Ležela jsem na operačním stole a dívala se okolo sebe. Poslední myšlenka, co mi bleskla hlavou, než jsem usnula, byla, že tohle je jen zlý sen, to nemůže být pravda. Že se ráno probudím a budu rodit v termínu s Laďkou. Ale sen to nebyl.

    Byl čtvrtek a já se probudila bez bolestí zad, které mě od úterý trápily. Mohla jsem se zase narovnat a i když jsem cítila, že nejsem úplně fit, bylo to o 100 % lepší. Čekala mě poslední kontrola u mého gynekologa. Byla jsem docela unavená, přeci jen jsem předchozí den moc nespala. Všechno jsem ale přisuzovala bolavým zádům. Sestřička mi naměřila vysoký tlak, říkala jsem jí, že jsem nervózní a navíc jsem v noci moc nespala. Za 5 minut mě přeměřila a hodnoty byly o trochu lepší, i když pořád vysoké. Uklidnila jsem ji, že se budu doma měřit a kdyby byl nějaký problém tak se ozvu, eventuálně bych zajela do nemocnice. Šla jsem k mému gynekologovi a pověděla mu o bolesti zad, potvrdil mi, že se mi vlivem toho může i špatně dýchat, že zablokované lopatky tohle umí. Můj lékař mě tedy oficiálně “předal” do porodnice, popřál hodně sil na poslední týdny a taky na porod, který ale podle něj „zvládnu jako profík”.

    Odpoledne jsem šla na milované cvičení pro těhotné ve vodě. Uteklo to moc rychle a já se těšila na další lekci, která vycházela až na začátek února, týden před termínem. Po cvičení jsem ještě spěchala k fyzioterapeutce, se kterou jsem cvičila od poloviny těhotenství. Tentokrát mi měla cíleně pomoci od bolestí zad. I když už to bylo o 100 % lepší, když projížděla jednotlivé body na těle, cítila jsem, jak se mi bolest řetězí až do kyčlí nebo dokonce až do chodidel. Aby mi fyzioterapeutka trochu ulevila a záda podepřela, nalepila mi na ně a na břicho tejpy. Vypadalo to, že už bude líp, prý můžu ty tejpy pár dní víc cítit, ale nemělo by to bolet. Při nejhorším ty tejpy můžu vždycky sundat.

    V pátek jsem se probudila a hned jsem věděla, že je zle. Bolest byla zpět. Zase jsem se nemohla narovnat a chodila shrbená, snažila jsem se cvičit různé pozice a ulevit si od bolesti. Vzpomínala jsem na protahovací cviky z cvičení s fyzio a se svou PA. Poprosila jsem svojí maminku, aby k nám přijela, protože manžel měl celý víkend noční a já jsem nechtěla zůstat sama. Bolest mě tak moc paralyzovala, že jsem se ani nemohla pořádně postarat o dceru. Domluvili jsme se, že u nás přespí a další den kdyžtak pojedu radši k rodičům. Protože bolest byla velká, rozhodla jsem se sebe co nejlépe utlumit a dceru zabavit tak, aby po mně nic nechtěla. Dala jsem ji svůj mobil, zapnula pohádky a sama jsem si vzala paralen. S bolestí to ale nic neudělalo. Jediná poloha, ve které jsem mohla být, byla klečet opřená o hromadu polštářů, takže jsem měla záda neustále zakulacená.

Čekala jsem na příjezd mamky jako na smilování. Psala jsem kamarádce gynekoložce dotaz, kolik prášků si můžu maximálně vzít. Dvojitá dávka už zabrala a já se konečně mohla narovnat. Myslela jsem si, že mám od bolesti pokoj, ale byl to teprve začátek velmi dlouhého a bolavého víkendu.

    V sobotu jsem fungovala jen díky „oknům”, kdy jsem si mohla vzít prášek a mít na chvíli od bolesti pokoj. Většinu dne jsem klečela na posteli a snažila se relaxovat nebo cvičila na uvolnění. Když už jsem nevěděla co dělat, vlezla jsem do vany, ve které jsem se ponořila až po krk. Nic moc ale nepomáhalo a vana byla vyloženě kontraproduktivní, protože po tom, co jsem vylezla, byla ta bolest snad ještě horší. V neděli mi ke všemu začalo tvrdnout břicho. Byla jsem přesně 3 týdny před termínem, takže miminko už by bylo považováno za hraničně donošené. S těmi poslíčky to bylo ještě daleko horší, protože na ty pomáhalo jen ležet na boku, což jsem zas nezvládala kvůli zádům. Poslíčky vždycky nějak uvolnilo magnezium a masáž břicha pod sprchou. Odpoledne jsem psala svoji PA, aby mi poradila, co s těmi zády. Poradila mi bolavé body masírovat tlakem, případně použít tvrdý balonek. Za 2 hodiny mi volala, aby se zeptala, jak mi je. To už jsem měla několik hodin bolesti do břicha, které nešly ničím rozehnat. Když slyšela, jak dýchám, zeptala se mě jak „daleko” jsem. Když jsem řekla, že konec 37. týdne, tak mi řekla že to může být klidně už porod a že by mě radši viděla. Já jsem do nemocnice jezdit nechtěla. Minule jsem tam strávila 20 hodin, i když jsem jela s kontrakcemi po 3 minutách. Pořád jsem opakovala: „To nemůže být porod, nemůžu rodit s blokovanými zády.” Na to mi PA povídá: „Měla bys ale přijmout tu myšlenku, že nejsi ta, která o tom rozhoduje.” Tak jsem se tedy rozhodla, že pojedeme na kontrolu do porodnice a pokud bych nerodila, tak přijedu zpět. Rozloučila jsem se s Berunkou, která zůstala doma s mou sestrou.

Bílý písek, palmy a spousta dětských atrakcí. Reálně si myslím, že pro zakončení naší minidovolené jsme si nemohli vybrat lepší místo, než italský aquapark Caribe Bay.

Aquapark Caribe Bay je vůbec největší a nejmodernější aquapark v Itálii. Nachází se na severu Itálie, jen malý kousek od Benátek u městečka Lido di Jesolo. Na 80 000 metrech čtverečních najdete uměle vybudovanou karibskou pláž, 27 atrakcí pro milovníky vody i suchozemského dobrodružství a každý den zde probíhá 7 různých live show (popravdě, navštívili jsme 2, protože nic jiného bychom asi jinak nedělali🙂).

Hurá na atrakce! Protože těch je tady opravdu požehnaně! Jako první jsme šli otestovat “suchozemské” atrakce, protože ještě nebylo úplné vedro a říkali jsme si, že až bude, tak už se nám nebude chtít. Hned první co uvidíte po pravé straně za šatnami je takový malý dětský park - Funnyland. Vyblbnou se v něm děti od úplně těch nejmenších až po ty starší, odhadem do prvního stupně základní školy. Vyzkoušeli jsme lodičky a auta, obojí s nadšením. Pro větší děti a dospělé je v této části také rýžování zlata a naopak pro ty nejmenší domeček s hračkami. Ve Funnylandu najdete také cirkus, kde se každý den koná představení. Bohužel jsme se nedostali dovnitř, protože tam bylo opravdu hodně lidí. Pokud ho budete chtít vidět, jděte si sednout dostatečně předem, 5 minut je málo 🙂.

Kompletní povídání najdete na www.hola-sova.com, kde můžete zadat svou emailovou adresu a my vás informujeme o každém novém článku😊. 

Sledovat nás můžete také na instagramu, kde najdete tipy i na menší výlety🔝. Mrkněte na profil holasovi a sledujte nás 😊.

2. 5. 2019 předání do péče porodnice a má průkazka hlásí 39+2. Miminko na monitoru nespolupracuje a spinká, tak jsem odeslána na procházku a velmi ráda toho využiju a dám si kafe a zákusek 🙂. Zjišťuju, jak se má starší syn doma a nic neřeším, jen si užívám klid. Monitor OK, prohlídka taky ok, otevřená pro prst a je mi nabídnut hamilton, který s díky odmítám (jsem rozhodnutá dát si následující den rycinový drink). Doma mě bolí podbřišek, čemuž ze zkušeností se synem nepřikládám váhu, neb po vyšetření mi to přijde normální. Jdu na poštu, na nákup a bolesti jsou stále, ale celkem nepravidelné, tak jsem to přisoudila poslíčkům. Jen manželovi oznamuju, ať je v pohotovosti, že třeba budu rodit :D. Hysterčím a chovám se jako prvorodička a píšu známé, jak poznám, že rodím (se synem mi praskla voda, chvíli se nic nedělo a pak se porod rozjel na plné obrátky). Po sprše bolesti stále asi po 8 minutách, ale netřeba je prodýchávat. Jdu si lehnout na bok a syna hlídá táta (je asi 18 hod). Bolesti přestaly, závěr poslíčci. Ve 21:30 uspávám syna, který s tátou nemohl zabrat a už vím, že spát nebudu 🙂 bolesti se vrátily. 22:30 a ku...a rodím, tuhle bolest už dobře znám. Dobaluju tašku a posílám manžela pro mou mámu. Stojím v kuchyni a hekám. Před půlnoci odjíždíme do porodnice a já se na schodech, když jsem viděla mámu, jak trpí se mnou, rozbrečela 🙂. Porodnici máme asi 5 minut od baráku a kontrakce jsou už po 2 minách, takže si nedávám ani pás v autě a prodýchávám kontrakce a v pauzách vtipkujeme s manželem. Zvoním na příjem, sestra velmi příjemná, když jsem ji vzbudila :D, převlékám se, sepisujeme příjem a alou na sál. Okamžitě mě posílají na box a následuje vyšetření porodní asistentkou, která věděla, že to bude rychlovka (známá PA dala echo, že dorazím a že první porod byl rychlý), otevřená na 9, branka nezašla, miminko je vysoko. Píchají mi kanylu pro ATB na GBS pozitivní. Lehám si na bok a tlačím s každou kontrakcí (po souhlasu PA), jinak bych bolesti opět řvala na celou porodnici a cítím, jak miminko krásně sestupuje a bolest je o dost snesitelnější. Po cca půl hodině na sále, čas kol 1 ráno, následuje vyšetření DR, vše jde krásně a ještě chvíli a budeme tlačit a někde mezi tím mi praskla voda.  Branka zašla a já tlačím a na první sérií kontrakcí cítím hlavičku, jak leze ven. Druhá série kontrakcí a princezna Mariánka je na světě 3. 5. v 1:35 s mírami 2890 g a 48 cm. Všechno šlo jak po másle a délka celého porodu asi 3,5 hodiny. Mariánku mi dávají na bříško a nechají dotepat pupečník,který jsem si sama přestřihla (manžel nechtěl), porodím placentu, Dr mě zkontroluje, mám malou ranku u močové trubice, což vyřeší nějakým zásypem a pak už nás nechají nerušeně odpočívat ve třech. Splnilo se mi vše, co jsem se synem neměla (ne že bych nechtěla, ale zkalená voda a jeho poporodní stav bylo nutné sledovat a vyhřívat ho). Porod bez medikace, nádherný zážitek z vnímání celého porodu (po celou dobu jsem měla zavřené oči), bonding, přestřihnutí pupečníku, samopřisátí Mariánky a na šestinedělí mi vyšel i nadstandard, takže prostě všechno TOP. 

Teď už rození nechám mladším ročníkům a budu si ty svoje dvě děťátka užívat. 

Ahoj ahoj, Maximek si právě dopřává odpolední spánek zatímco mu u hlavy leží a hraje příjemnou melodii nový vydří kamarád 🐹😍👶 No a já tak mám konečně čas vyhodnotit soutěž o tuhle rozkošnou uspávací hračku, kterou jsem konečně i já osahala naživo a je fakt boží 💕 takže jsem byla dost napjatá, kdo ji vyhraje 🍀 

Ještě nesmím zapomenout poděkovat všem za krásné příspěvky a fotky s uspávací tématikou 😴💋👏

No a jdeme na vyhlášení - tramtadadá 📯📯📯 ze 135 soutěžních příspěvků vylosoval generátor náhodných čísel číslo 9 a to je příspěvek od @makynaeliska 🎉👏🎊 ta holka prostě asi vyslala do vesmíru fakt silný přání, že tu vydru chce (jak zvládla ovlivnit moji losovací appku totiž netuším) 😅 

Takže gratulace veliká, usínací rozkošňák už na vás čeká, snad se bude omladině líbit 💋💋💋

No a ostatním kromě poděkování posílám na dálku i spoustu štěstí nejen v nadcházejících soutěžích od #fisherprice protože tenhle týden bude soutěžemi nabitý 🍀🍀🍀

Krásný den,

dnes jsem si pro Vás v rámci týdne s Ambasadorkami připravila článek o naší zamilované destinaci na dovolenou, která není nijak daleko – slovenských Tatrách.

Tyto kouzelné hory jsme navštívili už třikrát a letos jsme je chtěli poprvé navštívit ve třech, ale osud to rozhodl trošku jinak a navštívíme je nakonec až ve čtyřech🙂

Mám to obrovské štěstí, že s manželem máme asi tak na 95% věcí stejný názor a shodneme se tak v pohodě i na dovolené. Oba se moc rádi klidně proválíme 10dní u moře, ale stejně tak rádi vezmeme batohy a strávíme několik dní chozením po horách. Naše úplně první turistické kroky jsme podnikali v Krkonoších a bylo to v roce 2010.

Hory, nádherná příroda, dechberoucí výhledy, čerstvý vzduch a nakonec i ty děsně bolavé nohy druhý den ráno (které se vždy po snídani nějak zázračně rozchodily 🙂 ) nám učarovaly tak, že u nás už máme prochozené snad všechny hory a tak jsme se vrhly na vyšší level – Tatry. A řeknu Vám, to je taková krása, že se tam chcete vracet pořád a pořád.

K ubytování jsem vždy volila nějaký pěkný hotel přes Slevomat a vždycky jsme byli moc spokojení. Za velmi důležitou pavažuju při výběru ubytování snídani. Bez snídaně nebrat! Teda alespoň za nás 🙂 Jednak miluju ty úžasné hotelové snídaně a jednak se luxusně najíme a můžeme se vydat v klidu na cestu, aniž bychom hned za hodinu zběsile hledali obchod nebo restauraci. Párkrát jsme měli i polopenzi, což je taky fajn – přijít utahanej, osprchovat se a pěkně zasednout k nachystané večeři. Jako jediné mínus u polopenze vnímám akorát malé omezení časem (někdy jsme se vraceli dost pozdě, tak to pak člověk musí zohlednit už při plánování). Jo a při takových výšlapových dovolených docela upřednostňuji ubytování s možností wellness, ač jinak ho zas až tak nevyhledávám. Ale ty namožené nožky naložit večer do vířivky, to je prostě blaho🙂

Pro své miminko chce každá rodič to nejlepší - na tom se shodneme všichni a je to jedna z věcí, která spojuje všechny maminky i tady na Modrém koníku. A když jde o dětskou pokožku, každá máma potřebuje ideálního pomocníka, který se postará o jemnou péči na každém kroku. Řada produktů Baby Dove přesně toto splňuje!

Baby Dove vytvořilo produkty, které pečují o miminko od prvních dnů života a od hlavy až k patě. Ať už je to uklidňující tělové mléko po dětské koupeli nebo šampon během ní, Baby Dove vás přimkne k sobě a pomůže upevnit to speciální pouto, které máte jen vy dva. Připraveni? Životní cesta začíná právě teď.

Co testujeme

Další testování začíná a máme pro vás 5 produktů Baby Dove, se kterými zvládnete péči o miminko a jeho pokožku hravě, jemně a voňavě. Všechny přípravky jsou hypoalergenní a byly testovány dermatology a pediatry. Složení krémů, šamponů i ubrousků Baby Dove je pH-neutrální a můžete je používat každý den! O jaké přípravky přesně půjde?

1. Baby Dove HTT Rich Moisture 200 ml

• Dětský mycí gel na tělo a vlásky se složením, které nedráždí oči, vhodný již od prvních dnů
• Pomáhá udržovat pokožku vašeho děťátka hydratovanou po celý den
• Vyznačuje se jemnou vůní vyvinutou pro jemnou dětskou pokožku