S kočárkem v MHD: Dodržujte bezpečnostní doporučení při nástupu a výstupu
Cestování s kočárkem je další z disciplín, kterou se musí mámy naučit a ovládat tak dobře, aby v městské džungli dokázaly přežít. Na auta si musíte dělat řidičák, na přepravu vašeho pokladu v pojízdné boudičce vás nikdo nepřipraví.
Nechte si poradit, jaké vychytávky o cestování MHD nasbíraly zkušené spolubrzditelky kočárků na Modrém koníku a co radí maminkám guru hromadné přepravy - Dopravní podnik Hlavního města Prahy na svém webu.
Zásada číslo jedna: Dobrá kolečka!
Většina z maminek má jako první kočárek nějakou dvou/trojkombinaci, což jsou z valné většiny kočáry s obřími koly. Velká výhoda na kostkách, na dlažbách, ale i při nájezdu do dopravního prostředku - zvláště pokud se zaaretují.
Velká kola se málokdy v chodníku zaseknou, kočár péruje, parádně zvládá několikacentimetrový schod z nástupního ostrůvku do tramvaje nebo busu. Dokonce absentuje neskutečně příšerný zvuk klapajících koleček například po zámkové dlažbě, se kterým se setkáte ihned, jak vaše miminko vyroste z hlubokého kočárku a přesedláte na nějaký sportovnější model.
Sportovní korby z kombinovaných kočárků bývají těžké, velké, nepraktické a tak z valné většiny přichází zklamání a následná koupě golfek nebo sporťáku - ty ovšem mívají kola i o polovinu menší a naučit se s nimi jezdit po dlažbách a rozmlácených chodnících chce čas.
Zásady správného cestování MHD
Pokud si nerady říkáte o pomoc s vynesením kočárku do MHD, je fajn si plánovat cestu tak, aby na vaši cestu vyšel nízkopodlažní přepravní prostředek. Bohužel ne vždy a všude je to možné a ne vždy podle jízdního řádu deklarovaná nízká tramvaj opravdu přijede.
Proto se ne vždy zvládnete nalodit bez cizí pomoci. Ze zkušeností maminek z Modrého koníka ale vyplývá, že ochota pomoci s kočárkem je poměrně běžná, takže se nemusíte bát - dost často k vám někdo sám přiskočí, aby vám pomohl.
Ještě před nástupem
Dopravní podnik Hlavního města Prahy na svém webu radí, že se mají maminky přichystat na místo, ze kterého předpokládají, že do tramvaje nebo autobusu budou nastupovat. Vybírejte si vždy dveře, které jsou nástupu kočárku určené - ve starších prostředcích to jsou ty zadní, v nových tramvajích a autobusech zase obvykle ty prostřední. Na těchto místech je prostor dopravního prostředku přizpůsoben zaparkování kočárku tak, aby byl co nejpohodlnější jak pro vás, tak pro ostatní cestující.
Při příjezdu tramvaje či autobusu dejte řidiči najevo, že hodláte nastoupit - někdy postačí oční kontakt a kývnutí, někdy si můžete pomoci zdvihnutím paže. To, že o vás řidič ví, vám dá dostatek času k manévrování, zaparkování i k případnému usednutí ke kočárku.
Jak nastupovat do MHD?
Při nástupu do nízké tramvaje nebo autobusu tam, kde není nástupiště upraveno na stejnou úroveň, je vhodné zaaretovat si přední kolečka, aby se při dotyku s podlahou neprotočila a nástup byl hladký. Do nízkopodlažního vozidla vjeďte kočárkem popředu.
Pokud nastupujete do dopravního prostředku se schody, kočárek vynášejte vždy madlem napřed, nikdy ne popředu. Pokud musíte schody zdolat, požádejte někoho o pomoc - v případě, že se nenachází nikdo, kdo by vám pomohl, nebojte se poprosit řidiče. Jeden ze zvedačů kočárku stojí nahoře v dopravním prostředku a táhne kočárek za madlo, druhý může kočárek uchopit za spodní tyč mezi kolečky či za spodek korbičky - tak docílíte toho, že kočárek bude ve vodorovné poloze a vaše miminko bude v bezpečí.
Jak se správně svézt?
Při jízdě dopravním prostředkem kočárek vždy zabrzděte, ne vždy to ale stačí. Pomoci si můžete ještě držením rukou nebo i nohou, pokud sedíte. Při prudkém zabrzdění mají hlavně lehké kočáry tendenci se převracet, pozor na to také u trojkolových kočárků.
Místo, kde se po dobu jízdy uvelebíte, vybírejte hlavně podle doporučení dopravního prostředku - tedy na vyznačených místech pro kočárky. Zaparkujte tak, aby až budete s kočárkem vyjíždět, jste musela co nejméně manévrovat - nikdy nevíte, kolik lidí ještě nastoupí, zda nepřistoupí další kočárky nebo vozíčkář.
Pokud je to možné, sklopte madlo kočárku, aby co nejméně vyčnívalo do prostoru. I za jízdy se aretace předních koleček vyplatí. Kočárek nebude popojíždět, v zatáčkách se nebude naklánět.
"Já jezdím s kluky hodně vlakem. Když jsem jezdila těhotná s pupkem jak vrata a s golfáčem, kde jsem měla rok a půl starého synka, měla jsem tyhle postřehy: chlapi - pětadvacet až cca pětačtyřicet jen mě viděli, tak zdrhali. Pomáhali povětšinou ženské všeho věku, senioři. V Brně v MHD jak kdy, spíš je narváno a není na kočárek místo. Začala jsem nosit v šátku, nebavilo mě se kohokoli doprošovat."
Jsme na konci cesty! Jak na výstup?
Před plánovaným výstupem a příjezdem do zastávky dejte řidiči znamení, že se s kočárkem chystáte vystoupit. V některých prostředcích je na to určené tlačítko s obrázkem kočárku. V drtivé většině se dodržuje pravidlo, že dvakrát rychle stisknete tlačítko “znamení k řidiči”.
Při výstupu by mělo být pravidlem, že se v dopravním prostředku otočíte zády ke dveřím a s kočárkem vystoupíte pozadu. Zejména ve více naplněných soupravách je proto opravdu dobré se nasměrovat už při nástupu.
"U nás v České Lípě je MHD výhradně o řidičích. Když je v pohodě, tak zastaví tak, že z chodníku krásně najedu rovnou do busu, vezme i víc kočárků a cestování je pohoda. Když je to nějaký morous, tak najede tak, že při nastupování malého skoro vyklopím, má řeči, že špatně stojím a překážím a nebo třeba nevezme víc jak jeden kočárek, a to je pak cesta za trest.
Jsme malé město, takže už maminky ví, který řidič je který a jak bude cesta probíhat. Ale jinak všeobecně máme nízkopodlažní busy s dostatkem místa, dopravu zdarma pro doprovod s kočárkem. Pomoc od lidí je také jak kdy. Cesta vlakem je vždy příjemnější. Vždy někdo pomůže, průvodčí jsou úžasní."
Metro - samostatná kapitola v cestování MHD
Na delší či rychlejší trasy je občas nutné využít po Praze metro. Bohužel, ne všechny stanice jsou vybaveny takovým přístupem, který vám umožní se svézt s kočárkem metrem bez pomoci dalších lidí.
Přístupnost stanic metra pro cestující s kočárky je dostupná ve schématu metra. U každé stanice je uváděn přístup s nejmenší fyzickou náročností (tzn. v pořadí: výtahy – eskalátory – pevná schodiště). Určitě vám pomůže, když si takovou cestu naplánujete z domova pomocí informací na stránkách dopravního podniku.
Po pevných schodištích si musíte říct o pomoc. Kočárek neste tak, že jeden ho drží za madlo, druhý za zadní část. Druhou variantou je nošení z boku - každý z přenášejících drží kočárek na jedné straně, tím zajišťuje stabilitu a pohodlí pro miminko uvnitř.
Při jízdě po eskalátorech bude určitě také jistější, když kočárek budete převážet ve dvou. Spodní cestující drží kočárek zeshora, druhý ho zespoda jistí. To platí při jízdě nahoru i dolů.
V soupravě metra dovoluje řád MHD přepravovat na kterémkoli místě. Na každé plošině, tedy místa, kam se dá zajet, se však může převážet jen jeden kočárek. V hodně vytížených spojích či na cestách přímo po centru, kdy je obsazenost každé soupravy velmi vysoká v jakoukoliv denní hodinu, je nejvýhodnější nastoupit do prvního nebo posledního vagonu metra. Zde jsou místa určená pro vozíčkáře nebo pro nouzový východ ze soupravy a je zde nejvíce prostoru.
Kočárek jako nákupní taška
Pokud využíváte přepravu pomocí hromadné dopravy často, je dobré tomu přizpůsobit výbavu. Pokud chodíte pešky nakupovat nebo si hrát, určitě vám pomůže mnoho vychytávek, kterými lze kočárek vylepšit k vaší maximální pohodlnosti.
Kapitolou sama pro sebe jsou přebalovací tašky na kočárky. Na hluboké velké kočárky jich je nepřeberné množství, dle vkusu a cenové relace každé z maminek. Úžasná věc, pokud chodíte nakupovat pěšky, je taška ze síťoviny, která se suchými zipy připne na konstrukci a madla kočárku - vejde se do ní spoustu věcí.
Super vychytávky jsou taky různé háčky, které se na kočárek připevní. Díky nim vyrobíte z jakékoli kabelky kabelku na kočárek, nebo k nim připnete tašky.
Aby cesta děti bavila
Jednou ze součástí přepravy MHD je fakt, že ne všechny děti jsou z půlhodinové jízdy tramvají nadšené. Některým dětem pomáhá, pokud vidí ven. Krabičky s křupkami, ovocnými kapsičkami a sušenkami je možná to, co děti také zabaví. U starších dětí pak tohle všechno přemůže pozorování a povídání si o tom, co se děje za okny projíždějícího prostředku - v této fázi už jste za vodou, bude trvat opravdu dlouho.
Uživatelka Modrého koníka netyka popisuje stav příměstské dopravy: "Já kolikrát radši jedu dopravou než autem. Tam to malý nesnáší, jak musí být připoutaný. Teda nejlepší je za nás vlak. Jezdíme s ním do Prahy. Kočárek necháme v určeném místě a procházíme se po vlaku. V autobuse zvládáme max. hodinu. Tam se přece jenom musí sedět na místě.
Jinak vždycky jsem měla kliku na ochotné lidi, co mi s kočárkem pomohli. Teď s golfáčem si ho urvu případně i sama. Jo a ještě naše zábava při cestování je jídlo. Takže já vždycky s sebou nabalím krabičky - s křupkami, nakrájeným ovocem, zeleninou - a s tím pak cestujeme. Hračky se mi moc neosvědčily, většinou je chtěl někam házet. Snad jenom pohyblivá knížka od Svojtky na chvíli zabaví."
Nebojte se cestování s kočárkem, trénujte, vyrážejte často. Neostýchejte se říct si o pomoc a vždy zachovejte klid - pořád lepší přejet zastávku nebo nechat spoj ujet, než ve stresu manévrovat s kočárkem sama do schodů - vždy myslete hlavně na pohodlí nejmenšího přepravovaného uvnitř kočárku.
Zdroj:
dpp.cz
Doporučujeme
Děkuji za článek. Zjistila jsem, že to, co pro mě je samozřejmostí, mnoho maminek nepochopí ani s druhým dítětem. Vídám většinu maminek nastupovat obráceně a nejednou jsem se setkala s tím, že chtějí pomoc při nastupování do vysokého autobusu a najedou k autobusu předem.Už jsem i uvažovala, že by bylo vhodné umístit ke dveřím autobusu nějaký obrázek, jak se má s kočárkem nastupovat. Také jsem ráda když mi s kočárkem někdo pomůže, když je potřeba, ale člověk by neměl pomoc zneužívat, nebo jí požadovat v situacích, kdy to není potřeba. Říkat si o vynesení z nízkopodlažního autobusu jen pro to, že maminka nastoupila obráceně není v pořádku.
Nelibi se mi, ze zminujete v casti prepravy samotne hlavne sklopeni madla a postavit se tak, aby se mi dobre vyjizdelo, ale uplne jste zapomnela zminit to nejdulezitejsi, a to, ze kocarek ma stat podelne se stenou, a ne naopak, jak to vetsinou v MHD vidim! Zvlast, kdyz bez mrknuti oka zminujete, jak snadno se kocarky prevraci. Logicky kdyz kocarek postavim (podle toho jak mam otocenou korbu a jak je v ni stare dite) po nebo proti smeru jizdy, tak se mi pri brzdeni kocarek nejspis neprevrhne, zato kdyz ho mam postaveny bokem ke smeru jizdy, jen si to o prevrzeni rika.
Jinak moc pekny clanek, ocenuji. Kez bych mela moznost si ho precist pred tim, nez jsem se musela naucit v MHD jezdit, nastesti jsem vetsinu casu dite nosila, tak jsem to az tolik nepotrebovala, ale nektere jizdy MHD s kocarkem byly primo ocistec.
Za mne kupa rad "zbytečných", asi proto, že už jsem ostřílený mazák 🙂. Bohužel, v Liberci, kde jezdím hlavně tramvajemi, vidím neochotu i na straně řidičů - většinou čekají, jestli mi pomůže někdo z cestujících a když ne, zda to zvládnu sama. Když jsem se jednou při výstupu zasekla mezi dveřmi a chodníkem, protože u zadních dveří je tramvaj zkosená a je tam mnohem větší "díra", řidič na mne netrpělivě zvonil zvonkem. A to bylo na konečné, nikdo jiný tam nebyl, žádná jiná tramvaj mu na záda nefuněla - kdyby raději vylezl ven a pomohl mi... Proto, když jezdím sama a přijede vysoká tramvaj, většinou nastupuji prostředními dveřmi, které jsou rovné a líp se do nich najíždí, ačkoli většina řidičů má pak tendenci na mne začít křičet, že místo pro kočárky je vzadu. Ano, já vím, a taky si tam přejedu, ale bez pomoci zadními dveřmi nemám šanci nastoupit...
Když jsem cestovala v Praze, naopak jsem se setkala s obrovskou ochotnou cestujících, pomáhali mladí lidé i cizinci - u nás většinou dělají lidé mrtvého brouka a pokud někdo pomáhá, ve většině případů to jsou ženské - kolikrát samy s kočárkem...
:D já mám z Prahy takových historek o cestování MHD :D ze by to vydalo na knížku, dobré i špatné zkusenosti, dokonce i podání stížnosti dopravnímu podniku po hadce s ridičem tramvaje 🙂 ted uz deti bez kocarku a ja mam klid. Kdyz muzu pomaham nicmene, pokud si maminka nenecha vysvetlit ze nastupuje obracene, tak pochopeni nemam.
S kočárkem do města jezdím, jen když opravdu musím, ale i přesto snad nebyla jediná cesta brněnskou MHD, kdy jsem nebyla znechucená chováním ostatních spolucestujících ☹
Nejhorší byla jízda s velkým kočárem, teď mám syna v malém sporťáku, ale i přes to je cestování někdy očistec! K čemu je mi nízkopodlažní spoj, když řidič zastaví kilometr od nástupiště a stejně musím někoho žádat o pomoc... Další věc je, že když má řidič možnost přes zpětná zrcátka vidět do útrob autobusu, proč dovolí nastoupit třetímu kočárku, když už dva ve voze jedou!? Jednak se tam člověk ani nevejde, pokud nejsou všechny kočárky malé, potom maminka stojící uprostřed nemá možnost se kde pořádně chytit a při jízdě vlaje v prostoru zavěšená za jednu ruku za tyčku nad hlavou a o vystupování už raději vůbec nemluvím...
Neochota ostatních cestujících je kapitola sama pro sebe! Pomoc s kočárkem není automatická, dotyčná musí samozřejmě o pomoc požádat, pokud je ovšem koho, že ☹ Běžně se mi stává, že stojím na narvaném nástupišti a jakmile přijíždí prostředek a já zvedám ruku k řidiči, nastávají 2 odlišné situace... 1) okamžitě se kolem mě utvoří liduprázdno, stejně tak i u dveří uvnitř autobusu, který právě zastavil u nástupiště a ti co mě uviděli, okamžitě odcupitali k jiným dveřím a ti co zůstali, dělají, že nevidí neslyší, takže babo pomoz si jak chceš... 2) bez ohledu na to, že stojím připravená nastoupit s kočárkem do vozu, se lidi jako stádo začnou hrnout dovnitř a když se tam posléze dostanu i já, nemám si ani kam stoupnout a když požádám o uvolnění místa pro nás určeného, neochotně uhýbají a ještě po mě hází "xichty" když jim už nadrzo najedu na nohy, protože udělat dva kroky do strany fakt nestačí pro to, abych tam natěsnala kočár a ještě sebe... Fajn, jsem na místě, vůz se rozjíždí a každou další zastávku se masa lidí hrne ven a další dovnitř, něěkteří naprosto nedbají, že mají za zády kočárek s dítětem a když mi za malým div nesednou do kočáru, tak ho alespoň mydlí nákupními taškami a batohy po hlavě ☹
Dojíždím k cílové stanici a opět nastává situace č. 1 nebo 2, jen opačným směrem!
Pokud nemusím, o pomoc si zbytečně neříkám a snažím se vyhledávat nízkopodlažní spoje, ale ne vždy mám čas stát na nástupišti půl hodiny a čekat, obvzláště, když mi v dopoledních hodinách jede vlak domů jednou za 2 hodiny! ale dokáže mě vytočit, když už si o pomoc chci říct a není komu, nebo dotyčný dělá, že mluvím do prázné sedačky, eventuálně má plné ruce nebo bolavá záda a ze sedačky se zvedne stařík o hůlčičce a nabízí mi pomoc sám... kam jsme to dopracovali ☹
@krupka1 přesně tak, v Brně v MHD jedou i na takových těch informačních obrazovkách krátké klipy, jak stát s kočárkem za jízdy, ovšem problém nastává ve chvíli, kdy k vám přistoupí druhý kočárek. I přes to, že je místo určené pro dva kočáry, tak se podle tohoto "návodu" nemají šanci do prostoru takto poskládat a stejně musí stát bokem po směru jízdy...
Kapitola sama o sobe jsou primestske autobusy. Vyjimecne jsem si naplanovala cestu autobusem, ze si se synem udelame super vylet. Byla jsem pripravena na vsechno, jen ne na to, kdyz mi autobusak suse oznamil, ze uz ma dva kocarky a vic vzit nemuze a ze si musim pockat na dalsi autobuse (jel za 30 minut). Ve meste je to pohoda, kdyz dalsi autobus jede co par minut, ale jak podchytit, ze vas vami vybrany autobus vezme, kdyz nekde potrebujete byt na vas, na to jsem neprisla😕
Jooo a ještě cestování vlakem - když jsem potřebovala jet do Ústí nad Labem, kam od nás jezdí přímý spoj, tak ovšem na trati byla obvyklá výluka a přestože vlaky normálně jezdí bezbariérové a mají i ikonu vozíčkáře, od České Lípy do Děčína jely autobusy (což ještě šlo, jeden byl nízkopodlažní) a z Děčína do Ústí klasická rychlíková souprava, kdy první schod byl cca metr nad zemí + kočárek jsem narvala jen do uličky u záchoda, ale zablokovala jsem jím dveře, takže jimi do vagonu neměl šanci nikdo nastoupit ani vystoupit. Když jsem průvodčí říkala, že na netu měli u vlaku ikonu bezbariérovosti, tak argumentovala tím, že ale jen do Lípy. Na dotaz, jak by se tedy vozíčkář měl do Ústí dostat, když ani já neměla šanci nastoupit, už neřekla nic... Tohle je hrozně nedomyšlené, nemluvě o tom, že na nádražích, pokud už je výtah, tak je někde vzadu za kolejištěm a s kočárkem (potažmo vozíčkář) musí člověk celé nádraží objíždět, aby se složitě dostal na svoje nástupiště... toho mi vadilo i v metru v Praze, kde jsou výtahy kolikrát tak skryté, že se vyplatí někoho poprosit a tahat kočár po schodech... I tohle jsou důvody, proč většinou chodím pěšky (díkybohu bydlíme maximálně 20 minut pěší chůze od centra města, kde je vše, co potřebujeme), ale čekáme třetí, a to už bude masakr, takže se hromadným dopravním prostředkům nevyhneme... Tak snad budeme narážet jen na ochotné spolucestující 🙂.
ja jsem za celou dobu jezdeni po Brne mela jediny problem a to byly zeny s odrostlejsimi avsak skolou povinnymi detmi, ktere urputne sedavaly na miste vyhrazenem pro kocarky i kdyz byl jinak poloprazdny spoj. Stalo se mi to opakovane. Jinak ani jednou zadna spatna zkusenost, zadne problemy. Lidi mi sami nabizeli pomoc, hlavne muzi, take jsem oslovovala vyhradne muze, protoze zenska s nakupni taskou nema co tahat kocar. Nabizeli se i kdyz byl spoj nizkopodlazni. A pak mam spatnou zkusenost s vozickari, kteri zasadne stoji jinak nez maji a pak se tam k nim ani kocarek nevejde.
Běžně jezdím autobusem s plošinou což je super, ale když jsou schody, tak vždy zažádal o pomoc a to nastupují máslem kočárku od autobusů, a nikdy s tím nebyl problém a taky nevím jak bych své dítko uvedla v nebezpečí
Nedávno jsem jela MHD v Olomouci a překvapilo mě upozornění na tramvaji, že mám mít svolení řidiče k nástupu s kočárkem. To jako proč? Nikoho jsem se neptala. Přijde mi to jako diskriminace.
@petaov Ono i u nás je v přepravním řádu, že s nástupem musí souhlasit řidič vozu. Zřejmě je to proto, že řidič odpovídá za bezpečnost i uvnitř tramvaje / autobusu / trolejbusu, a kdyby tam třeba bylo vícero kočárků nebo narváno, tak má nárok tam kočárek nepustit... Stejně tak, jako "dovoluje" nástup jízdního kola, člověka s lyžemi apod. Mne jednou z tramvaje vykázali, když jsem byla náctiletá, protože jsem v ruce držela kelímek s otevřeným pitím. Jiné vysvětlení mne nenapadá.
@krupka1 presne, chtela jsem reagovat stejne, zaparkovat kocar jinak nez po/proti smeru je nebezpecne. V aute taky nezapášu bezpecnostni sedacku nabok.
@hanulkaha dva kocary se po/proti smeru srovnaji a ani bych to tak tragicky nevidela s tou neochotou lidi, jen je asi dobre nejezdit v te nejvetsi spicce a proste vybirat si spoje nebo zastavky tak, aby se ti cestovalo lip. A resit pomoc az uz neco dojede na zastavku taky neni nejidealnejsi. Neni lepsi si na zastavce "natipovat" pomoc, slusne oslovit s tim, jestli by mohl v pripade potreby pomoct, nabidnout madlo (k manipulaci pro ciziho je jednodussi). Potom podekovat, usmat se.. ono byt uz dopredu nastvana z toho, ze mi nekdo nepomuze nema moc smysl. A ano, su z Brna 😉
Zajimave. Ja mam mimo Prahu casto zkusenost, ze i kdyz se jedna o nizkopodlazni autobus, tak ridici casto zastavi pul metru od nastupniho ostruvku a ani nesnizi autobus. Pak se s nimi dohaduji, protoze v autobusu jezdi duchodci, kteri mi s kocarkem nepomuzou, ze takto vystoupit opravdu nejde (nedosahnete s kocarem na ostruvek a vystoupit na cestu take nejde).
@hanulkaha to neni jenom v Brne, je to temer vsude. A pak manipulovat s kocari, aby clovek pak byl schopen vystoupit, neni idealni. ALE! Porad si rikam, ze aspon se clovek s kocarek do autobusu vejde, horsi by bylo, kdyz specham a musela bych vsechno vyridit peso. Da se, ale zabere to mnohem vice casu.
Nespolíhat na to, že k vám "pomahači" sami ochotně přiskočí - to se fakt nestává. Musíte se naučit si sama slušně říct o pomoc. Pomahači vždycky nastavte madlo! Ikdyby to mělo znamenat trochu manévrování a pro vás méně pohodlí při nástupu a výstupu - vy svůj kočárek znáte, ale ochotný cizí člověk nemá čas vymýšlet, za co podvozek chytit a taky si může za chvíli v duchu pěkně nadávat, když si od kola zašpiní oblečení, vnoří obličej do boudičky nebo schytá kopanec od rozverného dítěte. Ve voze je nutné stát tak, aby bylo kudy projít - sklopení madla je samozřejmostí. Pokud přistoupí další kočárek, je potřeba se posunout, případně pootočit a netvářit se, že "já jsem nastoupila první, tak jsem tu královna". 🙂 Vždycky je lepší jezdit hromadnou dopravou mimo špičky - je to možné a hlavně ohleduplné k ostatním.
Na druhou stranu je potřeba eliminovat cestující, kteří si pletou kočár s madlem vozu - bez skurpulí se chytnu za boudu nebo madlo. (Jedná se hlavně o spoluobčany vyššího a vysokého věku.) Vždycky pomůže upozornění, že toto není stabilní držadlo a v případě problému spadnou všichni.
Jezdím MHD v Praze. Jelikož do metra se u nás nedostanu, není tam ani výtah ani jezdící schody, nýbrž statické, tak jezdím nejvíce tramvají, občas autobusem. V Praze je to skutečně snažší díky tomu, že není moc místa ,a tak autobusy většinou prostě musí najet až k chodníku, aby mohla auta kolem nich projet. Co se týče pomoci z okolí - nerada obtěžuji, vybírám nízkopodlažní spoje, když není zbytí, vždy (!) se najde někdo ochotný, mnohdy nejeden, a většinou muž, a to mladší i starší. Více mě umí rozladit matky či babičky, které s kočárkem zaberou místo pro tři kočárky. Někdy nás jede v tramvaji i šest kočárků (!), což je ale možné jen když nezabíráme zbytečně moc místa. Těch pár zastávek se skutečně dá jet bezpečně i s kočárkem postaveným kolmo ke stěně. Nicméně mnohé ženy vůbec neřeší, že nejsou samy a zaberou s kočárkem tolik místa, že další kočárek už prostě stojí u dveří a brání lidem nastupovat nebo vystupovat, a ještě situaci zcela ignorují, většinou mají mobil v ruce...jak jinak. Ale to je už jiná kapitola - ostatní ženy... co rychle zapomínají, co se má a nemá, takže mi pak miminko často vzbudily svým chováním.
Přeju všem šťastnou cestu! 🙂
Nj,ale to jde tam,kde jede sem tam nekdo. V plnych busech maji lidi kecy, ze zabirame i tak dve mista,kdyz stojime s kocarky vedle sebe misto podelne. Vedle se vejdou i 4 kicarky, podelne max dva. To bych uz rovnou kocar nechala doma, by me skoro nikdy ridic nevzal.
Co se pomoci tyka,paradoxne michteji nejvic pomahat u nizkych busu, u vysokych sem tam nekdo sam od sebe. Ale ja mam lehke valco a kdyz vidim vysoky bus,tak kicar slozim,mlade vezmu za ruku a je to. Stejne ma vetsina lidi sluchatka nebo mobil v ruce...
Vetsina uz byla napsana, ale doplnila bych bezpecnost pri jizde. Sedte a nebo stujte u kocarku tak, at vam v pripade prudsiho zastaveni nebo zrychleni autobusu nesedne nejaky nemotorny duchodce do kocarku na dite. Malem se mi to stalo, takze tehotna v 7mesici jsem jednou rukou drzela sebe, nohou kocarek a druhou rukou duchodce aby mi nerozsedl dceru, jen proto, ze se ridic brzo rozjel a navic si pan nechtel ani sednout i kdyz byl o 2 holich. Vynadala jsem mu, ale on i s pani absolutne nechapali proc vyšiluji, kdyz se vlastne nic nestalo. A bez komentare byl pan cca 35 let na sedadle nade mnou, ne ze by mi pomohl ho podrzet aby do kocarku nesedl, to radeji cumel z okna a delal neviditelneho. Takze kocarek vzdy branim vlastnim telem.
@verunka_korunka jo to je dobrá poznámka. Já u kočárku až na výjimky vždy stojím, protože už jsem byla účastna nějakých nehod a nehodlám riskovat víc, než je nutno. Lidi, co “brblají”, moc nestojí za hlubší úvahy. Známe to, stačí blbec v práci, a pak už se neuvažuje racionálně o nočen a vadí kdekdo. S hlupákem člověk taky moc nepořídí. Dnes na úřadu paní zdvihla obočí až k nebesům, že řeším parkovací kartu jen 10 dní před koncem. Že je zapotřebí to a ono a to a ono trvá dvacet dní. Když skončila, oznámila jsem ji (mile), že mi to je jedno, protože auto je přes léto na chalupě, tak mě to prostě nepálí, ale že samozřejmě chápu. No a vyřízení včetně dalšího “problému” bylo během 7 minut hotový a ještě mi “odpustila” správní poplatek. Prostě “Kráva na parkovišti” (to je kniha). S dětma v MHD je takový přístup téměř nutnost, viďte 🙂. A co teprve, když se dítko rozhodne, že už prostě nechce a začne ječet. Stalo se mi to jen jednou, naštěstil, ale i tak bych se k dítěti nejraději nehlásila 🙂 ale seděla mi na klíně... asi by mi nevěřili, že to není moje dítě 🙂. Prostě je nás hodně a musíme se naučit být více splachovací a méně vztahovační. Většinou jde jen o toho druhého, že je naštvanej na sebe, na celý svět, a my jsme mu ukradený, jen se mu hodí situace. Ale my máme hojivý lék s sebou! Nebo s vámi hned nepohne, když se na vás dítko láskyplně usměje, řekne maminko a pohladí vás?
Začni psát komentář...
Moc pěkně napsaný článek. Bohužel realita už nepočítá s lidmi co dělají že nevidí a jsou to ignoranti. Pravidelně se mi při cestovní s kočárkem stává, že lidé sedí v místě které je vyhrazené pro kočárky. Když mě vidí, dělají jakoby nic. Když řeknu "s dovolením", někdy neochotně vstanou a někdy jen posunou nohy a koukají jak kdybych po nich chtěla poslední výplatu. Když je to důchodce s berlema, tak to ještě chápu. Ale jinak mě tohle fakt dokáže vytočit. Oni si můžou v tom MHD sednout kamkoliv, ale kočárek má jen jedno vyhrazené místo. A přitom jde o bezpečí dětí 🤔