„Miluji sport a pohyb a nemůžu bez toho být. Před otěhotněním jsem běhala a chodila 4x týdně na aerobik. Od začátku, co jsem zjistila, že jsem těhotná (3.týden), tak jsem necvičila. A ani teď ještě necvičím a to jsem v 11+5tt. Je to kvůli tomu, že je mi od začátku špatně a jsem dost unavená, takže to zatím ani nešlo. Ale určitě bych na nějaké cvičení chtěla najet, ať se hýbu, neztratím kondici, jsem fit a cítím se fajn.”

Cvičení v těhotenství je v dnešní době velmi populární. Na své si přijdou nastávající maminky, které byly zvyklé intenzivně cvičit již před otěhotněním, ale i ty, které třeba cvičily jen trochu. Proč je vlastně cvičení v těhotenství dobré? A jaká pravidla je nutné dodržovat? Cvičení v těhotenství se nebojte, ale vždy raději konzultujte svůj záměr se svým gynekologem, který vám řekne, zda je pro vás vhodné nebo ne. Nevhodně zvolenou aktivitou byste mohla sobě nebo svému miminku ublížit a za to žádné cvičení nestojí.

Pokud se rozhodnete, že byste chtěla v období těhotenství cvičit, máte na výběr z různých možností. Samozřejmě se vše odvíjí od toho, kde bydlíte. Ve velkém městě bude výběr daleko větší, zatímco na vesnici se budete muset spokojit třeba jen s jednou aktivitou v dojezdné vzdálenosti. Stejně tak se bude lišit i cena.

„Bydlím v malém městě a nabídka těhotenského cvičení zde bohužel nebyla příliš široká. Nakonec jsem chodila 1x týdně na cvičení, které pořádala přímo porodnice a cvičení vedla vždy některá z porodních asistentek. Cvičit jsem začala na konci 1. trimestru. Cvičení trvalo vždy hodinku a ke cvičení jsme používaly velké gymnastické míče, podložky a overbaly. Cvičení bylo fajn, sice nebylo vůbec fyzicky náročné, ale ke konci těhotenství už dalo zabrat podstatně více než na jeho začátku. Jako příjemný bonus bych uvedla i to, že se člověk potkal s dalšími těhotnými ženami z okolí.”

Pokud jste nic vhodného ve vašem okolí nenašla, stačí jít denně na delší procházku, i to je fyzická aktivita, která se počítá. S chůzí má velmi dobrou zkušenost i jedna uživatelka z Modrého koníka, která napsala do diskuze: „A hlavně chodit, chodit a chodit. Nějaké cvičení je určitě fajn na protáhnutí a tak dále, ale svižnější procházky jsou podle mě nejlepší, je to nejpřirozenější a nejúčinnější druh pohybu. Já chodím od začátku těhotenství asi 5x týdně dle času 5 - 10 km denně, jím docela dost, přibrala jsem 8 kg a včera mě doktorka pochválila, že nemám na břiše ani gram tuku. A to nejsem teda úplně hubená, spíš tak normální.”

Kde můžete absolvovat cvičení pro těhotné?

V noci mne probudil pes, když spadl z postele . (Neptejte se.) Chvíli jsem nemohla zabrat, tak jsem si prošla všechny weby a socsítě, a to jsem neměla dělat. Narazila jsem totiž na povzdech jedné maminky, že namísto toho, aby zdolala hromadu prádla, tak si dala odpolední šlofíček, z něhož se ozývala mírná výtka k vlastní lenivosti. V tu chvíli mi do sebe jako puzzle zapadly nejen zdejší příspěvky, ale žité zkušenosti žen z mého okolí i těch, co znám třeba jen virtuálně, těch, které se o své postřehy dělí ve výzkumech, anketách či článcích. A dostala jsem šílený strach. Opravdu takový bude i můj život? Opravdu budu obklopená horami prádla? A ty hory budou čekat na mě jako Mount Everest na svého Hillaryho? Nebudu mít nikde blízko žádného Tenzinga Norgaye?

Abyste mi rozuměly (píšu -y, předpokládám, že mě číst budou z 99,9 % ženy) - nejsem žínka domácí, která by se realizovala ve vedení domácnosti. A obávám se, že se na tom nic nezmění ani po narození dítěte. Domnívám se totiž, že budu mít už tak dost práce se samotným sžíváním, péčí a výchovou, nejsem prototyp hřejivé ženskosti. A toto je pro mne daleko podstatnější než domácí práce. Zatím je jako bezdětný aktivní emancipovaný pár zvládáme samospádem stylem "někdo to udělat musí". Co však ale tady nejčastěji čtu, jsou příspěvky o vedení domácnosti, úklidu (Tvl, co je to ten fialový zázračný hadr? Pokud sám od sebe nautírá prach, není na něm nic zázračného!), vaření a pečení, činčání bytečku. Je-li to něčí koníček, nelze vůči tomu nic namítat, naopak lze některé zde uváděné výsledky této práce pouze obdivovat. Proč mám ale pocit, že často jde o vynucenou internalizaci domácích prací jako hlavní povinnosti ženy, notabene pokud je tzv. "doma na rodičáku?" Nejsem na něm přece jako služka, jsem uvolněná z důvodu péče o dítě! Stane se to u nás doma taky? Stalo se to u vás taky?