Když jsem byla asi v 6. měsíci těhotenství, náhodou jsem narazila na nějaký rozhovor s MUDr. Elekovou. Do té doby jsem o očkování nikdy moc nepřemýšlela a sama mám kromě chřipky asi všechna očkování, co se kde objevila. Ale s ohledem na očekávané miminko a ten pocit odpovědnosti, že to budu já, kdo za něj bude rozhodovat, jsem se pustila do čtení... A byla jsem v šoku! Jak to, že se o tom všem tak málo mluví, jak to, že jsem před tím nic takového nikdy neslyšela...? Každopádně už pediatra jsem hledala podle toho, jeslti nám nebude dělat problémy v případě, že se rozhodneme neočkovat. Tou dobou jsem byla hodně na vážkách. Naše pediatrička toleruje neočkování do 6 měsíců věku, pak chce podepsat papír, že přes všechna rizika a její upozornění odmítáte očkovat. Jak se ten zlomový termín blížil, byla jsem čím dál nervóznější. Hrozně jsem se bála špatného rozhodnutí, ale tak nějak jsem prostě cítila, že očkovat nechci (ten pocit u mě stále trvá a rozhodla jsem se mu prozatím věřit). Snažila jsem se toho co nejvíce pročíst a zjistit a začala jsem si pro sebe psát poznámky, abych případně byla schopná vést s pediatrem na toto téma diskusi. Nakonec to dopadlo tak, že jsem napsala svůj "odmítací papír", kde jsem popsala, proč jsme se rozhodli zatím neočkovat, a ten má malý založen v kartě. 

Bohužel čas je můj nepřítel a těch materiálů je tolik... Každopádně jsem se rozhodla, že se o ten svůj "referát" podělím. Třeba to někomu ušetří čas a pomůže se trochu zorientovat. Vzhledem k rozsahu už jsem se rozhodla to všechno rozdělit na několik dílčích článků, zdroje a další odkazy uvádím zvlášť. Pořád je to jen rozpracovaná verze, ale i tak už je tam pár užitečných informací. Článek budu postupně upgradovat, jak mi čas dovolí.

A abych předešla různým komentářům a dotazům... Nejsem lékař, ale pouhý laik, co se snaží do téhle problematiky proniknout a porozumět jí. Tenhle článek jsem psala původně pro sebe, ale pak mi přišlo škoda si ho syslit. Takže ho tak prosím berte. Každopádně uvedené informace ráda opravím, pokud se ozve nějaký odborník s tím, že je něco špatně. 

 

P.S. Text (viz níže) kopíruju z Wordu a koukám, že se to nějak rozsypalo, odrážky zlobí... Ale nebudu se zabývat grafickou stránkou, tak jí prosím omluvte.

 

  

Imunitní systém

-       Hlavním úkolem imunitního systému je obrana organismu proti virům, bakteriím, parazitům a plísním či pozměněným buňkám vlastního těla (nádorové buňky).

-       Imunita = schopnost bránit se

-       patogen = původce nemoci (bakterie, viry, prvoci, houby, paraziti,…)

-       antigen = část patogenu, na kterou náš organismus reaguje; látka schopná vyvolat imunitní reakci

-       Jsou 2 typy imunity:

1)     Přirozená

-  Vrozená imunita; brání vniknutí infekce do těla nebo po jejím vniknutí brání vzniku nemoci

-  Je rychlá a nespecifická

-  Šíření infekce v organismu brání bílé krvinky

-  Zánět = jedna z prvních reakcí imunitního systému na infekci

-  Běžné projevy aktivace: otok, zarudnutí, produkce hnisu, horečka (brání množení patogenů)

2)     Získaná (adaptivní)

-  Tvoří se po setkání s patogeny a je založena na schopnosti tvořit protilátky – tj. na B a T lymfocytech

-  Nastupuje až po několika dnech kontaktu s patogenem

-  Druhy T lymfocytů:

 I.        pomocné

          a)     Th1 = buněčná imunita

-  Zajišťují ji sliznice dýchacího a trávicího traktu

-  Pracuje především prostřednictvím fagocytózy (= ničení choroboplodných zárodků) v místě jejich průniku do těla

-  Sliznice jsou první bariéry chránící tělo → příznaky nemoci máme pouze tehdy, když infekce překoná slizniční bariéru, dostane se dovnitř těla a dojde k celkové aktivaci imunitního systému (to se stane pouze ve zlomku infikací)

-  Očkování tuto bariéru nepřirozeně obchází

          b)    Th2 = protilátková imunita – její přílišná aktivita vede k alergiím a autoimunitním projevům

II.        Cytotoxické

-       Pro správně fungující imunitu je třeba, aby obě složky imunity (Th1 a Th2) byly v rovnováze

-       Po očkování dochází ke zvýšené aktivitě Th2 složky, což vede k oslabení buněčné protiinfekční imunity (Th1) → zvyšuje se náchylnost k infekci a oslabuje obranyschopnost organismu

-       Imunitní systém kojence se začíná vytvářet v okamžiku porodu, kdy se dítě kolonizuje vaginální flórou, která pochází z matčina střeva (kvalita střevní flóry má přímý vliv na kvalitu imunitního systému) - moje úvaha: děti narozené císařským řezem by se měly očkovat velice opatrně, protože jejich kolonizace potřebnými bakteriemi probíhá až později a pomalu; někde jsem se dočetla, že to trvá až rok

-       kojené děti získávají z mateřského mléka jak protilátky, tak buněčnou imunitu (lymfocyty, makrofágy,…)

-       hematoencefalická bariéra - odděluje vnitřní prostředí mozku od cévního systému v těle a umožňuje jen omezený transport látek mezi mozkovou tkání a krví (brání průniku některých molekul do mozku); začíná se tvořit v půl roce života a dotváří se až v pubertě (dětem se do mozku dostanou i látky, které u dospělého neprojdou)

-       škála vytvořených protilátek (i proti jedné konkrétní nemoci) je u každého jiná

-       příznaky nemoci (horečka, bolesti, sekrety, vyrážky) jsou známkami aktivace imunitního systému – bez reakce imunitního systému by nebyla nemoc

-       Při přirozené infekci dochází k prudké aktivaci imunity, která je po zvládnutí infekce okamžitě „uhašena“ → tělo má čas k nápravě škod; po očkování trvá stimulace imunitního systému roky

-       autoimunitní poruchy jsou základem většiny nervových degenerativních nemocí, včetně autismu, Alzheimerovy nemoci apod.

 

Kolektivní imunita

-       Pojem vznikl v roce 1933 a vyjadřoval, že pokud je určité % populace chráněno přirozeně získanou imunitou (proděláním infekce), infekční nemoc ztratí potenciál dosáhnout v této populaci epidemické incidence (toto % bylo stanoveno na cca 68 %) – neznamenalo to však, že se v této populaci nikdo danou infekcí nakazit nemůže

-       kolektivní imunita (dnes) je vlastnost populace, která nám vyjadřuje, jakou míru ochrany před infekčními nemocemi (určitými) poskytuje chráněná část této populace její nechráněné části de facto svou pouhou existencí

-       skutečná kolektivní imunita je zajištěna přirozeným proděláním nemoci a opakovaným kontaktem s kolující infekcí, která na subklinické úrovni udržuje imunitu

-       Hodnota kolektivní imunity vyjadřuje benefit ochrany, který nechráněnému jedinci (jednotlivci) poskytuje konkrétní % chráněných jedinců v jeho populaci.

-       Za „dosažení kolektivní imunity“ se považuje obecně stav, kdy chráněná část populace je tak velká, že brání většímu rozšíření určité infekce a jejímu průběhu jako epidemie

-       Pouze část kolektivní imunity je zapříčiněna protilátkami spojenými s očkováním

-       Problémy kolektivní imunity:

  1. „nefunguje“ u nemocí, které nejsou přenosné z člověka na člověka (např. tetanus, klíšťová encefalitida,…)
  2. Vakcíny někdy pokrývají pouze některé sérotypy původce onemocnění z mnoha možných (např. očkování proti HPV, proti chřipce,…)
  3. Pokles protilátek vytvořených po vakcinaci v čase (bylo by nutné zajistit systémové přeočkovávání celé populace – všech věkových skupin)

-       Kolektivní imunita tedy rozhodně není % očkovaných jedinců v populaci (to, že je očkováno 97 % populace, neznamená, že 97 % populace má účinné protilátky)

 

Vakcíny obecně

-       Očkování = imunizace; navození imunitní odpovědi, kdy odvozený antigen je zaveden do těla s cílem podnítit imunitní systém, aniž by vyvolal onemocnění; jde o podnícení adaptivní imunitní odpovědi – tj. tvorbu protilátek → nikdy ale není jisté (% úspěšnosti je u různých vakcín různé), že se po očkování požadované protilátky skutečně vytvoří (tzn., že neplatí tvrzení: očkovaný jedinec = chráněný jedinec)

-       Vakcína je cílená na zdravé jedince, kterým má poskytnout ochranu

-       U žádné vakcíny není zajištěna 100 % účinnost, u každé vakcíny je určité riziko vzniku nežádoucích účinků

-       Vakcína se skládá z: antigenu, pomocných látek (konzervantů a rozpouštědel) a z adjuvans, dále může vakcína obsahovat různé zbytky (reziduální látky) pocházející z výrobních procesů a z kultivačních médií → z principu výroby nemohou být vakcíny biologicky čisté (obsahují kromě antigenů i cizí DNA, fragmenty cizích bílkovin,…)

-       Imunitní buňky reagují na všechny antigeny v místě vpichu vakcíny, včetně kontaminujících látek a tkání vlastního těla (nepozná, proti čemu „má“ bojovat, a co je tam „navíc“)

-       Vakcíny jsou testovány na zcela zdravých osobách, následně jsou však podávány všem bez rozdílu (nedonošené děti, děti s alergiemi nebo genetickými dispozicemi,…)

-       4 základní typy vakcín:

  1. Živé oslabené vakcíny – obsahují živoucí, ale oslabenou formu bakterie nebo viru
  2. Inaktivované (celulární) vakcíny – obsahují usmrcenou formu bakterie nebo viru
  3. Subjednotkové (acelulární) vakcíny – obsahují pouze antigen
  4. Vakcíny obsahující inaktivovaný bakteriální toxin (např. protitetanová)

-       Antigeny pro očkovací látky se pěstují na: oplozených slepičích vejcích, kuřecích ledvinových buňkách, buňkách z ledvin kočkodana (tzv. Vero buňky) a buňkách z lidských plodů pocházejících z potratů (buňky byly odebrány a nyní se již pěstují v tkáňových kulturách); některé bakterie je možné vypěstovat v bioreaktorech nebo v kultivačních médiích

-       Vakcíny mohou být kontaminovány viry nebo DNA z kultivačních buněk (z těch buněk, na kterých se pěstují antigeny) – nejznámější případy:

1)     vakcína proti žluté zimnici byla kontaminovaná virem hepatitidy B (v r. 1940) – způsobilo epidemii hepatitidy B mezi očkovanci

2)     vakcína proti dětské obrně byla kontaminována opičím virem SV40 (v letech 1956-1962) – odhad: 98 milionů kontaminovaných vakcín, virus SV40 způsobuje nádorová onemocnění, očkovanci pak mohli tímto virem nakazit i ostatní; v některých zemích se touto vakcínou obsahující SV40 stále očkuje (Čína, země výhodní Evropy)

-       Vakcíny obsahují mnoho látek, které jim mají zajistit určité vlastnosti – např. antibiotika, formaldehyd, thimerosal obsahující rtuť, fenol a benzethonium, polysorbát 80, glutamát, hydroxid sodný, síran amonný, hlinité soli (nebo jiné adjuvans),… (podrobněji viz níže)

-       Není stanovena povinnost testovat působení přídatných látek

-       Může nastat tzv. koktejlový efekt = látky ve směsi přispívají k celkové toxicitě směsi a posilují toxicitu ostatní látek (toxická látka ve směsi s jinou toxickou látkou působí již třeba v tisíckrát nižší koncentraci, než když se vyskytuje izolovaně) – tento efekt byl prokázán např. mezi rtutí a hliníkem

-       Vakcína je směs upravených antigenů, chemikálií, toxinů, kontaminujících látek, cizí DNA; vstupuje do těla nepřirozenou cestou – obchází přirozené bariéry (sliznice a játra) a všechny její složky se mohou dostat do krevního oběhu a do mozku (zvláště u kojenců, kteří ještě nemají funkční hematoencefalitickou bariéru)

 

Formaldehyd

-       Používá se při výrobě vakcín k inaktivaci: virů polio a chřipky a toxinů tetanu a záškrtu 

-       Je to karcinogen a je toxický, může vyvolávat alergie a změny v organizaci DNA a chromosomů (je mutagenní) 

-       V Japonsku a Švédsku bylo zakázáno jeho používání v kosmetice 

-       Celosvětově je vyráběno obrovské množství, které se používá v průmyslu (např. k výrobě plastů) a v medicíně (k desinfekci a konzervaci)  

-       Neexistuje studie, která by sledovala účinky injekčně podaného formaldehydu 

-       Často je ve vakcíně obsažen, i když není uveden v příbalovém letáku, protože je součástí výrobního procesu

 

Thimerosal

-       Sloučenina obsahující rtuť

-       Ve vakcínách slouží k ochraně před bakteriální kontaminací

-       Má neurotoxické účinky, a to i ve velmi malém množství (dokazují to desítky studií)

-       Experimenty zjištěno, že má vůči tkáňovým buňkám mnohem vyšší toxicitu než vůči bakteriím, které má zabíjet

-       Nikdy nebyla provedena řádná studie o jeho bezpečnosti – původní studie z roku 1929 byla provedena na pacientech umírajících na zánět mozkových blan; během krátké doby všichni pacienti zemřeli a studie došla k závěru, že se u nich neprojevily žádné důsledky toxicity

-       Dle doporučení WHO je bezpečná dávka 0,1 mikrogramu rtuti na kg hmotnosti a den → množství rtuti ve vakcínách překračovalo u dětí o váze 5kg doporučenou dávku 50x

-       U nových vakcín není množství rtuti udáváno, protože dle FDA stačí rtuť redukovat na stopové množství cca 1 mikrogram na dávku vakcíny, aby se obsah rtuti nemusel uvádět v příbalovém letáku (dle doporučení WHO jde ale o dvojnásobné překročení limitu)

-       V USA se již vakcíny s thimerosalem neužívají, ale vyrábí se tam vakcíny s jeho obsahem pro Afriku, Indii, Čínu a další země

-       Nadále se užívá ve výrobním procesu, takže nemůže být z vakcín zcela odstraněna

-       otrava rtutí se svými příznaky velice podobá příznakům Alzheimerovy choroby

 

Ionty hliníku

-       Užívány jako adjuvans – stimulují imunitní systém k vyšší tvorbě protilátek než samotný antigen (→ vakcína nemusí obsahovat tolik vlastního antigenu a vakcíny pak stimulují i oslabený imunitní systém např. u seniorů) → významně se podílí na imunologických účincích vakcín

-       způsobuje hyperaktivitu protilátkové imunity

-       Adjuvans také slouží k navázání antigenů (některé vakcíny obsahují jen virové antigenní proteiny, které se na povrchu adjuvans uspořádají)

-       V místě vpichu často vyvolává zánět (zarudnutí, otok, ztvrdnutí)

-       Hliník je v přírodě široce rozšířeným prvkem, člověk ho v potravě běžně přijímá (denně asi 3 – 15 mg hliníku – vstřebá se 0,04 – 1%, zbytek je z krve vyloučen ledvinami)

-       Nelze srovnávat bezpečné množství hliníku přijaté v potravě s množstvím podaným injekčně, jelikož se v těle chová jinak (komplex antigen-hliník je příliš velký na to, aby prošel ledvinami); poločas vylučování hliníku z potravy se počítá na hodiny, poločas vylučování hliníku z vakcíny se odhaduje na několik let → hliník se v těle kumuluje (než ho tělo stihne vyloučit, dostává další)

-       Americký úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) stanovil limit pro příjem hliníku z parenterálních zdrojů (jinak než ústy) pro předčasně narozené děti (studie se dělala kvůli nitrožilní výživě předčasně narozených dětí) na 4-5 mikrogramů na kg hmotnosti a den (pro 5kilové dítě tedy 25 mikrogramů na den); povolené množství na jednu dávku vakcíny je podle Evropského lékopisu 1250 mikrogramů

-       Americká společnost pro klinickou výživu považuje dávky 15-30 mikrogramů za nebezpečné a dávky nad 60 mikrogramů za toxické

-       Kojenci v rozvinutých zemích dostávají při povinném očkování 20-50x více hliníku, než je doporučení FDA

-       Dávka hliníku ve vakcínách nebyla zkoumána z hlediska toxicity, nebyla zkoumána jeho „cesta“ v organismu kojenců a malých dětí, ani jeho vliv na imunitní a nervový systém

-       Ve spojení s jinými toxickými látkami, např. rtutí a fluoridy, dochází k synergickému efektu (celková toxicita obou toxinů je dohromady mnohem větší, než kdyby byl každý toxin zvlášť)

-       Ionty hliníku jsou schopny za vhodných podmínek napodobovat působní stovek biologicky aktivních látek

-       Nové studie ukazují, že hliník se hromadí v mozku, kde zůstává po řadu let, funguje jako excitotoxin, stimuluje tvorbu volných kyslíkových radikálů a jeho působení vede ke vzniku neurodegenerativních poruch

 

Klinické studie vakcín

-       Studie při vývoji nové vakcíny

-         3 fáze:

         I.   Fáze – vakcína se aplikuje malému počtu subjektů a určuje se vhodná bezpečná a účinná dávka

        II.   Fáze – sleduje se účinnost a bezpečnost u malého počtu subjektů

        III.   Fáze – vakcína se aplikuje větším skupinám (obvykle několik tisíc subjektů)

-       Studie jsou schopny odhalit nežádoucí účinky, které vznikají relativně rychle po aplikaci – NÚ jsou sledovány velmi krátce (pouze několik dnů, maximálně v řádech týdnů), ale dlouhodobé nežádoucí účinky nemají šanci podchytit (např. předregistrační studie vakcíny Engerix proti žloutence typu B sledovala nežádoucí účinky pouze 4 dny po očkování); totéž platí i pro velmi vzácné nežádoucí účinky (vzhledem k počtu účastníků studie není možné odhalit např. nežádoucí účinek s výskytem 1:100 000)

-       Studie neporovnávají účinky vakcíny vůči skutečnému placebu – porovnávají se buď proti jiné vakcíně, nebo proti téže vakcíně bez antigenu (jde o roztok pomocných látek a adjuvans) → účinnost vakcín není hodnocena podle standardů medicíny založené na důkazech

-       Studie vlivu přídatných látek ve vakcínách neexistují – zdůvodnění: je to neetické

-       Nikdy nebyly zkoumány synergické účinky všech složek vakcín

-       Testuje se jen na naprosto zdravých dětech (rizikové děti se vylučují)

-       Nesleduje se celkové zdraví očkovaných ve srovnání s neočkovanými, hodnotí se pouze hladiny protilátek a výskyt nemoci, proti které se očkuje

-       neexistuje žádná kvalitní studie bezpečnosti očkování, která by zkoumala dlouhodobé zdraví plně očkovaných a plně neočkovaných

-       Studie při vývoji nových léků: obvykle randomizované dvojitě slepé studie (náhodně se vyberou subjekty, které dostanou lék a které placebo; ani subjekt, ani lékař nevědí, jako léčbu subjekt dostává), studie často probíhají současně na různých klinikách, v různých státech;

-       oproti běžnému léku se u vakcín netestuje:

  • reprodukční toxicita (poškození plodnosti)
  • embryo-fetální toxicita (poškození plodu u těhotné ženy)
  • genotoxicita/mutagenita (způsobení změn v DNA)
  • karcinogenita (způsobení rakoviny)
  • sekundární farmakodynamika (jak se mění obsah léčiva v krvi nebo jinde v průběhu času po druhém nebo dalším podání)
  • farmakokinetika (kam všude a v jakém množství se léčivo v těle příjemce dostane, jak se cestou proměňuje, kde se uloží, nebo jak se z těla vyloučí)
  • přídavné látky

 

Studie očkování proti záškrtu, tetanu, černému kašli

-       Provedl dr. Aaby a spol. v západní Africe a Guinei-Bissau

-       Vakcínou bylo očkováno 1657 dětí ve věku 2-8 měsíců

-       Porovnával očkované a neočkované děti

-       Výsledek: vakcinace nesnížila úmrtnost očkovaných dětí oproti neočkované skupině, naopak po 2. a 3. dávce vakcíny se úmrtnost očkovaných dětí čtyřnásobně zvýšila

 

Studie očkování proti chřipce

-       Provedena v Hong Kongu  

-       Dvojitě slepá studie, vakcína testována proti skutečnému placebu 

-       Studie se prováděla na skupině 115 dětí ve věku 6-15 let, subjekty byly sledovány 272 dní 

-       Výsledek: výskyt chřipky byl o trochu vyšší v očkované skupině (116 onemocnění) než v placebo skupině (88 onemocnění), očkovaná skupina měla 5,5x vyšší riziko respiračních onemocnění 


Studie souvislosti počtu očkovacích látek a kojenecké úmrtnosti

(http://het.sagepub.com/content/early/2011/05/04/0960327111407644.full.pdf+html)

-       Studie zkoumala vztah počtu očkovacích látek podaných dětem během 1. roku života a kojeneckou úmrtnost ve 34 rozvinutých zemích světa za rok 2009

-       V USA dostaly ve zkoumaný rok děti během prvního roku života 26 dávek očkovacích látek, což je nejvíc na světě, jejich kojenecká úmrtnost byla přesto nejvyšší ze sledovaných zemí

-       Studie zjistila pozitivní korelaci (r = 0,7) mezi počtem očkovacích látek a kojeneckou úmrtností → s růstem počtu očkovacích látek roste kojenecká úmrtnost

Přehled počtu očkovacích dávek ve 34 vybraných zemích světa:

 

Kojenecká úmrtnost za rok 2009 ve 34 vybraných zemích světa:

 

 

 Očkování a kojenecká úmrtnost

-               Lucembursko a Gambie mají stejný počet podávaných vakcín, ale kojenecká je v Gambii dvacetkrát vyšší → samo očkování kojeneckou úmrtnost nesnižuje

 

Studie porovnávající nemocnost očkovaných a neočkovaných dětí

(http://www.vaccineinjury.info/vaccinations-in-general/health-unvaccinated-children/survey-results...)

-       Data byla zjišťována u 8000 neočkovaných dětí a jsou porovnávána s národní statistikou KIGGS o dětské populaci, většina účastníků průzkumu byla ze Spojených států

-       Mezi největší rozdíly patří nemoci jako je alergie, epilepsie, skolióza, astma/chronická bronchitida, různé druhy kožních problémů a herpesy. (viz následující graf – červený sloupec = neočkované děti)

 

 

 Historie výskytu infekčních onemocnění

 

  1. Dětská obrna v ČR - výskyt u nás postupně klesal; očkování zavedeno v roce 1958
  2. Žloutenka typu B - od roku 1983 výskyt v ČR trvale klesá; očkování zavedeno v roce 2001
 

 

-       pokud by byla pravda, že očkování bylo hlavní příčinou snížení výskytu a úmrtnosti na infekční nemoci, muselo by platit, že:

  1. nemocnost a úmrtnost na konkrétní nemoc začala výrazně klesat po zavedení plošného očkování
  2. klesat by měla nemocnost a úmrtnost převážně jen těch nemocí, proti kterým se plošně očkuje

 

Jak se dá manipulovat se statistickými daty (na co si dát pozor)

Graf:

-       záleží, jaké období je v grafu znázorněno; čím delší doba, tím vyšší vypovídací hodnotu graf má

-       následující grafy zobrazují úmrtnost na černý kašel v USA za různě dlouhé období, šipka značí začátek očkování – na prvním grafu to vypadá, že za pokles úmrtnosti může očkování, na druhém grafu je vidět, že šlo o dlouhodobý pokles, do kterého očkování prakticky nemohlo zasáhnout

 

Absolutní čísla

-       údaje jsou vytrženy z kontextu a vzájemně porovnávány - např. srovnám úmrtnost z roku 1940 (před zavedením očkování) a z roku 2000 (po zavedení očkování) a vyjde mi, že po zavedení očkování byla podstatně nižší úmrtnost → takováto informace má ale nulovou vypovídací hodnotu

Příklad manipulativního grafu:

Porovnání spála x pravé neštovice – Eleková:

-       spála – kapénková infekce přenosná z člověka na člověka; v 19. století byla pro děti velice nebezpečná – umíralo se na ní 3x více než na záškrt

-       proti spále se nikdy neočkovalo, přesto začala úmrtnost klesat - nejvýraznější pokles úmrtnosti nastal ještě před vynálezem penicilinu

-       spála se stále vyskytuje, ale přestala být nebezpečná (dnes to není smrtelná nemoc)   

 

Další zdroje http://healthsentinel.com/joomla/index.php?option=com_content&view=article&id=2654:united...

http://www.whale.to/a/graphs.html

http://www.naturalnews.com/048518_measles_vaccines_CDC_data.html

http://rizikaockovania.sk/dok/Statistiky_infekcne_ochorenia_a_ockovanie.pdf

http://www.szu.cz/uploads/Epidemiologie/2014_Trendy_ockovacich_nakaz.pdf

 

Faktory ovlivňující ústup infekčních nemocí:

  • Výživa – úplně stejně klesal výskyt a úmrtnost na nemoci, proti kterým se očkovalo i proti kterým se neočkovalo (např. černý kašel x spála); nemoci mizeli stejně v zemích, kde se proti nim očkovalo, jako v zemích, kde se neočkovalo (např. tuberkulóza v Kanadě x USA); při stejné proočkovanosti je rozdíl v úmrtnosti na infekční nemoci v rozvinutých a v rozvojových zemích (při stejné proočkovanosti umírají děti v Africe mnohonásobně častěji než v Evropě)
  • Hygiena – výrazný vliv hygieny prokázala studie z Karáčí – pouhé zavedení mytí rukou mýdlem před jídlem a po stolici spolu s každodenním omytím celého těla vedlo ke snížení výskytu průjmů a zápalů plic u dětí o více než 50%
  • Kanalizace a kvalitní pitná voda
  • Lepší bydlení
  • Zkrácení pracovní doby – umožnil pobyt na slunci (nedostatek vitaminu D výrazně poškozuje imunitu)

 

Povinné očkování v ČR:

 1. Očkování hexavalentní látkou

-       proti: záškrtutetanučernému kašlidětské obrněhepatitidě B a bakterii Haemophilus influenzae b

-       začíná se očkovat v 9 týdnech věku dítěte, což je minimální hranice určená výrobcem, ve schématu 3+1 (3 základní dávky s odstupem měsíce + jedna posilovací s odstupem 6 měsíců) – většina pediatrů bere tyto minimální odstupy jako odstup vhodný (někdy dokonce jako maximální!) – třeba se poučit předem

-       je možné očkovat i ve schématu 2+1 (2 základní dávky + jedna posilovací), které má stejnou účinnost a ve spoustě států se očkuje běžně (např. Slovensko); u nás je schéma 3+1 historický pozůstatek; schématem 2+1 lze očkovat vždy (nezávisí na věku dítěte – častá mylná informace od pediatrů)

-       odstup mezi základními dávkami je 1 – 6 měsíců, odstup posilovací dávky je 6-12 měsíců

-       dle vyhlášky stačí mít očkováno komplet do 18 měsíců věku dítěte (stačí začít v 10 měsících a nedojde k porušení vyhlášky)

 

2. MMR

-       proti: zarděnkám, spalničkám a příušnicím

-       začíná se očkovat v 15 měsících věku jednou dávkou, přeočkování se nyní běžně provádí po 6 měsících (ale nyní je ve schvalovacím procesu vyhláška, která druhou dávku posune do 7 let věku dítěte)

 

Historie očkování v ČR – počet vakcín během prvních 2 let života

1)     60. léta: BCG (tuberkulóza), DPT (záškrt, tetanus, černý kašel), pravé neštovice, orální polio

2)     70. léta: BCG, DPT, pravé neštovice, spalničky, orální polio

3)     80. léta: BCG, DPT, spalničky, orální polio

4)     90. léta: BCG, DPT, MMR (spalničky, zarděnky, příušnice), orální polio

5)     2001: BCG, DPT+HIB, HEP B, MMR (spalničky, zarděnky, příušnice), orální polio

6)     2007: BCG, hexavakcína (+ nepovinné pneumokoky a rotaviry), MMR

7)     2010: hexavakcína (+ nepovinné pneumokoky a rotaviry), MMR

-       DTP byla až do 80. let jedinou kombinovanou vakcínou a platilo pravidlo neočkovat současně živou a neživou vakcínou

-       v roce 2001 byla poprvé aplikována současně bakteriální (DTP Hib) a virová (HEP B) vakcína

-       pokud je dítěti podána současně hexavakcína, pneumokoky a rotaviry, dojde ke kombinování živé a neživé vakcíny; dítě dostane do těla celkem 6 + 10 (Synflorix)/13 (Prevenar) + 4 (Rotarix)/5 (RotaTeq) = 20 – 24 antigenů (a to od 9 týdnů života)

  

Význam odkladu očkování (můj názor) – minimálně do 6 měsíců, ideálně do roka věku:

  • Vyšší hmotnost dítěte – dávka očkovací vakcíny je pro všechny stejná, ať už dítě váží 3,5 kg nebo 10 kg 
  • Zralejší imunitní systém 
  • Funkční hematoencefalická bariéra - odděluje vnitřní prostředí mozku od cévního systému v těle a umožňuje jen omezený transport látek mezi mozkovou tkání a krví; začíná se tvořit v půl roce života (nepustí do mozku tolik škodlivých látek) 
  • Větší znalost zdravotního stavu dítěte – v 9. týdnech věku dítěte nejsou ještě většinou známy žádné informace o konkrétních zdravotních problémech dítěte (alergie apod.) – neprobíhá žádné speciální vyšetření, které by před očkováním odhalilo případné kontraindikace, většinou není ani zkoumána rodinná anamnéza (např. u mého syna se projevila nesnášenlivost kaseinu, který je v Infanrixu hexa obsažen – zjistili jsme to ale až v jeho 8 měsících) 
  • Snadnější rozpoznání nežádoucích účinků očkování – dítě už něco umí, lépe ho známe, a pokud je po očkování něco v nepořádku, poznáme to a můžeme tomu přizpůsobit očkovací kalendář 

 

Jak hlásit nežádoucí účinky

-       jakékoli nežádoucí účinky by měly být nahlášeny ošetřujícímu lékaři a jeho prostřednictvím nebo osobně dále nahlášeny na SÚKL (postup popsaný zde http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek) 

-       je dobré si veškeré neobvyklé reakce po očkování hned zapisovat (i s časovými údaji)

 

Rozhodnutí, zda je rozumné očkovat, či neočkovat, závisí na:

(1)   účinnosti očkování

(2)   nežádoucích účincích očkování

(3)   zdravotních následcích nemoci, proti které se očkuje, a možnosti léčby

(4)   nakažlivosti nemoci

(5)   proočkovanosti populace

 

 Mé úvahy:

-       často se očkování srovnává s léky – ty přece mají taky nežádoucí účinky a nikdo to takhle neřeší, ale léky jsou určeny NEMOCNÝM, očkování ZDRAVÝM, léky už řeší nějaký zdravotní problém a mají zlepšit zdravotní stav nemocného, očkování je podáno plošně všem a nemůže aktuální zdravotní stav člověka zlepšit

-       očkování je prevence, a ta musí být především BEZPEČNÁ (kdyby hrozilo, že se na bezpečnostním páse v autě můžu uškrtit, i když k žádné nehodě nedojde, taky bych důkladně zvážila jeho použití)

 

 Jak je to ve světě

-       povinné očkování je pozůstatkem komunismu a je běžné v postkomunistických zemích (Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko, Slovensko aj.) 

-       v západní Evropě je očkování dobrovolné (např. Rakousko, Německo, Švýcarsko, Švédsko aj.), kromě Itálie (povinné očkování proti 4 nemocem), Belgie (povinné očkování proti 1 nemoci) a Francii (proti 3 nemocem)

-       pokud stát očkování vynucuje, poškozené děti odškodňuje

Právní úprava očkování v ČR

-       povinnost očkovat je v ČR dána těmito normami:

  • Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů

§ 45 – účel očkování, povinnosti poskytovatelů

zdravotních služeb v oblasti ochrany před vznikem,

šířením a omezení výskytu infekčních onemocnění

§ 46 – povinnost fyzických osob podrobit se očkování

§ 47 a § 80 odst. 1 – provádění očkování

§ 47a – lékaři provádějící očkování

§ 47b – získávání informací o osobách povinných

podrobit se očkování

§ 49 – úhrada očkovacích látek

§ 50 a § 9 – povinnosti subjektů pečujících o děti

§ 51 – povinnost lékařů hlásit každou neobvyklou reakci na očkování (lékař nemá co posuzovat kauzalitu, hlásit se má vše!)

  • Vyhláška č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem, ve znění pozdějších předpisů – upravuje:
  • pravidelné očkování proti tuberkulóze, proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli, invazivnímu onemocnění vyvolanému původcem Haemophilus influenzae b, přenosné dětské obrně a virové hepatitidě B, proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím a proti pneumokokovým nákazám
  • tzv. očkovací kalendář
  • v některých případech i vakcínu
  • Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů

 

-       Zákon upravuje dvě výjimky, kdy lze neočkovat: trvalé kontraindikace (§ 46 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb.) nebo zjištěná imunita proti dané infekci

-       Očkovací plán lékař přizpůsobuje konkrétnímu zdravotnímu stavu (dočasná kontraindikace)

-       Podle § 47 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb. může poskytovatel zdravotních služeb použít k pravidelnému očkování jen očkovací látky podle antigenního složení očkovacích látek stanoveného Ministerstvem zdravotnictví na základě doporučení Národní imunizační komise, zřízené jako poradní orgán Ministerstva zdravotnictví (§ 80 odst. 1 písm. e) zákona č. 258/2000 Sb.). Toto však neplatí, jde-li o pravidelné očkování a fyzická osoba požádá o jeho provedení jinou registrovanou očkovací látkou. 

-       za provedení očkování odpovídají rodiče a nesplnění této povinnosti je klasifikováno jako přestupek, za ten hrozí každému z rodičů pokuta až do výše 10 tis. Kč (uděluje hygienická stanice) 

-       průběh přestupkového řízení: hygienická stanice může pokutu udělit v rámci příkazního řízení – rodičům přijde rozhodnutí poštou, pokuta je max 4 tis. Kč a neplatí se náklady řízení; v rámci standardního přestupkového řízení lze uložit pokutu max 10 tis. Kč a zaplacení nákladů řízení ve výši 1 tis. Kč – před rozhodnutím musí být rodiče pozváni k ústnímu jednání; rodiče by měli úřadu poskytnout své vyjádření a stanovisko, kde uvedou své důvody, argumenty… (je nezbytné zdůraznit, že odmítnutí očkování je projevem ústavně zaručených práv) 

-       neprovedení očkování je přestupek a promlčuje se do jednoho roku od lhůty, kdy mělo být nejpozději očkováno (u hexavakcíny je neočkování promlčené ve věku dítěte 30 měsíců, za MMR zatím nelze pokutu uložit) 

-       je protiprávní vyhrožovat rodičům neočkovaného dítěte vypovězením z péče 

-       zákon nevyžaduje, aby kontraindikaci očkování určil specialista, může jí posoudit i pediatr 

-       negativní revers – dokument, kterým se stvrzuje odmítnutí navrhované zdravotní péče, chrání lékaře a zbavuje ho odpovědnosti 

-       pediatr není povinen neočkování někam hlásit, je pouze povinen to zapsat do karty 

-       při nahlášení rodiny neočkovaného dítěte na hygienickou stanici jde o porušení povinné lékařské mlčenlivosti, lékař informaci poskytuje pouze na vyžádání 

-       pediatr je povinen hlásit nežádoucí účinky vakcín na SÚKL 

-       v ČR je za případné poškození dítěte odpovědný pediatr (rodiče ho mohou žalovat o náhradu škody), takže nejsou absolutně motivováni ke hlášení nežádoucích účinků 

-       v případě, že se pediatr chová k rodičům nevhodně nebo protiprávně, mohou rodiče podat stížnost k České lékařské komoře nebo k odboru zdravotnictví místně příslušného krajského úřadu nebo magistrátu 

-       současná konstrukce právní úpravy, kdy konkrétní očkování, kterým se má jednotlivec podrobit, nejsou stanovena zákonem, ale pouhou vyhláškou, je protiústavní (minimálně vymezení, proti kterým nemocem a do kdy je osoba povinna se nechat očkovat, musí být upraveno přímo zákonem) 

-       nařizování povinného lékařského výkonu v situaci, kdy stát zároveň nepřebírá odpovědnost za způsobenou škodu, je protiústavní 

-       přijetí neočkovaného dítěte do školky - jak zažádat o výjimku http://www.rozalio.cz/index.php/pravo/vzory-dokumentu/891-jak-ve-skolce-pozadat-o-vyjimku-a-jak-v... 

-       Dotaz na Ministerstvo zdravotnictví:

Může pediatr požadovat úhradu povinné vakcíny a její aplikaci, pokud bylo dítě očkováno později, než dle běžného očkovacího kalendáře (např. v 5 měsících)?

Podle platné legislativy hradí náklady spojené s provedením pravidelného očkování zdravotní pojišťovny a to bez ohledu na to, zda byla výše jmenovaná očkovací látka podána do pěti měsíců věku dítěte či později.

Pokud se pojištěnec nebo jeho zákonný zástupce rozhodne pro aplikaci jiné očkovací látky, která není předmětem uzavřené smlouvy mezi zdravotními pojišťovnami a distributorem (to však není Vámi popisovaný případ) hradí zdravotní pojišťovny pouze zdravotní výkon aplikace vakcíny a náklady na vakcínu hradí plně pojištěnec. Tento postup upravuje „Metodika provádění pravidelného očkování v roce 2015“, která je dostupná na stránkách VZP či Svazu zdravotních pojišťoven ČR.

-       Dotazy na právní poradnu (ferovanemocnice.cz):

1.     Dle současné právní úpravy, jde říci, že splním požadavky na povinné očkování, pokud dítě nechám v termínu (tj. do 18 měsíců věku) očkovat Pediacelem, s tím, že hepatitidu B doočkuji mezi 12 a 13 rokem věku (dle odst. 9 vyhlášky 537/2006 Sb.)? Má v takovém případě pediatr povinnost vystavit potvrzení pro školku, že dítě bylo řádně očkováno?

Na základě vyhlášky je možné odložit očkování proti Hepatitidě typu B na 12. až 13. rok a je v souladu s vyhláškou, když se očkování odloží na tento věk, a dítě by tak mělo být přijato do školky, pokud nebude jiný důvod dítě odmítnout přijmout.

2.     Splním očkovací povinnost, když očkuji schéma 2+1 místo uváděného 3+1 (když je schéma 2+1 uvedeno v souhrnné informaci jako rovnocenné)? 

Schéma 2+1 není v souladu s vyhláškou. Lékaři si mohou v případě nerespektování očkovacího kalendáře od Vás vyžádat podepsání negativního reversu. Výhrůžky ze strany hygienické stanice jsou nemístné, při volbě jiného schématu by nedošlo k naplnění materiální stránky přestupku, tedy k ohrožení zájmu společnosti, neboť i jiné schéma zaručuje ochranu veřejného zdraví. Formálně tedy dítě v jiném schématu není řádně očkované, ale materiálně ano (lékař nemusí vystavit potvrzení o tom, že je dítě očkované pro účely přijetí do školky). Domníváme se, že pediatři na tuto otázku budou mít také různé názory a nic Vám nebrání oslovit více pediatrů a případně změnit lékaře za takového, který Vám doporučení pro školku vydá.

3.     Je neočkování MMR u např. 3 letého dítěte důvod pro nepřijetí do školky, když není stanovena horní hranice pro očkování?

Dle zákona o ochraně veřejného zdraví (§ 50 258/2000 Sb) mohou předškolní zařízení přijmout pouze děti, které se podrobily povinnému očkování. Vakcína mmr patří mezi povinná očkování. Nesplnění i jediného očkování je podle zákona důvodem k tomu, aby dítě nebylo přijato do mateřské školy. Existují z toho však dvě výjimky, a to v případě, že má dítě doklad od lékaře (imunologa), že je proti nákaze imunní (test na protilátky) nebo v případě, že má od lékaře potvrzeno, že má proti látce trvalé kontraindikace. Jestliže tedy bude vaše dítě očkováno 1. dávkou MMR, můžete se podrobit testu na protilátky. Pokud test zjistí jejich přítomnost, a dostanete od lékaře potvrzení o imunitě, na základě toho bude vaše dítě do školky přijato.

4.     Může lékař „neočkování“ sám od sebe někam hlásit?

Lékař má právo a zároveň povinnost oznamovat případy podezření na zanedbávání péče o dítě orgánu sociálně-právní ochrany dětí (tzv. sociálka). Pokud se o zanedbávání nejedná (neočkujete z důvodů obav nežádoucích účinků apod.), neměl by lékař informaci o odložení očkování hlásit sociálce. Kdyby to udělal, dopustil by se porušení lékařského tajemství a můžete na něj podat stížnost u České lékařské komory.

Lékař nesmí neočkování sám z vlastní iniciativy hlásit hygienické stanici, protože má povinnost dodržovat lékařskou mlčenlivost. Pokud tak učiní, je odpovědný za porušení Vašeho práva na soukromí a vy můžete podat žalobu na ochranu osobnosti z důvodu zásahu do práva na soukromí.

 

MUDr. Jan Vavrečka, Ph.D. (vystudovaný lékař, přednáší spotřebitelské právo na VŠE)

-       při uvedení na trh neznáme všechna zdravotní rizika a objektivní komplikace podání vakcín

-       zdravotní rizika konkrétní vakcíny je nutné dělit na 1) bezprostřední, 2) časná (krátkodobá), 3) střednědobá a 4) dlouhodobá – nejvíce zdokumentované jsou komplikace bezprostřední a časné

-       rizika spojená s očkováním: primární selhání vakcíny (nevytvoří se protilátky), odsouvání vzniku nemocí do rizikovějšího věku (nedostatečně testované vakcíny – nevíme, jak dlouho účinkují), nežádoucí účinky vakcíny

-       Z každých 10 ve výzkumu testovaných vakcín nejméně 9 nikdy nebylo uvedeno na trh. Nejméně z 50 % pak byly příčinou „zamítnutí vakcíny“ pozorované závažnější (a početnější) nežádoucí účinky – mj. zejména účinky, které odpovídají zkřížené reaktivitě protilátek se strukturami tělu vlastními → „U vakcín musíme především předpokládat možnou a vysoce pravděpodobnou nebezpečnost a v krátkodobých klinických studiích si poté ověřujeme, jestli právě tato vakcína není čirou náhodou krátkodobě docela bezpečná. Krátkodobé klinické studie nám mírně jedovaté vakcíny (na které však stále někdo může individuálně i zemřít) zkrátka „spolehlivě“ propouštějí. Nemáme vědecké důkazy, že jsou „propuštěné“ vakcíny objektivně dlouhodobě nebezpečné, nemáme však také žádné vědecké důkazy, že dlouhodobě objektivně bezpečné jsou.“

-       problémy klinických studií vakcín: 1) nová vakcína je před uvedením na trh testována jen velmi krátce, není tedy možné zjistit, jaké bude mít dlouhodobé účinky (žádoucí i nežádoucí) a 2) malý počet sledovaných osob pro zjištění vzácných účinků vakcíny (např. závažné neurologické komplikace s trvalými následky s incidencí 1:50 000 studie úhrnně testující 10 000 osob na 80 % nezjistí)

-       každá vakcína je jiná - má jiný bezpečnostní profil a jiný stav vědeckého poznání o sobě samé; o komplikacích a rizicích vakcín proto můžeme vědecky korektně a seriózně hovořit pouze ve vztahu k jedné zcela konkrétní vakcíně

-       S postupným rozvojem vědeckého poznání se ukazuje, že některé antigenní složky vakcín mohou být samy nositeli imunosupresivních účinků, tj. potlačují imunitní odpověď organismu; čím více antigenů ve vakcíně je, tím vyšší pravděpodobnost, že některý má imunosupresivní účinek; toto riziko je obecně vyšší u polyvalentních vakcín

-       očkující lékaři mohou do svých ambulanci nakupovat vakcíny s obchodními slevami a následně je prodat svým pacientům za výrazně vyšší cenu. Tím se stávají očkující lékaři ekonomicky motivovaní na doporučování, aplikování a zvyšování odbytu vakcín

-       hliník ve vakcínách: Účinná vakcína, která neobsahuje pro lidský organismus vůbec nic nebezpečného a škodlivého, je logický i fyziologický nesmysl, protože tělo se nebude namáhat s imunitní reakcí, pokud mu nehrozí nebezpečí; samotné části antigenů nejsou schopny imunitní reakci vyvolat → je nutné adjuvants - hliník působí ve svých vakcinálních koncentracích na lidský organismus již takovou mírou tkáňové destrukce, že na to lidský organismus dostatečně silně reaguje; Vakcinační adjuvans tedy opravdu nejsou, protože z principu věci vůbec nemohou být, vůči organismu bezpečné a šetrné látky. Každé očkování je poté vlastně přímým pokusem oklamat biologický rozum našeho organismu tím, že si má vytvořit imunitu proti antigenním „drobečkům“, které jej vlastně samy vůbec nepoškozují a neohrožují, a nikoliv proti vakcinačním adjuvans, která mají tkáňové škody a ohrožení organismu skutečně na svědomí.; je mj. vědecky potvrzená existence protilátek proti samotnému hliníku, přičemž dnes prakticky vůbec nevíme, co protilátky proti vakcinačním adjuvans mohou mít v lidském organismu všechno na svědomí, ani proč. 

-       Rodič může být zbaven svého práva na rozhodování o zdravotnických zákrocích na svém dítěti pouze v případě nezbytně nutném pro ochranu veřejného zdraví – ale nikde není řečeno, co je to „nezbytně nutný“ případ – v ČR je to očkování proti 9 nemocem, ale v Německu ani Velké Británii tato očkování „nezbytně nutná“ nejsou (nemají žádné povinné očkování), přestože všechny tyto státy patří do EU a jsou vázány stejnou mezinárodní smlouvou: Úmluva o lidských právech a biomedicíně

-       Pro očkování bychom se měli rozhodnout, pokud jeho přínos převáží jeho rizika (tzn., pokud riziko nemoci, proti které očkujeme, je vyšší než riziko nežádoucích účinků vakcíny) – měli bychom zvážit: míru zdravotního rizika infekční nemoci, proti které očkujeme, věk a zdravotní stav jedince, současné možnosti léčby dané choroby, míru zdravotního rizika vyplývajícího z očkování

-       před očkováním a přeočkováním bychom měli nejprve zvážit testaci protilátek (jestli je podání vakcíny skutečně potřebné); testace je vhodná i po očkování (zjistíme, zda se vytvořily protilátky)

-       Úvaha: když cílem je ochrana mládeže/dospělých proti některým nemocem, proč očkujeme již novorozence? Jelikož hladina protilátek po očkování časem klesá (různě rychle), je často v době, kdy je nemoc pro jedince nejnebezpečnější, očkování již „vyprchané“ (např. příušnice, zarděnky, žloutenka typu B)

-       Úvaha – kolektivní imunita: rodiče jsou k očkování přesvědčováni tím, že vytvoření kolektivní imunity v populaci je něco dobrého a prospěšného i pro jejich vlastní očkované dítě -  tato vlastnost populace ale poskytuje ochranný benefit pouze nechráněným jedincům – očkuji tedy své dítě, abych ochránil druhé? → protiargument: i u  očkovaného dítěte mohou selhat vakcíny nebo dojít k poklesu protilátek a ke ztrátě protektivní účinnosti a pak se mu kolektivní imunita bude také hodit… No ale pak je přece zbytečné jej pro tento účel očkovat a vůbec je sporné chtít vytvářet a posilovat kolektivní imunitu tam, kde nám z nějaké příčiny selhávají vakcíny a rychle klesají hladiny protilátek bez zajištění efektivního přeočkovávání celé populace.

-     Úvaha - zarděnky: očkování proti zarděnkám je odůvodněno rizikem vrozeného zarděnkového syndromu (CRS) dosud nenarozených dětí; prohlášení Ministerstva zdravotnictví: „Zarděnky s sebou nesou vážné riziko pro plod, pokud jimi onemocní žena ve fertilním věku…“ (tj. ve věku cca 14-45 let) – pravda: zarděnky jsou nebezpečné pro plod, pokud jimi žena onemocní během prvních dvou trimestrů těhotenství → nutnost zajistit účinnou protilátkovou ochrana žen trvající po dobu fertilního věku → před počátkem očkování byla proděláním zarděnek v dětství chráněna většina žen → od r. 1982 se očkovaly pouze dívky, které neměly protilátky, a to ve věku 12 let → změna v r. 1984 – očkují se všechny dívky (i ty, co nemoc prodělaly) → od r. 1985 se očkují všechny děti, a to v batolecím věku → výsledek: před zavedením očkování byl CRS s incidencí 1:10–35 miliónů obyvatel ročně, údaje výskytu po zahájení očkování jsou téměř nedostupné, ale např. v Saudské Arábii vzrostl po očkování výskyt CRS 4x; Švédské studie prokázaly, že při očkování batolat se protilátky vytratí do 12 let věku dítěte u 41 – 45 % očkovanců → ochrana žen ve fertilním věku oproti době před očkováním klesá (zjistit současnou incidenci CRS je téměř nemožné, protože ultrazvukové vyšetření plodu poškození odhalí a je indikováno přerušení těhotenství)

-     Úvaha – proč neočkované děti nesmí do školek: zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví: § 50: Zařízení poskytující péči o dítě do 3 let věku v denním režimu nebo předškolní zařízení mohou přijmout pouze dítě, které se podrobilo stanoveným pravidelným očkováním, má doklad, že je proti nákaze imunní, nebo se nemůže očkování podrobit pro trvalou kontraindikaci. – jak zákonodárce vysvětluje tuto diskriminaci? → jde o ochranu dětí, které nemohou být očkované → tyto děti se ale běžně setkávají se spoustou nechráněných, a tím pádem „nebezpečných“, jedinců (většina dospělých nebyla v minulosti očkována proti všem 9 dnes povinným nemocem nebo jim již protilátková ochrana z očkování vyprchala – může se jednat i o personál školek) → nejedná se tedy spíš o sankci pro rodiče, kteří nechtějí své děti nechat očkovat? – to je z pohledu zákona nepřípustné (podrobněji na http://www.vitalia.cz/clanky/cr-je-vakcinacni-alcatraz/)

-     Názor: „Očkovat jedince proto, abychom od něj odvrátili riziko úmrtí, které mu hrozí s pravděpodobností 1:1 000 000, je šílenství medicíny. A obráceně: Očkovat 1 milión osob proto, abychom tím zachránili život jediné osoby, je zase zjevné šílenství ekonomické.“

 

Prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc (vědkyně, pedagožka a spisovatelka - autorka knihy Doba jedová, Varovné signály očkování a dalších, vystudovala biologii a chemii)

-       První očkování dostávají děti již ve dvou měsících věku, kdy se jejich zdravotní nedostatky ještě vůbec nemusejí projevit a navíc před očkováním ani neprobíhá žádné zvláštní vyšetření (které by zjistilo poruchu imunity, střevní mikroflóry, míru toxické zátěže)

-       Normální reakce na očkování: mírné zarudnutí v místě vpichu, mírně zvýšená teplota

-       Neobvyklé a vážné nežádoucí účinky očkování: zarudnutí a otok v místě vpichu, teplota vyšší než 38°, encefalitický křik, změna chování (návrat ve vývoji, poruchy rovnováhy, apatie,…), rozvoj chronických problémů (exém, astma,…)    

-       Lidské tělo je vybaveno mechanismy zajišťující vylučování hliníku – pokud jsou ale zahlceny a přetíženy, hliník se ukládá v kostech, svalech, játrech a mozku

-       Hliník obsažený ve vakcínách se v těle vstřebává a akumuluje se v mozku → tam vyvolá podráždění, a to může přejít do chronického zánětu, což má za následek vznik autismu (hypotéza: za prudkým nárůstem počtu autistických dětí v USA je, kromě vysoké spotřeby aspartamu a fluoru, také hliník)

-       Problémem je především nadměrná imunologická stimulace mozku, ke které dochází, když bakterie nebo viry (stejně tak funguje i hliník) proniknou do mozku přes nezralou nebo narušenou hematoencefalickou bariéru, kde vyvolají aktivaci mikroglií → po silném imunitním podnětu vzniká v mozku chronický zánět s produkcí volných kyslíkových radikálů, které poškozují vyvíjející se mozek

-       Známkou zánětu a otoku mozku (proniknutí hliníku do mozku) je encefalitický pláč po očkování (vysoký ječivý neutišitelný pláč, výrobci vakcín nazývaný „neobvyklý pláč“) – jedná se o závažný NÚ, který by měl být hlášen na SÚKL

-       Za epidemií PAS v USA stojí nejspíše kombinace: aspartamu, glutamátu, fluoridu a vysokého počtu vakcín pro děti v předškolním věku

-       Prodělání nemoci poskytne imunitu na celý život, vakcíny většinou jen na pár let → nemocnost se posouvá do vyššího věku, kdy může mít podstatně horší následky

-       Před očkováním doporučuje zjistit místo výroby vakcíny (vstup Číny na trh s vakcínami)

 

MUDr. Eleková (praktická lékařka, provozuje mimo jiné výživové poradenství a homeopatii)

-       Hlavním argumentem pro povinné očkování je tvrzení, že očkování vymýtilo infekční nemoci; vymýcení nemoci je stav, kdy se původce infekční nemoci přestane v ekosystému vyskytovat – dočasné neexistence zjevného onemocnění není důkazem vymýcení (příznaky nemoci nezpůsobuje mikrob, ale náš imunitní systém → zjevnou nemoc máme jen tehdy, pokud se naše tělo proti infekci brání)

-       Teoretickým předpokladem je, že očkovaný jedinec nemoc ani nepřenáší, což bylo opakovaně vyvráceno (nyní např. oficiálně potvrzeno u černého kašle)

-       Čím novější vakcína, tím nebezpečnější

-       95-99% snížení výskytu anebo úmrtnosti na infekční nemoci připadlo na vrub jiných faktorů, než je očkování – tyto faktory jsou: výživa, hygiena, zvýšení životní úrovně (podrobněji viz výše)

-       Stejně rychle ubývalo nemocí, proti kterým se očkovalo, i nemocí, proti kterým se nikdy neočkovalo (např. spála, mor, cholera)

-       Snížení výskytu některých infekčních nemocí je pouze „papírové“, tzn., že se změnila pouze diagnostická kritéria – např. dětská obrna – po zavedení očkování výskyt této nemoc vzrostl → změnila se diagnostická kritéria – před očkováním se za obrnu považovala jakákoli chabá paralýza trvající min 24h, po zahájení očkování se za obrnu považuje pouze paralýza trvající min 60 dní, navíc musí být provedeno laboratorní vyšetření (vše, co bylo do té doby obrnou, se začalo nazývat aseptická meningitida, jejíž výskyt po „vymýcení“ obrny raketově stoupl)

-       Vakcíny škodí dvěma hlavními mechanismy – toxicitou a účinkem na imunitní systém; obsahují kombinaci škodlivých látek, jejichž účinek, metabolismus, kinetika a vylučování z organismu nebyly u kojenců nikdy zkoumány

-       Malí kojenci mají výrazně slabší funkci ledvin, proto se zbavují toxinů méně efektivně než dospělí, navíc nemají funkční hematoencefalickou bariéru (do 6. měsíce života)

-       Množství protilátek v krvi není určujícím faktorem pro to, zda člověk onemocní, či ne (lidé onemocněli, i když měli vysokou hladinu protilátek)

-       Vakcína nezabrání tomu, aby se vir dostal do těla - i očkovaný člověk se může nakazit, otázkou je, jak proběhne interakce mezi ním a mikrobem (pokud imunitní systém nereaguje – tělo s virem nebojuje, člověk nemá příznaky nemoci, ale stává se bacilonosičem)

-       Hliník, který se do těla dostane ústy (se stravou), není problém – tělo ho vyloučí; ale při aplikaci vakcíny do svalu se hliník dostane do krve a odtud ho tělo vyloučit neumí, resp. trvá to i několik let a hliník se v těle kumuluje

-       Hliník je neurotoxický (poškozuje nervový systém), neustále stimuluje imunitní systém

-       Dle European Food Safety Authority je množství hliníku přijímané potravou:

70 mikrogramů denně v potravě pro pětikilové dítě (pozn. 1 miligram = 1000 mikrogramů)

-       Americký úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) na základě výzkumu stanovil, že příjem hliníku jinak než ústy (parentelárně) nesmí u kojenců překročit 5 mikrogramů na kilogram váhy a den (tj. např. u pětikilového dítěte 25 mikrogramů za den) → v hexavakcíně je 820 mikrogramů, ve vakcíně Synflorix, která je obvykle aplikována současně, je dalších 500 mikrogramů (viz příbalové informace); evropský lékopis uvádí jako maximální možné množství hliníku ve vakcíně 1250 mikrogramů - rozdíl oproti normám FDA zdůvodňuje SÚKL tak, že vakcína se nedostává do krve, takže větší množství hliníku nevadí

-       Ve vědecké literatuře se uvádí, že hladiny vyšší než 100 mikrogramů hliníku na litr krve jsou toxické → 5 kilový kojenec má cca 0,5l krve → při současném podání hexavakcíny a Synflorixu je hranice toxicity překročena 26x

-       Jsou zkoumány pouze jednotlivé složky vakcín, ale už ne jejich synergie (např. když byl k vakcíně MMR přidán virus planých neštovic – vakcína Priorix Tetra, zvýšil se výskyt křečí u očkovaných dětí o dvojnásobek), totéž platí o pomocných látkách (např. určité množství rtuti vyvolá toxicitu, ale ve spojení s hliníkem stačí k vyvolání toxicity zlomek původního množství rtuti)

-       Vakcíny nejsou testovány proti skutečnému placebu, ale kontrolní skupině je podána buď jiná vakcína, nebo jen směs látek ve vakcíně obsažených bez antigenu → porovnávají se účinky jedné toxické směsi s druhou; studie sledují výskyt nežádoucích účinků jen v řádech týdnů a na malém vzorku osob

-       Dávky požadované povinným očkováním mnohonásobně překračují povolené limity toxicity u hliníku

-       Účinky hliníku na imunitní systém se studují až v posledních letech

-       Funkce hematoencefalitické bariéry může být narušena různými toxiny včetně hliníku, rtuti a glutamátu, nedostatkem vitaminu C

-       Očkování v intervalu jednoho měsíce nedává imunitnímu systému dost času na zklidnění a dochází k zánětu mozku

-       Encefalitický křik u dětí znamená postižení nervového systému dítěte a jde o vážnou nežádoucí reakci – příbalový leták hexavakcíny uvádí, že symptomy nervového systému po očkování jsou kontraindikací dalšího očkování pro vakcíny proti černému kašli

-       Kojenci a malé děti nejsou schopny silné aktivní imunitní odpovědi – jejich přirozenou ochrannou je mateřské mléko (obsahuje protilátky proti nemocem, které matka prodělala!) – důvod: každá stimulace imunity (infekce i očkování) v kritickém období vývoje (cca do věku 2 let) může způsobit poškození mozku

-       Nežádoucí účinky léku se vyskytují při každém jeho užití (jsou prostě součástí účinku) – je jen individuální, v jakém rozsahu se objeví (někdy jsou pod hranicí vnímavosti)

-       Očkování nevymýtilo nemoci jako např. tuberkulóza, záškrt, černý kašel,… - úmrtnost na tyto nemoci začala klesat mnohem dříve, než se proti nim začalo očkovat; ustoupily i nemoci, proti kterým se neočkuje (např. spála, mor) → důvodem vymizení nemocí bylo zvýšení životní úrovně (zavedení kanalizace, zvýšená hygiena, dostatek jídla a odpočinku apod.)

-       U dětské obrny došlo po zahájení očkování k nárůstu nemocnosti → změnila se klasifikace nemoci (nemocní se zahrnuli do jiné „škatulky“) a tím se výskyt opticky snížil

-       Neměly by se kombinovat vakcíny proti bakteriálním a virovým onemocněním (praktikuje se od roku 2001, od 2007 hexavakcína)

-       Názor: pokud se u dítěte po očkování objeví encefalitický pláč, je to důvod k odmítnutí dalšího očkování obsahujícího hliník

-       Názor: výskyt jakýchkoli alergických projevů po očkování by měl být automatickou kontraindikací dalšího očkování

-       Látka, na kterou měl pacient alergickou reakci, se nesmí znovu podat – nelze předem vědět, jak intenzivní by mohla být reakce na další dávku (toto je u léků naprosto běžné, u vakcín to ale hodně lékařů odmítá)

-       Vakcíny jsou jediné léčivo, u kterého se nezohledňuje hmotnost pacienta

-       vakcíny škodí dvěma mechanismy – toxicitou a účinkem na imunitní systém – obsahují látky bezpochyby škodlivé, v kombinacích, jejichž účinek, metabolismus, kinetika a vylučování z organismu nebyly na cílově věkové skupině kojenců nikdy zkoumány

-       Důsledky očkování pro konkrétního jedince jsou kombinací účinku vakcíny, aktuálního zdravotního stavu a genetických dispozic

-       Dnešní děti trpí bezprecedentním výskytem alergií a autoimunitních nemocí, což nelze vysvětlit pouze genetikou (genetické vlivy mohou změnit výskyt nemoci z generace na generaci maximálně o 3%) → jde o vlivy prostředí (spouštěč musí být něco, co se týká celé populace a má potenciál takové změny vyvolat)

-       vakcíny mají celkový nepříznivý vliv na imunitu a nervový systém

-       WHO (světová zdravotnická organizace) prováděla studii kojenecké úmrtnosti → závěr: čím více dávek vakcín v dané zemi děti dostávají, tím vyšší je kojenecká úmrtnost (např. USA v 50. letech 3. nejlepší kojenecká úmrtnost na světě, nyní jsou asi na 40. místě)

-       Země se srovnatelnou proočkovanosti, ale výrazně odlišnou životní úrovní (např. Lucembursko a Gambie – obě mají 22 vakcín v 1. roce života) mají diametrálně odlišnou kojeneckou úmrtnost (Gambie 68,8 na 1000 živě narozených dětí, Lucembursko 4,6) → důležité jsou celkové životní podmínky (výživa, hygiena), a ne počet vakcín

-       Počet aplikovaných vakcín s hliníkem pozitivně koreluje s výskytem autismu v dané zemi (viz studie http://vaccinesafetycouncilminnesota.org/wp-content/uploads/2012/01/Do-aluminum-vaccine-adjuvants...) – pro porovnání: symptomy otravy hliníkem jsou ztráta řeči a jiných kognitivních schopností, křeče, neurologické symptomy (špatná koordinace, jemná motorika, rovnováha), demence a smrt; symptomy regresivního autismu jsou ztráta řeči a jiných kognitivních schopností, křeče, neurologické symptomy, mentální retardace

-       prakticky nulový výskyt autistických poruch v neočkovaných populacích (např. Amishové v USA - http://www.ageofautism.com/2009/04/olmsted-on-autism-1-in-10000-amish.html) poukazuje na souvislost očkování a autismu

-       V oblasti očkování je obrovský konflikt zájmů odpovědných osob, neexistuje skutečně nezávislé posuzování bezpečnosti vakcín

-       Názor: při posuzování účinnosti vakcín se vychází pouze z časové souvislosti zavedení očkování a vymizení dané nemoci; při posuzování nežádoucích účinků vakcín není časová souvislost dostatečným důkazem

-       Regres ve vývoji není normální součástí vývoje dítěte – je to následek narušení nervového systému

-       Dříve se prakticky nevyskytovaly dětské nemoci u kojenců a malých batolat (děti byly kojené) a nevyskytovaly se ani u dospělých (nemoci prodělali v dětství) – dnes jsou ohroženi právě malí kojenci a mladí dospělí; zcela se narušil koloběh těchto nemocí

-       Lidé se bojí jen nemocí, proti kterým se očkuje (bojíme se jen klíšťové encefalitidy, ale ne boreliózy)

-       Musíme si klást otázku, jestli výměna spalniček, zarděnek, černého kašle a dalších nemocí za alergie, astma, hyperaktivitu, dyslexii a autismus byla výhodná

-       výživa je hrubě nedoceňovaným faktorem ovlivňujícím zdraví – nemocným dětem je třeba podpořit imunitu stravou

-       dětské nemoci nejsou u dobře živeného a jinak zdravého dítěte v naprosté většině případů nebezpečné a naopak jsou nutnou součástí zdravého vývoje imunitního systému

-       v civilizovaných zemích se nikdy nemohou vyskytnout epidemie stejné jako v 19. století

-        Názor: dětské nemoci u dobře živeného a jinak zdravého dítěte v naprosté většině případů nejsou nebezpečné (jak se chovat při nemoci dítěte viz http://www.slobodavockovani.sk/news/ockovani-poruchy-vyvoje-a-imunity-u-deti-7-cast/)

-       Základní bezpečnostní opatření při očkování: respektovat nedonošenost (očkovat až po dosažení min 5kg váhy a odsunout termín očkování o to, o co se dítě narodilo dříve), přečíst příbalový leták každé vakcíny a respektovat kontraindikace, respektovat aktuální zdravotní stav dítěte (dítě musí být min. měsíc před očkování naprosto zdravé a v psychické pohodě), využít možnost očkovat co nejpozději (začít až ke konci prvního roku věku), podávat dítěti vitamín C (100-200mg denně týden před a po), D (1000 IU denně), hořčík (30-50mg denně) a esenciální mastné kyseliny, odstup mezi jednotlivými dávkami vakcín min. 2 měsíce, nikdy nedávat více vakcín současně, sledovat a hlásit všechny reakce, reakci po očkování nepotlačovat paracetamolem (paralen) – v akutních případech použít ibuprofen, ideálně homeopatika – Apis mellifica (30C, rozpustit ve vodě a dávat napít každých 10min), v případě chronického zhoršení zdravotního stavu nedávejte souhlas s dalším očkováním a žádejte patřičné vyšetření a léčbu (podrobněji zde http://www.slobodavockovani.sk/news/ockovani-poruchy-vyvoje-a-imunity-u-deti-6-cast/)

-       Upozornění: snížením rizika reakce na vakcínu podáním vitamínů a mastných kyselin současně snižujeme imunitní odpověď na vakcínu – není možné nechat plně rozvinout imunitní reakci (tvorbu protilátek) a současně omezit NÚ

-       Faktory zvyšující rizika očkování: aktivace imunitního systému matky v těhotenství, jakákoli toxická zátěž matky (amalgámové plomby, léky apod) v těhotenství, nefyziologický porod, nedostatečné kojení, rodinná anamnéza nežádoucí reakce na očkování, rodinná anamnéza zachvatů křečí, předčasně narozené děti, nízká hmotnost, novorozenecká žloutenka, kontakt s infekční nemocí (dítě může být v inkubační době), lehčí nemoc, užívání antibiotik, alergie, astma, chronická nemoc srdce, ledvin, plic a jater, ohřívání stravy v mikrovlnné troubě, prořezávání zubů (zvyšuje se hladina histaminu v krvi, a ten pak narušuje hematoenc. bariéru)

-       V zákoně je výslovně řečeno, že zdravotnický pracovník musí mlčet o VŠECH skutečnostech, které se dozví při výkonu své práce (neexistence právního předpisu, který by pediatrovi výslovně ukládal povinnost hlásit odmítnutí očkování, znamená, že pediatr je povinen dodržovat povinnou mlčenlivost)

-       Doporučuje očkování: po roce věku a proti záškrtu, tetanu a černému kašli

 

Ph.D. Alexandr Kotok (lékař homeopat, autor knihy Očkování v otázkách a odpovědích pro přemýšlející rodiče)

-       Všechny léky i všechny vakcíny mají nějaké vedlejší účinky, rozdíl je ale v tom, že léky jsou určeny nemocným, aby zlepšily jejich zdravotní stav, očkování se provádí zdravým jedincům, a tak nemůže jejich zdravotní stav zlepšit, může ho jen zhoršit

-       Očkování sice může zabránit akutní nemoci, ale způsobí nemoc chronickou (tělo se antigenů nemůže zbavit přirozenou cestou – rýmou, průjmem, vyrážkou apod.)

-       žádné imunologické vyšetření neukáže předem reakci dítěte na očkování (pokud dítě netrpí vrozenou těžkou imunodeficiencí)

-       očkování je situace, kdy se všichni zainteresovaní snaží vydělat na přirozeném strachu rodičů

-       existují desítky a stovky daleko nebezpečnějších nemocí, z nichž mnohé jsou přitom nevyléčitelné, což se nedá říct o nemocech, proti kterým se očkuje; ale rodiče slyší jen o těch druhých

-       důsledkem očkování se dětské nemoci přesouvají do dospělého věku, kdy jsou nesrovnatelně nebezpečnější, anebo se naopak přesouvají na kojence (matka nemůže dítěti předat protilátky proti nemoci, kterou neprodělala)

-       vědecké údaje ukazují, že skutečný proces ochrany organismu před infekcí je mnohem složitější než představa, že protilátky jsou jediným způsobem, jak se bránit nemoci – i lidé s vysokým množstvím protilátek onemocněli danou infekční nemocí a naopak lidé bez protilátek zůstali i po kontaktu s nemocí zdraví

-       nelze srovnávat příjem hliníku a rtuti z potravy s jejich přítomností ve vakcínách; rtuť je nejnebezpečnější ve formě výparů, v potravě není tak nebezpečná, protože se, stejně jako hliník, v zažívacím traktu špatně vstřebává; ale vpravení toxických látek do krevního oběhu úplně mění situaci – jedy se dostávají k orgánům, hromadí se v nich a způsobují otravu; navíc děti nemají ještě plně funkční systém detoxikace

-       za skokovým nárůstem autismu v USA stojí rtuť a hliník obsažené ve vakcínách; autismus se vyskytuje 4x častěji u chlapců, protože testosteron zvyšuje neurotoxicitu rtuti

-       vakcíny mohou být také kontaminovány nežádoucími viry: viry pro některé vakcíny se pěstují na slepičích embryích, která mohou být nakažena virem ptačí leukemie

-       k toxickým látkám obsažených ve vakcínách se k dekontaminaci používají např. antibiotika a fungicidy a vzniká jedovatý koktejl, jehož vlastnosti nikdy nikdo nezkoumal

-       opičí virus, který dlouhé roky infikoval vakcíny proti dětské obrně, byl objeven ve zhoubných nádorech a vědci už objasnili mechanismus jeho působení při rozvoji rakoviny

-       vakcíny mohou být infikovány mikroorganismy, které ještě věda ani nezná

-       nejlepší, nejbezpečnější je ta vakcína, kterou jste nikdy nedostali



Státní ústav pro kontrolu léčiv: „Podle údajů z epidemiologických studií o výskytu nežádoucích účinků léčiv a počtu skutečně nahlášených reakcí odhadujeme, že je hlášeno zhruba jen 1 % případů.“

 

Prof. Jan Janda (předseda České pediatrické společnosti): „Očkovat by se měly pouze děti zdravé a v úvahu by se měly brát neobvyklé reakce při první dávce vakcíny. Očkující lékař zná nejlépe rodinnou i osobní anamnézu dítěte s potencionálními riziky zvažujícími riziko vakcinace (např. u dětí s neurologickým onemocněním). Tak např. při výskytu těžší reakce po první dávce hexavakcíny lze při další dávce podat jen čtyřsložkovou očkovací látku a separátně ´doočkovat´ později ony dvě vynechané složky.“

 

Prof. Prymula (předseda české vakcinologické společnosti)

Otázka: Jak je možné, že množství očkovací látky je stejné pro devítitýdenní dítě i pro půlroční, když váhový rozdíl může být značný (i 8 kg)?

Odpověď: U několikatýdenního dítěte je třeba vyšší dávky, neboť imunitní systém je nezralý a nereagoval by na podnět odpovídajícím způsobem.

 

Otázka: Proč očkovací kalendář nutí rodiče očkovat hexu ve schématu 3+1, když schéma 2+1 je dle výrobce stejně účinné?

Odpověď: Očkovací schéma 2+1 je téměř stejně účinné a možným přechodem na toto schéma se budeme velmi záhy zabývat. Důvody jsou však naprosto dominantně ekonomické, ne zdravotní. Zatím stále schéma 3+1 v Evropě dominuje.

 

Otázka: Proč v současnosti není možné očkovat monovakcínami, když se rodič rozhodne očkovat jen proti některým onemocněním?

Odpověď: Monovakcíny nejsou na trhu a nemyslím si, že by rodič měl dostatek objektivních informací, aby byl schopen posoudit, kterou vakcínu jeho dítko potřebuje.