Sobotu 3.10. jsem opět zažila úžasnou atmosféru modrokoníkovského dětského bazárku ve Znojmě. 🙂

Konal se už počtvrté, na osvědčeném místě Jízdárny Louckého kláštera, kde je dost prostoru pro vše, co k bazárku patří. 🙂 Pro vystavení zboží byly připravené velké stoly, kde si prodejkyně rozložily věci, ze kterých už jejich děti odrostly. Kolem desáté to vypuklo - nával kupujících, všude shon a bystré oko, hledající právě tu věcičku, kterou na podzim či zimu potřebuji sehnat... Většinou se zadařilo, a tak vládla všeobecná spokojenost.

Pro děti byl připravený dětský koutek v režii Papírnictví VojTech. Děti se zabavily výrobou různých ozdob z knoflíků, maminky si mohly pořídit nejrůznější pomůcky na tvoření s dětmi. Agentura Sluníčko zajistila malování na obličej, tady se opět stály dlouhé řady 🙂 Atmosféru dotvářel oblíbený DJ Izzi, který ozvučil sál jízdárny oblíbenými dětskými hity.

Před vchodem nám usměvavý prodavač připravil občerstvení podle chuti, takže i když bazárek trval 5 hodin, nikdo hlady a žízní netrpěl 🙂

Věci, které maminky neprodaly, mohly věnovat na charitativní účely. Sešla se nám pěkná hromada věcí, kterou jsme pečlivě roztřídili a rozvezli udělat radost do Oblastni charity Znojmo a Dětskému domovu Znojmo.

Musím velmi poděkovat Agentuře Sluníčko, která jako náš partner zařídila vše potřebné od distribuce letáčků, přes reklamu v rádiu Blaník až po usměvavé vítání príchozích na místě 🙂 Především díky ní akce probíhala hladce a z bazárku odcházeli všichni maximálně spokojeni.

S každým dalším rokem mám podzim radši.

Mé reálné a těhotné já před rokem aneb pauza od drhnutí a zabydlování nového hnízda.

Miluju ty teplé, lichotivé barvy zvoucí tak akorát k zachumlání. Lehce mě omámí vůně listí, čerstvě nasekaného dřeva, kaštanů a jídla v kuchyni. Nechávám prýštit studený vítr o mou tvář. A vychutnávám si to...

..romanticky laděný piknik..

..pikantní kafe s podzimním přízviskem "pumpkin"..

..roztomilé návštevy u babičky..

Začínám se považovat za zkušenou matku čekatelku... Při prvním IVF jsem se neodvážila vyjít si dál než do blízkého supermarketu a kávy nebo zeleného čaje bych se nedotkla ani kovovou tyčí... Tentokrát jsem zbalila všechny prášky, roztoky, globule (ten název mě úplně děsí!), jehly a stříkačky a vyrazila za příbuznými. Coming out jsem ještě neprodělala, takže injekce jsem si pokoutně píchala v koupelně, ale i tak to považuji za velký krok pro Karju.

Nicméně současný hormonální koktejl má úplně jiné účinky než poprvé. Euforie z prvního pokusu je pryč a dostavila se mátožnost. Trefit se do dveří a nepokácet futra se mi začíná jevit jako docela velká výzva a neusnout při každém usazení se je také výkon hodný vrcholové sportovkyně. Pardon, klientky CARu.

A ačkoli lékaři se snaží a příznaky by mohly dávat jakous takous naději, že se něco děje, vaječníky to vidí jinak. A tak je ani koňská dávka nepřinutila k nějaké výraznější akci.

Soucitný pan doktor vypadal velmi deprimovaně, když nenašel očekávanou vaječnou úrodu. A tak, deprimovaná hormony i lékařem, jsem cestou domů učinila rozhodnutí, že si dám aspoň do nosu. Vyrazila jsem do blízkého supermarketu a jala se nakupovat všechny dobroty, ze kterých vykouzlím kulinární rozkoš... Kabelku jsem narvala šunkami, sýrem, těstovinami, zeleninou, listovým těstem, do ruky vzala láhev červeného, na zápěstí zavěsila sáček s jablky. A nakonec přihodila i toaletní papír. Multipack. Když už nakupuji.

Takto obtěžkána jsme se doplazila k vchodovým dveřím paneláku a sáhla do kapsičky pro klíče. Klíče v kapsičce nebyly. Nebyly ani v druhé, ba dokonce ani ve třetí. Postupně jsem vyložila celý nákup z kabelky, abych ho zase jako tetris naskládala zpět. A najednou jsem prozřela. Při odchodu k lékaři za mnou manžel zavřel dveře, načež odjel za kšeftem... Vrátí se ve tři. Je jedenáct. Sousedka, která má náhradní klíče je u sestry. Prekérní situace...

S balíkem papíru v jedné ruce, lahví vína v ruce druhé, kabelkou přetékající potravinami, elegantně oděna do pouzdrové sukně (aby pan doktor viděl, no ni?) a sexy kozaček jsem vyrazila hledat útočiště. Nakonec jsem hrdě vplula do jedné nóbl kavárny, složila náklad na koženkovou pohovku a objednala si kávu. Číšník si mě sice celou dobu podezřívavě prohlížel - vypadala jsem jako bezdomovkyně začátečnice, ale vyvést mě nenechal.