v týdnu trénink, pak mají sbor a ted na Advent je to samý koncert nebo soutěž 😀 Jo muž je taky furt v práci, ale kdybych si ted nemusela brát OČR tak by mi bylo líp i psychicky. A jak jim je blbě, tak samo jdou po sobě, no a já to taky od nich chytla, tak se v tom ted tak plácáme. 😀
Ja teda mám víc kamarádek a známých co mají víc jak dvě děti,než naopak. A s negativními komentáři se nesetkávám. Jedině snad komentují,že mám tři kluky. Ovšem hon za holčičkou nevedu. Manžel má z prvního manželství dceru,takže nejsem úplně růže mezi trním 🙂 celkem tedy máme děti 4, jen se u nás nevyskytují stále všechny.
@andelka v jakým žijete regionu? To snad ani není možný, abyste měla ve svým okolí vic rodin s třemi dětmi než dvouma, nebo jedním. Žijete v ČR? Kolem mě je tedy nejvíc rodin s dvouma detma nebo jedním a plánují druhy. Počítá se i pak nastoupit do stejne prace, když ne stejný místo, tak aspoň stejný obor..
@andelka Jo, přesně... všichni řeší tři kluky. Ale musím říct, že já jsem se setkala i s těmi negativními komentáři na počet dětí, ovšem samozřejmě mimo vesnici tady. Tady jsou 3 děti standard (za mě třeba jižní Morava, kousek od Brna - pro @loylii ). Netvrdím, že tu nejsou rodiny se dvěma dětmi, ale podstatně víc mi přijde, že tu má alespoň 3 nebo 4, jedináček zcela výjimečně...
@loylii Nástup na stejnou práci není samozřejmostí. Mně třeba skončila smlouva na dobu určitou. Navíc s dítětem, se kterým musím být doma, se do oboru, kde jsem pracovala (pokud pominu přivydělávání si překlady), vrátit nemůžu. A vím o více maminkách, které s dětmi potřebují změnu kariéry (z různých důvodů). Myslím, že to je všechno dost individuální - počet dětí, práce, možnosti... každý/každá to máme jinak.
@loylii je to celá ČR, nemám kamarádky a známé jen z okolí. Ale i tady jsou. A pokud mají náhodou jen 1-2 tak proto,že další už nejde,nebo ze zdravotních důvodů nesmí mít. Bydlím ve velkém městě,mám VŠ. S prací je to různé,ale naopak ty dobře situované rodiny a aktivní mámy mají těch víc dětí. Z těch co znám. Já to třeba nejsem,po poslední RD chci zkusit nový obor,a mezi 2 a 3 dítětem jsem též pracovala úplně mimo původně vystudovaný obor,navíc to bylo na dobu určitou,takže na mě nikde nečekají. Ale kamarádky to mají fakt různě, nedá se to paušalizovat.
@verdos já jsem severní Morava. I v rodině máme většinou 2-4 děti. Jedno má jen ten kdo víc mít nemůže ( zdraví, věk). S ostatním souhlas. Já jsem pracovala na směny. To se třemi fakt nechci,a budu hledat kratší úvazek. Mám i kamarádky,které měly děti v poměrně mladém věku a do zaměstnání skočily až po nich. Jiné pracují částečně třeba od 1 roku dítěte, dvě i plně,střídají se s manželem. Je to opravdu hodně individuální. Každopádně četla jsem,že mezi VŠ začíná být hodně třetích dětí.
Máme také tři děti a až s příchodem tý naší poslední cácorky, mám pocit kompletní rodiny. Přinesla nám do rodiny zklidnění a nadhled. Je pravda, že nemáme mezi dětmi malé věkové rozpětí - syn 21, dcera 15 a nejmladší 4 - jsou to takový tři jedináčci, nejraději mám soboty- syn s kamarády, starší dcera s kámoškou a ta nejmenší mezi nima - hlahol dětí, uvařím kafčo a hodím kopyta nahoru.
Krásně napsané.. děkuji za tenhle článek 👍💕
jo s tou dovolenou to souhlasím, a taky ty nákupy pro více lidí vyjdou jak dovolená na víkend pro dva🙂
Chtěla bych hodit do placu kontroverzní téma - proč jsou v dnešní době tolik odsuzováni (a často ošklivě) rodiče, co se rozhodnou jen pro jedno dítě?
@eldoradoh nemyslím si, ze by byli odsuzovani. Někdo se necítí vůbec na to byt matkou. Někdo má jedno, protože to tak cítí a takových lidi je přeci spousty. V mem okolí nejvíce.. Pak jsou rodiny, kde jsou deti dvě a to mi přijde jako zlata střední cesta😉 a pak rodiny kde jsou 3 a více deti. Takový rodiče, pokud je to třetí ditko plánované mají moji poklonu a musí tomu byt opravdu nakloněni. Musí to byt opravdu sehraný tým, kde tatinek není v praci 12-16h denně, maminka nemá přehnane ambice na “svůj” volný čas atd.. finance, zdraví, energie, vše musí fungovat.
Já chtěla dítě jedno, protože se přiznám, mám se rada, miluju cestování dobrodružný po celým světě, mám rada svou praci v rodinný firmě, rada se starám o sebe, miluju společnost a rada jsem se svým chlapem sama, jen tak na wellnesu, večeři, masáži atd.. a příroda to vyřešila za mě a mám dvojcata😉 ps: dávám to😉 A kdyby se zadarilo ditko jen jedno, jsem taky šťastná. Vic ale než 2 deti s mým životním tempem nezvládnu. Sobecky se přiznám, ze nechci slevit z toho života před materstvim. Tak máme 2x týdne hlídání a deti jsou u babiček i přes noc a víkendy. Zda se, ze všichni jsme šťastný..... 😉 a deti jsou skvělý parťáci..
@eldoradoh možná proto,že mít aspoň dvě a lépe víc dětí je nutné pro přežití národa, pro společnost a tak. Když mají dva jen jedno dítě,tak společnost stárne a národ vymírá. A asi taky že jedno dítě se pojí s tím,že jde o sobectví ( další možnosti jako rodinné problémy, zdravotní se tolik nevnímají)
@andelka pak jsou prave takový rodiny jako je ta vaše a ty rozdíly se dorovnaji🙂 kdyby měli všechny rodiny 3 a více deti, tak národ se rozrůstá a cely svět velkou rychlosti😉)) a ne všichni kdo má jedno dítě, je sobec. Většinou se deti dělají ve dvou lidech a ne vždy je chlap nastaveny jako žena a shodnou se. Třeba je muž starší a má už potomky z prvního manželství, ale chce dopřát nové partnerce také mimco.... víme.....😉
@loylii jasně. Všechno je hodně individuální. Ale je fakt,že mi přijde,že víc dětí teď mívají právě slušně situované rodiny,s vyšším vzděláním..i jsem to četla jako statistický fakt. Ne jako dřív bylo typické,že víc dětí byly v těch sociálně slabších rodinách,nebo věřících. Což mi přijde fajn.
@andelka vy jste četla jeden článek a budete tu házet moudra, stejne jako ty ostatní lidi od kterých jste to četla..😉 počet deti přece není o vzdělání ne? Ale o to, jak se na to člověk cítí ne? Třeba spousta žen má v srdci místo pro 3 deti, ale z nějakýho důvodu to nejde? A nemyslím teď zdraví. Naopak, lidi s vyšším vzděláním jako jsme my, mají mnohem větší rozhled, více koníčku, zájmu, povinností k ostatním členům rodiny (starost o rodiče) a tak nějak vic o životě přemýšlí.. a proste mají strach jak to vše zvládnout. Navíc studují do 25ti, chtějí praxi, nevzit si za manžela prvního koho potkají atd.. pak se hvězdy potkají, vše je v pořádku, mají první dítě a je jim třeba 30. A třeba ani ty tři deti nestihnou😉 tak už to vydejte s vašim jedním článkem na netu😉))))
@loylii nehazu moudra, diskutuju. A ano,je to statistika, ne hodnocení. Jen debatujeme. Však jsem psala,že někdo na víc dětí,protože prostě nemá možnost. To že stoupl poměr vs žen,které mají víc než dvě děti je fakt,ale rozhodně neřeším proč to tak je, důvodů bude jistě víc. Ano,zrovna já jsem do 26 studovala. A někdo skončil v 19 a dítě má jedno. Je to individuální. Však proč ne.
Četla jsem toho víc, ale nevím proč bych měla něco vydávat,jen diskutuju. Klid.
*že někdo nemá víc dětí
@miki19 trochu jsem se bála, když jsem četla komentáře, že budu skoro jediná, kdo nebyl že sourozencu nadšený. Měla jsem to podobně. Jsem nejstarší. Prostřední 3,5 mladší a poslední o 12 let. Od malička na mne nebyl čas, mamka šla brzo do práce, hlídala mě babička u které jsme bydleli (ale umřela, jak se narodila ta prostřední). Takže starosti o miminko. Ivanko, už si velká holka, to zvládneš, postarej se, udělej to. Naši oba kuchaři, peněz nula nula nic, dovolené žádné. I když jednou v Tatrách, to byl táta u Českých drah a jeli jsme vlakem. Oblečení jsme dědily po širokém příbuzenstvu. Šikaně se v mém případě vůbec nedivím, měla jsem to jak cejch na čele. Když se narodila nejmladší, tak se mamka složila s nervama a zhruba po roce skončila v nemocnici. Potom říkala, že to bylo s nás (neposlušný), z nevyspání a vyčerpání, z táty (vařil v restauraci, takže klasická nemoc kuchařů a číšníků), z věcného nedostatku peněz. Takže tátu propustili, protože že dne na den zůstal s ročním dítětem doma.nasel si brigádu na odpoledne a večer. A já po příchodu že skoly převzala domácnost a batole a pubertální sestru. Asi jsem si nevedla moc dobře, se sestrami se dnes nestykame. Hlavně ta prostřední to vnímá jako velkou křivdu ode mne a od našich. Pak se mamka vrátila a jako únik z problémů se upnula na tu nejmenší. Situace už se nezlepšila. Když jsem se vdala, tak jsme si postupně našli vztah a teď je to dobré. Kolikrát mamka brečí, že by se zachovala ke mně jinak, když jsem ji jediná zbyla. Ale to nemohla vědět a byla taková situace. Aš ke my s manželem nechtěli děti žádné (on je ze 4 děti a podobně vztahy). Když jsem nechtěně otěhotněla, tak jsem probrecela do pátého měsíce. Dneska bychom tu naši ještěrku nedali, je moc báječná. Ale rozhodně vím, že žádný jiný dítě nechci. Bude sama a my ji můžeme milovat protože je taková báječná a naše a nemusí se o lásku dělit. Omlouvám se za román, nějak mě to téma zasáhlo.
@ivana_sed to je v pořádku..já bych taky psala román, kdybych se tu rozepsala více o svém dětství. My jsme teda na dovolenou jezdili (zpočátku po Čechách pak i k moři-táta měl dvě práce, aby jsme se měli dobře), ale já strádala po psychické stránce tu mámu, když jsem jí potřebovala (obejmutí, slyšet, že mě má ráda atd.), ale prostě po narození mé ségry se vše točilo kolem ní a já byla odstrčená...ve všem. Když jsem chtěla obejmout, tak její slova byla:"prosím tě, jsi tak velká koza, to už se nehodí abych tě objímala" a já na to:"ale Nikolku objímáš pořád!" a a máma:"ano, ale ona je malinká, potřebuje to!"..no jako kdyby to starší dítě nepotřebovalo. Taky jsem byla šikanované dítě ve třídě a když jsem řekla mámě, že mi ve škole ubližují a dělají naschvály, tak její odpověď byla:" No tak si jich nevšímej" nebo "Tak si poraď"....když jsem měla před maturitním plesem, tak jsem se mamky zeptala, kam půjdeme koupit/půjčit šaty a řekla:" no to nevím, kde si chceš na ně vydělat/našetřit!" Samozřejmě jsem si na ně našetřila a trochu vydělala a šla jsem si je koupit sama. Když měla maturák moje sestra, jezdily po různých salónech, měla šaty půjčené za Xtisíc a platila to máma..to nepíšu, ze závisti či žárlivosti...spíše mě mrzelo ten nepoměr a to nebylo jediné...z dětství si taky pamatuji, že měla na návštěvě kamarádku a svěřila se jí, že starší dítě (já) je tak hloupé, že není možné, aby bylo její (bylo mi cca 10let a ten večer jsem usínala se slzami v očích...). Měla jsem totiž problémy s matematikou..těžce jsem zaostávala a až po několika letech mi jeden psycholog zjistil, že jsem diskalkulik (něco jako dyslektik na češtinu)...takže tak
Začni psát komentář...
Naprosto souhlasim. Tez mam 3 deti a bylo to to nejlepsi rozhodnuti. Niceho nelitujeme. 🙂