Člověku se někdy přihodí, že se dostane do nepředvídatelné situace a v důsledku toho se pak dějí opravdu nadpřirozené věci. Tak například se ztrácejí peněženky. Ale nechci předbíhat. Je to moje malé uvědomění ohledně toho, že nějaká ta síla nahoře (Vesmír, Bůh, Létající špagetové monstrum – doplňte si dle své víry) neustále zkouší, jak moc jistí jste si ve vašich postojích, přáních a vizích. Já třeba zjevně potřebuju vyzkoušet loajalitu k umění brát život s nadhledem.

Dovolte, abych vás tedy krátce uvedla do děje.

Je pondělí ráno, přesněji řečeno mrazivé ráno. Kdo by to byl tušil takhle v listopadu, navíc ještě na Svatého Martina.  Na mrazivých ránech není nic až tak špatného, je to celé takové jiné a hezčí, ale má to pár nevýhod. Třeba když máte auto, kterému permanentně zamrzá ruční brzda (s tou jsme si užili plno švandy třeba tuhle když jsem měla zpívat na koncertě). A trošku nestíháte a tak nějak se to seběhne všechno dohromady.

Tak tedy v tom mrazivém ránu jsem vykopala děti v obvyklém shonu k autu, které jsem, jak mě Pažout důrazně poučil, nechala několik minut nastartované. Šikovná holka! S bázlivostí sobě vlastní jsem vyjela z garáže a jen tak nenápadně se mi mihlo hlavou: „Jen aby nezamrzla ruční brzda!“

No a znáte to, jak je to s těmi myšlenkami, které se vám jen tak mimoděk mihnou hlavou.  Mají jistý potenciál se vyplnit. Teď to byl přesně ten případ. Nicméně nezamrzla až tak moc, že bychom nejeli či cítili nějaké výrazné obtíže při cestě (slalomem jezdíme i normálně). Jen při výstupu z auta jsme se lehce přiotrávili smradem ze spálené gumy. A tehdy se právě stala ta věc.

V nastálém zmatku jsem vyslala děti směrem ke škole nekontrolujíc, co všechno s sebou nesou a začala jsem přesouvat sedačky do druhého auta. Jelikož jsem se stále v hlavě zaobírala přimrzlou ruční brzdou, ani jsem si nevšimla, že auto zůstalo odemčené, a švihala jsem do školy.

*Ahoj maminky! Jmenuji se Marie. Puvodem jsem z Plzne, ale jiz sedm let ziji v USA. Momentalne bydlim s manzelem a synem na zapadnim pobrezi USA ve state Washington, u mesta Seattle. Jsem byvala letuska a  momentalne si uzivam materstvi na plny uvazek.*

Moje prohlidka ve 32.tydnu tehotenstvi probihala jako ty predesle. Lekarka zkontrolovala tlukot srdicka, zmerila brisko a samozrejme se me zeptala jak se citim. Nakonec usoudila, ze by rada zkontrolovala, v jake poloze se miminko nachazi. Po par chvilkach prohlasila, ze momentalne je miminko v pozici “breech” - cesky “v poloze koncem panevnim”. Hned me vsak ujistila, ze na pretoceni miminka je jeste cas a sama tomu mohu  pomoci. Provadela jsem doporucene cviky “spinning babies” (otaceni miminek), ktere fungovaly pro spoustu maminek, ale bohuzel ne pro me. Gynekolozka mi take nabidla otoceni miminka v nemocnici, coz jsem odmitla po zvazeni pro a proti. Pokracovala jsem tedy ve “spinning babies” a doufala, ze se maly pretoci - vzdyt v teto poloze do porodu zustanou jen 3% miminek. Ve 37. tydnu mi byl urcen termin na cisarsky rez, avsak pokud by se maly otocil, cisar by se hned zrusil. A abych to zkratila - miminko zustalo tvrdohlave a cisar byl na poradu dne.

*39.tyden! Vyfoceno pred odjezdem do porodnice.*

28.srpna 2019 - den meho cisarskeho rezu. Byla to streda a ja byla presne ve 39.tydnu. Ten den jsem vstala jednak nedockavosti, ale take hladem. Cisar byl objednan na ctvrtou odpoledni, takze jsem mela dovoleno jist jidlo do osmi rano a pit tekutiny do dvou odpoledne. Specialne chteli, abych vypila "sportovni napoj". Ve dve jsme take meli byt v nemocnici. Vyber porodnice byl vcelku primocary. Jelikoz jsem od pocatku tehotenstvi chtela, aby me odrodil tym z polikliniky na kterou jsem chodila (idealne moje gynekolozka), tak jsem od zacatku vedela, ze chci rodit ve "Swedish First Hill, Seattle". Nemocnice ma skvelou povest a porodni oddeleni je vyhlasene, cili nebyl duvod ani volit jinak. Seattle je moderni velke mesto, ktere pritahuje lekarske spicky z celeho sveta. Rozhodne nepochybuji o tom, ze lekarum tady dobre plati. Zdravotnictvi je v USA privatizovane. Do jiste miry je to business. Samozrejme privatizovane zdravotnictvi ma mnoha uskali a lekarska pece je tu draha, ale pristup k pacientum je tady proste jiny. Nerikam, ze tady nenarazite na protivnou lekarku nebo sestricku, ale rozhodne jsem nesla do porodnice s obavou, ze tam na me budou sprosti nebo tam na me "rvat". 

*Budova nemocnice je bila budova primo naproti. Nalezi k ni dalsi mensi budovy. Ackoliv pobyt v nemocnici neni nikdy nic prijemneho, krasny vyhled to alesoin trochu vylepsi.*

Kolem druhe hodiny jsme se hlasili na prijmu. Spise mi to pripadalo, ze delam check-in nekde na hotelu a ne v porodnici. Za par minut prisla moc prijemna sestricka, ktera si nas hned odvedla. V USA je naprostou samozrejmosti, ze partner, nebo klidne i vase rodina, jsou s vami po celou dobu porodu. Myslim, ze moje porodnice dovoluje az pet lidi. Ja ovsem chtela jen manzela. Doprovod ma take moznost byl v "cekarne", ktera spis vypadala jako nejaka business lounge. Byly tam velke gauce, stoly, televize, ale take koutek s kavou a napoji a malym obcerstvenim - zdarma. Moje ceska ani americka rodina toto nevyuzila. My s manzelem jsme tam jen tak ze zvedavosti nakoukli. Nas cekal porod!  Dosli jsme do pokoje, ktery vypadal takto:

Milé maminky, nechci vás naštvat, ale povzbudit,
že každá chvilka učení i vybírání kde, co jak se budete učit, se vyplatí a někdy přinese radostné ovoci dříve než by se dalo čekat.
Učím svoji Viki, počítat zatím od 1. do 5. a ta ve svých 6. měsicích bedlivě sleduje každý prst. Opakuji to pětkrát za sebou a ona při tom sledování se snaží jakýkoli z prstů dostat do pusy, nevím proč, ale asi ji to odpočítávání ukazuje jak moooc má možností do čeho se zakousnout dásněmi, kde ještě nejsou zoubky a oni se již ukazují výsledky!
Sem tam jsem sudent, nekdy pedagog, jak v které škole, to bylo vždy na mě kterou stranu od katedry jsem si vybral, ale u své malé nevím do koho co učí, zda ja ji co znám, nebo ona mě trpělivosti, všímavosti a mateřské intuici.
-
Ale zpět ke škole.
Marketing managment.
Vždycky jsem si myslel, že studentky to mají jednodušší, než my chlapy, že jim stačí si vzít minisukni, nebo výstřih a může se to u zkoušky hodit, mě jako studentovi by to asi neprošlo. Ale jako kantor musím říci, že na mě to neplatí, nenadržuji, jsem hodný a ikdyby byla tma a zkouška byla jen po telefonu, stejně lepší než jedničku nedostane.
Druhý podařený, ale náročnější trik jsem spatřoval u studentek s miminkem, tenkrát mi bylo jasné, že to asi nikdy nezvládnu, říkal jsem si, že je to kombinace kterou mi příroda prostě nedovolí, ale světe div se, STALO SE !
Moji Viki je už hooodně velká holka, má více než 65cm a tak už jsme mohli mezi lidi a vzal jsem ji do školy! VEJŠKA MARKETINGU A MANAGMENTU si myslím že se hodí a je to přesně to, co se dá praktikovat i v běžném životě. Dá se to použít všude, nejen vztahy na pracovišti (definice vnitřní klient), ale i na venek, či v rodině. Myslím že to zažívá každá maminka a nejen ona, mnohdy i tatínek, neboť dítko je takový zvláštní zákazník, klinet, který má neomezené možnosti jak dát svá přání najevo, ale i stížnosti, zřejmě i nevyčerpatelný kredit, či neomezený budget, kontokorent, dokonce i časový, jinak by mu podnik, podnikatel (mysleme rodič) neposkytoval nonstop neomezený servis 25 a více hodin denně, až do odvolání. Kamarádi "ajtáci" počtu hodin dne dodávají, že den má 24 hodin a co nestihneš ve dne, doděláš večer, mají to tak i maminky ?
Tedy náš malý klinet, (klientka) si myslím že nepotřebuje žádná školení, co jak dělat, prostě se narodí a vše již umí, dokonale nás řídí a koordinuje, již od prvních chvil má vše, všichni kolem skáčeme, jdeme se přetrhnout, snažíme se, učíme se, studujeme, zdokonalujeme a malé mimi cokoli udělá, tak mu to vychází a tak ten marketing a managment musíme studovat my studenti, rodiče !
Zpět ke zkoušce .-)
Tedy přišel jsem do školy (co by student) a ikdyž mám vždy a všude maximální pozornost, tak jsem byl proti Viki absolutni outsider, ač měří téměř třikrát méně než já, byla nepřehlédnutelná! Všichni ji viděli a i výuka najednou probíhala jinak, otázky, odpovědi, najednou vše bylo jiné a já jsem si mohl zkusit zažít jaké to je když maminky na "pekelné" mateřské najednou zažívají "minuty nebeské" a za to opravdu díky mé malé Viki. Jo a jak pro mě dopadla hodina zkouška? Pro mě dobrý a Viki výborný a to zatím do pěti umí jen sledovat, ne počítat.
Karlova univerzita - Matematicko fyzikální fakulta,
tedy pro změnu tady na té škole jsem měl kraťoučkou přednášku spíše já, tedy nebyl jsme posluchač, student, ale přednášející, ale světe div se, kdo myslíte že měl zase téměř všechnu pozornost a skoro veškerý potlesk ? No opět moje malá Viki, dokonce i pan děkan při naší diskuzi se usmíval na Viki, no bodejď by ne, vždyt jedině Viki v posluchárně byla ta, která všemu rozuměla a na nic se nemusela ptát a její komentáře nikdo nezpochybnil !
Tedy i na MatFyzu jsem si potvrdil, že s učením a výběrem školy pro naše děti se má začít co nejdříve, nikdy nevíte kde pochytí ty nejdůležitější maličkosti a pokud nebude po mě zlatnice, tak klidně ať má doktorát, nebo Nobelovu cenu, já ji do umění nutit nebudu, pro mě za mě může být i prezidentka, jako to mají v Blavě 🙂
A co tedy vy ostatní maminky, jak to máte ?
Přejeme vám všem, ať se daří a těšíme se na odpovědi.
Viki a Slavomír
PS. omlouvám se za chyby, hrubky, či někomu unikající pointu, berte to jako radostný vákřit do ticha internetu

Jsem moc ráda, že jsme se testování s Elli mohli účastnit. Po poslední koupeli, kdy jsem “napěnila” co to šlo, mi nadšená z první pěny vytopila koupelnu 🙈🤣

Testovat bylo velice zajímavé, byť mi to přijde jako velice krátká doba, když chce člověk vidět aspoň nějaký výsledek přímo na těle.

Mojím oblíbencem se stala “tyčinka” , krásná a čistá manipulace. Okamžitý viditelný výsledek na pusince a “suchém” obočí. Jemný a krásně skladovatelný.. Malá si ho moc oblíbila, mohla sama a nikde nic neteklo... 

Krém na prdelku je také skvělý, dobře se roztírá, vstřebává, nikde nenechává nic mastné a za celou dobu se nestalo, že by byla malá opruzená. Byť dědeček přebalování s dárečkem od své milované vnučky trochu sabotoval a čekal, až dojdeme s babičkou z nákupu... uličník... i tak byly následky skoro nulové...

Olej do koupele mě velice zajímal, malé jsem skrz její pleť nic takového nedopřála. Jemná vůně, měkká pokožka po vykoupání.. A malá nadšená z pěny, ikdyž ta mi dala celkem dost zabrat 🤣🙈 S ním jsem moc spokojená a určitě budeme využívat dál.

Poslední kamarád do party... krém... S tím si moc nerozumím, ale jen skrz výraznou vůni, mám ráda spíše jemnější. Ale co se týče vlastností, tak skvělý. Krásně se roztíral, skoro okamžité “vsáknutí” do pokožky a nikde se nic nemastilo, neklouzalo a nevpíjelo do oblečení. Malá byla heboučka a bez výrazného zarudnutí, uvidím či i dál bude eliminace suché, červené kůže a “šupinek”. Po “vyprchání” silnější vůně začala malá vonět jemněji po mandlích a byla k pomuchlání..