Výsledky vyhledávání pro slovo “#maminka”
Soudila jsem...
Je to těžké přiznat nahlas, ale udělám to.
Soudila jsem.
Každou z Vás, které se dítě válelo vzteky po zemi uprostřed ulice.
Každou z Vás, která psala, že její dítě ještě v deset večer nespí.
Každou z Vás, která si stěžovala, že její dítě skoro nic nejí.
Každou z Vás, která si nevěděla rady.
Dnes se mi cestou domů honila v hlavě jedna myšlenka a otázka vlastně.
Všude se píše o tom, že jsou ženy silné, cílevědomé a mohou toho dokázat hodně. Vlastně všechno, co chtějí.
Malé holčičky jsou posilovány výchovou bez pohlaví jen, aby se jednou mohly rozhodnout, že se stanou třeba kosmonautkou nebo prezidentkou. Aby si mohly jen tak otevřít láhev vodky a prostě se napít, bez brčka, bez skleničky, bez ženských projevů.
A projevit tím svou sílu. Protože žena je silná jen ve chvíli, kdy stojí v čele mužů nebo vykonává vysoko hodnocenou pozici.
Podle mě je ale žena nejsilnější ve chvíli, kdy se stane matkou.
Nevěříte tomu, že ne? Jsem si jistá, že většina z Vás ne. I já občas pochybuji.
Častěji si spíše připadám slabě, bezbranně a bez náhradních plánů, když plán A nefunguje.
Je snadné být silná, sebevědomá, když nemáte zodpovědnost za bezbranného člověka, který je na Vás zcela závislý.
Rozhodujete za ně, snažíte se pro ně udělat to nejlepší a často posouváte samu sebe na druhý konec.
Ale právě tehdy jste silnější, než si myslíte.
Ne, opravdu se z Vás pár minut po porodu nestane sebevědomá a nejsilnější žena na světě, která zná všechny odpovědi a přesně ví, kdy co udělat nebo říct.
Bez nádechu bojujete, prohráváte i vítězíte.
Smějete se a pláčete.
Máte odpovědi na všechny otázky, stejně jako si se žádnou z nich nevíte rady.
Jakmile jim něco hrozí, jste statečná a nebojácná, i když uvnitř jste vystrašenější, než oni.
Když se objeví problém, jste odhodlaná ho vyřešit, i když absolutně nevíte, co máte vlastně dělat.
Jste šťastná i tak smutná, jak jen máma může být.
A na konci dne ani nevíte, jestli to všechno a nebo alespoň malou část z toho děláte správně.
Nikdy to nebudete vědět.
Ale také nikdy nebudete bojovnější, odhodlanější, zoufalejší a šťastnější.
A nikdy nebudete SILNĚJŠÍ.
Nezapomínejte na to, veškerou sílu světa máte jen v sobě. Už dávno tam je, každý den jí ukazujete, i když to sama nevidíte.
Monika❤️
Navštivte můj blog: www.blogmamy.cz
Nevím, jak Vaše děti, ale ty moje určitě.
A nejen botu, ale cokoliv velkého, barevného prostě přehlédnou, napříkad toaletního papír, který je rozmotán pomalu až na schody.
Ale jak mají najít mikro, mini, NEVIDITELNÝ(a to vím, protože si dávám záležet) kousíček cibule, to najdou bezpečně a hned po tom, co dám jídlo na stůl se jako profesionální detektivové dají do hledání.
A do minuty, s něčím, co by nešlo vidět ani pod mikroskopem, vítězoslavně mávají na vidličce a ptají se: "Mami, co to je?"
✌️🤣
#mamabloggerscz #maminka #deti #nikdonicnevidioniano #detektivove #materstvi #czechblogger #mama #maminyinternational
❤PŘIPOJTE SE KE MĚ NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/blogmamy/
❤NEBO NA BLOGU: www.blogmamy.cz
❤A NEZAPOMEŇTE NA INSTAGRAM: https://www.instagram.com/theblogmamy/
Někdy je dobré připomenout si, že jsou maličkosti a pak fakt VELKÉ VĚCI.✌️🤣
Ano, na salátu je vejce. Přirozeně tedy nejsem vegan. Nejsem ani vegetarián.
Přišlo mi hodně dotazů na to, jak dlouho jsem vegan nebo nejím maso, jak to děláme s dcerami, které jsou malé, zda chodí do školních jídelen atd.
Předně, nemám ráda extrémy žádného druhu ani v jídle, ani v rodičovství. Propaganda šátkování, lesních matek, eko, bio, bez cukru, bez režimu, s režimem tak striktním, že jsou v něm sotva dvouminutová okénka na záchod. Bez lepku, parabenů, silikonů, kojit hodně nebo málo atd. A jakmile je někdo mimo nějaký styl, tak se na něj díváme skrz prsty a ukazujeme si.
A to samé, co se týká veganství a vegetariánství.
Nemyslím si, že něčemu přispěje, když naproti sobě budou stát dvě fronty(jedna veganská a druhá s hamburgerem v ruce) a navzájem na sebe křičet, že ti druzí jedí zabité zvíře, zatímco první jen mrkev.
Ani nenávistné nebo posměšné pohledy ničemu neprospějí, nikoho tím nedonutíte, aby maso nebo živočišné produkty nejedl.
Veganství je často vedeno do extrému a poslední dobou na sebe zvyšují nároky sami vegani.
Být veganem totiž není jen o tom nejíst živočišné produkty, je to o smýšlení, kdy děláte všechno nejlepší pro životní prostředí, nepoužíváte testovanou kosmetiku, oblečení nebo výrobky, na jejichž výrobě bylo použito zvíře, nejezdíte příliš autem, neplýtváte plasty a celkově se chováte tak, aby naše planeta Země vydržela co nejdéle. Problém nastává ve chvíli, kdy sami vegani říkají o sobě, že nejsou 100% vegany, protože jeden má doma kožené boty staré deset let, ale vegan je roky tři. Další používá(vědomě či nevědomě) produkty testované na zvířatech. Takže nakonec tihle všichni vegani mají pocit, že vegany nejsou a nedělají dost.
A tak tu máme ono kouzelné měřítko "Dost". Dělat dost, být rodičem dost, hlavně, aby to bylo DOST. Ale kdy to vlastně je, nikdo neví. Vždycky se totiž dá dělat něco navíc, něco jinak.
Problém s veganstvím i vegetariánstvím je jen jeden. A to, že musí být 100% správně, jinak se nepočítá.
Když tedy jíte 90% času vegansky, ale jezdíte autem, protože děti do školky nějak dostat musíte-už nejste vegan.
Pokud jíte vegansky i vegetariánsky, ale jednou za rok si u babičky tu svíčkovou dáte-nejste ani vegan, ani vegetarián a ještě navíc jste pokrytec.
Málokdo chápe, že veganům nevadí jíst maso jako takové, vadí jim, jak je se zvířaty zacházeno. Jak nehumáně jsou chovány a zabíjeny. Jako věci.
Kdyby totiž každý člověk na planetě omezil přísun masa a mléčných produktů na půlku, stačilo by to. A tak se vegani snaží vyrovnat pomyslné váhy, na jejichž druhé misce se hýbe pěkně tučný bůček. A rozhodnutí, stát se veganem, je vážně velká odvaha. Ale hlavně je to každého věc. A pokud Vaše kamarádka jí maso, je to jen její věc. Nikdo Vás nenutí jíst nebo dělat to samé. Pokud jste vegan nebo vegetarián a cítíte, že je to pro Vás ta správná cesta, dobře pro Vás.
Pokud jste občas vegan, občas vegetarián i to je správně.
Nikdo nemůže být 100% ve všem a vždycky.
Ale nechci tu moralizovat a nikoho kritizovat, snažím se jen vysvětlit svůj pohled na věc.
Zkusila jsem si být veganem i vegetariánem, bohužel vzhledem k určitým okolnostem a tlaku cizích lidí mi došlo, že nechci podporovat extrém navzdory dobré věci. Nehledě na to, že mi to zdravotně nedělá dobře.
Ale o dobrou věc by nám mělo jít hlavně. Měli bychom se navzájem podporovat. Takže i když nejste vegan nebo vegetarián 100% času, počítá se to. Nejdůležitější je vždycky snaha něco změnit, netvářit se, že nevidím co se děje, ale nehnat se zároveň do extrému, který nikomu a předně Vám samým neprospěje.
Netvrdím a hlavně si to nemyslím, že je normální mít sedm dní v týdnu na talíři maso a na chlebu šunku a vše zapíjet mlékem v akci za 7.90. A ani to nechci propagovat nebo podporovat. Ale sama za sebe, vždycky je lepší držet se kompromisu, než se hnát od extrému k extrému.
Pokud jste vegan, vegetarián, frutarián nebo jakýkoliv jiný -ián, je to Vaše volba. Pokud učíte své děti doma, šátkujete a jíte bez cukru.
Nenuťte do toho své okolí. Nabídněte informace, které máte, předejte je dál, ale netlačte je.
Všichni chceme, aby lidé zvedli hlavu a viděli, co vidět nechtějí, ale skutečně by to mělo být za každou cenu?
Monika❤️
❤PŘIPOJTE SE KE MĚ NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/simplyblog/
❤NEBO NA BLOGU: www.simplyblog.cz
❤A NEZAPOMEŇTE NA INSTAGRAM: https://www.instagram.com/thesimplyblog/
Jako máma se pořád každý den učím, co je správné a jak se zachovat.
A někdy mám pocit, že s tím nikdy nepřestanu a nikdy vlastně nezjistím, co je nejlepší.
Když se ohlédnu do minulosti a do svého dětství, vím, přesně co moje máma dělala špatně a co já bych dělat nikdy nechtěla.
Občas se ale na sebe podívám nebo slyším, co říkám a jsem si čím dál více jistá, že je snadné hodnotit a myslet si, co je nejlepší. Mnohem těžší je to, ale skutečně vědět.
Všechny chceme naše děti chránit. Bránit je předtím, aby jim někdo ublížil.
Jenže jak poznáme, kdy jim ublížit někdo chce a kdy se jen zbytečně bojíme pustit je do světa?
Je to tisíc a jedna otázek, kterou jako rodiče denně řešíme.
Čím začít krmit, mrkví nebo cuketou, zda vybrat ekologické plenky, zda používat vlhčené ubrousky nebo zda zrovna tohle oblečení je z dokonale hebké bavlny a nepoškrábe jejich křehká tělíčka.
Častěji se ale obáváme o jejich křehké duše, aby jim jejich dětská naivita zůstala co nejdéle, aby co nejpozději zjistily že vlk, který sežral babičku i červenou karkulku, byl rádoby hodný soused, kterého obě znaly.
Pravda ale je, že je před vším uchránit nedokážeme a naše děti nás mnohdy jako jediné, uvidí v situacích, kdy prostě nebudeme krásné, chytré, dokonalé a které budeme chtít z jejich myslí vymazat.
Unavené, naštvané, zoufalé.
Některé blogy Vám poradí, jak najít nejlepší odstín make-upu a který zvířecí potisk je právě nejvíce in. Také Vám řeknou, proč byste měly mít zrovna tuhle kabelku nebo tyhle boty, i když jsou to jen věci.
Jiné blogy Vám poradí, jak udělat dokonalou snídani v neděli, jak mít pocit štěstí, protože máte krásnou fotku a můžete jí sdílet. A také Vám poradí, jak děti správně vychovat, ohlídat je a ochránit je před vším zlým.
Jestli bude stačit jen hlídat je nebo bude lepší postavit jim klec a klíč zahodit.
Z některých rad se Vám zatočí až hlava a co teprve realizace.
A pak jsou tu blogy, které Vám neporadí nic z toho.
Nemusíte se líčit posledním hitem, když je čtete. A autora pramálo zajímá, jestli svetr, který máte na sobě je in, z kašmíru, vlny a nebo, jestli je vlastně čistý.
Také ho nezajímá, co jste měli k večeři a zda Vám stojí nádobí ve dřezu.
Jsou to blogy, kde je úplně jedno, jestli máte nemyté vlasy dva dny, na rameni trochu mléka a zrovna v tuto chvíli prožíváte všechny pocity, jen ne štěstí.
Ani já Vám neporadím, jestli se zrovna Vaše nové boty dobře zkombinují s touhle šálou a jestli byste na podzim měla vyměnit osvědčený krém za jiný.
Je to jednoduché, tedy mé důvody pro to jsou jednoduché.
Není to proto, že by mě to nezajímalo a nechtěla bych Vám poradit.
Je to jednoduše proto, že vím, jak snadné je nechat se zahltit dokonalými posty ostatních a chtít se jim vyrovnat , když nemůžete.
Když jste pár týdnů po porodu a nezapnete kalhoty, i když byste měla.
Když jste doma s dětmi a přesto to u Vás doma rozhodně uklizeně nevypadá.
Každý máme svou cestu. Pro někoho je sbírka designerských kabelek štěstí, pro jiného je to půl hodina s osobou, kterou miluje.
A každý si musíme tu svou cestu najít a po ní jít. Nenechat se ovlivnit okolím, protože i když se snažíte přejít pláž v deseticentimetrových podpatcích, brzy Vám dojde dech a boty sundáte a vyměníte je za žabky.
Je naprosto v pořádku chtít být lepší, pracovat na sobě a snažit se něco zlepšit. Je ale také v pořádku nedělat někdy nic. Nechtít po sobě 100%, když zvládnete jen polovinu.
Všechen ten tlak, všechny odpovědi na každou otázku. Jeden lepší manuál na štěstí za druhým. Stačí si jen vybrat.
Možná bude lepší, když si vyberete sebe.
Když přijmete fakt, že dneska to prostě na 100% podle ostatních nebylo.
Ale bude stačit, když to bude Vašich 100%.
Každý máme totiž jiný metr, jinak nastavený a jinak nám měří naše hodnoty.
Ale nakonec pochopíte, že ten Váš metr je vlastně nejlepší, protože je podle Vás, Vaší rodiny i Vašich dětí.
A že rady ostatních jsou fajn jako inspirace, ale nedá se podle nich chtít žít.
Protože každý máme jiné možnosti, schopnosti a přání.
V jednom se ale shodneme, že jako mámy chceme, aby naše děti byly šťastné a spokojené takové, jaké jsou.
Nechceme je předělat, i když se někdy vztekají, jsou tvrdohlavé a neústupné a někdy spolu bojujeme.
Dopřejme si to samé navzájem.
Maličko zlepšit, když cítíme, že bychom rády, ale nechtějme se předělat a být někdo jiný.
Monika ❤️
❤PŘIPOJTE SE KE MĚ NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/simplyblog/
❤NEBO NA BLOGU: www.blogmamy.cz
❤A NEZAPOMEŇTE NA INSTAGRAM: https://www.instagram.com/thesimplyblog/
Dáme si takovou malou anketu, co říkáte? 😀
Já si vybírám Žrouta prosím ✌️
#maminka #materstvi #chciabyvsechnosnedly #jidlonenifuj
PŘIJDETE SE KE MĚ NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/blogmamy/
NEBO NA BLOGU: www.blogmamy.cz
Dech beroucí i obyčejný.
Takový byl můj dnešní den.
Dnes jsem mimo jiné, seděla v čekárně na rentgen. Nic zajímavého se nedělo, dokud se můj zrak neupřel na matku s dítětem. Chlapečkovi mohlo byt něco málo přes rok. Krmila ho přesnídávkou a povídala si s ním.
Říkáte si, proč Vám to píšu.
Většina z Vás ještě malé děti v tomto věku má, takže víte přesně jaké to je.
Píši Vám to proto, že v jednu chvíli, jsem tu matku musela pozorovat.
Bylo to ve chvíli, kdy vzala do náruče svého synka a začala ho houpat a zpívat mu.
Nejdřív mě napadlo, proč to dělá, vždyť je mezi lidmi.
A hned vzápětí mi došlo a "proč ne?"
Její synek prostě v tu chvíli potřeboval utěšit a zřejmě byl na zpívání své mámy zvyklý.
Kdy jsme vlastně jako mámy přestaly naslouchat svým dětem, co potřebují a začaly se soustředit na to, aby nás okolí přijímalo a chápalo?
Aby všechno, co děláme mělo odezvu, bylo respektováno a mělo obdiv.
A hlavně, bylo správně a podle pravidel.
Podle cizích pravidel.
Ekologické plenky, antikolikové lahvičky, veselé dětské nádobí se zvířátky.
Správné míry, slovní zásoba, přetočení na bříško ve správný čas.
Venku se nekřičí, nepobíhá, nesměje nahlas.
Na cizí lidi se neukazuje a nemluví se příliš nahlas o něčem, co by mohlo být trapné.
Dudlík se schovává do kapsy, protože je fuj a o plenkách se po prvním roce nemluví.
Všechny děti přeci mají být po prvním roce bez plen.
Život dle tabulek. Dá se poměřit, spočítat, srovnat.
Při pročítání všech těch manuálů o dokonalém uspávání a receptů na hladké pyré bez kousků jsme zapomněly respektovat naše děti takové jaké jsou.
Zrzavé, uplakané, hlučné, emotivní, tvrdohlavé a nádherné malé bytosti, které jsou originální a přicházejí na tento svět plné očekávání.
Když vidí poprvé slunce, dotknou se trávy, zastudí je sníh a zjistí, že nijak nechutná.
Když si poprvé kýchnou, protože je zašimrá chmýří v nose. A zašklebí, když ochutnají nové jídlo.
Poprvé usnou samy bez náruče a tlukotu našeho srdce.
Poprvé udělají krok bez držení se naší ruky.
Zažijí tisíce poprvé.
U některých budeme a u jiných ne.
Ale dokud nás potřebují u svých "poprvé" mít, buďme za to vděčné.
Houpejme je, zpívejme jim a ukažme jim, že být svůj není nic, za co by se měly stydět.
Protože tím, že jsou něčím odlišné, jiné, než ostatní, tím úžasněji budou všechna svá poprvé vnímat.
A my budeme mít to štěstí, že u většiny z nich budeme s nimi.
Monika <3
PŘIJDETE SE KE MĚ NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/blogmamy/
NEBO NA BLOGU: www.blogmamy.cz
#maminka #uzasne #poprve #matersvi #nasedeti
Tento týden je pro mě takový divný.
Nevím, kam se má ubírat.
Minulý týden byl u nás ve znamení nemocí.
Já jsem bojovala s chřipkou, dvě nejmladší dcery byly celý týden doma také nemocné.
Postupně se k nim přidávala vždy jedna ze starších s nějakým zdravotním neduhem.
Týden před hodně zásadní zkouškou ve škole, kterou mám dnes.
Týden, který jsem i přes horečky a nemoc, snažila sebe donutit k učení.
Dnes v noci se Nicolka budila více, než kdy jindy. Přijde mi to už téměř pravidlem, že v den, kdy mám něco důležitého, se děti budí častěji a tak o nějakém vyspání na zkoušku nemůže být řeč.
Naštěstí ráno proběhlo více méně v klidu a já se tak snažím ještě doučit, co mi zbývá. Ale o tom psát nechci.
Kdybych si měla vybrat jednu radu, kterou bych jako máma ocenila nejvíce, nebyla by to ta, jak správně dítěti obléct dupačky, jak ho uspat, vykoupat ani jak ho naučit zavázat si tkaničky.
Stačila by mi jen jedna.
NĚKDY TO NEPŮJDE, JAK BY SIS PŘÁLA.
To je největší pravda, pokud jste máma.
Kolik z Vás se ráno chystalo do práce, mělo plnou hlavou schůzek a povinností a ve chvíli, kdy jste dopíjely vlažnou kávu se ve dveřích objevila Vaše dcera nebo Váš syn s bolestným výrazem ve tváři. Jeden pohled, jeden dotek a celý den se obrátil vzhůru nohama. Horečka, bolest bříška, zlé sny.
Místo domluvené schůzky s kamarádkou, jste strávily dopoledne v čekárně dětského lékaře.
Místo oslavy narozenin, jste celou noc své dítě držely v náručí a na čele se Vám rýsovaly vrásky nad zlostným číslem na teploměru.
Všechny tyhle situace známe velmi dobře.
Vždycky budou součástí toho kým jsme a jakou roli jsme si vybraly.
A stojí to za to <3
#maminka #bytmamoujenarocne #tezkanoc #nicnejdepodleplanu #stojitozato
PŘIJDETE SE KE MĚ NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/blogmamy/
NEBO NA BLOGU: www.blogmamy.cz
Až se dnes na konci dne zeptáte sama sebe a já vím, že to uděláte...děláte to každý večer a já to dělám také.
Už během dne se ta otázka přikrádá pomalu a číhá za Vámi za rohem kuchyně, kde jste nestihla uvařit teplou večeři.
Je schovaná v dětském pokoji, kde jste možná příliš přísně trvala na úklidu ve chvíli, kdy už toho na vašich ramenou leželo příliš.
Plíží se pomalu, ale jistě a večer až všechno utichne s objeví a Vy jí budete čelit.
Až se samy sebe na konci dne zeptáte, jestli jste dobrá máma dnes jste dělala vše správně..odpověď většinou bude, že NE.
Místo ANO, Vám budou znít v hlavě myšlenky jako "Měla jsem, mohla jsem, kdybych..."
Nezáleží na tom, co se ten den přihodilo, stále máme pocit, že musíme být lepší, že to co jsme udělaly nebylo dost dobré a my nejsme dost dobré mámy.
Když bychom se ale zeptaly našich dětí, jaké jsme mámy, pravděpodobně byste dostaly tu samou odpověď, kterou dostávám denně já od svých dcer:
"Jsi nejúžasnější máma na světě!"
A to jsem neudělala nic výjimečného...
Přesto v nás naše děti vidí hrdinky, které jim připravují oblíbená jídla, chystají svačiny a přikrývají je večer, zatímco spí...
Ano, máte pravdu. Tím, že dáte své dceři do boxu ke svačině kousek čokolády nezastavíte kácení lesa ani vymírání ohrožených druhů.
Svět venku neovlivníte nijak, pojede si dál svým tempem.
Ale jeden malý svět uvnitř Vašeho dítěte ovlivníte hodně a uděláte z něj hezké místo plné klidu, štěstí a bezpečí.
A až se na konci dne zeptáte, jestli děláte dost, neodpovídejte si.
Podívejte se kolem sebe a vezměte do náručí své děti.
V tu chvíli bude každá odpověď zbytečná.
Monika<3
#blogujeme #mk_academyblog #modrykonik#maminka#zbytecneotazky#milujije
...takhle je to fajn 😍😘 #maminka #chlapecek #togetherforever
"Rozhodnutí stát se matkou je to nejzásadnější. Je to rozhodnutí, že vaše srdce bude navždy chodit mimo vaše tělo." Je to už 7měsíců co jsem tě poprvé drežela v náručí a ty jsi mi změnila můj život. Pamatuju si na naší první společnou noc, kdy jsem si tě vzala k sobě do postele a celou dobu na tebe koukala. Byla jsi tak krásná a v tu chvilku jenom moje, že jsem tě prostě nemohla dát do postýlky. Rano, když přišla sestra do pokoje, tak me pokarala, že si taky musím odpočinout a ať tě dám do postýlky, ale ja to stejně neudělala a nechala si tě u sebe. Vím, že někdy už jsem vyčerpaná, ale pořad si moje malá holčička, kterou chci mít při sobě. ❤️ #momanddaughter #daughter #stylmom #stylbaby #czech #czechgirl #czechbaby #czechmom #mommy #imom #instamama #babygirl #same #bow #7months #adrianka #babyadriana #maminka #miminko #mojeholcicka #stejny #mamasgirl #mamasdcerou #mameseradi #nejkrasnejsi #kratimesicas #face #mommysgirl #family #selfie
24.květen. Letos to bude naposledy s dvojkou na začátku. Letos se poprvé k mým životním "rolím", jako jsou dcera, sestra, manželka, kamarádka přidala jedna z těch nejhezčích ( a asi nejnáročnějších), a to hlavní role maminky. Můj dvacátáosmý rok života bych shrnula asi takto.....: "oni vážně zavírají ve 24h?"..."pěkně jsme ten víkend v Praze prosouložili, že?"..."zlato, sjedeš mi raději pro těhotenský test?"...."miláčku, tak teď budeš oficiálně taťka"...."Kláro, ty fakt nepiješ???"!..." ne, nechceme znát pohlaví....já stejně vím, že to bude kluk :p"....."ty vole, tady je pořád bordel a musíme to přestěhovat a i vymalovat"....."miláčku, zařídíme pokojíček?"....."to je tak super, že všechno, co mám ve skříni obleču i s bubnem"...."jsem hnusná a tlustá"....."prosím tě, nekupuj mi ty kokina"....."miláčku? Koupil bys mi prosím Marlenka kuličky, Milu a Milku?"......"už chci rodit"..."nikam nespěchej melounku, pěkně se dopékej v mamainkubátoru"....."ty si najdeš nějakou jinou, mladou, krasnou fitnessku"...."ale jo, jsem sexy těhule"..."Klárko, ty nemáš žádné břicho, kde máš to děcko nacpané?..."miláčku, už je to tady"...."ne, nechci ten oxytocin, vytlačím ho sama"...."zlato, dívej, je to chlapeček!...Cooo? No, tak vidím dobře pinďu, ne?"...."takže, bude to teda Adam?"..." nemám slov"...."to je tak boží mít obří kozy"...."kurva, já si ty kozy odřežu, ta bolest, to se nedá, já chci zase ty svoje lentilky pod kobercem"...."Rondulko, tak tohle je další člen naší smečky, Adámek"..."Rondi, opatrně, miminko"...."furt pláče"...."bolí ho bříško a furt pláče"...."pláče už 5hodin"...."Adámku: vyženem ty prdy jen, ať jdou pěkně hezky ven"...."v životě jsem neměla větší radost z prdů"...."ty ses na mě poprvé usmál?"..."zlato, už pase koníčky"...."jéé, on už se přetáčí"..."ani nevíš, jak se těším, až půjdu na párty a dám si....ty vole třebaaa....dva panáky, bo tipuju, že i po tomhle množství budu ležet pod stolem :D"...."jsem unavená"...."potřebuju spát a né se co hodinu budit na kojení"..."nesnáším každodenní vaření"............"je mi s Váma krásně, miluju Vás...nic víc ke štěstí nepotřebuju...mám Vás ❤️😘"
#myheartisfull #allyouneedislove #rodina #laska #maminka #chlapecek
