Když bylo Vanesce 14 měsíců, rozhodli jsme se s manželem, že bychom chtěli pro ni sourozence. Zadarilo se hned na poprvé. Za měsíc jsem cítila, že je semnou něco jinak. Rozhodla jsem se proto koupit si těhotenský test. Musela jsem s testem hodně otáčet, ale byli tam 2 čárky. Za týden jsem zkusila znovu a čárka už pěkně zesílila. Objednala jsem se proto k doktorovi aby mi tehu potvrdil. Byla jsem tam dřív jak u dceri takže ještě nešlo ani pořádně vidět srdíčko. Prý si mám za týden ještě dojít. Když jsem přišla po týdnu, bylo srdíčko krásně vidět. Říkala jsem si super vypadá to, že tohle tehu bude jiný a neprozvracim celý 1 trimestr. Omyl. Za týden to začalo a bylo to ještě horší jak u dcery. Zhubla jsem 10kg, dopoledne jsme se nikam nedostali. Byla jsem ráda, že jsem uvařila a zvládla se o dcerku postarat. Na druhém screeningu paní doktorka zjistila, že má syn vrozenou dětskou vadu pes equinarus (nevím jestli jsem to napsala dobře)😃byla jsem z toho nešťastná ale doktorka nás ujistila, že to není žádná hrůza a dá se to léčit. Na druhém screeningu nám byl taky potvrzen chlapeček. Super, budeme mít doma páreček 🙂  Dceru jsme pomalu připravovali na to, že bude mít doma brasku. Furt hladila bříško a objimala ho a já měla co dělat abych nebrecela dojetim. Na to jak dcera spichala na svět, tak syn moc nepospichal. Bylo mu u maminky dobře. 🙂  Pán doktor se mě ptal jestli chci po císaři rodit přirozeně. Říkám, že ano když to bude možné tak budu ráda. Když jsem byla 39+3 tak mi paní doktorka řekla na ko, že jsem otevřená pro prst ale nic se nechystá. Proto mi byl nabídnut na dalsi ko hamiltonuv hmat ať si to rozmyslím. Po císaři se nesmí prý porod vyvolávat nadělalo by to paseku. Proto by se musel udělat znovu císařský rez. Uběhl týden a nic se nedělo. Došla jsem na ko kde se mě doktorka zeptala na ten hamiltonuv hmat. Odmítla jsem.  Vysetrila mě a řekla, že nález je furt stejný ať přijdu za dva dny a ten hamilton by se udělal. Měla jsem z něj děsný strach. Večer jsme si s manželem objednali pizzu. Volali, že už jsou před domem tak jsem pro ni letěla. Šel semnou i pes a ten večer byla děsná brecka. Pes mi utekl na druhou stranu a nereagoval na moje volání. Zrovna jela pizzerie. Rozběhla jsem se za psem aby neskocil pod kola a v prostředku mi to na té brecce podjelo a rozplacla se tam. Večer jsem uspala dcerku a šla spát. Ráno v 7h mě vzbudila pobolivani v podbřišku. Říkám si asi poslicky, ale cítila jsem že je něco jinak. Pořád jsem chodila celý dopoledne na velkou. Bolesti byli furt stejný a nepravidelný. Pro jistotu jsem manželovi řekla, ať zajede pro svou mamku ať pohlídat malou. Cítila jsem, že už je to tady. Manžel jel kolem půl 2 pro tchyni. Já si uspala dcerku, rozloučila se s ní se slzami v očích (ještě jsme bez sebe nebyli). Osprchovala se a jeli jsme. Dojeli jsme zhruba o čtvrt na 3. Vzali nás až tak o trictvrte na 3. Udělali monitor, vyšetřila mě paní doktorka, že jsem už otevřená na 3 prsty. Sepsali semnou papíry, že mi udělají klystyr a půjdu na hekarnu. Manžel čekal zatím na chodbě. Po klystyru poslali manžela zamnou. Asi o trictvrte na 4 mě přišla zkontrolovat paní doktorka. Mezi tím bolesti byli trochu silnější trochu slabší ale pořád v různých intervalech. Byla jsem otevřená na 4cm. Nemohla jsem ležet pořád mě to nutilo chodit. Manžel, že si jenom na hodinku odjede aby mohl privest mamce nějaký léky, hygienu atd. Bylo asi půl 6 když odjížděl. Já se naložila do sprchy a byla tam asi hodinu. Bolesti sileli. Nestíhala jsem prodychavat. Skončila jedna za chvíli byla druha.  Vylezla jsem a furt se procházela. Pak jsem si musela na chvíli lehnout. Došla PA a říká jak se cítím říkám, že ty bolesti jsou snad furt za sebou. Říká, že si mě prohlídne. Prý už jsem na 8cm a za chvíli bude porod. Voda stále nepraskla. Došla mě asi za 15 min vyšetřit doktorka a že už jsem na 9 a praskneme vodu. Bylo 18:45 volám manželovi kde je, že už budu rodit. Že už projede kruhac a je u mě. Prasklo mi vodu, zacitila jsem teplo, akorát doběhl manžel a že už jdeme rodit. Tlačila jsem, ale ne správně, musela jsem si u toho občas i zakřičet. Prý nemám křičet že mě to vysiluje, ale to fakt nešlo. Nemohla jsem malého vytlačit do těch porodních cest abych ho mohla vytlačit ven. Manžel mi byl velkou oporou. Držel mi hlavu, pomáhal dýchat, hladil záda. Asi až na 8 kontrakci se pohl a sjel hlavičkou kam měl. Pak už na dvě kontrakce byl venku. Neslyším pláč. Říkám paní doktorce co se děje. Paní doktorka říká, klid maminko. Miminko se rozkoukava. A pak jsem slyšela to pomnoukavani. Ani se tomu nedalo říkat pláč. 😃( Syn neumí pořádně plakat ani teď, ale za to se vztekat umi😃)  když jsem viděla tu záři v manzelovych očích jak drží ten náš uzliček v náručí. Choval si malého asi hodinu. Byla jsem úplně vyřízená, klepala se tak jsem měla strach si malého pochovat. Za hodinu jsem si ho vzala abych přiložila k prsu a ponuchala se s ním. Dodnes nezapomenu na ty ksichtiky jak se tvářil. (, jako co to je) 😃a teď jaký je z něj prsomil 😃 

Danielek se narodil 9.1. v 19:58 přirozeně. Vážil 3176g a měřil 45cm.

Vim trochu dlouhé, ale snad si přečtěte do konce. Jaksi jsem se u tohohle psaní rozjela 😃😃

Školní rok definitivně skončil, a s ním i naše plánovací soutěž s Läsigem. Jsem moc ráda za každý plán, který jste mi do soutěže poslaly, a hlavně za obrovskou dávku inspirace, kterou jsem v nich našla. Přesně proto jsem tu soutěž vymyslela 😀

Hlavně mám ale radost, že jste si tvorbu plánů užily. Do soutěže jste jich poslaly 21

(včetně plánu malé Nikolky, který počítám!), a na všech je pěkný kus práce. Díky moc!

A kdo vyhrál?

1. cenu, tedy organizér do auta s motivem příšerky Boba, jsem losovala ze všech soutěžních příspěvků. Plánů bylo 21, generátor náhodných čísel vyplivnul číslo 20, což je předposlední vložený plán. A ten vložila @petrasik. Gratuluji k novému kamarádovi pro vaše klidné, pohodové prázdniny!

2. cenu, zmrzlinkový klobouček proti sluníčku, jsem slíbila poslat za plán, který mě nejvíc zaujme, inspiruje nebo se bude nejvíc líbit vám. Přiznávám, nebyl to dobrý nápad, parádně jsem si tím zavařila😀 Nejvíc mě za srdce chytily plány, které tvořily hlavně děti, ale zas jsem nechtěla být nefér k maminkám, jejichž děti ještě kreslit neumí. Tak jsem se nadchla pro plány, které myslí i na druhé a obsahují i pomoc či dělání radosti druhým. Ale i takových bylo víc. Originální, hodně kreativní zpracování by si také zasloužilo pořádně odměnit. No, nebudu to natahovat, snad se na mě nebudete zlobit, že i napodruhé rozhodla náhoda. Chtěla jsem výhru vyhlásit ještě letos 😀

Krásný den a díky všem, které se zapojily do soutěže 😉 vypadá to, že co se znamení týká, tak charakteristika u většiny z vás prý celkem pasuje ♎♏♐♑♒♓⛎ u někoho na 100% a někdo tu charakteristiku vlastně ani nezná 😄 Ale ať už byla vaše odpověď jakákoliv, ve slosování byly všechny 😉

A šťastným číslem z více než 70 odpovědí bylo číslo 44, což byla odpověď @kat295 🎈 tímto gratuluji k výhře a budu ráda, když se potom podělíš o foto, jestli se laviček líbí, ať už zůstane tvojí malé, nebo bude jako dárek pro nějaké miminko 🎁

Tak to byla poslední červnová soutěž s Fisher Price, ale jak už jste si možná všimly, v plánu jsou další soutěže a čeká nás plno nádherných novinek v sortimentu, tak se těšte a sledujte můj blog 🍀😘🎀