Krásný den,
dnes jsem si pro Vás v rámci týdne s Ambasadorkami připravila článek o naší zamilované destinaci na dovolenou, která není nijak daleko – slovenských Tatrách.
Tyto kouzelné hory jsme navštívili už třikrát a letos jsme je chtěli poprvé navštívit ve třech, ale osud to rozhodl trošku jinak a navštívíme je nakonec až ve čtyřech🙂
Mám to obrovské štěstí, že s manželem máme asi tak na 95% věcí stejný názor a shodneme se tak v pohodě i na dovolené. Oba se moc rádi klidně proválíme 10dní u moře, ale stejně tak rádi vezmeme batohy a strávíme několik dní chozením po horách. Naše úplně první turistické kroky jsme podnikali v Krkonoších a bylo to v roce 2010.
Hory, nádherná příroda, dechberoucí výhledy, čerstvý vzduch a nakonec i ty děsně bolavé nohy druhý den ráno (které se vždy po snídani nějak zázračně rozchodily 🙂 ) nám učarovaly tak, že u nás už máme prochozené snad všechny hory a tak jsme se vrhly na vyšší level – Tatry. A řeknu Vám, to je taková krása, že se tam chcete vracet pořád a pořád.
K ubytování jsem vždy volila nějaký pěkný hotel přes Slevomat a vždycky jsme byli moc spokojení. Za velmi důležitou pavažuju při výběru ubytování snídani. Bez snídaně nebrat! Teda alespoň za nás 🙂 Jednak miluju ty úžasné hotelové snídaně a jednak se luxusně najíme a můžeme se vydat v klidu na cestu, aniž bychom hned za hodinu zběsile hledali obchod nebo restauraci. Párkrát jsme měli i polopenzi, což je taky fajn – přijít utahanej, osprchovat se a pěkně zasednout k nachystané večeři. Jako jediné mínus u polopenze vnímám akorát malé omezení časem (někdy jsme se vraceli dost pozdě, tak to pak člověk musí zohlednit už při plánování). Jo a při takových výšlapových dovolených docela upřednostňuji ubytování s možností wellness, ač jinak ho zas až tak nevyhledávám. Ale ty namožené nožky naložit večer do vířivky, to je prostě blaho🙂
Máme v nohách několik tůr z Nízkých Tater, Vysokých Tater, Belianských Tater a jednu i ze Slevenského ráje. Dnes bych Vám tu ale ráda přiblížila alespoň pár těch, co nám učarovaly nejvíce.
Nízké Tatry – tady za nás můžu vřele doporučit wellness hotel Bystrá – pěkné a čisté pokoje, super polopenze a krásné wellness.
Druhý nejvyšší vrchol Nízkých tater Chopok jsme kvůli počasí „zdolali“ potupně lanovkou – jeli jsme z Jasné nejprve sedačkovou, pak zubačkou a nakonec ze stanice Priehyba krásnou moderní kabinovou (celkem za dost nekřesťanský peníze 😀)
Nahoře nás obklopily mraky a začala slušná bouřka, takže jsme vyděli prd a málem nás nechtěli ani pustit dolů, ale i tak to byl zážitek a určitě si tam někdy vyšlápnem po svých.
Výšlap, který můžu vřele doporučit je na Štefánikovu chatu pod Ďumbierom. Není to klasická horská tůra, ale výšlap nádherným údolím. Navíc pokud nemusíte davy lidí na „profláklejších“ místech, tady jsme šli v podstatě celodenní tůru úplně sami.
Pravda je, že i když jsme byli v červnu, moc nám nepřálo počasí a bylo buď zataženo, nebo poprchávalo. Překonali jsme převýšení z nějakých 1100m.n.m. na 1740 m.n.m ve kterých se Štefánikova chata pod Ďumbierom nachází a manžel u toho ještě asi z poloviny cesty nesl velký kus dřeva – viz foto 🙂
Chtěli jsme ještě pokračovat na nejvyšší vrchol Ďumbier, který už byl jen 1,5h cesty, ale protože ani poté, co jsme si dali nejvýše čepované pivo na Slovensku a úžasnou gulášovku u krbu v útulné chatě, se počasí nelepšilo, spíš naopak, vydali jsme se raději na zpáteční cestu.
Vysoké Tatry – tip na ubytování výjimečně bez Slevomatu, ale i tak za slušné peníze: Penzion 2004 ve Staré Lesné.
Musím se přiznat, že co se týká ubytování, jsem docela dost „rozežraná“, takže tenhle penzionek ve mně zpočátku vyvolával rozporuplné pocity. Konečný dojem ale zanechal skvělý! Není to žádný luxus nebo nadstandard, ale pokoje jsou pěkné, čisté a hlavně – paní majitelka je naprosto úžasná (poradila nám kam vyrazit, odhadla na co stačíme a na co už asi ne, vždy se ptala kam jdeme – což je mimochodem jedna z důležitých podmínek pobytu v horách – někdo by měl vždy vědět, kam daný den vyrážíte!), atmosféra skvělá, snídaně skromnější, ale bohatě stačí… Navíc je z penzionu nádherný výhled na Vysoké Tatry!
Pokud míříme do Vysokých Tater, vždy se stavíme na Štrbském plese.
Odtud se můžete vydat spoustou různě náročných cest. Za nás je třeba pěkná nenáročná tůra na Popradské pleso, odkud určitě doporučuju zajít na Symbolický cintorín – člověk si tam uvědomí, že hory jsou krásné, ale vždy je potřeba myslet na to, že umí být velmi nebezpečné.
Další krásná, ale už trošku náročnější tůra je na vodopád Skok.
Nejkrásnější tůra, kterou jsme ve Vysokých Tatrách absolvovali byla na chatu při Zelenom Plese. Cesta je to nenáročná, ale nádherná s krásnými výhledy. Posezení u Zeleného Plesa je pak balzám na duši a musí uchvátit snad každého.
Při tomto výšlapu nám počasí opravdu přálo a tak jsme se rozhodli nevracet se zpět stejnou cestou, ale zkusit udělat okruh a zvládnout u toho náročnější výšlap.
Ze Zeleného Plesa jsme se vydali na Veľkou Svišťovku, Skalnaté Pleso a dolů do Tatranské Lomnice, kde jsme měli zaparkované auto. Při výstupu na Veľkou Svišťovku jsem se na nestabilní úzké kamenné cestičce poprvé opravdu bála, ale pak jsme překonali pár řetězů a na vrcholku si vychutnali ten krásný opojný pocit, že jsme se zase překonali 🙂 Žádní horolezci z nás nebudou, ale i tyhle výhledy (Veľká Svišťovka je v nadmořské výšce 2038m – takže jsme zdolali převýšení cca 1200m) jsou nádherné tak, že se až tají dech.
Vřele doporučuju, ale jen za pěkného počasí a je to opravdu na celý den. Jó a děti bych tam fakt nebrala…(ale na chatu při Zelenom Plese naopak určitě).
Belianské Tatry – tady jsme měli ubytování opět přes Slevomat - Winter & Summer Resort v malebné obci Ždiar.
Vše víc než luxusní - jak pokoje, tak jídlo. Měli jsme polopenzi – snídaně super, ale jednodužší (přece jen jde o malý resort o 32 lůžkách) a večeře servírované – polévka, hlavní jídlo (na výběr den předem) a zákusek! K dispozici je za příplatek i malé soukromé wellness.
V Belianských tatrách není přístupno tolik tras a vrcholů jako ve Vysokých Tatrách, ale rozhodně stojí za to je navštívit. Pohledy na vrcholky jak Belianských, tak Vysokých Tater z hřebenové tůry jsou úchvatné.
Navíc jsou Belianské Tatry tak trochu unikátní - místo žulových štítů se tu tyčí bělostné vápencové skály a zaoblenější hřebeny pokrývají krásně zelené louky – v červenci navíc plné krásných květů.
My jsme zde zvolili celodenní tůru – auto jsme si ráno zavezli na bezplatné parkoviště do Tatranské Kotliny – kde měl náš výšlap dle plánu končit a abychom ušetřili nohám, vrátili se těch pár kilometrů do Ždiaru autobusem. Odtud jsme se vydali Monkovou dolinou, kde je stoupání z počátku nenáročné, ale brzy začne nabírat správné grády.
Při pohledu zpět zjistíte, jak strmě stoupáte nahoru a můžete se pokochat výhledem na Ždiar, hřebeny Spišské Magury a za nimi při dobré viditelnosti i Pieniny.
Výstup do Širokého sedla (1825 m.n.m.) nám dal slušně zabrat (manžel byl úplně durchum durch a musel se nahoře převléct do mé náhradní bundy 😀 ), ale ten výhled který se vám odtud naskytne je prostě úchvatný – přímo před vámi se otevře překrásný pohled na celou východní část Vysokých Tater (nám se všek schovaly v mlze ☹ ), po pravé ruce se pak tyčí impozantní vrcholy Belianských Tater - Ždiarská vidla a Havran.
Poštěstilo se nám vidět i kamzíky a poté jsme po hřebenovce došli do Vyšného Kopského sedla (1934 m.n.m. – nejvyšší bod výšlapu).
Odtud jsme pokračovali k Veľkému Bielemu plesu a přes dolinou Siedmich prameňov, kolem Chaty Plesnivec (jediná horská chata v Belianských Tatrách – dá se zde posilnit nebo přespat) jsme sešli až do Tatranské Kotliny, kde nás čekalo naše auto.
Trasa nám trvala kolem osmi hodin a má kolem 1100 m převýšení. Pro milovníky horských tůr ale na holej pupek slibuju úžasný zážitek.
Pokud chcete v Belianských Tatrách podniknout něco pohodovějšího, nebo něco vhodného i pro děti, zkuste navštívit Belianskou jeskyni (největší a jedinou zpřístupněnou vysokohorskou krápníkovou jeskyni v Tatrách).
Nebo si zajeďte cca 50km a navštivte nejstarší evropskou přírodní rezervaci – Pieniny. A když už tam budete, určitě si nenechte ujít úžasný zážitek – plavení po Dunajci na pltích (vorech). Pltníci, oděni do krojů a mluvící gorolským nářečím dokreslují úžasnou atmosféru úžasným vyprávěním.
Zpět se můžete vydat pěšky, půjčit si kolo, nebo třeba nasednout do kočáru taženého koňmi. My jsme si neodpustili ani výšlap na nejvyšší a nejzajímavější vrchol Pienin (na polské straně) – Tri Koruny (982 m.n.m)
Co říci na závěr? Oba s manželem milujeme hory a horskou turistiku a budu moc ráda, když si ji oblíbí i naše děti. Na druhou stranu, horolezce z nich mít nepotřebuju, stačí když budou jen tak v pohodě a bezpečně pochodovat s náma 🙂 Tatry jsou úchvatné a dokáží člověka nabít na dlouhou dobu dopředu. Je však důležité myslet na to, že umí být i nebezpečné. Pokud jste dočetli až sem, klobouk dolů!
A určitě vyražte, Tatry stojí za to.
Co Vy a Tatry - byli jste? Chystáte se? Máte rádi hory? A které byste doporučili?
Ráda si přečtu Vaše zážitky a nápady!
Vaše Hanka a #femibion
byli jsme poprve letos v cervnu a zamilovali jsme si to tam ❤️