Nečekala jsem že se mi to stane podruhé.... Řikala sem si že jsem mladá že když už jsem teda otěhotnela tak to musí vyjít. Samozřejme neměla jsem to lehke co si budeme povídat pamatuju si den meho prvního potratu, od té doby co mi minulí rok gynekolog oznámil že jsem těhotna sem se necítila dobře s přítelem sme si řekli že to zvládneme takže sme se těšili první rána byla když mi gynekolók řekl že hcg je malé a že na soně nic nevidí dvakrát týdne mi brali krev trvalo to 2 měsíce celou dobu mě bolelo břicho ale tak jako by nebylo něco v pořádku. Pak sem se jedno ráno přesneji 20.záři 2018 vzbudila a nic mě nebolelo cítila sem se tak krásne jela sem ofpoledne do města zaplatit nájem cestou domu v autobuse sem videla všude krev začala jsem brečet tak to bolelo ale ne fizicky ale psichycky... Volala sem přitelovi nastesti ten den nesel do práce že potrácím ať zajistí odvoz do nemocnice přijela sem domů osprchovala sem se a tehdy prišla ta nejvetší rána viděla sem jak ze mě vse vypadlo... Brečela sem řvala sem jakto že nejaké feťačky mají děti a mě se to nepovedlo... Pomohl mi čas. Jak se říká čas hojí rány. Ale život hází klacky pod nohy. Po osmi měsících sem našla dvě čárky přítel dítě nechtěl po mesíci hádek řek že to dáme a držel mě.... Celou dobu těhotenství sme rostli a rostli sme rychleji miminko bylo akční mělo srdečni akci byla jsem na poslednim sonu 10+3 a srdícko bilo jako zvon...  A pak hrozná rána strašna podpásovka pak sem cítila jen bolest... 9.5.2019 měla sem mit svůj první screening těsila sem se chtěla sem svoji malou lásku vidět... Tak mi oznámili že miminko odpovída 11 tydnu a že jim je to líto ale není tam srdeční akce měla sem být 12+4 celou cestu sem jen brecela tak strašne to bolelo nenáviděla sem se, říkala sem si co jsem to za ženu když nedonosim dítě... Nikdy sem takovou bolest necítila. Milovala sem to ditě a miluju ho pořád. Teď v pondělí sem měla kyretáž. Je to možná divné ale když sem se probudila cítila sem se lépe pořád to bolí a nejhorší je že nikdo Vám nikdy neřekne že udělat a donosit zdravé dítě je tak strašne těžké, a nikdo Vám neřekne co dělat když přijdeme o dítě nikdo Vás neupozorní jak to bolí a hlavně Vám nikdo neřekne jak dlouho trvá doba toho psychického léčení... Bude mi teprve 22 a už sem přišla o dvě miminka a popravdě? Bojím se otěhotnět proto sem se rozhodla si nechat zavést nitrodělozní tělísko... Pár let se budu bát otěhotnět protože vím že bych další špatné zprávy nezvládla proto se Vás ptám... Co dělat když přijdeme o dítě? 

Už dlouho jsme vám to tu nespamovaly soutěžemi, tak je na čase to nachvíli zase změnit. 🙂 Jak jste si mohly přečíst v úvodních článcích u ambasadorek, tuto řadu soutěží věnujeme našim maminkám. Tak pojďte zavzpomínat na svoji mámu a zkusit vyhrát nějakou fajn cenu!

O co dnes soutěžíme? 

Vyhrát můžete super tajnou výhru od Joie, kterou v současné době neznám ani já, ale bude to určitě stát za to, to mi věřte! 😀 

A jak se do soutěže zapojit? 

Úplně jednoduše - pokud chcete vyhrát, musíte splnit jen 3 jednoduché podmínky:

1. Pod tento článek odpovědět na soutěžní otázku - soutěžní příspěvky můžete přidávat pouze do dnešní půlnoci.

Před pár dny jsme oslavili světový den všech maminek a pro většinu z nás tedy i den babiček, protože jsme z našich maminek už udělaly babičky 🙂 I my jsme šli navštívit moji mamku a já jsem jí k tomu přidala i malé veřejné vyznání, protože my si v rodině takové věci moc říkat neumíme, ale čím déle je z mojí mámy i babička mého syna, tím víc si jí vážím a oceňuji, jak moc se o nás stará. Moc jsem nevěděla, jak to mamka vezme,  ale druhý den mi děkovala, že ji to moc dojalo a dokonce můj táta, který kroutí hlavou nad Američany, že se v seriálech pořád objímají a řeší city, tak se mi přiznal, že to ukazoval kamarádovi a chválil mě, jak jsem to pěkně napsala. Tak třeba tip pro vás, na příští den maminek, že i ty naše mamky ze staré generace ocení, když pro ně do virtuálního světa vystřelíme pochvalu 😍

Jo a tady můžete mrknout, co jsem vůbec o mojí mámě napsala já 💕

No a protože se maminky o nás od malička starají a asi každá z nás si při vzpomínce na maminku vybaví i nějakou chuť, vůni a historku z kuchyně, tak dnes přináším já něco z kuchyně mojí maminky 😋

Moje mamka hodně vaří, hodně peče a když už, tak je toho vždycky samozřejmě hodně (i když doma je jen ona a táta) 😄 Bylo to tak celé moje dětství a vlastně když si vybavuji vzpomínky z dětství s mamkou, tak je to většinou právě z kuchyně našeho bytu 😉  I v pubertě jsem sedávala na židli v kuchyni a zatímco mamka vařila a pekla, tak já jsem s ní řešila vztahy s kamarádkami i s kluky. Dodnes mamka zve nás s manželem a Maximkem na obědy i na večeře a přestože občas remcáme (nevděčně, ja vím), že něco moc sladí, nebo se maso mohlo péct delší dobu, tak ji to neodrazuje a má ohromonou potřebu se o nás o všechny pořád starat, což v jejím pojetí je prostě hlavně naplnit všem bříška 😋 V poslední době má zase ona možnost zaremcat si na nás, že nesladíme a nejíme (moc) sacharidy, ale už to vzala a na oběd nám nabízí jen samotné maso, nebo kvůli nám připravuje zapečený květák. Moje máma se protě chce o všechny postarat (jako ráda je i pochválena, to si zase přiznejme) a proto rozdává jídlo nejen členům rodiny, ale i sousedkám, svým kamarádkám z univerzity třetí věku, tátovým kamarádům sportovcům... no a konec konců i mým kamarádkám 😂 A protože ne s každým se zvládne potkat zrovna když napeče, tak má vždycky připravené i nějaké lahvičky jako malé jedlé dárky. A ze všech jejích lahvičkových produktů (pampeliškový med, pesto z medvědího česneku, ořechy v medu...) má největtší úspěch, a podle mě je i nejuniverzálnější, zázvorový sirup 🍹 A proto se s vámi podělím o recept mojí mámy, který je fakt jednoduchý a v horkých letních dnech se určitě bude hodit (ale je super i v zimě do čaje 🍵 ).

Zázvorový sirup

400 g zázvoru

Zdravím všechny uživatelky Koníka!

Druhá květnová neděle je sice za námi a s ní i svátek všech maminek, přesto jsme si u této příležitosti přichystaly týden plný vůní, chutí a vzpomínek. Na naše maminky, na maminky našich maminek, na maminky našich tatínků...

Tak si to pojďte s námi užít!

Maminky by pro nás měly být pevným bodemv našem životě se vždy otevřenou náručí. A když zavřeme oči a vzpomeneme si na maminku, nebo třeba na babičku, vybaví se nám vůně, chutě, barvy …

Co vám maminky a babičky vždycky vaří nebo vařily? Co vás vrací do bezstarostného dětství?

My se s vámi o naše voňavé vzpomínkové poklady budeme celý týden dělit a zároveň vám k tomu vždy nachystáme i nějakou parádní  soutěž!