Na koupání venku to ještě není a pokud holdujete aquaparkům, tak jeden tip od nás z Liberce🙂. Celý výlet včetně všech fotek pak na http:/www./hola-sova.cz. 

Jako v téměř každém aquaparku - po zaplacení vstupného na nás čekaly společné šatny vybaveny dostatečným počtem převlékacích kabinek, zatím žádné fronty - paráda! Na můj vkus byl už v šatně poměrně silně cítit chlór a patrně jsem nebyla jediná, protože ve sprchách nás "vítal" plakát, který výrazný chlorový zápach vysvětloval. Umístěný je i na webu, konkrétně TADY. Stojí za to s tím počítat, protože pokud jste vy nebo děti citlivější na chlór, návštěvu upřímně nedoporučuji. My nijak zvlášť citlivý nejsme, ale občas jsem měla pocit, že bych se potřebovala vyvětrat.

Samotný vstup do bazénu je pro nás vždycky svým způsobem kouzelný, protože to, jak se Kýšovi rozzáří očička je zkrátka neuvěřitelný! A v tomto Aquacentru to je ještě o trochu víc kvůli tomu nádhernému prostředí! Celý Aquapark je vyveden jako jedna velká povídka od Julese Verna, samozřejmě s vodní tématikou.

Pohybovat se můžete v rámci dvou hlavních částí. První, do které ze sprch vejdete, je veliký bazén, který je po straně lemovaný jeskyněmi. Těmi můžete libovolně proplouvat a hledat v nich vířivé bazénky a skluzavkovou dráhu pro děti. Ta se Kýšovi hodně líbila, a to i přes to, že z jeskyní byl trochu nervózní. Je tam přítmí a občas se tam trochu bál. Jo a tu skluzavkovou dráhu si můžete projet i jako dospělí, docela jsme se pobavili🙂. 

Druhý bazén je pak takové mini tobogánové centrum - ústí tam všechny čtyři tobogány, užít si tam můžete divokou řeku, vodní houpačku a vůbec - celkově je tam víc dětského vyžití. Kryštůfek si užíval plavání, ale hlavně bezrukávkový pohyb v dětském bazénku. Na celý druhý bazén dohlíží krásně udělaná chobotnice zavěšená u stropu a spousta dalších mořských tvorů - rybičky, koníci, medůzy, prostě nádhera. 

Zde nabízím zestručněný (a mírně opoznámkovaný) překlad úvodního článku z online konference o bystrých dětech se "svéráznou" osobností (Bright and Quirky Child Summit), který se konal koncem ledna. Originální znění článku si můžete přečíst zde: https://brightandquirky.com/starthere/

Pro rodiče je dvojí vyjímečnost dítěte obtížná situace, bojí se, aby vše udělali správně. Jednání dětí může být velmi nepochopitelné i pro učitele či jiné profesionály.
Dítě je výjimečné 2x, protože vyniká oproti průměru svým intelektem a zároveň se vymyká svým neobvykle fungujícím mozkem (ADHD, autismus, ale také děti s úzkostmi, se specifickými poruchami učení). Průměrné dítě je na Gaussově křivce někde kolem středu, dítě s dvojí výjimečností je na obou koncích zároveň.

Lékaři a učitelé (platí i pro ČR) se ptají "jaký je problém a jak jej napravit"? Dítě není jen souhrn problémů a nedostatků. Při tomto pohledu se děti stydí, mají pocit, že jsou špatné, hloupé. Je potřeba zaujmout pozitivní postoj k učitelům i ostatním osobám v okolí dítěte - potřebujete jejich pomoc a oni od Vás potřebují důležité informace (s velkou pravděpodobností nebyli nijak vyškoleni v problematice dvojí výjimečnosti).

Obdobně je chybné brát v potaz jen tu stránku nadání - dítě pak v nějakém ohledu spolužákům nestačí, opakovaně selhává, což je pro něj nepříjemné. Navíc, mezi učiteli je vžitý názor, že nadaný musí vždy vynikat nad ostatní a pokud tomu tak není, tak teda asi není nadaný (platí i pro ČR). 

Nejvhodnější je tedy zaměřit se na to "Co pomůže těmto dětem být úspěšnými?" Je potřeba posilovat a rozvíjet silné stránky a zároveň pomoci s výzvami, kterým musí dítě čelit. Mělo by to tak platit vlastně pro každého, všichni jsme v něčem dobří a v něčem slabší (akorát u těchto dětí je to velmi výrazné).

Silné stránky těchto dětí mohou zahrnovat: vysoké IQ, vnímavost vůči detailům, mohou být skvělí pozorovatelé,být velmi kreativní, velmi rychle se učit něčemu novému, jsou bystří, dokážou vymýšlet neotřelá řešení problémů, mají jedinečné schopnosti a zájmy, mohou být velmi charismatičtí nebo mít skvělé vyjadřovací schopnosti...
Příklady slabých stránek: organizační schopnosti - plánování, pozornost..., slabá pracovní paměť, regulace emocí, oslabení v sociální oblasti, úzkosti, deprese, zpracovávání senzorických vjemů, pomalé pracovní tempo, specifické poruchy učení...

"Budeme testovat výrobky značky La Roche-Posay..." vyběhlo na mě jednoho dne upozornění. A já se nadšeně vrhla do soutěže, protože mě ihned napadlo, že to je to, co hledáme! 😀 Co hledá Tobiáš. 

Přibližně kolem 9.měsíce se mu po tělíčku začaly dělat fleky. Nejdříve byli pouze suché, postupně červenali, zvětšovali se. Po pár dnech zase vymizeli a stejně tak se objevili. Do té doby jsem na Tobiášovo pokožku používala minimum kosmetiky. Koupala jsem ho v čisté vodě, maximálně pár kapek levandulového oleje. A po koupání jsem jeho pokožku namazala olejíčkem od Hipp, nebo opět levandulový olej. Měla jsem obavy z atopického ekzému, ale pediatrička mi řekla, že to atopák není a napsala nám tehdy Lipobase. Mazala jsem ho tím snad 3 dny a fleky to ještě zhoršilo. Poté jsme vyzkoušeli vše možné i nemožné, ale nikdy nic nezabralo. Ani vlastně nemůžu říct, že by nějaký přípravek pomohl fleky alespoň zmírnit. Vyfotit ovšem lezoucí dítě v klidu je téměř nemožné, takže nemám moc kvalitních fotek, kde by byly fleky zachyceny.

Fotky dost zkreslují, ve skutečnosti byly fleky podstatně větší a červenější.

No štěstí se na nás usmálo (za což ještě jednou děkujeme!!! :- )) a byli jsme vybráni na testování. Z počátku byli menší komplikace při dodání balíčku, a proto jsme začali testovat o týden později, než ostatní testující. Nemohla jsem se dočkat večera, až se vrhneme na testování. 

Jelikož Tobiáš do té doby neměl ve vaně žádnou pěnu, byl z Lipikaru nadšený 😀

Mycí gel je stejně jako emulze naprostá bomba. Ocenila jsem dávkování pumpičkou, kdy bohatě stačila 1 až 2 dávky do celé vaničky. Má příjemnou, jemnou vůni. Pokožku měl Tobiáš po umytí krásně jemnou a hlaďoučkou. Myla jsem s ním celé tělíčko, včetně vlásků a obličeje, takže paráda!

Pokud jste zastánkyní názoru, že mobilní technologie jako telefony, tablety nebo notebooky nejsou pro děti, možná tento článek změní váš pohled. O tom, že se jedná o dvousečnou zbraň nebudeme polemizovat. Zda se z mobilních technologií stane pomůcka nebo problém závisí samozřejmě na rodičích.

“Dcera teda dostala tablet ve 3 letech a kus a pořádně jí začal zajímat v 5-ti letech. … ale funguje a hodně se teď na něm učíme s aplikacemi pro předškoláky k zápisu do školy, máme na něm logopedická cvičení, takže je i užitečný.” Takto popisuje fungování své dcery na tabletu jedna z maminek z Modrého koníka v diskuzi Tablet pro tříleté dítě, je to moc brzy?"

Skutečně závisí na tom, jak často a co konkrétně na elektronických zařízeních tohoto typu děti dělají. Je veliký rozdíl v tom, jestli ho využijete jako tzv. “zabavovač” nebo si k němu s dítětem sednete a aktivně se zajímáte o to, co na něm dítě dělá.

Tablet jako nástroj k zabavení dětí

V případě tabletu “zabavovače” vám určitě dobrou službu neudělá. Ve své podstatě supluje roli rodiče, a to mnohdy i na několik hodin denně. V souvislosti s tímto neveselým trendem vznikl psychologický termín digitální demence. Děti jsou opožděné v mluvení a dalších dovednostech. Chová se totiž jako droga - vytváří závislost a brání v rozvoji v jiných oblastech. Odborníci se shodují, že už více než hodina denně na tabletu může položit základy pro budoucí závislost.  

O zařízeních typu telefon nebo tablet ale můžeme mluvit stejně, jako o ohni - je to dobrý sluha, ale zlý pán. A dobrý sluha může být v okamžiku, kdy je činnost na něm řízena rodičem a omezena z hlediska času. Tedy - pokud víte, co tam vaše dítko dělá, máte představu o tom, co hraje nebo si pouští a můžete se k němu například také přidat.