Dlouho jsem nad tímto tématem přemýšlela a rozhodovala se, zda napsat článek se svým názorem, či zavřít oči a dělat, že to nevidím. Jenže to já prostě nevydržím. Je dost možné, že tento článek vyvolá několik možných reakcí jako naštvání, smutek, zmatek, vztek, či úlevu, pochopení. Sdílejte, mažte, kritizujte, chvalte, cokoliv, jsem na to připravená.

Velmi často se mě maminky, některé už v šestinedělí, ptají, zda můžou začít cvičit s Jill. Pokaždé, když tento dotaz čtu, cítím úlevu, že se na to zeptají a neskočí do toho po hlavě, jako právě spousta jiných čerstvých maminek (z té představy mi vždy běhá mráz po zádech).

• S Jill jsem si pár tréninků zkusila, abych věděla o čem to je, byla jsem tehdy přes rok po porodu a stejně jsem spoustu cviků musela vypustit, jelikož pro mě byly nevhodné.

• Proti samotné Jill nic nemám, je to obrovská cvičící motivace, která se z baculky, stala super sexy kočkou. To je bomba!! Je úžasné, jak to předává dál, obdivuji ji a respektuji.

• Je důležité si ale uvědomit, že Jill si neprošla těhotenstvím, porodem a rozhodně se nesnažila dávat své tělo dohromady po porodu. (Dostalo se ke mně, že děti mít nemůže, to je mi moc líto, nikomu bych nic takového nepřála, proto v psaní dál, se nijak nevyjadřuji k tomuto problému. Jen se chci ujistit, aby někomu nepřišlo, že nerážím na toto.)

• Šokuje mě, kolik maminek skočí po porodu, do cvičení s Jill, ale přitom jsem nenašla žádné, které by bylo pro cvičení po porodu vhodné, či dělané přímo na to. Nikde se nezabývá rozestupem břišních svalů, inkontinencí, pánevním dnem po porodu, bolestí v bedrech, či dělohou po porodu. Ale to se ji nedá zazlívat, vždyť proto to to přece nedělá. Dělá to pro zdravý holky, které jsou nešťastné se svou váhou, tělem a nechtějí, či se stydí chodit do fitka a doma jim to prostě víc vyhovuje. Ona to nedělá pro maminky po porodu.

Holky, než budete číst, musím vám říct, že se jedná částečně o fikci - některé věci z príběhů jsem zažila sama, ale některé vůbec a jsou smyšlené. 

Ahoj, jmenuji se Markéta, mám tři děti a ráda bych vás seznámila se svým příběhem. Nikdy by mě nenapadlo, že mě něco takového potká, ale osud si nevybírá.

Bylo mi 18, když jsem šla s nejlepší kamarádkou Jitkou do jednoho baru, kde jsme chtěli strávit večer se zábavou. Nenapadlo mě, že bych mohla potkat v tenhle den svého, dnes už bývalého, manžela. Šla jsem takhle k baru, když do mě narazil pohledný černovlasý mladík. Velice se mi omlouval, usmíval se a pomohl mi zvednout věci, které jsem po té srážce upustila. Poděkovala jsem mu a nechala to být. Neříkám, že se mi už v ten okamžik nelíbil, ale nemyslela jsem si, že by z toho mohlo být víc.

Jakmile párty skončila, šly jsme domů. Jitka mi prozradila, že sledovala onoho neznámého celou dobu a že ta naše srážka nebyla náhoda. Řekla mi, že si mě celou dobu prohlížel a šlo vidět víc než dost, že by měl zájem. Ale já jsem tomu nevěřila. Rozloučily jsme se spolu a já šla domů. Při vytahování věcí z mé kabelky mi vypadl lísteček, na kterém bylo telefonní číslo. První jsem se lekla, takže jsem ho skrčila a chtěla vyhodit. U koše mi ale došlo, co mi řekla Jitka a číslo jsem opět odkryla. Přemýšlela jsem, zda by to opravdu mohl být ten onen, ale volat jsem nechtěla. Byla jsem unavená a přišlo mi neslušné volat tak pozdě v noci někomu na mobil, tak jsem počkala na další den.

Hned ráno jsem vzala mobil a naťukala číslo. Chvíli jsem se rozmýšlela, zda mám opravdu zavolat nebo ne – přece jen jsem nevěděla jistě kdo to je. Ale nakonec jsem si dodala odvahu a zmáčkla tlačítko VOLAT. Asi pět minut to jen zvonilo a nic, už jsem to chtěla pokládat, když v tom se mi ozval ve sluchátku mužský hlas, velmi podobný tomu z párty. Nemohla jsem ze sebe vydat ani hlásku, ale ani to tak nevadilo, jelikož onen řekl: „ Jsem rád, že jsi to číslo nevyhodila a zavolala. Včera jsem se ani nestihl představit – jmenuju se Filip. “ Byla jsem ráda, že konverzaci začal on, a tak ze mě nervozita opadla a my jsme spolu měli zhruba půl hodinový rozhovor. Domluvili jsme se na schůzce, na kterou jsem se už od domluvení těšila.

Když ale přišel ten den D, znervózněla jsem a nevěděla, zda opravdu mám jít. Mého zvláštního chování si všimla i má starší sestra Monika, jenž právě přijela na návštěvu se svou dvou měsíční dcerkou Verunkou. „ Markét? Jsi v pohodě? “ zeptala se mě, když šla okolo otevřených dveří u mého pokoje. Odvětila jsem jí, že ano, ale jí se pořád něco nezdálo. Když jsem si všimla, že si mě pořád prohlíží, zeptala jsem se, jestli něco potřebuje a ona, že ne a odešla. Pomalu se blížila ona hodina naší schůzky a já si dodávala stále víc a víc odvahy, aby to se mnou neseklo. Domluvili jsme se, že mě vyzvedne autem na rohu naší ulice, tak jsme pomalu vyrazila.

Myslela jsem, že budu ještě chvilku čekat a ono ne, už tam stálo bílé auto a u něj stál vysoký muž. Jasné, že jsem nevěděla 100% zda je to on, ale šla jsem k němu. „ Omlouvám se, že jsem tady s takovým předstihem, ale nemohl jsem se dočkat, až tě opět uvidím. “ řekl a usmál se. Viděla jsem ho zřetelně, jelikož stál zrovna pod světlem. Usmála jsem se tedy taky, a poté jsme vyrazili na večeři.

http://www.littleangel.cz/product/novinky-podzim---zima-2014_2015/saty-masle/981