Upozornění: Autorům budu v článku říkat "kluci", doufám, že to nebude nikoho drásat😉

Knížku o medvědovi Wrr a další navazující produkty vymysleli dva kluci z Hradce Králové. Na financování vydání zrealizovali úspěšnou kampaň na Hithitu a neusnuli na vavřínech, ale pokračují v dalších projektech, což lehko zjistíte, když si projedete jejich internetové stránky a profily na sociálních sítích. Z jejich postaviček, knížek a her přímo sálá, jak moc na nich klukům záleží, jsou do detailu vymazlené. Už jen to, že produkty na testování dorazily v papírové krabici s adresním štítkem, převázané červenými tkaničkami od bot - přesně v takové krabici, v jaké se medvěd Wrr ocitne na staré poště. A děti si takových detailů všimnou, to mi věřte🙂

Knížka Medvěd Wrr: Po přečtení zavřít je plná krásných celostránkových ilustrací a jejím cílem je nalákat v dnešní digitální době děti ke čtení. Moji synové (7 a 9 let) se okamžitě zaradovali, když zjistili, že moc psaní v knize není, takže ji budou mít rychle přečtenou a téměř zadarmo jim tak přibyde další kniha do čtenářského deníku. Já si ji přečetla taky a musím říct (nerada), že kluci líp malujou než píšou. Příběh je akční, ale místy by neuškodilo vsunout 2-3 věty navíc, aby děj lépe navazoval a byl srozumitelnější. Takhle jsem občas po otočení stránky listovala zpátky, jestli jsem nějakou nepřeskočila.

Druhá knížka - Prckův deník - je parádní. Je to deníček vašeho dítěte od narození, vlastně už od početí, až do tří let a má přesně takový rozsah, jaký bych si u takové knížky já představovala. Opět v ní hrají výraznou úlohu ilustrace, které jsou hravé a vtipné, nic sentimentálního, nic růžového, pořídit ji můžete pro holčičku i pro chlapečka. Uvnitř je dostatek místa na fotky, vlastní psaní a najdete tam i originální prvky jako shrnutí milníků za každý rok, které si vyznačíte nalepením samolepky k příslušnému měsíci. O knížce jsem v záchvatu činorodosti natočila před pár dny krátké video, kde si ji můžete se mnou celou prolistovat - video na Youtube.

Na příběh mědvěda Wrr navazuje stejnojmenná karetní hra určená pro 2-4 hráče od 7 let. Pravidla nejsou složitá, ale doporučuju nechat si na nastudování klidnou půlhodinku a až potom hru vytáhnout před dětmi. Partie má spád, netrvá dlouho, pobavíte se, k výhře vám pomůže z části štěstí, z části taktika, prostě ideální kombinace🙂 Věk 7 let je tak akorát, s mladším dítětem si sice můžete zahrát taky, ale budete ho muset při hře vést a neužijete si naplno to taktizování. Oceňuju i hezkou pevnou krabičku a hře dávám 10/10.

V balíčku byl v neposlední řadě ještě sám plyšový medvěd Wrr, o kterého se kluci, samozřejmě, nejdřív shádali, aby na něj po pár dnech zapomněli. Dále pexeso s postavičkami z knížky, které jsem, přiznám se, zatím nerozstříhala, protože mě odrazuje jeho šestiúhelníkový tvar. A nakonec ještě papírová vystřihovánka medvěda, kterou jsem si nechala do zálohy na tvoření za nějakého deštivého odpoledne.

Začalo jaro a to pro mnohé z nás znamená mimo jiné i plánování letní dovolené. Někteří rádi cestují po Čechách, jiní se zase raději vydají do hor a poměrně velká skupina českých turistů zamíří také k moři. Zatímco nad účastí miminka na dovolené po krásách českých se moc nezamýšlíme a bereme ho prostě s sebou, s plánovanou dovolenou u moře už to tak jednoduché není.

Především v očích starší generace se zdá cestování s miminkem do vzdálených zemí zbytečné a riskantní. Ale je to opravdu tak? Je rodič, který vyveze své roční dítě letadlem k moři, nepřekonatelný hazardér? Rozhodně ne, stačí dodržet pár tipů a i s malým dítětem můžete zažít báječnou dovolenou, na kterou budete dlouhá léta vzpomínat, jako například uživatelka jituss:

“My jsme se v neděli vrátili z dovolené s miminkem a malá vše zvládla na jedničku, od letadla až po pobyt nebyl jediný problém. Je fakt, že to každé miminko zvládá asi jinak a je pravdou, že to naše je celkově hrozně pohodové, ale myslím, že když člověk dodržuje to, na co je miminko zvyklé, tak se to dá v pohodě zvládnout. Jela bych klidně zase hned, tady je na nás zima. My si užili týden teploučka v Černé Hoře  a nemělo to jedinou chybu.”

Každý rodič zná své dítě nejlépe

Pokud začínáte plánovat dovolenou s malým miminkem, je potřeba si zodpovědně odpovědět na několik otázek:

• Jsem na plánované dovolené schopen svému dítěti zajistit vše, co potřebuje ke své spokojenosti?
• Hrozí na místě dovolené nějaké reálné nebezpečí?
• Jak moje dítě snáší cestování a celkově pobyt jinde než ve svém známém prostředí?

Proč je kůže drsná a napnutá, pokrytá drobnými šupinkami, často svědí nebo má silné sklony k zánětům? Hlavní příčinou je porušená ochranná kožní bariéra.

Ochranná „zeď“ pokožky

Přirozená ochranná bariéra pokožky se skládá z:

• lipidů (tuků), bohatých na nenasycené mastné kyselin (zejména kyselinu linolovou), které vytváří pružné spoje mezi buňkami rohové vrstvy,
• tzv. přirozeného hydratačního faktoru, který je tvořen ureou a kyselinou mléčnou, jež stabilizují obsah vody v kůži.

Tato vrstva za normálních okolností chrání pokožku před zvýšeným odpařováním vody a také před škodlivými látkami zvenčí, které mohou pokožku podráždit a často bývají impulsem k novému vzplanutí nebo zhoršení atopického ekzému.

Ochranná kožní bariéra může být oslabována například:

„Holky, kupovaly jste těhotenský polštář? Pořád nad jeho koupí uvažuji, ale není zrovna levný, tak abych pak nelitovala vyhozených peněz. Je to dobrá investice? Jsem v 19.tt, občas mě bolí záda v kříži, hlavně po probuzení. Někdy mě i tahá břicho, když ležím na boku a často před usnutím hledám správnou polohu. Když jsem si ale dala mezi kolena normální polštář, tak mi to zas jako takový zázrak nepřišlo. Tak nevím. Litovala jste některá té koupě?”

Tímto dotazem začíná jedna z diskuzí o těhotenském polštáři. Vyplatí se do něj investovat? A jaký je vlastně rozdíl mezi těhotenským a kojícím polštářem? Více se dočtete v dnešním článku.

Nemůžete v těhotenství najít pohodlnou polohu na spaní?

Jste těhotná a trápí vás klasické těhotenské neduhy jako je špatná kvalita spánku nebo bolest zad a kyčlí? Řešením by mohlo být pořízení těhotenského polštáře, který pomáhá právě s těmito problémy. Pokud si koupíte ten správný typ polštáře, tak jej po porodu můžete používat i jako kojicí polštář, který zpříjemňuje proces kojení jak mamince, tak miminku.

Těhotenský polštář byl vyroben pro těhotné ženy, aby jim zpříjemňoval každodenní spaní, které je v těhotenství často nepohodlné. Určitě to znáte, nevíte, jak si lehnout, překáží vám bříško, po chvíli je každá poloha nepohodlná. A co teprve, pokud vás bolí záda nebo kyčle. Těhotenský polštář se nejčastěji používá při spaní na boku, ale fantazii se meze nekladou, lehnout si můžete tak, jak vám to bude pohodlné. Využijete ho i k relaxaci nebo odpočinku přes den.

Těhotenský versus kojící polštář

Záchranáři u nás byli za chvilku. Pamatuju si jen, jak jsem na sebe třesoucíma rukama navlékala košili a legíny, protože jsem měla nachystané vše, ale rozhodně ne to, v čem pojedu do porodnice. A bylo mi tak zle, že rozhodně nepřicházelo v úvahu obléct si džíny a uplé tričko, které jsem měla ten den na kontrole.

Protože jsme řekli, že jsem schopná chůze, vydali jsme se pomalu na cestu k sanitce. U ní nás čekali tři statní záchranáři (To jsou všichni záchranáři tak vysocí? Nikdy jsem si toho nevšimla.)Pomohli mi nastoupit do sanitky a zároveň se zeptali manžela, jestli má jak dorazit do porodnice. Protože řekl, že může jet MHD, že auto nemáme, nakonec jej vzali zároveň se mnou. A tak jsem poprvé v životě jela v sanitce a rovnou s houkačkou. Vždy jsem si myslela, že jízda sanitkou musí být pro toho nemocného ohromně pohodlná, pamatuju si ale, že kromě toho, že se mnou jeden ze záchranářů dělal příjem, cítila jsem snad každou nerovnost a měla jsem pocit, že jedeme hodinu. Pořád jsem se ptala, kdy už tam budeme.

Do porodnice na Obilní trh jsme přijeli v 15:50. Přebrala si mě porodní asistentka, která mě vzala do ordinace, kde po mě chtěla vložku. Já jí ji předala s tím, že doma už jsem jich asi šest vyhodila a že nevím, jestli na ní ještě něco bude. V tom stresu jsem si prostě neuvědomila, že bychom jednu měli vzít sebou. Asistentka se ušklíbla, vysvětlila mi, že na ni našplíchá speciální roztok a že uvidíme, jestli to byla plodová voda. Mé tvrzení, že to ze mě doma teklo proudem, nijak nekomentovala. Vložka byla suchá a plodová voda se nepotvrdila. Bylo vidět, jak nelibost asistentky roste. Začala mě připojovat na monitor a u toho se mě vyčítavě vyptávala, proč jsme jako jeli sanitkou a nezajistili si jiný odvoz. Cítila jsem se, jako ten nejhorší člověk, který zneužívá naše záchranné složky, aby si z nich udělal taxík. Snažila jsem se asistentce vysvětlit naše důvody, ale tu to stejně nezajímalo. Po připojení na monitor odešla a já tak zůstala v ordinaci úplně sama. Mého muže za mnou totiž nepustili.

Když za mnou chtěl jít, řekla mu ta PA, že tam jít nesmí, co kdyby tam byla jiná maminka? A tím ukončila veškeré diskuze. Já seděla v křesle a čekala, až se natočí monitor. Jak jsem za celou jízdu v sanitce měla jen asi tři kontrakce, teď se to zase rozjelo. Opravdu jsem měla problém sedět. Dívala jsem se, jestli někde není nějaké tlačítko, které bych mohla zmáčknout, abych někoho přivolala. Nikde ale nic nebylo. Nejsem z těch, které by řvaly na celý dům a tak jsem se situaci snažila sama zvládnout. Neměla jsem u sebe žádné věci a tak jsem ani nemohla zavolat manželovi, aby pro někoho přišel. Po chvíli už pro mě nebylo možné sedět. Kroutila jsem se v křesle všelijak, pak jsem si ale řekla, že se na ně můžu vykašlat. Vstala jsem a začala kontrakce prodýchávat.

V tu chvíli jsem ale začala cítit stahy, které jsem předtím necítila. Tělo mě nutilo tlačit. Nikde nikdo nebyl a já se cítila naprosto bezradně. Přitom stačilo otevřít dveře a někoho zavolat. Já ale byla v takovém ustrašeném stavu, že mě to ani nenapadlo.  Naštěstí se za chvilku otevřely dveře a vešla PA. Okamžitě jsem dostala vynadáno, že stojím. Začala jsem se omlouvat a vysvětlovala jsem jí, že jsem dělala, co jsem mohla, ale že už jsem sedět prostě nemohla a že mě tělo nutí tlačit.

PA mi okamžitě vysvětlila, že mě naprosto chápe, ALE že mě rozhodně nemůže odpojit od monitorů protože jak jsem se zvedla, posunuly se sondy a miminku tak spadly ozvy a že proste BUDU MUSET znova na těch monitorech sedět dalších dvacet minut, dokud se monitory nenatočí.