Změna hlasu je nejčastěji zmiňovaný znak nastávající puberty u chlapců. Je to však jen jedna z mnoha změn, které rodičům napoví, že jejich ratolest se mění a to nejen fyzicky, ale i osobnostně.

Pubertální období u chlapců se obvykle začíná projevovat mezi 11. a 16. rokem, ale tak jako u dívek i u chlapců je mnoho případů, kdy puberta nastává dříve.

"U nás to začalo tak před rokem, tedy kolem 12, ale už předtím měl období rychlého růstu během krátkého času, doslova přes noc narostl, nyní měří tak 175 cm a úžasně mu přeskakuje hlas," napsala do diskuze o chlapecké pubertě jedna z maminek.

"Na jednoho z mých synů přišla puberta pozdě, až kolem 13ti let, na druhého zase poměrně brzy, již v 10. letech, a u nejmladšího si ještě chvíli počkám. První ze synů byl celkem v pohodě povahově, i co se týkalo akné, jen tak rychle rostl, až mu z toho popraskala kůže na bocích a na zádech. Druhý měl zase strašné chování, soustavně odmlouval, všechny učitele měl za hlupáky a o akné ani nemluvím," popsala ve Fóru nástup puberty u svého syna další maminka.

Fyzické změny chlapců v pubertě jsou pro mnoho maminek velmi překvapující

Některé fyzické změny, které se stanou v krátkém čase, dokáží chlapce změnit k nepoznání. Například není ničím výjimečným, že během dvou-tří měsíců se chlapec velmi "vytáhne" do výšky a všechny věci ze skříně jsou mu najednou malé. I růst chodidel může být obdivuhodně rychlý a nejedna maminka zůstane překvapená, když v rozmezí půl roku naroste o dvě až tři čísla. Chlapcům začne velmi chutnat a místo jednoho obloženého rohlíku jejich najednou dokáží spořádat třikrát tolik, neustále jsou v ledničce a hledají si něco na zub a ti více pohodlní trvale rodiče upozorňují, že mají hlad.

„Na to ho nezvykej, to by se ti mohlo vymstít!“

„Tímhle ho rozmazluješ, pleteš si na sebe bič!“

„Jak jednou povolíš, bude to chtít furt!“

Znáte? No jasně že jo! Některou z těchhle vět uslyší všichni rodiče od okolí dříve či později. Jsou myšleny v dobrém – dotyčný nás chce chránit, ale vycházejí z jednoho velkého omylu a můžou napáchat dost škody.

Omyl jménem Když tohle jednou dovolím, bude to tak navždycky.

Ať už se to týká ulehnutí do postele bez vyčištěných zubů, nošení na rukách / v šátku, odchodu ze školky po obědě (místo obvyklého po spaní), krmení starších dětí, společného spaní, dívání se na televizi bez hotových domácích úkolů, sladkostí před obědem, … čehokoliv – všechno má společného jmenovatele. STRACH.

Nemá někdo zkušenost ? Dcera 3,5 roku, vždy se to objeví za pár hodin objeví a zase zmizí 

Oproti dobám, kdy jsme vyrůstali my, je dnes skloňováno hned několik způsobů, jak vychovávat děti. V dobré víře je mnoho z nás čte a studuje. Můžete si vybrat z principů „respektovat a být respektován“, kontaktního rodičovství nebo razit cestu selského rozumu. Kde se nachází skutečná pravda o tom, jak nejefektivněji vychovat z miminka dobrého, zodpovědného člověka, se zřejmě nikdy nedozvíme, už jen z podstaty jedinečnosti každého z nás.

Pokud však hledáte inspiraci a rady, jak výchovu dítěte vést – vzpomeňte si, co si z dětství pamatujete vy a přidejte k tomu pár rad od zkušených žen, jejichž děti už odrostly. Možná si uvědomíte, že přičinit se k tomu, aby vaše děti byly šťastné a spokojené, je vlastně velmi jednoduché. A že žádný návod na to, jak mít celou rodinu v pohodě, ani nepotřebujete.

Kolik času svým dětem skutečně věnujete?

Pokud zavzpomínáte na svoje rodiče, možná i vám se vybaví ty chvíle, kdy jste je přemlouvali k tomu, aby si s vámi hráli nebo povídali, ale rodiče neměli čas. Určitě stejně jako vy argumentovali tím, že musí pracovat, uklízet nebo vařit.

To, že každý den zajišťujete dětem teplé jídlo, čisté prádlo a uklizený domov, a navíc do toho chodíte do práce, abyste na tyto potřeby měli vůbec peníze, děti bohužel moc netrápí. Děti si vás považují hlavně ve chvíli, kdy jim věnujete svou pozornost. Je úplně jedno, kolik jim koupíte hraček a kolik jim jich koupit odmítnete, i když se to tak nemusí podle dětského pláče zdát. Pokud si vzpomenete na svoje dětství, ani vám určitě ve vzpomínkách neutkvěly materiální věci.

Pokud si pamatujete na některé hračky a poklady, které jste měli, dost pravděpodobně se k nim váže nějaká historka nebo příběh, jak jste k věci přišla, kdo vám ji dal, kam jste si ji s sebou vzala. A často to bývá věc, která nebyla ani drahá, ani módní, jen to byl krásný dárek od někoho milovaného. A vám udělal velkou radost.