Dnes jsem se dostala k tomu, aby jsem popsala můj porod Kristýnky.

Začalo to návštěvami v porodnici, když mě můj gynekolog odeslal do porodnice na monitory, jaké bylo moje překvapení, když mi paní dr. řekla, že malá má váhový odhad 3,5 kg a to v 38 tt. Dva týdny do porodu a malá má váhu jako moje první dcera, když se narodila. Vím, že druhé dítě bývá větší ale zase o tolik to jsem teda netušila.

Tak po tomto šoku jsem si přála aby už šla ven...na další kontrole jsme se s paní dr. domluvili na tom, že když to do 23.9. nebude tak se domluvíme na vyvolání porodu. Když jsem přišla na kontolu, natočili mi monitor, malá byla tak akční, až jí tep skákal kolem 180-200 no mazec asi vycítila, že je mamka nervózní. Tak nás pozvali za dvě hodiny na kontrolní monitor s tím, že když bude dobrý tak druhý den v 7 ráno mám nástup do porodnice na vyvolání. Krček byl nachystaný malá dostatečně velká tak neviděli komplikace. Monitor dopadnul dobře tak jsme se těšili, že 24.9 se nám narodí další dcerka.

24.9 ráno jsme nastoupili do porodnice Bohunice Brno. Natočili další monitor a přijali mě na porodní box. V 9 hodin mi PA zavedla tabletku na vyvolávání porodu a začali kontrakce. Ze začátku to bylo ještě dobrý dali se rozdýchat a byli jsme celkem v klidu. Dostala jsem klistír a hnedka se kontrakce začali prodlužovat a byli po 2 min. Zalezla jsem do sprchy a manžel mi krásně masíroval teplou vodou kříže co mi hodně pomáhalo. V půl 11 mi PA praskla vodu a začal masakr motorovou pilou 🙂 Manžel masíroval záda a pak jsme šli opět do sprchy tam jsme udělali trochu potopu ale kontrakce se dali snést ve sprše. Nakonec jsme si šli zase lehnout a už to netrvalo dlouho.  PA přišla skontrolovat jak jsme na tom a manžel se ptal kdy to tak asi vidí a ona že do hodiny... no odešla a asi za pár minut jsem křičela na manžela a´t jí pípne, že už cítím jak jde hlavička. Přiběhla a opravdu už mě jen trochu upravila postel a šli jsme na to. Začala jsem tlačit a asi na potřetí jsem porodila hlavičku. Další dvě zatlačení a malá byl 12,20 hod. na světě.

Já byla štastná a hooodně unavená, manžel přestřihl pupeční šnůru a darovali jsme pupečníkovou krev a pak jsem se konečně uvolnila, když mi dali malou na bříško. Najednou začali kolem mě lítat, já nevěděla co se děje ale začala jsem jim hodně krvácet - stráta 700 ml. Nemohli mi napíchnout žílu, nakonec se jim to povedlo a dostala jsem něco na zastavení krvácení a glukózu a oxitocin na zatažení dělohy. Mezitím si manžel povážil a poměřil Kristýnku která vážila 3830 g a měřila 52 cm. Pak jen porození placenty a šití a už byl klid. Malá se krásně přisála ještě na sále a pak jsme se ještě hodně mojkali než pro ni přijela sestra a odvezla ji na kontrolu na novorozenecké. Já ještě odpočívala, a pak mě převezli na oddělení šestinedělí.

To je v kostce vše jsem ráda, že ačkoliv byl porod bolestivější než první ale byl krátký a máme z něj krásnou zdravou holčičku.

27.4.2010 odpoledne jsem mela poradnu dle ms uz tyden po TP ale on bral v potaz ten utz a to bylo 28.4 v poradne na monitoru opet vubec nic podle vysetreni jakto ze uz nerodim ze jsem prakticky pripravena ze me posle do porodnice a do vecera mam odrozeno nakonec ze teda az rano moc se mi to nezdalo jen tak si jit k porodu od svyho dr o tom rozhodujou v nemocnici tak jsem tam cinkla tam se taky divili a rekli at prijdu rano nejdriv do poradny ze se uvidi takze jsem vedela prd nakonec jsme rano dali malou babicce a jeli a po skoro hod moniroru a pul hodine ceani mi sestra prinela papir se slovy tak zas za tyden to jsem sla do kolen ale jedna sestra se me zaslala ze v papirech mam k porodu a ze tam cekam od rana tak me protlacila k dr. ten na me prej co potrebuju obmekcilo ho to kdyz zjistil ze jsem po cisari prohlid me vrazil papir do ruky a at jdu na sal. V papirech jsem vycetla ze uz jsem na 5 otevrena a me stale nic nebylo Na sale jsem sepsala mraky papipu staraly se o me dve supr studentky pani dr byla taky mila ale videla jsem ji jen chvilku.Pak jsem byla dobu na monitoru pak mi udali pripravu yal musela jsem pak chodit a az budu v\ypraznena ze pichnou vodu furt se me ptaly na kontrakce a ja furt nic necejtila chodila jsem na chodbe a nakukovala na dalsi chodbu na manzela zacaly me bolet zada jsem myslela od toho chozeni🙂) furt mi nak nedochazelo ze rodim. Pak jsem si dosla pro manzela a sli jsme na sal ja se tesila na naky to skakani na balonu a sprchu apd jak vetsina pisou a oni me prikurtovali na monitor a pichli vodu pak si ke me moh sednou manzel a za chvilku to zacalo kontrakce jako prase drtila jsem MM ruce chodli me kontrolovat mohla jsem si lehnout na bok pak bylo jeste asi 5 kontrakci nozna ani ne a pekne stavnatych a uz jsem nebyla teda takova hrdinka prohlidli me prej uz jsem na 8 zpet na bok pri dalsich kontrakci uz jsem myslela ze se pokadim najednou ze se mam otocit primontovaly nohy dali mi kapacku pripravili dalsi stul a ze budem tlacit dve tlaceni a nic potreti uz jsem citila hlavicku ale zas se vratila a to uz PA rikala ze musi rychle ven ze uz se ji nedari dobre tlacili na bricho a nic myslim ze pak jsem citila nastrich bylo mi desne zle na omdleni myslela jsem ze to zabalim pri dalsi kontrakci jsem mela poradne zatlacit lezeli mi na brise najednou jsem ucitila jak mala vylitla ven a desnou ulevu(v papirech bylo ze je vytahli za snuru) a slysela jsem jak rikaj no ona je velka jako ze asi proto nesla ven.(bylo 11:59 za necelou hodinu od pichnuti vody takze ani ne hodina kontrakci takze az na tlaceni nadhara vsichny kteri v tech kontrakcich vydrzi cele hodiny obdivuju) Mala vubec nebrecela to bylo jedine na co jsem se zmohla zeptat hned ji odnesli ani u druhe holcicky jsem se nedockala toho polozeni na brisko ja moc nevnimala jen jsem zaznamenala ze odnasej bezvladne telicko viselo sestre pres ruku pak nam prili rict ze se napolykala vody a ze je v poradku
(az papiru jsem si vycetla ze mela apgar 3 4 6 ze byla krisenachudinka mela na male)   MM  si ji mohl jit podepsat a nafotit jenze v te rychlosti jsme nechali fotak u me v tasce tak bohuzel nemame fotecky pak me ji jen pivezli ve vozejcku ukazat klapala kasnickama a sla do inkubatoru me hod sili MM byl se mnu a jsem rada byl to des nastrich mam silenej nakonec jeste kontrola jizvy po cisari jestli neco neprdlo a mohla jsem konecne na pokoj

Prvni prilozeni bylo az v 16hod a kupodivu se chytla dokonce i bez kloboucku prvni holcicka se vubec nechytla.A k sobe jsem ji dostala druhy den pred obedem celalo se az bude mit po utz mozku.

Jsem stastna ze mam dve krasne zdrave holcicky vyzkousela jsem si obe varianty a s rozenim deti predavam stafetu dal ja jsem skoncila🙂))

18.2.2008 jsem sla do rizikovy poradny pac sem byla 40+2 stravila jsem tam cele dopoledne dala jsem si kolecko monitor ultrazvuk a nakonec jsem skoncila u dr. Mindzaka neprisel mi nijak hroznej jak tu vetsina strasila jen je teda drsnej na prohlidku au au no a naznacil mi ze teda dr.Veselou bych mela zmenit a at si to jde chytrak zenska odrodit ze poslat me s KP(konec panevni) po terminu ze je frajerka no a protoze odhad byl 3,5kg doporucil mi cisare mela jsem na vyber ale protoze rikal ze zas tak moc to na porod nevypada jak furt Vesela plasila a ze muzu rodit klidne za tyden a s prihlednutim k te predpokladane vaze a ze nakonec by mi ho tŕeba delali u rozjeteho porodu jsem teda cisare odkejvala.No a hned me napsal na druhy den.Byla jsem rada protoze jsem byla pekne nervozni.
Na 7hod jsem prisla do nemocnice manza musel byt venku sepsali se mnou plno papiru u toho mi tocili monitor hodinu uz jsem nemohla vydrzet v 8hod me sestra odpojila a ze v 8:15 jdem na to.Mela jsem si vzit veci co chci mit u sebe na jip jeste jsem vystrcila nos na chodbu abych to vse rekla manzelovi byla jsem desne nervozni. No pak jsem si to napochodovala na sal mela jsem mit jen lokalni dali mi injekci do zad (uz nikdy vic) bylo mi desne zle na omdleni a kdyz chteli rezat rvala jsem ze vse citim a ptala se co mam citit oni jen ze se dotykaji ale ne bolest no stipali me do bricha a to jsem cejtila ptali se zda muzu pohnout nohama pohnula jsem a slysela jak rikaj ze hejbu pak uz jen vim ze doktor rek ze mi maj cosi dat a uz nic nevim. Ale kazdopadne mi potom nikdo nevysvetli proc mi to nezebralo a proc me uspali celou aniz by mi cokoli rekli. Mala se narodila 8:27 a doted me mrzi ze jsem ji nevidela Doufam ze priste budu moc rodit normalne.
Na jipce jsem zacala vnimat kolem poledne kvuli te blbe narkoze nejen ze jsem byla priblbla ale jeste jsem vubec necitila nohy az do vecera dva nocni pokusy o vstavani nic moc malem jsem se jim tam slozila.Malou mi prinesli odpolko coz si teda jeste moc nepamatuju a sat nechtela ma malou pusinku a ja plochy bradavky doted bojujem.
No od stredy mi slibovali presun na sestinedeli nakonec jsem se dockala az v patek silene jsmem to orvala sestinedeli bylo narvany a stale meli prednost normalni porody takze ja s bolavym brichem litala po trech hodinach o patro vejs na kojeni v patek odpolko jsem se dockala. Jinak sranda byla ze jsem si ani nevyzkousela koupani protoze jsem s malou byla na sestinedeli vlastne jen dva dny v sobotu mi to jen predvedli a v nedeli jsem sla dom.Takze celkove rodit bych do pce sla znovu vsichni mily jen bych uvitala vice info od doktoru do patka jsem o male po zdravotni strance nic nevedela.Snad se priste strefim kdyz nebude tak narvano protoze to me hodne poznamenalo.Ty dny bez male byly hrozne

Byl to vazne ficak. Jeste vecer jsem si planovala, jak tam ve stredu nakracim a reknu mi, at uz se mnou kouka neco delat, pac uz jsem si pripadala vazne hrozne. Po treti hodine rano jsem se vzbudila a sla na zachod, trochu me to zabolelo, ale nevenovala jsem tomu vubec zadnou pozornost, vzdyt to jsem ted mela uz kolikaty vecer. Pak se vzbudil Pata, ze chce curat, tak jsem s nim sla a pak zpatky spat, jenze se to ozvalo znovu. Jsem si rekla, dam si vanu vsak ono to zase prejde a ejhle, jen co jsem tam vlezla jsem se kroutila jako zizala a lezla ven. Zmerila jsem si to a bylo to cca po 4-6 minutach, tak rikam jedeme. Nj, jenze jak, sanitka, taxi, to vsechno by desne trvalo a ja byla jedina "schopna" v tu chvili ridit. V tu chvili by me ani nenapadlo, ze bych to nezvladla. Dala jsem Patovi pusu, meli jsme stesti, ze u nas byla zrovna babicka (pro klid mamciny duse, pac mela pocit, ze budu rodim, kze kdyz jsme jeli v nedeli od nich, jela babi s nama pro jistotu) a uz jsme vyrazeli, mame to autem nastesti vazne kousek, kze me to v nem chytlo akorat jednou a to se jeste dalo snest. Stejne jsem si v duchu rikala, ze nas beztak poslou domu. Bylo neco po ctvrte hodine a bolesti jsem mela asi pul hodiny.

Dorazili jsme a sestricka, ze me vysetri, jak do me koukla, tak rekla, jdeme rodit, pry jsme prijeli za pet minut dvanact. To me malicko zarazilo.Zadny klystyr, zadny holeni, porodopis jsme sepisovali az po porodu. Pak jeste prisla doktorka, donutila me vylezt na kozu, vysetrila me dosti neprijemne a at slezu, v tu chvili pro me nadlidsky vykon, v duchu jsem ji proklinala. Monitor pry natocime primo uz na sale. Tak jsme sli, bolesti zesilovali, nastesti mi po chvilce dovolili tlacit. Na me to vsechno ale bylo nejak rychly, byla jsem z toho v soku a v prvni chvili poradne nevedela, jak mam vubec tlacit, doktorka na me at tlacim vic do zadku, ze pry rodim po druhy. Tim me teda vytocila, nastesti prisla porodni asistentka a uz to slo. Stesti asi pro tu doktorku, pac jeste jednou by mi asi neco takhle rekla a tatinek uz by startoval. No a priblizne 45 minut potom, co jsem se dobelhala na prijem v porodnici se nam v 5.13 narodil Filipek a prihlasil se opravdu krasnym zpevem. Miry mel podle me uplne akuratni 3560 g a 51 cm a prisla se krasne uz na sale ani se nechtel odtrhnout. Kdyz to porovnam s porodem Pati, tak byl sice delsi, ale takovej klidnejsi a min bolel. Predtim jsem po nem ale sotva chodila a sedet jsem musela na kruhu, ted mi ho sestricka taky doporucila, ale k moji spokojenosti jsem ho nepotrebovala, sedet i chodit muzu uplne normalne.

Nedovedu si predstavit byt tam v tu chvili sama a jsem strasne moc rada, ze tam M se mnou byl a konecne si taky zkusil prestrihnout pupecni snuru, ruka se mu u toho klepala pekne.

Ted uz jsme doma a Filipek je zatim po vzoru brasky ukazkove miminko, tak snad mu to vydrzi. No a Pata to je bracha za vsechny prachy, porad by mi se vsim pomahal, Filipkovi predstavuje svoje hracky, dokonce i plinky mu nechal, kze ted uz je pres tyden bez plinky i v noci a zatim bez jedine nehody.

30.11.2008  ve  13:01

Porod jsem měla celkem rychlej,když to počítám od pravidelných kontrakcí,tak trval 6h.

V neděli ve 4h ráno jsem se probudila bolestma,myslela jsem,že jsou to poslové,ale bolelo to nějak víc,nejdřív jsem se pokusila to zaspat,ale to nešlo,chtěla jsem jít do sprchy,ale ve 4h ráno netekla teplá voda,takže jsem to rozcházela po bytě a hopsala na balonu..Volala jsem to manžílkovi,že mám nepravidelné kontrakce(byl na noční),a brečela jsem mu do telefonu a celá jsem se třásla..On jestli má přijet,tak jsem řekla,že ne,že jsou nepravidelné,že třeba až přijede z práce,tak už pravidelné budou..V 6h jsem si dala sprchu,ale to už mi bylo hůř,kontrakce sílili..Manžílek dorazil o půl 7h a to už jsem je měla po 5minutách,tak se mě ptal,kolik máme času,tak jsem mu řekla,ať nespěchá,že máme dvě hodiny!Tak se umyl,oholil,já vzala ještě nějaké věci a jeli jsme,v autě jsem se celá třásla a vydržet sedět bylo šílený!V porodnici jsme byli o půl 8h,udělali mi CTG,kontrakce lítali a já už nevěděla jak sedět..Přijali mě,řekli že jsem na 3cm otevřená a stále mi odcházela hlenová zátka..,Honzu poslali ať jde třeba na kafe,že mi udělají klystýr..Tak mi udělali klystýr a pak mě zavedli na můj pokoj..Tam kontrakce zesilovali!Sestřička mi přišla píchnout vodu,dala injekci na změkčení porodních cest a už to jelo,bolesti se stupňovali,už byli po 3 minutách,to za mnou přišel Honza a pomáhal mi je prodýchávat,byl opravdu bezvadnej!!!Kolem 11h jsem byla otevřená na 7cm,ale stále to k porodu nebylo,už jsem byla hotová,chtělo se mi tlačit,ale nemohla jsem.. Ještěže tam Honza byl se mnou,pomáhal mi to vše dobře zvládat!!!Opravdu mám zlatýho chlapa! Pak mě vzali na porodnický křeslo,už jsem byla na 8cm,nutkání tlačit bylo neuvěřitelný,ale oni konstatovali,že to ještě není,že musím prodýchávat,to se mi chtělo skoro brečet,musela jsem z porodnického křesla dolu a jít ke zdi a prodýchávat kontrakce,které už byli po minutě!V kontrakcích jsem měla nohy v křeči,PA to viděla a řekla mi,že takhle by to nešlo,že malej musí ven a já mu to tím zakazuju,tak že se musím uvolnit..Byla jsem opřená o zeď a když jsem byla v bolestech,Honza viděl,jak jsem v křeči a hned mi řekl: Andílku,nemůžeš být v křeči,uvolni se,aspoň to bude rychle za tebou! Hrozně mi pomáhal,tím co říkal!! Podepíral mě,prostě mi byl velikánskou oporou ( ikdyž některé jeho hlody stály za to a nemít bolesti,tak ho asi trefim J  )..Prodýchávala jsem,prý jsem i křičela,já si jen pamatuju,že jsem na PA zakřičela,že už musím tlačit! Tak mě Honza odvedl na porodnické křeslo a už mi bylo dovoleno tlačit..Malej se pomalu sunul dolu,tlačila jsem jak o závod,Honza mi otíral rty..Doktor pomáhal otevírat cesty víc a víc,to bylo hodně zvláštní až nepříjemné,pak jsem viděla jak bere nůžky a nástřih jsem cítila.Pak jsem měla zas tlačit,jenže kontrakce zmizeliL Tak jsme čekali,zda to nenaskočí a nic,tak mi něco píchli do žíly a během chvilinky to najelo znovu...Opět jsem tlačila a už mi říkali,že leze hlavička,doktor:tlačte,ještě,ještě tlačte,pak vyklouzli ramínka a šup a Honzík byl na světě J (A Honza mi ještě říkal,že prý mi PA stlačila břicho a že mi pupík vylezl tak 2cm ven,to vůbec nevím) Dali mi ho hned na bříško a já jsem brečela a  smála se jak sluníčko,byl tak krásnej,voňavej a hned hladovej J Pak ho odnesli zvážit a změřit a pak už s ním byl tatínek na pokoji! Mě zatím doktor zašíval ( řeknu vám, cítila jsem všechno,a to mi dal injekci,šití fakt hrůza) Šil mě asi 10minut a najednou na sál přivezli nějakou ženskou,takže doktor musel k ní,já nedošitá,no mazecL.. Jí jen dali na porodní křeslo a už byla holčička venku,ani jsem jí neslyšela zatlačit..Taky to byla cikánka,bylo to její 8.dítě a za celou dobu těhu nebyla na kontrole,pěkně jí tam vynadali..Doktor u ní byl asi 20minut,během toho,jsem  ležela na porodnickým křesle,celá jsem se třásla,byla mi hrozná zima,úplně všechno jsem měla modrý a fialový! No a pak mě přišel došít.. Poté mě odvezli za Honzou a naším sluníčkem,byly to krásné okamžiky,na které se nedá zapomenout !!! No a Honza byl vlastně po noční,byl se mnou ještě ty dvě hodiny a pak šel zas do práce,poprosil o dovolenou,že se mu narodilo dítě a že vůbec nespal,no myslíte,že mu jí dali? Nedali.. V noci jsem mu psala,jak to zvládá a on mi napsal,že jsem ta nejúžasnější ženská a on ten nejšťastnější chlap na světě a že v práci už krizi překonal,že nelituje,že to byl krásnej den a že nás miluje!!! Ikdyž ty bolesti nebyli příjemný,rovnou říkám,že bych do toho šla znovu!!! Ty pocity,emoce,to je nádhera!!! A na ty bolesti už si ani nevzpomenu ( jen se mi ještě blbě sedí a zvedá ) 

Psáno 5.12.08

Termín porodu byl určen na 4.7. Ale Davídkovi se nechtělo nějak ven, takže jsme byli 13.7. přijati do nemocnice na vyvolání. První den ráno jsem dostala tabletu která má podpořit otevření cest, ale nějak extra nezbarala. Další den další tableta...asi po dvou hodinách jsem začala mít kontrakce, odpoledne už byli časté asi po 4 minutách...ale bohužel po teplé sprše a hodinové procházce po chodbě vše opět přešlo..... Doktorka tedy rozhodla že další den ráno mě už píchnou vodu aby se to už opravdu rozjelo.

Takže 15tého ráno mě přestěhovali na porodní box, udělali přípravu (klistýr, holení) a v 9,30 přišla doktorka mě píchnout vodu. Nic jsem skoro necítila (jsem se toho bála), tak jsem byla ráda..jsem si říkala že si bolest ještě užiju...:D Otevřená jsem byla na 2cm.

Kontrakce se pomaličku rozběhli asi do hodiny, ale takové slabé asi po 10ti až 15ti minutách. Manžela jsem ještě nevolala, byli jsme domluvený že přijede až se to trošku víc rozběhne......tak to šlo asi do 11hodin..pak už se kontrakce začali zintenzivňovat asi na 5 min a začala jsem se více otevírat. Už to bylo na 4cm a jelikož jsem si řekla o epidurál tak řekli že už mě ho můžou napíchnout, tak jsem už zavolala manželovi, že může přijet.

Pak přišla doktorka z anestezie a udělala mě epidurál, zrovna se trefila mezi kontrakce takže to bylo dobrý a v sedě mě ho udělala. Nijak zvlášť to nebolelo 🙂

Chvíli na to dorazil manžel, tak jsem byla strašně ráda že už je se mnou.

Stále celou dobu jsem si střídavě dávala teplou sprchu která mě hodně pomáhala zvládat kontrakce a střídavě jsem chodila po pokoji abych to pomohla urychlit.

Ve čtvrtek večer jsme ještě stihla zajit s brácho a manžou do hospody,ale už jsem měla občas slabé bolesti ale strašně nepravidelně, třeba jednou za hodinu a podobně, šla jsem domu dřív ať se trochu prospim,ale od pulnoci už mi spat nešlo, né že by to nějak olelo,ale furt jsem musela čurat nebo to přišel stah tak jsem byla docela unavena, rano jsem se vrhla na manžela, že miminko vyženeme 🙂 Jenže ani po te žádna velka změna, třeba jednou za 20 min, pak za 10 pak zas za 20, tak jsem se šla projit k mamce, tam jsem si naložila vanu,že to rozhodne, nechtělo se mi funět před Ninuš, přijemný to už nebylo, ale žádna velka bolest taky ne, vana to nerozhodla, ještě kolem pul 12 jsem pořád nevěděla, jestli mam jit do porodnice nebo ne, tak jsem zavolala manžovi, že za pul hoďky budu doma zajdeme se podivat do obchodu a pak do porodnice,kdyžtak mě pošlou zpatky. Skočila jsem ještě vyvenčit mámě čoklici, sice jsem některou kontrakci musela trochu rozdychat tak pořad pohoda největší. Když jsem došla za manžou, tak jsem jen oznamila, že se na ten obchod už asi necitím, že pujdeme rovnou, vezmeme kočar a udělame procházku,je to 10 min pesky(teda v normalnim stavu 🙂,ještě jsem si doma na chvili sedla, než se Ninuš nachystala a šli jsme, no sotva jsme vylezli před barak chytla mě jedna bolestivější tak jsem se zastavila a manža hned jestli nemame jet radši autem tak jsem řekla že ne,ušli jsme 100 metru a dalši co jsem se musela zastavit, tak jsem teda řekla, že radši tím autem. Ani sednout do auta jsem si nemohla musela jsem chvilku počkat takže jsem kousek jela v kleče...to už jsem si řikala, že to přece jen poslíci nebudou... dojeli jsme do porodky kolem jedne. Porodni asistentka mě prohlidla a řika no čipek je ještě velky,ale už to dokažu roztahnout na 3cm, to se mi protočily panenky, protože už mi bylo nepříjemně a vzpomínka na šílenou bolest u prvního, která trvala 6 hodin po příjezdu do porodky a to už jsem tenkrat byla otevřena na 4-5 cm, tak řekla, že mi ještě natoči monitor, Ben zatim odjel sehnat hlidaní pro malou,ale nějak si špatně rozuměli se sestřičkou on ji řekl ať zavolam a ona mi vyřidila, že dojede nebo mam zavolat, tak mě hezky přepasaly naproti takové krásné slečně co tam byla jen na poradně, hezky namalovana oblečena si tam četlačasopis a tvařila se jakoby nic, a ja koukala na ten její monitor a připadlo mi že ji tam skačou šileny kopce a ona nic, já naproti tomu jsem vypadala jak šmudla jen tričko a ponožky zakryta tim zelenym hadrem a skoro žádnej kopeček a to jsem si občas musela oddýchávat a říkat huuu ale jen tak v duchu, bylo mi trochu trapně tam dělat divadlo 🙂  Pak přišla pani doktorka, že se teda na mě podívá, no sahla do mě zrovna hezky v kontrakci a jen oznamila za chvilku jdeme rodit jste na 7-8 cm, tak to ve mě hrklo na jednu stranu radost bude to rychleji na druhou panika nedaj mi epidural,rychle jsem psala kamardce co je PA a slibila mě odrodit, že už to asi nestihne ja ji sms v 13:47, on mě 13:42že už jede, manža furt nikde, tak mě usadili do křesilka, že vyplnime papiry ohledně jmen, začly mi tect slzy, že jsem tam sama, že takhle jsem si to teda nepředstavovala, žádne masaže zad utěšovaní atd... pak jsem řekla, že ještě musiím na zachod, no a jak jsem si sedala tak mě teda chytla už jedna bolestiva, to jsem si řikala,že nevstanu, po cestě ze zachodu druha to jsem se opřela o zeď a rozdychavala, pak volam manžovi, kde teda je a mezitím dofrčela Blanka ta co mě měla rodit, manža úplně v klidu, že je ještě s malou, že jsem přece měla volat a že ta sestřička řikala, že nemusíme spěchat, tak jsem řekla, že teda spěchat musí, že jsem na 8 cm, tak řekl, že tam za 20 min bude(byl,ale už bylo po akci 🙂.... došourala jsem se dopokoje a Blanka  mi pomohla na stul, mezitím ještě volala moje mati jestli teda  rodim nebo ne a ještěmuj tatínek to už vzala Blanka a ja si krásně zařvala, protože to už jsem měla tlak na konečník. no pak mi rupla vodu a na další dvě zatlačení byla Nelinka na světě, bez nastříhu natržení, narodila se krásně čisťoučka hned jsem ji dostala na prsa kde se přisala,nechali jsme dotepat pupečník,přisála se a pak si ji vzaly na zvažení a změření tak jsem volala manžovi kde teda je a on, že už je tam, tak jsem jen oznamila, že pozdě a že má další dceru(do poslední chvíle jsme nevěděli jestli to bude kluk nebo holka). Když jsem kontrolovala telefon tak jsem zjistila, že od tatova zavolání a Nelinky příchodem na svět uplynuly jen tři minuty, tak to měl malem v přímem přenosu 🙂 Pak už jsme si užívali nového člena rodiny. Porod to byl opravdu rychly a krásny, všem bych přála takovou pohodu a tak zlaté miminko. Měla jsem strach jestli dokažu milovat někoho tak strašně moc jako Ninušku,ale moje srdíčko se zvětšilo a zaplnila ho Nelinka. Opravdu není nic krásnějšího než být máma

Byla sice drobounka 2,9 kila 47 cm a narodila se ve 14:17, ale krásnoučka zatím je to zlaté miminko a doufám, že jím i zůstane. když mě v pondělí pouštěli a ja uviděla Ninušku, přišlo mi, že vyrostla o 20 cm a strašně dospěla, na sestřičku je zatím moc hodna, říka, že je to naše Nelinka chce na ni pořád koukat nebo ji chovat, tak snad se to nějak zvladneme, zatím říká, že ji má ráda a i to tak vypadá 🙂

Kde začít...

termín porodu jsem měla stanovený na 27.5.,což dle všeho odpovíalo...od 38 tt jsem chodila pravidelně na monitory a vždy byl problém,ale při opakovaném monitoru,bylo zase vše ukazkové...bylo po termínu a ja chodila na monitory obden,předposlední monitor byl opravdu hodně znepokojující,tak mi Dr navrhl pro jistotu zatěžovej test+dlouhy monitor,ten dopadl dobře..

Malemu se ale na svět stale nechtělo...při poslední prohlídce mi Dr udělala již druhého hamiltona,ale s tím,že malej je vysoko a k porodu to vubec není,otevřena pouze na špicku prstu..domluvili jsme tedy nastup do porodnice na vyvolaní porodu-bylo to ponděli 7.6. na 7-7:30 rano...11 dní po termínu porodu...

6.6. jsem ale začala cosi pocitovat.

Přijela segra s neteří,že bude hlídat Alenku,až rano vyrazíme.

Nikomu jsem nejak moc nic neříkala,ale mě začaly kontrakce-manžel podotknul,že snad porodím ze strach z vyvolání..

Začínám mít zase choutky na další mimino, tak jsem se rozhodla se znovu v myšlenkách vrátit ke svému prvnímu porodu a podělit se. A i když ta bolest byla neskutečná, tak jsem hned po porodu oznámila, že do toho jdu klidně znovu 🙂

V Pátek 28.11. jsem byla v poradně v Podolí, přenášela jsem už 11 dní, takže se se mnou domluvili na vyvolání, a to v pondělí 1.12. Dříve to nešlo, protože malovali a otevírat sály měli až během neděle ☹ Pan doktor mi řekl, že porod se blíží a že si myslí, že do neděle porodím. Pokud by se tak stalo, mám volat 155 a ti mě odvezou, kde bude místo. Ale protože mi tohle bylo řečeno už 3x, tak jsem se zasmála a rozloučila se s tím, že v pondělí mě tam mají 🙂

Po kontrole jsem šla domů a měla jsem tak jednou za hodinu kontrakci. Ale myslela jsem, že jsou to poslíčci a nevěnovala jsem jim pozornost. Odpoledne jsem měla schůzku s paní grafoložkou, po cestě jsem se stavila v cukrárně, prostě pohoda jazz 🙂

Po 18h jsem dorazila domů a kontrakce byly častější - asi po 15 minutách. Začínaly být docela bolestivé, ale pořád jsem měla pocit, že jsou to poslíčci. Dala jsem si dort, který jsem si koupila a koukala na telku. Po hodině byly kontrakce po deseti minutách a byly teda už fakt dost nepříjemné, tak jsem je šla rozehnat horkou sprchou. Ale neodešly, naopak zesílily na 7 minutové intervaly. Kroutila jsem se na gauči a začala jsem zapisovat pravidelnost. Ale pořád jsem si myslela, že nerodím. Interval se zkracoval na 5-6 minut, volala jsem mamce, jestli kontrakce takhle strašně bolí a ta mi řekla, že rodím a ať okamžitě jedeme do porodnice. Mně se to ale nějak nezdálo. Byla jsem připravená na pondělí a najednou bych měla rodit už teď? No, ale asi v půl deváté jsem teda šla se dobalit - naházela jsem do tašky kosmetiku a pár chybějících věcí. Manžel volal do Podolí, jestli by nás i přes malování přece jen nevzali (měli pro akutní případy volné sály), ale tam řekli, ať jedem jinam. Tak jsme si řekli, že to risknem a pojedeme na blind do Krče. To už jsem opravdu trpěla a svíjela se bolestí. Po 22h jsme dojeli do Krče (a já si pořád myslela, že mě pošlou domů, že nerodím) a tam z nás nebyli nadšení. Bez ohlášení jsme je tam přepadli a určitě by nás poslali jinam, kdybych nebyla otevřená už na 4 cm. Kontrakce byly úděsné, po příjmu jsem si vyšlápla na porodní sály do 1. patra. Následovaly zase dotazy na mou anamnézu a pořád otravovali, jak se bude jmenovat holka, že to nemáme vyplněný. My ale věděli, že čekáme kluka. Porodní asistentka se mnou prošla porodní plán a musím říct, že mi bylo všechno jedno. A to jsem byla připravená na přirozený porod bez jakýchkoliv zásahů. Prošla jsem i klystýrem - zbytečně, protože jsem se několikrát vyprázdnila už doma, ale nebylo to nějak nepříjemný. Akorát, že v přípravně se mnou byla i jiná maminka, která čekala už čtvrtou holčičku a ta oproti mně neměla vůbec bolestivé kontrakce. Já tam trpěla a bylo mi trapně, že já se permanentně svíjím a ona jen tak sedí a občas vzdychne. Pak mě dali na porodní sál. Napíchli mi žílu a ládovali do mě vodu. Vlastně zpětně nevím proč. Žádala jsem epidurál, jinak bych tam asi omdlela bolestí. Nechávám si vrtat zuby bez umrtvení a nedělá mi to problém, ale porodní bolest mě opravdu zaskočila a bez epi bych nebyla schopná porodit. Během kontrakcí jsem nemohla vůbec dýchat, děsně jsem se třásla zimou a svíjela se opravdu neskutečně - anesteziolog se na mě tak soucitně díval a říká mi, že mám ty bolesti nějak silnější než ostatní. Kolem jedné v noci mi ho napíchl a to byla za chvilku úleva. Na monitoru lítala křivka mimo papír a já skoro nic necítila. Prostě paráda. Bohužel jen asi na hodinku. Napíchli mi vodu a já se pořád víc a víc otevírala, PA mě průběžně kontrolovala a manžel výborně pomáhal – podával vodu 🙂) Potom mi PA dala oxytocin a za chvilku jsem byla už na 8 cm, PA mi vysvětlovala, jak tlačit a zkoušela jsem to nanečisto a u toho mi masírovala hráz, abych mohla být bez nástřihu. Za chvilku přišla i s druhou porodní asistentkou a začala vše připravovat na porod. Já se nechápavě ptala: "To už jako budu rodit?" Jsem si myslela, že budu trpět jako prvorodička ještě několik hodin. A opravdu jsem rodila. Pak jsem ukázkově tlačila, musela mě nastřihnout, protože malej šel ven s rukou vedle hlavy, a za chviličku byl Willík na světě, ve 3.20h.Protože měl pupečník lehce omotaný kolem krku, tak ho radši hned odnesli, ale vše bylo v pořádku a malej byl a je krásný a zdravý miminko 🙂)

A když odešly obě porodní asistentky, tak jsem se podívala před sebe a viděla jsem svoje mezinoží jako v zrcadle – ležela jsem totiž v noci proti oknu. Mrzí mě, že mi syna přinesli až po 45 minutách, ale rozkojila jsem se bez problémů a nakonec zpětně, i když jsem prožila úplně jiný porod, než jsem čekala, na něj vzpomínám s láskou 🙂

Byl pátek 16.4. stejný jako všechny pátky v nemocnici.Budíček v 5.30h a v 6.30h mě čekal tolik pro mě hrozný monitor, který v mém případě trval i 2h.Muka , které jsem trávila na tvrdém lehátku s bolestmi zad a tvrdým břichem  jsem nesnášela.Spící a zamračená jsem zalehla a s pásy dospávala ráno.V 7h před vizitou monitor nic moc tak to sestřičky vzdaly a čekalo se na doktora.Pohyby na monitoru opět nebyly a akce ozev na stejné křivce.Tak jsem si na pokoji dala snídani, která mi ani moc nechutnala ze 4 vánoček jsem snědla sotva jednu a kakao mě jako jindy radost neudělalo.V 8h mě čekala velká vizita zas nuda jako vždy.Mladičký a hodný doktor hlásil primáři můj stav a ukazoval metrové papíry z monitorů.Ty se mu už nezamlouvali a rozhodl, že ať natočí ihned další.Než jsem si vykráčela na chodbu tak jsem jen zaslechla " hned to ukončíme" No šli na mě mrákoty a jímala mě hrůza.Monitor odpadl a šla jsem balit.Bála jsem se o malou, protože jsem jí cítila naposledy ve čtvrtek podvečer a to kopala 3 hodiny v kuse jak čert , až mě to bolelo jak hlavičkou narážela na moje kosti, to pak utichlo a až do rána jsem o ní nevěděla.Manžel byl jako vždy v práci a říkat jsem mu to nechtěla , že ho překvapím tak jsem dala vědět  mojí sestře samo, že všechny vystrašila.Když mi manžel volal, že je v Praze tak jsem mu to řekla , vyprd se na práci a chvátal za mnou i s Dušánkem.

Při vyšetření mi doporučili císařský řez, že prý to bude pro malo šetrnější než bych rodila normálně. tak jsem jen mávla rukou, že už mi to je jedno hlavně ať se jí nic nestane.Na sekci jsem měla jít ve 12h, ale to se protáho až do 13.30h nery to byly hrozný hlavně , když sestřičky chodily poslouchat srdíčko jestli ťuká.Na pokoji jsem už měla bolesti snad každou minutu .

No tak jsem ve 13.30h jela s manželem jsme se minuli asi tak o minutu tak už jsem se s ním nerozloučila a ono to bylo asi lepší.Na sále se mi teda vůbec nelíbylo, to popisovat radši nebudu.Hlavně kosmonaut co držel skalpel v ruce a říkal " tak já začínám řezat" a já na něj " no ale já ještě nespím"Uspali mě ve 13,35h.

Valentýnka se narodila ve 13,38h.Měla 2180g a 43cm.První ji viděla moje sestra, která nám ji natočila a vyfotila.Pak ji viděli manžel s Dušánkem jak si to fičela v inkubátoru po chodbě.Malej rudej flek co se mrskal a křičel jak o život.Já ji viděla až ráno 5hodin.

Na jipce jsem se vzbudila někdy o půl třetí a prý mi tekly slzy a pokoušela jsem se mluvit, ale nešlo to tak jsem jen sípala a brečela.Byl u mě i manžel , jen mi říkal, že je holčička malinká a v pořádku. Na chodbě jsem viděla Dušánka jak strašně brečel a volal na mě .Já volat nemohla tak jsem mu jen mávala.Na jipce byli všicni moc hodní starali se o mě dobře nosili léky na bolest.Dostala jsem i napít.Jinak břicho mě tam bolelo kako čert, ale dala jsem to,  pořád jsem si myslela, že mám vysokej práh bolesti, a že snesu hodně, ale tohle jsem teda nečekala a lezla jsem tam na práškách v bolestech 7 dní.

Valentýnka byla do úterka v inkubátoru tak jsem nabrala sílu a s ní už to bylo veselejší.

Termín jsem měla 5.5.2010, už 3 týdny jsem přemlouvala mimčo, aby vykouklo na svět, protože mi to přišlo už taaaak dlouhé a namáhavá - s dvěma prťaty za zády a mým megapupíkem, žádná slast ... nicméně naše malá slečna paličatá byla paličatá už v bříšku a samozřejmě si řekla, že se narodí, až ONA bude chtít. 🙂 Takže nejen, že jsme vydrželi do termínu ...a dokonce přes termín ....sice jen dvě a půl hodiny, ale přece jen se nenarodí tehdy, kdy chceme my ....

V 0:15 mě vzbudila první kontrakce .... křížová bolest, jako blázen ...nicméně těch jsem měla několik už pár dní předem -jsem si říkala, zase poslíčci, přejde to a spíme dál ...jenže to sice přešlo, ale za 5 minut bolest břicha, docela silná ...to jsem zbystřila...za pět minut další .... ještě jedna...volám Honzovi, že se asi dneska nevyspí a ať je připravený vyrazit z Prahy domů .... dám sprchu a uvidím. Sprcha 5 minut, další kontrakce ....asi jde do tuhého ...volám ségře, jestli se mnou sjede do porodnice, volám Honzovi, ať vyrazí na cestu ... budím mamku, sjede mi pro ségru. No, než dojely zpátky, praskla mi voda ...zelená, to jsem se vyděsila ... v 1:30 jsme vyrážely do porodnice .... v autě už asi ségře docházel humor, kontrakce častější, i po dvou minutách.... ve 2:00 jsme dojely do porodnice ... příjem byl docela rychlovka, kontrakce hrozné, bolest strašná, měla jsem co dělat, ať to prodýchám ... sotva jsem se sestrou z příjmu dojela výtahem na porodní sály ... vlezla "na kozu" ....najednou šílené nucení na tlačení....několikrát "příkaz" netlačit....to nešlo, však to znáte .... 3x jsem zatlačila....a ve 2:25 byla malá na světě!!! Manžel samozřejmě dojet nestihl, tou dobou byl sotva 60 km od Prahy .... ségra, která mě původně jen vezla do porodnice ho nakonec zastoupila se vším všudy....byla se mnou u porodu, přestřihla pupeční šňůru, popsala mi naši Karolínku .... prostě ji "popostrčila" do toho našeho světa .... zvládly jsme to i bez táty a ač je mi to na jednu stranu hrozně líto a nejednou jsem to už obrečela...na druhou stranu jsem tedy ráda za krásný a rychlý porod, který bych přála každému...

...Taky jsem ráda za výběr porodnice, že mě nenutili po císaři rodit automaticky zase znovu císařem, nechali rozhodnutí na mě (s tím, že samozřejmě to budou hlídat a případně by se císař udělal, kdyby něco hrozilo) .... a já tak měla ještě jednou možnost zažít tu krásu příchodu dítěte na svět ....a že to byl hodně rychlý příchod na svět 🙂

Ve středu 7 dubna, jsem byla u doktora na kontrole. Nález byl furt stejný už asi 3 týdny, otevřená na prst, na monitoru rovná čára. Nevím jestli mě při vyšetření doktor víc prohrábl, nic mě nebolelo. Odpoledne jsem si nakoupila, dojela domů a doma mi začala odcházet zátka. Ale to jsem si říkala, že je fajn, ale že můžu rodit taky třeba až za týden. Do toho začaly slabší MS bolesti, ale tak nepravidelně, třeba co půl hodiny, pak co čtvrt, pak hodina nic...Manžel chtěl jít na kolo, tak jsem ho dokonce i pustila. Přijel v osm. No a to já už řešila jestli se něco děje nebo to jsou jen poslové. Takže jsem začala stopovat a kontra přicházely asi po 6 minutách. Ale takové že se daly v poho vydýchat. Udělala jsem si a snědla asi o půl deváté ještě párky, ať mám sílu, kdyby to byl fakt porod . Ale už jsem pomalu manželovi říkala, ať se chystá, že pro jistotu pojedeme. Chtěl ještě dokoukat hokej a myslel si že plaším Pak jsem šla na záchod na velkou a tam mi asi ve 20:45 praskla voda. Bylo to takové silné bouchnutí v břichu a okamžitě se mi udělalo hrozně zle. Přišla kontra silná jak blázen, já nevěděla jeslti budu zvracet, srát nebo omdlím...manžel hned přiběhl, ale chudák nevěděl jak mi pomoct. Já jen věděla, že musím urychleně ze záchodu pryč a musíme jet. Jenže jsem se potřebovala utřít, furt se mi chtělo...do toho ty kontra...no ale asi okolo deváté jsem se zvedla a oblíkla. Ve čtrvt na deset jsme sedli do auta a jeli 20 km do porodnice. A autě teda mazec. kontra ani né co 2 minuty, já prodýchávala,ale u toho jen říkala, že umřu, že to nemůžu dát....a že jestli nebudu otevřená, tak chci epidurál!
V nemocnici jsem měla problém už dojít do porodnice, naštestí manžela napadlo vzít vozík a rychle mě tam odvést (nebýt vozíku rodím asi na chodbě)...Příjem v porodnici 21:46.V porodnici jsem šla okamžitě na vyšetřovnu, otevřená na 8 a rychle na sál. Tam za mnou po chvilce přišel manžel. Žádné papírování, nic takového se nekonalo, asistentky rychle scháněly doktora. Prodýchala jsem si tam asi 2 kontrakce, pak už se mi chtělo tlačit! mezitím to tam rychle přichystali. A porodní asistentka tam nechala zvoneček, že jde ještě pryč, když tak ˇať zvoním. Sotva odešla, kontra jak blázen, já cítila že musím tlačit...tak jsem dýchala jak o život a řvala na manžela ať okamžitě zvoní. naštestí přiběhla rychle, a už jsem si mohla přitlačit. při další jsem už měla nohy nahoře a mohla tlačit. To se malá asi dostala k hrázi. Pak mi doktor řekl, že když pořádně zatlačím, bude na 1 kontra venku! Takže na dva nádechy, v jedné kontrakci se v 21:54 narodila Barunka. 2900 g a 48 cm.
Jo a ještě teda než jsem začala tlačit, jsem doktorovi řekla, že jsem používala takový balónek a že nechci nástřih, pokud nebude fakt nutný, že věřím, že to zvládnu. Tvářil se lehce skepticky, ale prý OK.
No a teda nástřih nebyl, ani žádné porodní poranění. Takže absolutně bez šití, vevnitř i venku a porod trval asi 2 hodiny! Dětská doktorka ani nestihla k porodu přijít. Manžel pak teda říkal, že mu přišlo šílené, jak mi ty dvě asistenky tlačily na břicho, že prý stály naproti sobě, nějak se vzepřely vzájemně rukama a že to byla síla...a sranda je, že já to vůbec nevím Já se soustředila na svůj výkon a nehleděla co dělají ostatní
No a teda ten balónek byl samo EPI-NO, jen oni to neznají...
Pak teda ještě když jsem jí vytlačila (u toho jak lezla ven jsem si teda zařvala, jsem měla pocit, že mě to roztrhne), tak se mě ptali jeslti jí chci na břicho, no a já nechtěla. Teď si to trochu vyčítám, ale já v té chvíli se hrozně bála, že jí neudržím, byla jsem nějak mimo...no ale tak mezitím jsem porodila placentu, zkontrolovali mě a pak už byl u mě manžel s malou a ty dvě hodiny na sále potom, jsme si všichni tři krásně užili
Všem bych přála tak rychlý a krásný porod! Bolelo to moc, ale ty největší bolesti jsem měla jen hodinu, takže líp mto už snad ani nemůže jít

        V  úterý 27.4.2010 jsem nastoupila do porodnice v Písku. Byla jsem 2 dny po termínu. Jelikož jsme poslední měsíc těhotenství měla hypertenzi, byla jsem přijata pro indukci porodu. Byla jsem vyšetřena (otevřená na necelé 2cm) , udělali mi monitor a UTZ (odhad  3500g). A začala jsem od  10 hodin sbírat moč na bílkovinu, kterou jsem sbírala 24 hodin. Jinak se nic jiného nedělo....

       Ve středu 28.4.2010 mi ráno na vizitě pan doktor řekl, že musíme počkat na výsledky moče a že by to viděl na první tabletku až zítra, protože mě nestihne vyšetřit primář a ten mě musí před tím vyšetřit. Tak jsem byla docela zklamaná, myslela jsem že začnem co nejdříve. No dosbírala jsem moč a odpoledne šla na monitor. Jenže malý tam děsně řádil, měl docela rychlou srdeční akcic (až ke 200) a hrozně velkej rozsah. PA se to docela nelíbilo, takže monitor mi natáčeli 2 hodiny a pak zavolali zástupce primáře. Ten přišel kouknul na to, vyšetřil mě a řekl,  že mi první tabletu dají už dnes v noci. Že nevidí důvod proč to zbytečně oddalovat.Tak jsem byla docela i ráda.  Takže večer kolem 21 hodiny jsem dostala první tabletku. A spala jsem krásně celou noc.

      Ve čtvrtek 29.4.2010 jsem šla ráno na monitor, ten už byl trochu lepší malý se konečně zklidnil. Doktorka mě vyšetřila, stále otevřená na 2 cm. Dala mi další tbl a že se uvidí. Já cítila že se mi už docela stahuje děloha, ale vůbec to nebolelo tak to bylo v pohodě. Během dopledne mi odešla část hlenový zátky a během dne zbytek.  Do odpoledne se nic nedělo, byla jsem na monitoru, ten byl dobrý. A odpoledne kolem 16 hodiny, jsem začala cítit, že mi ty stahy začínají už trochu bolet a jsou docela častý. Tak jsem si to schválně jen tak stopla a měla jsem je po 5 minutách. Ale ještě to byla jen taková mírná bolest. K večeru se to už trochu víc rozjelo, už byly spíš po 4 minutách a musela jsem to už rozcházet. Večer kolem 21 hodiny jsem šla na monitor a řekla jsem sestřičce, že už to docela trochu bolí a mám to tak po 4 minutách. Zkoukla mě, stále jsme byla otevřená na 2 cm. Doktorka mi zavedla rovnou 2 tbl a šla jsem zase na pokoj. S tím že sestřička řekla, že kdyby něco tak ať tam klidně zajdu. Takže já rozcházela každou 4 minutu stahy až do rána.

     V pátek 30.4.2010 v 1 hodinu ráno už ta bolest byla docela dost nepříjemná, a ještě jsem se snažila moc nebudit spolupacientky, takže jsem to opravdu rozdýchávala co nejtišeji.  Tak jsem se rozhodla a vydala se na porodní sál za PA a řekla jí že ty bolesti už jsou fakt docela silný. Ona mi píchla injekci a řela, že pokud to jsou poslové tak mi to za chvilku přejde a vyspim se a pokud se rozbíhá porod tak se to víc rozjede. Rovnou mě vyšetřila a stále jsem byla otvřená na 2 cm. No samozřejmě, že se mi to víc rozjelo ....a bylo mi trapný už chodit znovu za sestřičkou tak jsem to protrpěla až do rána....nejhorší noc mýho života!!! Ráno jsem se nemohla dočkat až půjdu na kontrolu na sál. Šla jsem zase na monitor, ten byl dobrý. PA mě vyšetřila a řekla že jsem se po tý injekci otevřela na těsný 4 cm. Tak jsem se trochu vyděsila, že za celou noc bolestí jsem se otevřela jen o necelé 2 cm.  Ale aspon se už něco dělo. PA mi řekla, že už tam zůstanu. Šla jsem na přípravu. Udělaly mi klystýr, vysprchovala jsem se a šla si lehnout na porodní sál a od této doby jsem byla připojená celou dobu na monitoru.Což pro mě bylo hrozný, protože při chůzi to ještě šlo ale na stole fakt ne. Tak jsem tam začala už docela hekat.   Doktorka mi řekla, že mi udělají dirupci blan aby se to trochu urychlilo...No představa horších bolestí byla děsná.  V tom přišla PA a zeptala se mě jestli nechci napíchnout epidurál. Tak jsem řekal že jo, že by to bylo fajn na chvilku si ulevit od bolestí. Tak v 10 hodin přišla doktorka z ARA  a napíchla mi ho. Do 11 hodin jsem tam ležela, úplně krásně bez bolestí. V 11 hodin mi přišla PA prasknout vodu. Moc jí to nešlo, tak jsem byla ráda, že jsem nic necítila. Chtělo se mi čůrat jenže to nešlo, tak mě sestřička vycévkovala. No a já si dále ležela, sice už jsem kontrakce začala trochu cítit ale nic hrozného. Ve 12hodin jsem byla otevřená už na  6cm.. Daly mi kapat oxytocin a to už sem začala kontrakce zase pořádně cítit. A každou kontrakcí to sílilo a bolelo víc a už se dost zkracovaly.  Postupně jsem se otvírala, hekala a myslela jsem že už to nevydržim. Pak přišla kol 13:30 PA , vyšeřila mě a řekla že už jsem skoro úplně otevřená, že už mi chybí jen lem. A že když mě to bude už tlačit trochu na konečník, tak to nemusim prodýchávat, ale můžu si klidně trochu zatlačit. Že už jen čekáme až se malý dorotuje dolů. No a asi po 2 kontrakcích sem začla cítit příšerný tlak na konečník, a když jsem to měla dovolený tak jsme zatlačiloa. Řvala jsem jak nevim co...přiběhla PA a hned do mě šáhla, a řekla že se dorotoval nějak rychle a běžela pro doktorku. No a pak jsem už byla úplně mrtvá. Kontrakce každou chvilku, silný tlak na konečník. PA mi dala nohy na kozy (což byl docela výkon je dát nahoru) a řekla mi, že musim při kontrakci co nejvíc zatlačit do konečníku. Jenže já byla úplně mrtvá, tlačila jsem ale spíš do hlavy.  A všichni na mě tlačte do konečníku...no děs běs. Neměla jsem skoro žádnou sílu, PA byla už připravená na to mi skočt na břicho..🙂 Malýmu zase nějak blba srdeční akce, tak radši zavolali i dětského doktora, to jsem se docela vyděsila. A doktorka řekla že musim pořádně tlačit aby byl co njedříve venku. Takže jsem musela tlačit a potom se jen nadechnout a znova tlačit. Byla to příšerně těžký, hend po sobě tlačit. Cítila jsme jak se mi rozepíná hráz, a pak jak mě dr. nastřihla tak se mi ulevilo a hlavička byla venku. Při další kontrakci jsem musela co nejdříve tlačit aby byl venmku celý. Jenže já už neměla sílu, zatlačila jsem jednou to troczu povylezl, ale pak jsem už fakt tlačila jak jsem mohla ale moc mi to nešlo...PA mi proto skočila na břicho aby malýmu pomohla ven...a potom jsem cítila jen hroznou úlevu. 🙂) Bylo přesně  13:48.  Viděla jsem na chvilku malýho ,jak vyklouznul ale doktorka ho dala hned dětské sestře , kvůli tý srdeční akci. Ale jelikož začal hned plakat tak jsem věděla, že bude určitě v pořádku. No a potom následovalo jen porození placenty, teda spíš mi ji PA vytrhla, bolelo to jako čert. A šití o tom nebudu radši ani psát. Ještě ted stehy trochu bolí..To šití bylo fakt hrozný....:-//

       No ale ten náš kulíšek za tohle všechno stál. Ještě jsem měla nějaké komplikace související s epidurálem. Ale už je to vše pryč.🙂 

Pro roce a půl snažení jsme s manžílkem objevili na testíku krásné // . Těhotenství probíhalo celé úplně v pohodě a termín porodu jsem měla 8.10.a malýmu se zachtělo na ten náš svět už o 4 dny dřív🙂 V 5 ráno mi praskla voda, tak honem honem sbalit poslední věci do porodnice a už se jelo do Jablonce nad Nisou, stahy v autě už po 4 minutách a jen co mi natočili v porodnici monitor už jsem byla otevřená na 4 cm tak šup na porodní pokoj a v 8.15 byl Filípek na světě, porod úplně bez komplikací a rychlej, co víc jsem si mohla přát🙂 Tímto děkuju manželovi, že byl u porodu se mnou moc mi to pomohlo. Takže váha 3800g a 50 cm apgar scóre 10 10 10.Pobyt v porodnici můžu vychválit všichni byli super sestřičky a doktorky, takže až bude další mimi jedině tam.

Nelinka se narodila na 2 termín podle ms. Tedy 15.3.2010.
První termín byl 10.3.2010- byla jsem už zoufalá a chtěla to mít za sebou, všude mě tlačila.
Tak jsme si 14.3 řekli, že zkusíme sexík 🙂)) A vono to asi opravdu zabralo. 15.3. ráno v 6 mě vzbudili bolesti, byli tak co 10-15 minut a krátké, tak jsem si říkala, že by už? Ale pořád jsem v to nedoufala, od 8 rána už byli co 2 minuty a nedalo se to pomalu vydržet, ještě jsem si rychle zbalila nějaké věci, sprchla, umyla hlavu a čekala na miláčka až příjde ze školky. Přišel tak jsme jeli, v porodnici nám řekli, že už není místo, tak jsme měli strach, že nás pošlou jinde, ale jelikož na vyšetření jsem byla otevřená už na 7 cm tak mě přijali stím, že hned na porodní, ještě jsme sepsali nějaké papíry, podepisovala jsem se různě v těch bolestech to ani nešlo :D A šli jsme na porodní box.
Tam jsem ještě jakž takž komunikovala, PA mě napojila na ozvy, ale ty za chvíli odpojila, nemohla jsem vydržet ležet, jak mě malá tlačila dolů a ještě k tomu ty bolesti. Tatka si tam dal ještě kávičku vysmátý. Za chvíli ty bolesti byli tak silné, že jsem si musela zakřičet, ale tím, že byla malá velká, tak se jí moc ven nechtělo, musela sestoupit ještě více dolů, tak mi PA řekla at si lehnu na bok a nohy si položím na kozu, to ty bolesti byli ještě silnější, takže jsem si zase zařvala a po chviličce viděla hlavičku, tak jsme se vrátili zpět na záda, kde jsem už tlačila, moje drahá polovička mi dost pomohl, podpíral mi hlavu, protože v těch bolestech jsem se nahýbala dozadu, místo dopředu a tlačila, přišel dr. a pomáhal mi , že tlačil na bříško. Zatlačila jsem asi 3x, 4x už ani nevím :D a malá byla na světě. Podívala jsem se na přítele , ten začal plakat radostí a já hotová ještě koukla na malou a nechtěla věřit tomu, že už je na světě a že už jí máme u sebe 🙂))
Dali mi jí do náruče a nepopsatelně krásný pocit!!!
Narodila se 15.3.2010 s mírama , 3.90, 52 cm a v 9:52hod.
Jsem moc štastná , že jí máme, doma si jí pěkně uživáme a bráška ten je z ní celí paf 🙂))))))