Den D je tu.. Je pár minut po 8h a zatím ležím na pokoji šestinedělí protože jsou všechny hekárny a porodní sály obsazené a čekám na příchod lékaře, aby zavedl tabletu na vyvolání porodu. Strach mám parádní, v noci jsem kvůli tomu spala jen 2h a nejraději bych utekla.. 🙂 Domulka je kvůli tomu taky nervózní a ustýskaný.. Rano vstával v 5.45 a do 6.15 jsme se mazlili a povídali si. Na brášku se moc těší ale nejraději by byl kdybych rodila doma. To nejde kvůli diabetes a ani nejsem ten tip. 

Přibližně v 10h přišla paní doktorka, prohlédla mě a zavedla tabletu. Miminko bylo ještě moc vysoko a otevřená stále jen na 2 prsty. Následovalo vyšetření ozev. Dlouho jsme nemohli to jeho srdíčko najít, nakonec se zadařilo a já jsem si užívala toho krásného zvuku tlukoucího srdíčka mého miláčka. 

Zhruba za hodinu se dostavili první o něco silnější bolesti, které se stupnovali. Kolem 13h jsem dostala veliký hlad a jako cukrovkarka jsem nechtela riskovat kolaps. Po prohlídce paní doktorkou jsem dostala trochu polévky, s chutí jsem ji snědla. Po té či jsem se vrátila do postele jsem asi na hodinku ještě usnula. Bolesti jsem cítila ale dalo se spát i přes to. Po probuzení byly ještě větší a proto mě už z normálního pokoje daly na hekárnu. 

Okolo 15h mi doktorka řekla že pichneme vodu. To mě strašně vyděsilo a s očima na vrch hlavy jsem ji řekla že to nejde protože tady ještě není manžel. Ale když mi řekla že miminko je stále ještě vysoko a určitě to stihne souhlasila jsem. Mít čistou mysl došlo by mi samotné že to jen tak nebude. Manžel se objevil před 16h a mě se ulevilo. Konečně tu byl někdo kdo mi podal pití, pohladil mě a mezi kontrakcemi si se mnou povídal o běžných věcech. 

Kolem 19h bolesti vystoupali na takovou míru že už se nedaly vydržet, jenže ještě jsem nebyla dost rozšířená a mimčo bylo moc vysoko. Musela jsem chodit aby rychleji klesalo. Asi půl hodiny před tím se vyměnily směny. Přišla nová porodní asistentka která vedela houby o mém porodu a řekla mi ať se uklidním že jsem teprve na samotném začátku. Nevim jak jsem reagovala ale moc hezky určitě ne. Když přišla po druhé chovala se úplně jinak. Byla příjemná a měla pochopení. Podle mě se za tu dobu seznámila s mým případem a došlo ji co mi řekla za blbost. Uklidnovala mě že za hodinu se můžu otevřít na 5-6 prstů a že už to nebude tak hrozné. Musím říct že ve finále pro mě byla nejlepší kamarádkou. 

Před 20h jsem se přesunula na sál s vanou. První co že mě vypadlo bylo "to chci". Manžel vysvětloval že při prvním porodu to pro mě byla jediná spása a sestra mi hned natočila vanu. Musela jsem z ni vylézt jen jednou na ozvy a myslela jsem po dobu těch 20 minut že snad umřu. Jak ráda jsem se znovu ponořila do teplé vody která mi přinášela úlevu. Při dalších ozvach mě už nechala ve vodě jen jsem se musela trochu nadzvednout. 

1) Hnusné učebnice 

Některé jsou plesnivé, některé jen zvlněné od vylitého pití a některé mají slepené listy tak, že nejdou odtrhnout. A peníze na nové nejsou. Letos je to ještě horší než loni, protože školy dostaly na pomůcky méně peněz. O nových učebnicích si mnozí učitelé na 2. stupni mohou nechat jen zdát. Když už se kupují kompletně nové učebnice, má vždy přednost stupeň první. Když jsem se včera ve skladu probírala učebnicemi pro moji třídu, řešila jsem velká dilemata. Je lepší učebnice, které sice chybí pár stránek a další vypadávají, ale je celkem hezká nebo ta, která je kompletní, ale sem tam má skrvny od kafe, které překrývají text? 

2) Negativní učitelé

Jasně, že vás někdy žák naštve a v duchu k němu vyšlete pár peprných nadávek. Co ale bytostně nesnáším jsou učitelé, kteří o dětech zásadně mluví jako o dementech, blbečcích nebo o debilech. A to už 4. září, nikoli 30. června, kdy bych si mohla říct, že na to mají trošku právo. 

3) Nekřič a neběhej

Víte, proč by většina učitelů na 2. stupni nezakázala používání mobilních telefonů? Protože mají o přestávkách při dozorech klid. Děti jsou přilepení k displejům a jsou HODNÉ. Neběhají, nekřičí, a že si  nepovídají a jeden druhého ani nevnímá? Ale to nevadí, hlavně že je klid.