6 bodů našeho kontaktního rodičovství
Dokud jsem neměla děti, moc jsem o výchově nepřemýšlela. Brala jsem jako samozřejmost to, v čem jsem vyrostla.
Že miminko spí v postýlce, vozí se v kočárku, usíná samo, nechává se "vyřvat"... Že děti jsou malá hloupá stvoření, která nic neví a snad ani nemají svou vůli, natož názor. A tak rodiče za ně vše rozhodují a prostě mají pravdu. A že děti přece musí poslouchat. Že je normální být v roce bez plen, v roce a půl mluvit a ve 2 letech povídat básničky. Že ve škole se vzorně sedí, poslouchá a nevyrušuje a kdo dělá něco jiného, zlobí a je špatný. A že je samozřejmé mít samé jedničky.
Když se nám mělo narodit naše první dítě, nedalo mi to, abych si nepořídila nějaké ty "chytré" knihy. Když jsem četla, co prožívá narozené miminko, které je po porodu oddělené od své maminky, jak strašnou fyzickou bolest zažívá, jak se cítí samo a nešťastné, když nikdo nereaguje na jeho pláč a potřeby, brečela jsem. Bylo mi jasné, že tohle své dítě nikdy nenechám zažít. A když jsem se dočetla, že je přirozené, aby miminko bylo neustále v kontaktu s maminkou (tatínkem), že v minulosti spalo s rodiči v jedné posteli, že očekává, že bude středobodem světa rodičů, věděla jsem, že jsem našla, co jsem hledala. Znělo to všechno tak logicky. Nebylo o čem pochybovat. Nechápala jsem, že se tak nechovají ke svým dětem všichni rodiče. Copak oni o tom neví? Oni to snad nečetli?
“Kontaktní rodičovství” tedy byla naše jednoznačná volba. Moje děti byla spokojená a usměvavá miminka, která v podstatě nikdy neplakala. A teď, když jim je 3,5 a 2 roky, jsou to spokojená a usměvavá batolata, která objevují svět. Zároveň na nich pozoruji další vlastnosti a výhody, které (jsem přesvědčená) získávají díky kontaktnímu rodičovství - jsou vnímavé, obratné, starostlivé, ohleduplné, soucitné, mazlivé, zvědavé, umí se přizpůsobit, jsou sebejisté.
A co že to ve výchově našich dětí děláme? Používáme těchto 6 prostředků kontaktního rodičovství:
1. Bonding aneb vazba po porodu
Bonding se praktikuje v prvních chvílích po narození dítěte. Jsou to chvíle, které spolu stráví rodiče a dítě společně. Po velké fyzické i emocionální námaze máte konečně své děťátko v náručí. Kontaktní vztah začíná v průběhu těhotenství a po narození přerůstá v lásku, která zajišťuje, že se dítěti dostane dostatečné péče a ochrany potřebné k tomu, aby přežilo ve zdraví.*
Když se mé děti narodily a porodní asistentka mi je okamžitě položila na mé břicho, přikryla nás a nechala v klidu a o samotě, byl to nádherný a silný zážitek. Přestala jsem cítit jakoukoliv únavu a vyčerpanost. Cítila jsem jen obrovské štěstí. Dívala jsem se na své děti a okamžitě jsem se zamilovala.
2. Kojení
Kojení je skvělý způsob, jak poznat dítě. Vy pozorujete své dítě a dítě, když pije z prsu, kouká na vás. Při kojení se mimo jiné skvěle naučíte číst signály svého dítěte. Naučíte se být flexibilní, rozpoznat řeč těla a mimiku svého dítěte a reagovat na ni. Kojící matky také se svými dětmi více soucítí.*
Poprvé se děti přisály ihned po narození, když mi byly položeny na břicho. Bylo tak dojemné sledovat, jak se plazí k bradavce a jak se poprvé přisají. Začátek kojení sice trochu bolel, no možná trochu víc. Asi týden jsem cítila obrovskou bolest až v zádech, ale pak už to šlo samo. Ten pocit blízkosti a propojení je nepopsatelný. Když jsem přestala po roce syna kojit, obrečela jsem to.
3. Nošení dětí
Nošení děti uklidňuje. Děti méně pláčou a tráví více času ve stavu bdělé pozornosti, což je rozpoložení, v němž se děti učí nejvíce o svém prostředí. Maminky, které své děti nosí jsou zároveň vůči nim vnímavější.*
Hezký šátek s návodem jsem si pořídila ještě před narozením dětí. První úvazy byly trochu komplikované a potřebovala jsem asistenci manžela, ale po pár dnech jsem to začala zvládat sama. A nosila jsem, co to šlo. Doma, venku. Dětem se to líbilo, byly spokojené a neplakaly. Mnohem lépe mohly objevovat svět. Já měla volné obě ruce, takže jsem zvládla i “něco udělat” (ale fakt jenom něco 🙂) A hlavně, byli jsme pořád spolu.
4. Společné spaní
Většina dětí lépe spí, když jsou blízko rodičů. Děti se cítí příjemně a bezpečně. Pro matky je zároveň jednodušší dítě nakojit, když ho mají hned vedle sebe.*
U nás doma spíme všichni v jedné posteli. Dokud jsem kojila, bylo to pohodlné i proto, že jsem nemusela vstávat z postele. Prostě jsem se nadzvedla, opřela o polštář, vzala miminko do ruky a přiložila k prsu. Někdy jsme společně u kojení i usnuli. Když dnes mají děti “noční můry”, stačí je pohladit, promluvit na ně a zase klidně spí. Spánek s našimi dětmi bych dobrovolně nevyměnila za nic na světě! Když večer uléhám a mám každého z jedné strany, oni se ke mě přitulí, je to jeden z nejkrásnějších momentů každého dne 🙂
5. Důvěra v pláč dítěte
Pláč je komunikační prostředek dítěte. Když pláče, sděluje nám, že něco potřebuje. Čím citlivěji reagujete, tím více se dítě naučí důvěřovat vám a svým schopnostem komunikovat.*
Když jsem slyšla svoje děti plakat, rvalo mi to srdce. Proto jsem dělala vše pro to, aby neplakaly. A víte co? Dařilo se to. Naše děti jako miminka v podstatě vůbec neplakaly. Neměly k tomu totiž důvod. A já byla spokojená stejně jako ony 🙂. Jsem šťastná, že jsem si nenechala namluvit, že se dítě snaží pláčem se mnou manipulovat a nenechávala ho vyplakat.
6. Vyrovaný osobní a rodinný život, vymezování hranic
Péče o miminko je fyzicky i psychicky velmi náročná. A dítě potřebuje nejen šťastnou a odpočatou matku, ale také dva vnímavé a spolupracující rodiče. Je důležité nezapomínat tedy na sebe ani na svého partnera. A také si říkat o pomoc.*
Bydlíme daleko od babiček a dědečků a jsme tedy na výchovu našich dětí sami. Naštěstí mám skvělého manžela, který mi po celou dobu hodně pomáhá. Když byly děti novorozenci, převzal péči o domácnost. Dokonce mi nosil snídani do postele. Když přijede z práce, děti se mu “pověsí” na krk a já mám chvilku klid. O víkendu mě ráno nechá dospat. A čas od času si vezme v sobotu děti a já můžu mít pár hodin jen pro sebe. A spolu jsme, když děti konečně usnou. Přiznávám. Moc toužím po tom vyrazit se svým mužem do restaurace. Jen sami dva. Bez dětí. Pak si zajít třeba do kina nebo na procházku. No, však ono to taky přijde 🙂.
+ 1 poznání závěrem
Taky znáte chytré nevyžádané rady typu: “Nech ho vybrečet.” “Musíš ho kojit pravidelně.” “Nenos ji, rozmazlíš ji.” “Budeš toho litovat.” “Cože, ty ještě kojíš?”
Když se narodilo naše první dítě a začaly se u nás střídat návštěvy, od všech jsem slyšela to stejné. Že ho rozmazlím, protože ho moc chovám, prý ať ho položím do postýlky. Že ho nemůžu kojit každou hodinu. Ať ho nechám brečet, prý mu to posílí plíce. A mnoho dalšího. Vysvětlování nemělo cenu. Všechny ty maminky, babičky, tetičky mají přece mnohem víc zkušeností. Ony, na rozdíl ode mne, už své děti vychovaly. A přesně podle svých rad. Tak hlavně ať jim nic nevysvětluju. Prý takové nesmysly. To ta dnešní doba.
Jsem ráda, že jsem to zvládla a že jsem jim nepodlehla. Vyplatilo se mi důvěřovat vlastnímu rodičovskému instinktu a potřebám svých dětí. Někdy to bylo a stále je těžké. Ale nenechala a nenechávám se zviklat a dělám si to po svém. Tak jak to vyhovuje nám a našim dětem. Přiznávám, měla jsem a mám v tomto ohledu jednu výhodu. Bydlíme totiž od všech dostatečně daleko a tak jsem si mohla a můžu své děti vychovávat po svém a nikdo nemá moc velkou šanci mi do toho mluvit.
A co vy? Jste taky kontaktní?
*William Sears, Martha Searsová. Kontaktní rodičovství, Argo 2012
U nás bohužel bonding neproběhl a malá byla na oddělení beze mě asi 5 dby jdy jsem každé 3 hodiny do házela, stejně tak s námi nespala od mala v posteli, ale až cca od roku a půl. Střídala jsem kočárek se šátkem. Kojila jsem tak nějak intuitivně. Vyplakat jsem ji ale nenechala snad nikdy, hodně jsme se mazlil, a mazkime do teď. Mám úžasné citlivou a hodnou holku. Je samostatná, ale ráda se mnou i s tatínkem, ale nemá problém tajit si na 3 hodky do miniskolky nebi strávit den u babiček. Tak nějak všeho s mírou a snad ju ta báječná povaha vydrží
Taky jsem o tom dopředu nic nečetla, všechno jsem dělala, aby byla malá co nejspokojenější a teď zjišťuju, že to je kontaktní rodičovství. Bonding po porodu jsme měli luxusní, kojení jsme rozjeli bez problémů, spí s náma v posteli... Akorát teď (11m) začíná být vzteklá, chce něco co nesmí a když jí to nedám tak začne vyvádět, tak tam moc nevím, co s tím, snažím se jí rozpýlit jinou hračkou, pochovat, pomazlit, ale ne vždy to zabere a vysvětlit si nic nenechá...
@olsett Mě se osvědčilo dávat dětem možnosti na výběr. Např. nechtěli si jít mýt ruce, tak jsem se zeptala, chceš si umýt ruce v kuchyni nebo v koupelně, hned si vybrali a bylo po pláči a vzteku. A tenhle princip mi fungoval de facto na vše. Zkuste 🙂
Myslím, že pokud je maminka chápající a citlivá, tak tyto rady nepotřebuje, jelikož všechny věci, které vyhovují jí a miminku jsou přirozené a dělá je intuitivně. Pokud je člověk jiná povaha, tak ani tyto "chytré" knížky nic nezmůžou , protože se stejně projeví vrozená výchova - ne to naučené a vyčtené. Pokud chcete něco dělat jinak, musíte se změnit jako člověk.
Musím říci, že už mi to nálepkování všude okolo začíná vadit - mimčo jsem nosila a nepřipadám si jako nosnice a nemusím to pořád nikde propagovat a vychvalovat jako nejlepší možnou možnost - co jsou ty maminky ostatní, co mají miminka v kočárku - jsou snad méněcenné?
S malou se mazíme neustále, spí s námi, byla kojená pomalu do dvou let...no a co??? Je to tak, protože nám to tak vyhovovalo a nepřipadám si jako nějaká kontaktní supermatka. Nepohlížím na ostatní, co to tak nemají svrchu, jako na někoho, kdo nedělá to nejlepší pro své dítě. Asi se pomalu zapomíná na to, že každé dítě je různé--od přírody!, takže pokud máte třeba uplakané miminko, tak to snad neznamená, že jste špatná maminka a dostatečně nepraktikujete kontaktní rodičovství...
Článek je moc pěkný, ale trochu tam chybí např. pokud bonding není možný ze zdravotních důvodů, tak to nevadí. Můžete pak klokánkovat až bude vhodná doba a o to víc si to pak užijete, protože jste se na to těšili déle. 🙂
Jinak to totiž u citlivějších povah, jako jsem já, může vyvolat až pocit marnosti a zoufalství, který se znásobí poporodní depresí. Žena má pak pocit už od začátku, že je špatná, jen protože nemohla zažít poporodním bondingem...což je samozřejmě nesmysl 😀, no ale než se přes to přenese, taky to chvilku trvá...
Já bych namísto toho dala prostě klokánkování 😉, je příjemné i dva týdny po narození dítěte. Zase už chápu, proč pro maminky s nedonošenými dětmi vznikají publikace zvlášť...
@knoflice klolankovani bych to nenazvala. Pod tim pojmem si predstavim neergo nositko typu chicco a babybjorn a mam husinu...matka se ma ridit svym instinktem a ne knizkama. Zadna kniha neni universalnim navodem na vychovu ditete, protoze kazde dite je jine. Co plati u jednoho nemusi platit u druheho. Plno matek je na dite samo, protoze je muzskej opustil, ale taky nemusel a je treba porad v praci. Nenechat dite ani jednou nezabrecet je peknej nesmysl. Zadna matka nema rada, kdyz mimi place, ale krom mimi je taky spoustu donacich cinnosti i vztahujicich se k miminku a ty vykonavat musi. Pak prichazi obdobi separacni uzkosti vzdoru a to je pak teprve tzv. na masli. Zapomina se, ze na matce to vsechno stoji a pada. Kdyz nebude spokojena a odpocata matka, nebude ani to dite. A miluju noseni, resim BF a kojila jsem malou do deseti mesicu dokud jsem mela cim... male jsou dva roky ja 32 tt a stale sem tam malou poponasim, kdyz je treba...
@macluc Dobrý den, myslím, že byste si měla ověřit, co to znamená KLOKÁNKOVÁNÍ
a pak se teprve pustit do kritiky !!! Není důležité, co si pod tím představujete Vy, ale co je to doopravdy.
„Klokánkování neboli Kangaroo Mother Care je metoda, která přibližuje matku i otce k jejich nezralému dítěti, a to doslova ‚kůže na kůži‘,“ přibližuje MUDr. Vokurková.
O klokánkování se můžete dočíst:
http://www.maminka.cz/clanek/klokankovani---zaz...
https://cs.wikipedia.org/wiki/Klokánkování
https://www.modrykonik.cz/klokankovani/
a určitě i z jiných zdrojů.
Myslím si, že to že máte Vy osobně nějaký psychický problém můžete ventilovat jinde...
@knoflice já mám psychický problém a kde ? Napsala jsem jen svůj názor. Ale koukám, že se to tady nenosí. Pod pojmem klokánkování si to představit může i jakákoliv matka a nejen já. Pak si to může vyložit tak, že klokanka je fajn věc a půjde si jí koupit do krámu víme... ve skupince se s tím běžně setkáváme, když vysvětlujeme rozdíl mezi ergo a neergo způsobem nošení.... a ad kontaktní rodičovství - nic proti němu nemám, jen tyhle články jsou napsány dosti nešťastně a to tak, že pak některé matky mají pocit, že pokud jim dítě zapláče, protože to nezvládají, mají pak pocit, že jsou špatné matky..v tom jsou tyhle články špatné... a myslete si vy co chcete...a že je každé dítě jiné a na každé platí něco jiného o tom snad není pochyb ne...
@macluc Jo to už je rozumnější komentář k věci. 🙂
Pokud jiné matky mají pod pojmem klokánkování něco jiného, pak to není moje chyba, že tento výraz používají špatně. Já jsem jasně napsala, co pod tím mám já. Mě se zase nelíbí používání cizích slov v češtině, kor tam, kde české ekvivalenty existují.
Tj. bonding bych nazvala klokánkováním...
Každé dítě je jiné, to je jasné, jsou to naše malé osobnosti. 🙂
Brečení je v pořádku, ale už méně, když si miminko ubrečí kýlu, což se stalo mě, když jsem byla v plenkách, neb moji rodiče se bohužel řídili radou, že se mám nechat vybrečet, než aby zjišťovali příčinu pláče...
Nicméně je jasné, že všeho s mírou...
Každá žena by měla jednat dle své intuice nikoli podle příruček, s tím souhlasím. Zde zase platí... všeho s rozumem 🙂
@konflice - to už je hardcore doby minulý, ale to jsem nikdy nedopustila... a moje máma nechala ségru tak vyřvat, že si taky vybulela tříselnou kýlu... já vím, že pokud pláče víc jak pět minut a když se ten řev stupňuje, že je někde problém a řeším ho... ale myslím si, že v dnešní době už je naštěstí málo maminek, které toto praktikují... a že si do toho taky nenechají od nikoho mluvit... 🙂
A já bonding nezažila (vzpamatovávala jsem se na JIP poté, co jsem díky péči personálu těsně po "porodu" SC zkolabovala); nekojila od samého začátku, protože moje kozy jsou k ničemu a nic neprodukují; vozila a vozím své dítě v kočárku, protože prostě nejsem typ Indiánské babičky a nemyslím si, že uvázat dítě do šátku nebo posadit do nějakého nosítka je pro něj i matku to nejlepší; a občas své dítě nechám i chvilku brečet nebo na něho zařvu, protože nervy mám jen jedny a ruce a nohy jen jeden pár od každého. A víš co? Náš potomek byl to nejusměvavější miminko, jaké nikdo z rodiny ani známých neměl, spal krásně celou noc (ve vlastní posteli) od svých 3 měsíců a od svých 4 měsíců je vždy na dva dny v týdnu u babiček. A kromě toho, že je to vztekloun (holt něco zdědil i po mě no 😂.) je to sluníčko, které se téměř celý den směje, miluje společnost dospělých i dětí a je to spokojené zvědavé batole, stejně jako tvé děti.
Nechci tím říct že kontaktní rodičovství je špatné, ale že se z něj zbytečně dělá věda a spíš než na tom, zda je rodičovství dostatečně "kontaktní", záleží na každé matce a dítěti, jak si nastaví režim a komunikaci, která vyhovuje jim oběma. 😉
Tenhle článek dělá vědu z něčeho, co je naprosto instinktivní a intuitivní a pro koho ne, ten se stejně nebude řídit podobnýma článkama a příručkama typu "jak dlouho už brečí - jé... déle než 5 minut, jdu utěšovat...." Ne všude jsou také muži, kteří převezmou péči o domácnost, třeba pracují jako řidiči, mají noční směny apod. Připadá mi to jako slátanina supermatky, pardon.
Dekuji za clanek. Taky jsem se nenechala zviklat nevyzadanymi radami, ze syna rozmazluju atd. Ted mam doma 27m spokojene dite a ja jsem taky v klidu. Kez by se tento pristup k detem masivne rozsiril. Ale vidim velke pokroky zavtu dobu, co je syn na svete a sleduju to.
Nebudu číst komentáře nade mnou. Na to už jsem docela unavená 🙂 nicméně chci říct, že já žádné "návody na dítě" před porodem nečetla a vybrala jsem si podobnou cestu, ani jsem vlastně nevěděla, že jsem kontaktní rodič 🙂 nikdy jsem nenechala svou dceru vyplakat. Vždy jsem chovala tak dlouho, až to přešlo. Dodnes mě dcery pláč bolí a možná se v tu chvíli víc trápím já. Nošení miluju, i když musím říct, že jsem začala pozdě :( až v jejich třech měsících... Neužila jsem si to maličké klubíčko. 3 měsíce jsem jí měla na rukách 🙂 napravím tento drobný nedostatek už brzy s druhou dcerou 😍 jediné, co mi vrtá hlavou je to, jak se všichni vejdeme do jedné postele, když nemáme postel u stěny 😀 já, manžel, skoro tříletá a miminko? A nohou kočka...? Někdo bude muset u kola ven... Asi ta kočka 🙂
Já jsem taky kontaktní supermatka😀, nebo jsem si to aspoň myslela, dokud bylo jen jedno dítě. Starší syn byl jako miminko dokonalý, nevěděla jsem, jak vlastně brečí, dokud se nezačal čas od času různě zraňovat, přikládala jsem to právě věcem zmiňovaným v článku. U druhatka by taky mělo být všechno ideální, jenže prostě je citlivější a občas řve, někdy i docela dlouho, než zjistím příčinu, ale nakonec to vždycky vyřešíme a nikdy bych ji nenechala brečet dýl, než je nezbytné, pokud např. Ošetřuju staršího.
V tom případě to praktikuju a ani o tom nevím, že se to tak nazývá 😅 a jsem za to ráda. Malej je hodné mimi a myslim si, že je to právě proto, že ho vnímám a věnuji se mu. Je to miláček můj Honzíček 🚼😍
po přečtení článku si přijdu trochu jako špatná matka. měla jsem preeklampsii, takže porod cs, bondinh nebyl možný. zároveň první přisání proběhlo až později. s kojením jsme tři týdny bojovali, až jsem musela s brekem (mým) přejít na sunar. od té doby jsem začala mít spokojené a klidné miminko. skoro nikdy nebrečelo. Teď sama mluví a už má svůj rozum a kolikrát mi poví, že chce jít spát k sobě do postýlky. když chce být u nás, tak je u nás. nosili jsme, ale ona byla spokojená i v kočárku. je vnímavá, bystrá, citlivá a moc šikovná a hodně často se mazlíme. Osud mi to nahrál jinak, ale myslím, že i tak jsme to zvládli dobře.
ps:jediné čeho opravdu lituji a mrzí mne, že jsme neměli, je bonding. musí to být kouzelný zážitek. Ale v dané situaci jsem byla ráda. že vše dopadlo dobře.
Taky jsem kontaktní a nevim o tom 😂Já s oblibou říkám líná.Kojila jsem,protože je to zadarmo,syn spí doteď se mnou,protože kdo má v noci furt vstávat,taky se chci vyspat,nosila jsem,kdo má furt poslouchat ten řev,a jedno pivo večer zařídilo klidnou,vyrovnanou a pohodovou mámu 😂
@martiniquest Ty jo asi má každej jinou představu o pěkným vohozu.
@palacinka_marmeladova Asi jsme na tom podobně! Mluvíš mi z duše, jak kdybych to psala já :D Akorát to nošení...řev vykoupený bolestí zad, námahou a dítě už mi na břiše překáží :D
To je zase vylev supermatky - na to, aby som prisla na to, co robit so svojim dietatom nepotrebujem knihy, robim co mi prirodzene. Nekojim - maly sa neprisaval. Ked spal s nami v posteli, nevyspali sme sa ani jeden, v postielke sa mu na noc paci. Moje dieta je placlive - nevie ho nic zaujat navecer a je unaveny lebo malo spava, tak obcas place z toho, nepomaha ani nosenie ani mojkanie v posteli, ani krmenie, vtedy necham na 2-3 minuty vyplakat, prelozim na druhy bok a on zaspi. Ano, aj ja mam partnera, co s malym pomoha, ale nie kazda moze mat na sebe nonstop zavesene dieta a preto nie je zla matka, aj ked dnes podla supermatiek je zly kazdy kto polozi na 2 minuty placuce dieta do postielky a ide si na zachod.... To ze mate deti co su kludne nemusi byt ani vysledok kontaktneho rodicovstva, my sme ho praktizovat zacali a maly bol nervak.
Nemám ráda tohle dělení výchovy a popravdě mě z pojmu kontaktní rodičovství už trochu bolí hlava. Jen proto že jsem třeba nekojila do samoodstavu nebo že mé dítě spalo samo v posteli jsem nekontaktní? Proč, protože to někde psali? Nedělala bych z toho zlaté tele, hlavně přirozeně. Tím nechci říct, že tyhle body kont.rodičovství jsou špatné, jen si nemyslím, že by byly lepší než jiné způsoby... Každému bych doporučila před porodem nečíst chytrý knížky o výchově, ať si každý přijde na to, co je mu příjemné.
@bekyc mě už jen z toho názvu - kontaktní rodičovství naskakuje husí kůže a podvědomě si představím dite nalepene 24h na mem holem těle.. my s bratrem byli vychováni přísně, vše mělo řad, naši se měli moc radi a měli radi i čas na sebe.. díky tomu jsme vyrůstali v láskyplnem prostředí, s jasne vymezenymi hranicemi a z nás vyrostli cílevědomy lidi, s žádnou absenci citů, a jsme velmi úspěšní. Nás mladší bratricek měl volnou výchovu a taky to díky tomu vypadá! Teď v dospělosti..kontaktní mama u nej byla dost, nějak si to ve vyšším veku víc užívala to mateřství a na tátu už nezbyl takový prostor😅
@ah1234 Název článku popírá veškerou intuici při péči o miminko a při kontaktním rodičovství a tím vlastně popírá sám sebe, skutečně vtipné. Musím ale říci, že mě velmi pobavil. Před lety by mě spíše vyděsil. Také jsme kontaktní rodičovství praktikovali a nemusím vyjmenovávat "6 bodů našeho kontaktního rodičovství" to je jak manuál na dítě, ha ha ha. Přesto dcerka, když se přes den dostatečně nevyspala, a vzbudilo jí vše, i spláchnutí záchodu, promluvení, mytí nádobí v jiné místnosti tak navečer byla neskutečně ukňučená a pak plakala. Nemám nervy nechat ji vyplakat, a dcera je asi geneticky po mě, není prostě klidné dítě, ani můj syn není příliš klidný a není celý den usměvavý, přestože jsme byli velice kontaktní a do 4 let spal s námi v posteli a měl mou nerušenou pozornost a chování celý den, okamžitou pozornost při nespokojenosti, stejně jako dcera. Některé děti jsou klidnější, některé plačtivější, záleží hrozně moc na vrozené povaze dítěte, nemusí to být jen vše získané tím, že ho nechal někdo 5 minut brečet, když měl průjem. Název článku popírá veškerou intuici.
Kontaktni rodicovstvi je prirozene a krasne....
..ovsem pokud se vam narodi kontaktni dite.
Pokud se vam narodi mrnousek ktery proste nechce byt v kocarku,nechce byt v satku ani nositku....nechce s vama spat v posteli,v porodnici sice bonding byl jenze sestra z novorozeneckeho mu chytlu pusu a "nasadila" ho na bradavku aby se prisal...no to ho nastvalo a odmital se kojit.
A ted jako skoro triletak nechce zadne dohody,nehodla navrhovat reseni protoze proste musi byt po jeho a vy si muzete skubnout ploutvi....
To je potom kazdy navod marny 😂
Začni psát komentář...
Taky ocenuju, ze od rodiny bydlime daleko, protote je klid. Ted jsme na navsteve a furt posliucham, jak mimino potrebuje dudlicek (pritom skoro vubec nebreci) a te je vycurana, protoze se chce chovat a vubec je to hrozny, ze se v ty kazajce (satku) nemuze mrskat...