Děti milují nošení, nošené děti jsou spokojené, protože jsou s Vámi, cítí Vás, slyší Vás a tlukot Vašeho srdce, jsou součástí všeho dění.
Rádi byste nosili děťátko, ale necítíte se být nejšikovnější při vázání šátku? Zkuste nosítko Manduca. Sami ho vlastníme, nosíme v něm našeho ročního Toníčka i tříletého Maťulku.

Líbí se Vám? Prosím, podívejte se na naši aktuální nabídku nosítek Manduca ZDE. Diskutovat můžete na našem FB 🙂

Manduca:

• Je ergonomické nosítko, které bude Vaše dítě provázet od narození do předškolního věku. Díky důmyslnému konstrukčnímu řešení lze v Manduce nosit na břiše, na boku a na zádech.

• Respektuje požadavky na zdravé a ergonomické nošení.Zajišťuje korektní M pozici končetin, která prospívá vývoji kyčelních kloubů.

• Manduca je vyrobena z přírodních materiálu, barvena šetrnými netoxickými barvami.

V těch úplně nejtemnějších koutech internetu, kam se běžný člověk odváží pouze za plného světla se zbraní v ruce, existují takřka mýtická diskusní fóra, kde se to hemží šílenými matkami, které si po ránu, k obědu i večer dávají půl litru estrogenu denně a které jsou sluníčkovější než sluníčko. Jestliže se do těchto fór dostane příčetná osoba, velmi často se v diskusi ztrácí díky neznalosti lokálního žargonu. Jelikož jsem ale osvětář, rád bych uvedl na pravou míru některé základní pojmy.

SNAŽILKA – žena, která se snaží otěhotnět a má nutkavou potřebu to všem říkat. Po několika letech neúspěšná SNAŽILKA přechází plynule do fáze ČEKANKY, tedy vytrvalé vyzrálé ženy, která stále čeká, až bude oplozena, ale už tomu moc nevěří. ČEKANKY to v životě nemají lehké a i přes svůj pokročilejší věk se stále snaží otěhotnět převážně na fórech, kde se jim to však nedaří. Jakmile uběhne nějaká doba, z ČEKANKY se stává PŘECHODKA. Tedy žena po přechodu. PŘECHODKY bývají na diskusních fórech pro matky často šikanovány, až samy tato fóra opustí.

OVULKA – Tady patrně není co řešit. Ovulka je ta, která ovuluje. Ovuluje ale jinak. Tak nějak hezčeji a radostněji.

TĚHULKA – dnes již takřka notoricky známý pojem. Zatímco těhotné ženy nebo zbouchnuté ženy tu radost v těhotenství nacházejí sporadicky, těhulky si hýčkají každý hemoroid, ranní nevolnosti jim navozují příjemné pocity, výkyvy nálad kvitují s povděkem, ke striím fixem dokreslují smajlíky a v zácpě si vyloženě libují a zpívají o ní sonety.

MIMÍSEK – mimísek je v podstatě speciální dítě, které neřve, pořád spí, hezky papá a vyměšuje duhu nebo jednorožce. Kde se dá sehnat mimísek, to jsem se nikde nedočetl. Já jsem vyfasoval mimino, které bylo už po čtrnácti dnech po porodu malý nepřející sígr.

TULENÍČKO -   sex. Tento žargon očividně jiné synonymum nezná, takže i když koitus proběhne na veřejných záchodcích na hlavním nadraží s opilým cizincem, který se nejdřív pozvrací a pak během aktu usne, tak žena z diskusních fór tento akt nazve tuleníčkem a rychle spěchá k počítači, aby o tomto tuleníčku pověděla kamarádkam a hlavně, aby se pochlubila, že už je SNAŽILKA.

Ema&Ema představují balónovou sukni z naší nové kolekce. Víte, že už si ji můžete objednat na eshopu?🙂

http://www.littleangel.cz/product/novinky-jaro---leto-2015/sukne-balonova/1028

Často se zde i jinde řeší otázka "vzít dítě na pohřeb nebo ne?" Tenhle článek jsem četla asi před rokem a půl, velice mě zaujal a přiměl se zamyslet i když jsem v té době děti ještě neměla. Sama jsem jako malá "díky" rodičům prošvihla dva pohřby blízkých a dodnes mě to mrzí. Pamatuji si, že asi jako 8mi letá jsem se rodičů pořád ptala proč jsem tam nemohla být a rozloučit se a moc jsem to oplakala. Na svém prvním pohřbu jsem byla když mi bylo asi 23 let a dokonce to ani nebyl nikdo z rodiny, ale můj bývalý zaměstnavatel.... 

Ale dost už o mých pocitech.... jde tu o ten článek.........

V první řadě bych chtěla upozornit, že článek jsem našla na internetu tudíž není z mé hlavy. Snad nebude vadit jeho zkopírování, protože i já si ho ráda připomenu až se některá z těchto zkušeností bude týkat i mě.....

Autorkou je Bára Kopecká 
(1970, Kašťáková) pracuje jako režisérka, střihačka, dramaturgyně, scenáristka, publicistka. Vystudovala katedru střihové skladby FAMU, později krátce katedru vedla. Několik let strávila ve Vancouveru, Torontu a New Yorku. Dnes přednáší na FAMU International.

UMÍRÁNÍ PRO ZAČÁTEČNÍKY
Bára Kopecká

Svému dítěti zásadně nelžu, odmalička říkám pravdu sice adekvátně zjednodušenou, ale nic si nevymýšlím. Sama nevím, proč je to pro mě tak důležité, ale výhodu to má jednoznačnou – moje dcera mi důvěřuje. Na téma smrti jsme několikrát narazily a mluvily o něm tak upřímně, jak to šlo. Ukázalo se, že to bylo opravdu důležité, protože krátce po jejích čtvrtých narozeninách jí smrtelně onemocněl tatínek. Po krvácení do mozku už to nebyl člověk, jakého jsme znaly. Ale byl s námi doma a nějak jsme se s tím musely vypořádat.

Že čekáme vymodlené miminko jsem zjistila poměrně brzy. Poslední MS přišla 29.6., ovulace dva týdny potom a 20.7. večer se na testu objevily vytoužené dvě čárky. (Ne nevydržela jsem testování až na ráno, jak píší v každém příbalovém letáku. Ale jako správná nedočkavá ženská jsem testovala hned po nákupu v lékárně. Ale těhu potvrzeno, tak jakýpak copák ?! 😉

Následovaly ještě další 3 testování. (Na rozdíl od předchozích těhotenství jsem to tentokrát vydržela a netestovala se jako magor každý den, ale alespoň v rozestupu dvou dní. 🙂 )

Pak jsem zavolala k doktorovi a objednala se na ultrazvuk. A 11.srpna ráno tam byla. Moje bublinka! Moc krásný pocit, na který nechci nikdy zapomenout. Pořád jsem tomu nemohla uvěřit. A bylo to tak strašně rychlé, že jsem se ani nestihla vzpamatovat a už jsem byla venku z ordinace. Možná je to dobře, protože i ta chvilka stačila, abych měla slzy v očích. A kdybych byla v ordinaci déle určitě bych byla rozněžnělá a ubulená jak Šafářův dvoreček.

Pak jsem zavolala manželovi a pochlubila se, že v 6týdnu už máme i tepající srdíčko. Oba jsme měli velkou radost. Bublinka byla na svém místě. To nejlepší, co jsme si mohli přát.

Odnesla jsem do práce neschopenku a začal mi pobyt doma.

Chvilkama to bylo náročné. Chyběli mi lidi. Komunikace s nimi i denní řád. Do toho ještě kolísání tlaku a nevolnosti. Ne nezvracela jsem, ale neustále jsem byla nafouklá jak balón, unavená, nevyspalá a nevrlá. Hormony lítaly nahoru a dolů. Tedy spíš dolů než nahoru a já byla spíš podrážděná než optimisticky naladěná a natěšená na miminko.

Ahojky, tak po 7-mi měsících látkování se také mohu podělit o zkušenosti a postřehy s používáním látkové výbavičky. Tak moje konečná výbava obsahuje:

Čtverce a vv plenky:

30 čč

-10kikko lux - ujdou, ale zobdélníkovatěli          

- 10 kikko lux eko - zobdélníkovatěli a zkrabatěli (už bych nekoupila)          

- 10 libštátek - jsou super, stále je to +- čtverec a i na omak jsou lepčejší

Kolegyně @helulela mě požádala o zveřejnění tohoto článku, protože má nějaké problémy s prohlížečem, tak tedy vkládám...

Taky někdy míváte pocit, že svět kolem vás není takový, jaký byste si pro sebe a své děti představovali? Cítíte marnost a beznaděj a radši se uzavíráte do ulity, ve které si chcete svůj malý kousek ochránit? Poslední dobou mě často napadá, jestli tím, že se budu starat jen o to své, nenechávám prostor k rozpínání právě tomu okolo, co se mi nelíbí. Jestli by nebylo lepší se otevřít a zajímat se. Jednotlivec nezmění světovou politiku, nezabrání kácení deštných pralesů, ale může se rozhlédnout po svém nejbližším okolí, uklidit odpadky v parku, vybudovat se sousedy pískoviště, usmát se na cizího člověka na ulici... A tisíce takových jednotlivců, to už nějaká síla je. Nebuďme lhostejní, nestrkejme hlavu do písku a rozhlédněme se kolem sebe, co můžeme udělat, abychom znovu mohli věřit v dobrou budoucnost.

Od 1. dubna bude na Modrém koníku ve skupině Charitativní dražba http://www.modrykonik.cz/group/4603/ probíhat už čtvrtá dražba výrobků, které vlastnoručně, s láskou a velkým nasazením připravilo přes 80 tvůrců, holek z MK, jejich partnerů a spolupracovníků. Výtěžek z dražby bude tentokrát věnován Jasmínce, holčičce, která se snaží vrátit do normálního života potom, co ji na přechodu srazilo auto, a Tomáškovi, malému-velkému sportovci, který se narodil s dětskou mozkovou obrnou. Všichni si přejeme, aby se pro ně vybralo co nejvíc, ale není to jen o penězích. Hlavním posláním dražby je ukázat, že nám záleží na ostatním, zajímá nás, jak se jim daří a co je trápí, a chceme pro ně něco udělat. Cokoliv, maličkost... vyrobit výrobek do dražby, zabojovat o vyhlédnutou věc, dělat dražbě reklamu, aby se o ní dozvědělo co nejvíc lidí nebo napsat rodičům Tomáška a Jasmínky něco hezkého k povzbuzení.

Dost vážných témat a vzletných slov. Pojďte si s námi zahrát, pojďte s námi měnit svět a připojte se do skupiny Charitativní dražba http://www.modrykonik.cz/group/4603/, kde se dozvíte všechno potřebné. A nezapomeňte, že 1. dubna startujeme🙂

Nejdříve se rozepíši o mém těhotenství, které nebylo vždy lehké.

Na úplném začátku jsem ležela v nemocnici pro krvácení. Blízko plodu se udělal hematom a hrozilo, že se s ním odloučí. Naštěstí to dopadlo dobře. Poté přišly ukrutné stavy v podobě nevolností a zvracení, trvalo to 6 měsíců, fakt lahoda 😀 Další šok přišel na druhém screeningu, kdy se doktorce nelíbilo, že má malý moc krátké nožičky a nezapomněla podotknout, že by to mohl být Downův syndrom. Naštěstí se to nepotvrdilo, ale strach jsme prožívali strašný. No a nakonec jsem byla ve 28 tt. hospitalizovaná pro počínající předčasný porod, který se díky infuzím a obřím dávkám Mg, podařilo rozehnat. Konečně nastal poslední měsíc těhotenství a já si to začala teprve teď užívat. Bylo mi skvěle, žádné zvracení, nic mě nebolelo, mohla jsem dělat vše. Prostě paráda.

Nastal prosinec a přítel měl odletět pracovně na týden do Švédska. Dělali jsme si srandu, že určitě porodím. No, nebyli jsme moc daleko od pravdy, o týden později už by to nestihl. Bylo 11.12.2014 a já jsem se probudila svěží a plná energie. Uklidila jsem celý dvoupatrový barák, vysála, vytřela a vyžehlila jsem. Upekla nějaké to cukroví. Odpoledne běhala po městě a zařizovala jsem nějaké věci. Doma jsem ještě převlíkla postel a v duchu s i řekla, že by to bylo "skvělý", kdyby mi v noci praskla do té čisté a voňavé postele, praskla voda. Dala jsem si sprchu a příjemně unavená si sedla k televizi, přítel byl v práci. Bylo 20:20 a znělka z televize hlásala začátek Ordinačky 😀 a najednou jsem ucítila vlhko. Byla jsem po sprše, tak jsem to přisuzovala tomu, že jsem se pořádně neosušila. A najednou rána, vyskočila jsem a pode mnou potopa. Gauč byl zachráněn 😀 Volám to přítelovi a co mám jako dělat, no v práci, rodina 200 km daleko. Naštěstí to nějak udělal a dojel domů. Mezi tím jsem si dala sprchu, umyla a vyfoukala vlasy, dobalila věci, uklidila kkuchyň a dokoukala Ordinačku 😀

Do porodnice jsme dojeli kolem desáté. S PA jsme sepsaly papíry, natočily monitr, kde se nic nedělo a doktorka mě vyšetřila a nález zněl těsně pro prst, aaaach jo ☹ No tak jsme se rozhodli, že tomu necháme volný průběh a poslala jsem přítele domů se vyspat. Mně PA pichla Plegomazin, po které buď usnu nebo se to rozjede. Uložila mě na pokoj a prý mám spát. HAHAHA 😀 koukala jsem do tmy a čekala jsem, ale nic se nedělo. Furt jsem přemýšlela, jaké to bude a měla jsem trošku obavu, páč jsem byla teprve 36+5.  

Asi kolem půl druhé se něco maličko začalo dít, slabé menstruační bolesti a pomaličku to sílilo. Asi ve dvě hodiny ráno přišla PA natočit monitr a zajásala, když mě viděla, že už se trošku kroutím. Nález stejný. Néééé, s takovou tu budu dva dny.. Začalo mi být strašně špatně a snad při každé kontrakci se mi dělalo zle víc a víc a začala jsem zvracet. Kontrakce sílily a já to už pořádně prodýchávala. 

Je zajímavé, jaký má člověk představy a přání a skutečnost je jiná. Miluji teplou vodu a tak jsem chtěla do sprchy, ale to horko bylo strašné. Hlavně jsem nechtěla ležet na posteli a nakonec jsem tam zaujala polohu, která byla pro mě pohodlná. Kolem půl paté došla PA na další monitor, tam se krásně kreslily kontrakce, ale nález sotva 2 cm, to snad neeeee. No ale na konci natáčení jsem byla na 3 cm a tak mě přestěhovala na porodní box. Vůbec si to ale nepamatuji. Jak jsem zvracela, byla jsem úplně vyčerpaná, žádné tekutiny jsem v sobě neudržela. Byla jsem mimo. Pak mi pichla Torecan, po kterém se to zastavilo a mě se konečně udělalo dobře. Měla jsem si zavolat přítele a tak jsem mu řekla, ať se v klidu probudí, nachystá se a pomalu dojede, že už se to rozjelo, ale že to jde zatím pomalu.. HAHAHA 😀 po dotelefonování jsem byla již na 6 cm a asi za další dvě kontrakce to skočilo na 8 cm a za chvíli jsem byla otevřená úplně.

Ergonomické nosítko Manduca navrhli němečtí fyzioterapeuté, designéři připravují základní řady a limitované edice. Kolekce PureCotton rozšířila základní řadu Manduc. Je, jak bývá u základních řad zvykem, jednobarevná. Tentokrát je ale ušita ze stoprocentní biobavlny, a to přímo v České republice.

Novou kolekci ergonomických nosítek Manduca šily české švadlenky z černé, šedé, modré a hnědé biobavlny. Chystá se ještě červený odstín.

O Manduce

Ergonomické nosítko Manduca můžete používat od narození dítěte až do jeho předškolního věku, respektive do 20 kg dítěte. Pro novorozence je připravena speciální vložka a součástí nosítka je také kapuce pro fixaci hlavičky spícího dítěte.

Díky důmyslnému konstrukčnímu řešení lze nosit dítě na břiše, na boku i na zádech. Polstrované popruhy a bederní pás usnadňují rozložení váhy a komfort při nošení. Nosítko lze přizpůsobit různě velkým rodičům.

Manduca byla vyvinuta ve spolupráci s německými fyzioterapeuty a lékaři, takže je naprosto bezpečná. Zajišťuje korektní M pozici končetin, která prospívá vývoji kyčlí. Je vyrobena z přírodních materiálů a barvena šetrnými netoxickými barvami. Zipy ani patentky neobsahují nikl.

Pošlete nám fotku Vašeho děťátka s jeho oblíbeným HiPP příkrmem ať už skleničkou nebo ovocnou kapsičkou a vyhrajte jeden z pěti krásných balíčků od společnosti HiPP v hodnotě 500 Kč.

Těšit se můžete nejen na HiPP ovocné kapsičky, které obsahují jen to nejlepší 100% ovoce bez přídavku curku* a navíc jsou v BIO kvalitě, ale také na další skvělé HiPP výrobky.

Soutěžit můžete přímo ZDE.

Těšíme se na fotky Vašich malých strávníků.

 *obsahují jen přirozeně se vyskytující cukry.