Můžem si za to sami 🤷‍♀️

😁😁😁

Taky, když se chystáte někam na dovolenou, sjíždíte, jaké tam bude počasí? Tak já už s tím asi radši přestanu...🙄 Btw., plán byl, jen tak se potulovat po městě, jíst, relaxovat, nasávat atmosféru, dělat jen to, na co budu mít chuť. Žádné honění se po památkách apod. Takže jsem si i říkala, že kdovíjestli vůbec půjdu do Louvru. No, tak asi půjdu. A možná i víckrát. A asi se i začnu poohlížet po dalších kulturních kratochvílích - pod střechou...😕

Já si tady přiložím polínko k těm zážitkům s parkováním 😁

Že prý až přestanou prudit houbaři, přijdou otužilci. Tak u mě dva v jednom, ale dál prudit nebudu, protože koupačka byla k příležitosti zavření bazénu na zimu. Díkybohu - dala jsem si totiž předsevzetí, že tam vlezu každý den, kdy je otevřený 😖 S houbami možná ještě otravovat budu, protože jsem začala chodit po dlouhé době a strašně si to užívám. A ať mi nikdo netvrdí, že Rakušani houbaří - tohle jsme nasbíraly s Juli za cca. hodinu a o ty houby jsme normálně zakopávaly 😳 A kdo taky milujete muchomůrky?

Rakušany coby řidiče miluju. Člověk nemusí nikdy čekat bůhvíjak dlouho na výjezd z vedlejší, vždycky se najde někdo, kdo ho pustí. Nebo když je úzká silnice, tak se auta hezky vystřídají a pak na sebe máváme jako že děkujeme a smějeme se na sebe. Nicméně dneska jsem se dostala do situace, kdy jsem projížděla ulicí, kam se kvůli zaparkovaným autům dvě proti sobě nevešla. A auto proti mně tam vjelo taky a za ním vesele další. A zatímco já měla za to, že by to ti pitomci měli vzít přes chodník nebo vycouvat zpátky, oni chtěli, abych se vecpala do mezery mezi zaparkovanými auty, aby mohli projet. Tak jsem se do toho za velmi zřetelného nadávání pustila, do toho ten druhý na mě zatroubil. Tak jsem přerušila proces parkování, abych mu ukázala, že mám taky klakson a taky ho umím použít. A hodila jsem na něj významný pohled. Pak vedle mě ještě zastavil, když projížděl kolem a dělali jsme na sebe různé posůňky - nic sprostého, jen takové to rozhazování rukama, kroucení hlavou a tak. Já připravená, že jestli si bude chtít pokecat, tak si servítky brát nebudu. Neměla jsem úplně jasno, jestli bych mu vysvětlila, co si o něm myslím česky nebo anglicky, ale za rámeček by si to nedal. A pak mu najednou cukly koutky a oba jsme se začali smát. Pak jsme si zamávali na rozloučenou a spokojeně se rozjeli každý svým směrem. A já se smála zbytek cesty. Takový malý milý zážitek po ránu...

Ptám se muže, jak se dostanu k zubaři.
On: "Pojedeš touhle ulicí až na tu velkou křižovatku, tam zahneš doprava..."
Já: "To je blbost, doprava jsme určitě nejeli."
On: "Tam zahneš doprava..."
Já: "Když zahnu doprava, tak dojedu k Intersparu, ale k zubaři jsme určitě jeli jinudy."
On: "...tam zahneš doprava a dojedeš k Intersparu. Ale když zahneš doleva, tak tam je zubař."
Tohle je zkrácená verze, ta diskuze trvala asi 10 minut 🙈 Jdu strčit hlavu do mrazáku a objednat si tu knížku o Marsu a Venuši.

Téma Paříž podruhé - happy jak dva grepy 😍 Hledala jsem ubytování a zjistila, že jednak na nějaké výhodné nabídky ve stylu za málo peněz hodně muziky (což je má obvyklá a oblíbená strategie) můžu zapomenout, druhak, že i za hodně peněz budu buď v nic moc ubytování v centru nebo v průměrném na periferii. Dlouho jsem se v tom přehrabovala, až jsem našla jeden, co vyhovoval. Sice mimo centrum, ale vypadal moc hezky, měl fajn recenze, dokonce saunu a wellness a ani okolí nevypadalo špatně. Tak jsem to bookla, nicméně úplně v extázi jsem z toho nebyla, o čemž svědčí to, že jsem i nadále šmírovala nabídky. A pak se objevil pokoj v druhém obvodu - trochu za víc (ale zas ušetřím za metro 😀) a vypadá úžasně ❤️ Takže mám zamluveno a jásám - přesně ten pocit, co má člověk mít, když utrácí 😀 Holky, já se tak strašně těším 😍😍😍

Asi před měsícem jsem při pročítání kuchařky utrousila, že bych si asi ráda udělala výlet do Paříže. Pak jsem tak nějak brouzdala kolem letenek a mudrovala o termínech, jakože možná ne už teď na podzim, ale třeba až na jaře, nebo tak nějak někdy, časem... A pak jsem se rozhoupala a koupila letenku a za měsíc letím!😍
Hlavní účel cesty je relaxovat, nasávat atmosféru a jíst. Hodně jíst (aneb další motivace k běhání...) 😀 A chci si to nějak naplánovat, abych tam nelítala jak bezhlavé kuře, takže kdo máte nějaké tipy, sem s nimi! Předem děkuji ❤

Malý tip pro ty, kdo by chtěly běhat - teď je to nejlepší období. Teda aspoň pro mě 🙂 Vím, že to zní dost nepravděpodobně a že poslední, co se člověku v tomhle hnusu studeném chce dělat, je někde lítat, ale fakt jo. Jako vykopat se stojí nějakou vůli, ale když už jsem venku a běžím, tak počasí jednak není problém (samozřejmě pokud není vyloženě nějaká průtrž nebo vichr), za druhé nejsem uřícená a splavená ještě než se pořádně rozběhnu. Mně prostě to letní běhání nesvědčí, tak jestli to máte stejně, zkuste to teď nebo klidně i v zimě. Navíc to má i výhodu, že je večer tma, tak nemusíte řešit, jestli na vás někdo zírá. A bonus je ten pocit po ❤️

😀

Dnes máme s mužem výročí (btw. datum nám vyšlo skvěle, hmm?😁). A při té příležitosti se ptám: ještě někdo, kdo vrací/mění dárky? Drahý už mě obdarovává se slovy: “Neboj, mám od toho účtenku” 🤣
Nemá to se mnou lehké… Já s ním taky ne. Ale stojí to za to ❤️

Receptík 😁

😳

Byla jsem si vyzvednout balíček, pánovi jsem dala občanku a divila se, když hlásil, že pro mě nic nemá. Pak kouknu na tu jeho vyhledávací mašinku a vidím, že tam má zadané “Kralo”. Takže křestním jsem podle pána Hradec příjmení Králové 😁 Nemám to tu lehké…

Víte, co je těžká frajeřina? Nastoupit do rakouské školy s nulovou němčinou a první rok zakončit s jednou dvojkou - z němčiny. A pak nakecat družinářce, že na ni čekám před školou a nakecat mně, že je družina zavřená, aby mohla jít s naší návštěvou do ZOO 🙄 Takže na running sushi se mnou vyrazil jen Danda, kterého jsme chudáka museli přesvědčovat, že dvě dvojky, jedna trojka (z němčiny) a čtyři jedničky jsou v jeho případě taky super vysvědčení - zejména s ohledem na to, že trojky i čtyřky u něj ve třídě fasovaly i děti, co německy umí a že standardně tu cizince nechávají jejich první rok opakovat. Navíc učit se číst, počítat atd., když ani nerozumím, co na mě mluví a co čtu, taky nezní úplně jako sranda... Každopádně z running sushi byl nadšený a užil si to moc, stejně jako Julinka si užila ZOO, až na to, že jí pak nebylo blbě. Společně jsme to oslavili v Praze šnekama a mušlema a teď si miláčkové budou užívat tři týdny s tatínkem a prarodiči a maminka si bude užívat tři týdny bez miláčků 🤩

Přesně rok to je, co jsem sbalila první část fidlátek (první z mnoha) a vyrazila směr Linz, tentokrát natrvalo.
Zajímavý rok to byl. Tady sdílím převážně to hezké, čehož si užívám opravdu hodně, ale taky tu bylo dost chvil, kdy jsem měla sto chutí si ta fidlátka zase zabalit a odjet. Protože překopat si život o základů a začínat v zemi, kde se ani neumíte domluvit, není úplně prdel. Tím spíš, když už člověku není 20. A sžívat se s novým partnerem taky stojí nějaké nervy (taky o to víc, čím dál jste oba od té dvacítky). Ale i když jsem byla nejvíc zoufalá nebo nejvíc nasr., nikdy jsem nelitovala, že jsem do toho šla. A v těch ostatních dnech jsem za to byla (a jsem) neskutečně vděčná. Protože i když je to něco za něco, tak to pozitivní absolutně převládá. A jsem vděčná drahému, že mě k tomuhle kroku ukecal a že ani když jsem nejvíc vyšilovala mi ty věci sám nesbalil (ne, že by v tom vyšilování byl on nevinně - ale i tak 😁).
Tak na další roky (původně jsme si domluvili 50, ale už se nám to krátí) 🥂

Hele, já chápu, že Soukup-Hanychová je sranda (to druhé slovo by mi tu hádám neprošlo)… Ale sorry, věkový rozdíl je 16 let, jí není 20 a jemu 70, takže komentáře typu smradlavý dědek jsou dost mimo mísu. A než začnete psát komenty podobného typu, tak si uvědomte, že nejste míra věci a že i tady je spousta těch, co to mají podobně “nenormálně”. A než začnete psát cosi o zadcích (àla Sex ve městě, kde tomu chlapovi bylo btw. 75 a chápu, že jít jen po sexu, tak to člověka odradí), tak se podívejte na svoje zadky a zadky (a pupky) svých mužů. Jestli jsou super, tak hádám, že budou i po padesáti . Tak jako tak bych se zamyslela - stárneme všichni a vybírat partnera podle věku, ksichtu a postavy asi není úplně recept na štěstí… A když o tom tak přemýšlím, tak zrovna ti dva se k sobě dost hodí 😁

Dandu dneska hlídali rodiče mého muže. Vzali ho mj. na nákup a vraceli mi ho s tím, jak je úžasný - že o všechno poprosí, poděkuje, říká mohl bych...
Doma jsem zjistila, že prosil a děkoval za: jeden časopis pro sebe, jeden pro Juli, album na nálepky, dvoje bonbony (jedny pro něj, jedny pro Juli), dva jogurty (jeden pro něj, jeden pro Juli) a Sprite (o který by si mi ani nezkoušel říkat) a o nanuka. Tak za 20 EUR bych to odhadla...😖 Zas na druhou stranu, já vždycky říkala, že ten kluk by se uživil pusou - dochází na má slova...

Často jsem se cítila provinile, že jsem se s dětmi přestěhovala a vystavila je stresu z toho, že s nulovou němčinou nastoupili do rakouské školy. Obhajovala jsem si to tím, že se tady naučí perfektně německy, což pro ně bude výhoda k nezaplacení.
Teď jsem narazila na obrázek, který sdílela maminka Julinčina spolužáka z první třídy a nějak mě ty výčitky přešly...
Julinka byla vždycky ve škole bezproblémová, ale když kouknu na Dandovy pokusy o psaní, tak tohle je proti tomu krasopis. Učitelka mu opravuje, co je špatně, ale rozhodně nedostává zpětnou vazbu: 'fuj'. A celkově bych mu nepřála to, co Julinka popisovala, že některé děti zažívaly... S paní učitelkou jsme řešily, že Danda někdy vyrušuje, nedává pozor, předvádí se, čmárá do sešitů..., ale byl to naprosto respektující přístup zabalený do toho, v čem je naopak dobrý. Když tohle vidím, když si vzpomenu, jak ta česká třídní mluvila s maminkou tohohle kluka (s kterým si Danda celkově moc nezadá) a když si vzpomenu na svoje zážitky ze školy, tak jsem opravdu ráda, že jsem ho českého školství ušetřila.
Julinka byla nedávno ve své původní třídě na návštěvě a vrátila se zklamaná, protože jejich paní učitelka (ve druhé třídě dostali jinou) tam nebyla a měli nějaké cizí, co na ně řvaly. Vzpomněla jsem si, jak jsem na ni čekala v první třídě před školou a řev se ozýval snad ze všech oken, z toho jejich nepochybně. Tenkrát jí to divné nepřišlo...
Jasně, jsou lepší učitelky a horší učitelky - v Čechách i v Rakousku. Nicméně jsem přesvědčená, že ten přístup, co popisuju výš, v Rakousku prostě neexistuje.

Musím se podělit o radost - tohle jsem si asi před dvěma měsíci vydražila…😁
Já jsem obecně kabelkový maniak, ale kabelku, u které už předem vůbec netuším, co s ní budu dělat, jsem si pořídila poprvé. Jednak to bylo na Ukrajinu, a - nevím, prostě jsem ji chtěla 🤷‍♀️ Až tenhle víkend se zadařilo předání a:
1) kabelka je super. Sice se musím smát, kdykoliv na ni kouknu, ale docela se těším, až ji vyvenčím. Akorát ji musím nějak zamaskovat před mužem, protože by nejspíš měl za to, že jsem pořídila novou hračku psovi nebo kamaráda morčeti (a můj drahý nemá nikdy daleko od myšlenky k činům…😳). A diskuzi o ceně bych se taky radši vyhnula…
2) taky jsem vydražila korzet. U kterého jsem urputně doufala, že si ho původní majitelka pořídila dřív než nová prsa, pže to bych ho pak mohla leda vyhodit (nebo si je taky pořídit). Taky jsem si říkala, že bych si ho případně mohla vycpat tou kabelkou 😀 Ale dopadlo to dobře, evidentně byl první korzet a až pak prsa 🙂
3) A k tomu jsem navíc dostala ještě dárek, který mi udělal obrovskou radost ❤️

Dneska se vyloženě dařilo... Chystala jsem se na španělské ptáčky, ale kuchyňský provázek jsem nikde v obchodě neobjevila, tak jsem to změnila na hovězí plátky. Jak jsem to ochutnávala, divila jsem se, proč tam Vaněk cpe protlak, když to je pak takový kyselý a až při zjištění, že voda na rýži je taky kyselá, mi došlo, že to, co považuji za sůl, je kyselina citronová (muž si to nasypal do takové hezké mističky 🙄). Usoudila jsem, že nejschůdnější řešení je nechat to dovařit (vodu na rýži jsem teda vyměnila) a pustila se mezitím do přípravy koláče. Který jsem těsně před strčením do trouby ochutnala a zjistila, že je slaný . V tomhle případě jsem nebyla zvědavá, jak to dopadne a rovnou to vyškrabala do koše. Co se večeře týče, řídila jsem se pravidlem Julie Child: "nikdy se za jídlo neomlouvejte, i kdyby bylo sebehorší" (tím se teda snažím řídit obecně - sice mi to dává zabrat, protože jsem přesně ten typ, co má potřebu lidem vysvětlovat, že tohle mělo být víc okořeněné a tamto jsem tam měla nechat kratší/delší dobu, ale snažím se...) a rodině to suverénně naservírovala připravená si to obhájit jako českou specialitu. Něco jako znojemská podle Babici - když nemáte okurky, nasypte tam kyselinu citronovou 😀 Nicméně nebylo třeba, muž i děti všechno snědli, muž vyjedl i zbylou omáčku z hrnce (na talíře jsem s ní radši úplně nehýřila) a pes po nás veškeré nádobí dočistil a taky si nestěžoval.
#manžasičvachtal, #pessičvachtal, #čvachtalyvšechnyděti
PS: A teď mi řekněte, v kterém jiném textu najdete zároveň inspiraci Vaňkem, Babicou a Julií Child 😀

Poslední dobou jsem dost vyšťavená, tak jsem si vzpomněla, jak jsem kdysi kvůli Dandovi vysadila mléko a budila se v 6 plná energie (momentálně vstávám v 8 a budím se někdy kolem 10. A o energii si můžu nechat leda zdát). Tak jsem se rozhodla to zase zkusit. Zatím (po 2 dnech) nic, jen si začínám říkat, jestli vůbec chci, aby to fungovalo, protože tohle cappuccino je fakt odporný 😖

Jo, a taky muž v sobotu odzimoval druhý bazén. Krásných 12 stupňů měl 😁 Anketu vynechám, vlezli jsme tam někdy po půlnoci (a lahvi prosecca 😁). A pak v neděli několikrát znova -i Juli 👏. Kdyby vás zajímalo, proč to děláme, tak se koukněte na naše výrazy 😁

A anketa číslo dvě- vykoupala jsem se v Lipně nebo nevykoupala? 😁

Včera jsem si udělala s dětmi den jen pro nás a vyrazili jsme na Lipno. Po příjezdu jsem jim udělala přednášku, jak je nebezpečné nechat v horku zvíře v autě. A o pět hodin později se mi tam podařilo zavřít našeho psa i s kličky. Děti se okamžitě rozbrečely, já zkoušela urputně volat muži, co s tím hodlá dělat. Poté, co všechny pokusy o otevření auta a dovolání se selhaly, jsem zavolala hasiče. Společně s jejich příjezdem jsem se konečně dovolala a tlumočila drahému, že mu asi rozbíjí okno. Což se mu úplně nelíbilo a zuřivě se pokoušel odemknout auto na dálku, zatímco hasiči upustili od rozbíjení okna a zkoušeli uvolnit dveře (což jsem mu radši neřekla, aby neztratil motivaci). Prý jim chyběly 2 minuty, když se zadařilo mému muži. Danda na odemknutí reagoval: ”Hurá, Maggie stoupla na ovladač, ta je tak šikovná!”(ano, jeden z pokusů, jak se do auta dostat spočíval i v přesvědčování Maggie, aby šlápla na ovladač 😁). Každopádně hasiči byli úplně super, nedivili se, proč je voláme kvůli psovi ani proč jsem to nevyřešila cihlou, ani se nezdálo, že by si mysleli, že jsem úplně blbá. Na rozdíl od mého muže, který místo aby mě politoval za prožité trauma se tvářil velkoryse, že už na mě není naštvanej. Což jsem teda vůbec nepochopila, protože pokud by měl být někdo naštvanej, tak já na něj, že se mu nedá dovolat, ne?🙄 Každopádně konec dobrý, všechno dobré, super den to byl ❤️

To si tak jde člověk o půlnoci zaplavat… (pro neznalé angličtiny: touhle dobou se samozřejmě plavkami neobtěžuji - protože by mě nenapadlo, že syn mého muže zřejmě chodí dávat pusu na dobrou noc autu, co má u nás v garáži 🤦‍♀️)

Takové zamyšlení. Včera jsem tu dostávala hromadná doporučení, že když žiju v Rakousku, tak se mám učit němčinu a proč se neučím... Jako logicky, že jo. Co mě na tom zaráží je, že jednak jsem nikoho ani náznakem o radu nežádala, za druhé se jaksi z toho, co jsem napsala, usuzovalo něco, co tam vůbec nebylo. Což je teda obecně místní nešvar diskuzí. Ale k té němčině. Kolik z vás, co by se samozřejmě začalo v Rakousku učit německy, se teď nějaký cizí jazyk učí? Já chápu, že v Čechách vystačíte s češtinou, ale cizí jazyk se hodí vždycky, ne? Nebo něco jiného...Proč ne? Třeba proto, že to není zas až taková sranda? A myslíte, že byste se do toho nadšeně vrhaly ve chvíli, kdy se vám obrátil život naruby, přestěhovaly jste se, sžíváte se s novým prostředím, začínáte v nové práci - kde se mimochodem taky musíte naučit spoustu věcí...
Tohle není obhajování se - jednak nemám proč se obhajovat a určitě ne naprosto cizím lidem, kterým může a mělo by být fuk, jestli se tady domlouvám posunky a plánuju to tak dělat do konce života. Spíš takové ťuknutí, že některé komentáře, i když je nemyslíte zle, jsou minimálně zbytečné. A že jestli nutně musíte šířit svoje světonázory, diskuze pod články z Novinek jsou k tomu vhodnější.
(PS.: podotýkám, že mi tu nikdo nenapsal nic strašného, ale tohle je důvod, proč si obecně hodně rozmýšlím tu něco sdílet a hádám, že nejsem jediná)

Včera jsme se s mužem a dětmi zastavili na kafi a zmrzlině. On, že si odskočí a ať mu objednám a řekl německy cosi, co jsem vůbec nebyla schopná postřehnout, co je za slovo.
Já: "To si objednej sám, já to říct neumím."
On: "Já nechápu, proč to ani nezkusíš."
Já: "Postřehl jsi za tu dobu, co jsme spolu, že neumím německy, že jo?"
On: "Tak to aspoň zkus."
Já: "Tak zkus ty říct: 'dvojitý preso s mlíkem'."
On naprosto suverénně: "Vojtý srolíkem."
Pokud byste myslely, že pochopil pointu a uznal, že to pro mě není tak snadné, tak to neznáte mého muže. Prostě on to řekl, že děti padly smíchy pod stůl a 5 minut se tam řehtaly ho o ničem nepřesvědčilo - číšník by to určitě pochopil nebo aspoň ocenil, že se snaží. Moje nervy...

Prohlásila jsem, že hned, jak muž napustí bazén, si v něm zaplavu. Co myslíte - dala jsem to? 😀