DECHOVÉ CVIČENÍ

Dechové cvičení v těhotenství napomáhá k zlepšení celkové fyzické kondice, a tím také k lepšímu zvládnutí porodu. Navíc je to příjemný a velmi účinný způsob relaxace vycházející z jógy. Značka Elasti-Q vám připravila krátké instruktážní video, díky kterému se můžete dechové cvičení snadno naučit a provádět jej pak doma, klidně každý den.

http://www.youtube.com/watch?v=sf4FzRiW2YI

CVIČENÍ PRO ÚLEVU OD BOLESTI ZAD

Přestože je těhotenství pro každou ženu zcela přirozené, představuje určitou zátěž pro její organismus. Jednak jsou to hormony, které mimo jiné mají za následek změny v oblasti pánve, kde dochází k postupnému uvolňování vazů, čímž se tělo připravuje na porod. A pak se také, vlivem přeměny proporcí těla, mění tělesné těžiště. Všechny tyto příčiny mohou vést k nepříjemné bolesti zad či pocitu tlaku v bederní oblasti.

Co tedy pomáhá? Pokud je to možné, nenoste ani nezvedejte těžší předměty, například nákupní tašky. Vyměňte lodičky za pohodlné tenisky. Dbejte na dostatečný přísun vápníku a snažte se často odpočívat. Příjmné jsou také speciální těhotenské masáže. Zřejmně nejúčinnější je však pravidelné cvičení. Pojďme si tedy společně ukázat vhodné cviky a ulevit tak našim bolavým zádům. Během cvičení nezapomínejte na pravidelné dýchání.

   Jednou přijde den, kdy se musí děti začít učit mýt samy. U každého dítěte tento okamžik nastává jindy, ale není na škodu učit sebeobsluze při mytí již děti sotva tříleté.
   Koupání je u nás jedním z večerních rituálů, které se snažíme neodbývat ve spěchu. Je pro nás očistným uvolněním po celém dni a předzvěst ukládání se k spánku. Smýváme ze sebe vše, co se přes den na nás zachytilo, a to doslova i obrazně. Koupel a sprchování naše děti měly rády už coby miminka. Postupně jsme prodlužovali dobu, po kterou byly ve vodě, s rozvojem motorických dovedností přidávali do vody i hračky. Nechávali jsme dětem nízkou hladinu vody a povzbuzovali je, aby si do vody lehly a „poslouchaly vodu“. Brzy zjistily, že se nemusejí bát namočit si vlásky a nemusejí se bát vody v uších. Ležely naznak s potopenýma ušima a objevovaly dosud neznámé zvuky. Mytí vlásků, často tolik obávané, nemusí být žádným koupelnovým bojem. Nám k překonání strachu z vody v očích dobře posloužila žínka připlácnutá na oči a později v létě na chalupě skákání do bazénku – při hře jsme žádnou žínku nepoužívali a děti se naučily vytírat si vodu z očí rukama. Ukázali jsme jim, jak si mýt vlasy při záklonu hlavy, aby voda do očí netekla. Zvlášť pečlivě je třeba dbát na opláchnutí zbytků mýdla z pokožky a šampónu z vlasů, takže jsme hrávali hru „Na vodopád“, kdy jsme pomocí sprchy smývali zbytky šampónu a měnili u oplachování výšku dopadu vody, případně sprchu vyměnili za proud vody z kohoutku.
   Každé koupání jsme vždy trpělivě opakovali nahlas, co se chystáme udělat a co právě děláme. Čím při mytí začínáme a jak postupujeme (odshora dolů, zepředu dozadu). Dětem jsme tak vštěpovali, že začínáme rukama a obličejem, ušima, krkem, hrudníkem a podpažím, následuje bříško, záda, genitálie, zadeček a nohy. Každé místo na těle si zaslouží umýt, osušit a ošetřit. Povzbuzovali jsme je a ptali se: „A co bude po uších?“ – „Krk!“ odpovídaly děti. „A co bude potom, co ještě musíme umýt?“ ptali jsme se dál a opět se nám dostalo nadšené odpovědi. Byla a je to hra.
   Genitálie si děti myjí samy od chvíle, kdy začaly cítit, že to zvládnou (opět jsme pokládali za důležité říkat, co, jak a proč právě myjeme), což bylo ve 2 a půl letech věku syna a 4 letech věku dcery. Často ale ještě žádají o pomoc či kontrolu umytí i teď, kdy je dceři 6 a synovi 3 roky.
   Jsou den ode dne samostatnější, méně si ve vodě hrají a víc se soustředí na vnímání vody samotné a vjemů, které díky koupání zažívají. Koupání je záležitost tělesná i duševní, alespoň pro nás. A jsme tomu rádi.

Zdroj: Slune-cz.cz

Pomalu začíná jaro. A s ním i nová energie, sluníčko. Tak mě to donutilo trochu k zamyšlení nad sama sebou i okolím. Každou chvíli tady na koníku i na jiných stránkách čtu akorát hádky a napadání někoho druhého jen kvůli tomu, že má jiný názor. Nebo že jinak vychovává své dítě. Mateřství je dnes IN a s ním i jakási olympiáda, kdo je lepší matka. Naše společnost nás žene k absurdní představě, že musíme být dokonalé a vše stíhat. Mít dokonalé bydlení, vztah, děti, finance. Ženeme se za jakousi utopií a když se nám to nedaří, tak upadáme do smutku. A v tomhle shonu za majetkem, dokonalostí a dobrém obrazu nás samých v očích ostatních zapomínáme na to nejdůležitější. Na to, že život máme jen jeden. Život je mooc křehký a vlastně krátký. Řešíme jiné, sousedy, ale často nemáme čas uklidit si v hlavě a před vlastním prahem. Možná vlastnost nás Čechů. Jak už jsem psala - začíná jaro, tak zkusme jednou místo dokonalého jarního úklidu domu či bytu (stejně po nájezdu dětí ten úklid není znát) udělat úklid v sobě. Sednout si, nebo se jít projít a zamyslet se, co je pro nás v životě opravdu důležité. Nemyslím tím materialisticky, ale duchovně. Asi to bude velmi těžké, ale vyplatí se to. Najednou uvidíte, že děti nejsou tolik zlobivé, manžel tak hrozný a že ten soused je docela prima. 

A proč to píšu, začínám si uvědomovat, jak stárneme a ty chvíle pohody a radosti nám nikdo nevrátí. Bráchovi bude letos 50, mě 40, mamince 72. Možná rekapituluji, ale neštěstí se může stát kdykoliv a jak se říká, nemoci nechodí po horách ale po lidech. A tak místo leštění kuchyně se jděte pomazlit s dětmi nebo udělat hezkou fotku jako památku. Zavolejte lidem, které máte rádi. A zkusme být chvili bez závisti, pomlouvání a řešení ostatních a jejich dětí. Každý ať vychovává dle vlastního svědomí. Však ony nám to ty děti i s úroky vrátí.

Alespoň na chvíli buďme k sobě milejší. Prosím. 

V únoru zkoumal tým dTestu nosítka, klokanky a nosiče dětí. Různým testům na přístrojích, s odborníky i rodiči podrobil deset nosítek. Manduca New style získala nejvíc bodů a umístila se na prvním místě.

V testu byla hodnocena bezpečnost a trvanlivost, jasnost uživatelských pokynů, ergonomie nosítka, použitelnost v praxi a přítomnost nežádoucích látek. Manduca New style zvítězila se ziskem 73 %.

„Jsme rádi, že naše ergonomické nosítko, se může honosit titulem vítěz dTestu s dobrou kvalitou. Vybrat si nosítko není pro rodiče jednoduché. Pamatuji si, jak jsem vybírala já. Tehdy jsem pro své syny zvolila Manducu, a když jsem založila Mamaja.cz, nabídla jsem ji i svým zákazníkům,“ říká Kateřina Borunská z Mamaja group, která je oficiálním distributorem Manduc pro Českou republiku.

Více informací najdete na www.dtest.cz.

Mamaja o Manduce

Ergonomické nosítko Manduca můžete používat od narození dítěte až do jeho předškolního věku, respektive do 20 kg dítěte. Pro novorozence je připravena speciální vložka a součástí nosítka je také kapuce pro fixaci hlavičky spícího dítěte.

Budeme potřebovat: 

(Sadu na výrobu litých mýdel seženete zde: http://www.simira.cz/svicky-a-mydla/sada-na-vyrobu-litych-mydel-vyroba-mydlo-mydla-hmota-mydlova-lita-83584)

 Ø  mýdlovou hmotu 

 Ø  barvu do mýdla

 Ø  parfém do mýdla nebo 100% přírodní silici 

 Ø  silikonovou formu 

    
U každého dítěte tomu než začne chodit předchází několik fází. Jaké? Nejdříve se Vaše miminko musí naučit držet hlavu, poté „pase koníčky“, naučí se otáčet ze zádíček na bříško a obráceně, později (cca půl roku a více) se začne plazit, začne se stavět na „všechny čtyři“, začíná lézt. Dítko může některou fázi přeskočit, např. naše dcera nikdy po čtyřech nelezla a u syna to vypadá na stejný vývoj. Naše dcera se plazila, pak šla do kleku, stoje a šup a už chodila 🙂

Ale abych nepředbíhala, takže díky plazení, lezení se dítko dosune k nábytku či jiné opoře, díky níž se naučí jít do kleku, později do stoje. A ještě později (právě cca 1rok) se dítě naučí pohybovat, chodit, kolem nábytku či jiné opory. Zatím se do „samostatných akcí“ nepouští, stále se něčeho přidržuje a získává pocit jistoty z prvních krůčků.

Co z výše uvedeného plyne? 🙂 že dítě naučit chodit nelze, naučí se to zkrátka samo, až bude chtít, až se na to bude cítit, prostě najednou se Vám „rozchodí“. Nicméně mu můžete určitým způsobem pomoci!

Určitě dítku nabídněte jistou pomoc, choďte s ním za ruce! Chytněte jej za ručičky tak, aby dítko stálo před vámi a zkuste chodit s ním.

My jsme měli i chodítko, takový prima vozík, co nešel jen tak převrhnout, co měl dokonce spousty aktivit na hraní. Díky tomuto chodítku se dcera rozchodila určitě rychleji a především snáze. Nejdříve si vždy stoupla o zmiňované chodítko, pohrála si s aktivitami a když chtěla, tak  s ním chodila, zkrátka jej tlačila po bytě, po venku. Později, až zjistila, že ji chodítko „zdržuje“, tak se pokusila o samostatnou chůzi, ale to už za chodítkem chodila s jistotou.

Na to, aby se dítě pustilo a šlo do volného prostoru, tak na to musí mít již výše několikrát zmíněnou jistotu. Někteří se „bojí“ méně, někteří více.

Ještě bych chtěla upozornit, že dětské doktorky, doktoři doporučují, aby se dítě naučilo chodit zcela samo, bez pomoci, takže pokud dítě o chodítko-vozítko nejeví zájem, tak jej nijak nenuťte a ani nějaké dlouhé vodění za ruce nepřehánějte, pokud dítě zájem má, tak mu kousek pomožte a zbytek opět nechte na něm samotném!

Další moje rada jsou dobré botky. Pokud dítě chodí doma, tak ať chodí na boso (v ponožkách), je to nejlepší pro tvorbu dětské nožičky, klenby. Pokud máte podlahy studené, popř. kluzké, tak mu pořiďtě capáčky. Ty kvalitnější se dělají z měkké kůže a neměli by pokazit vývoj dětské nožičky. Na ven pořiďte dítku samozřejmě botičky. První botky by měli být plné a pevné (pevná pata, pevná špička). S velikostí Vám jistě v obchodě poradí, nicméně pokud si dítě v botičce stoupne, tak byste měli pohodlně za patičku ještě do boty vložit svůj prst, tzn. že botka by měla být větší o cca půl centimetru. Určitě pořiďte boty „certifikované“, které mají atest pro zdravý vývoj dětské nožičky, chodidla, plosky, klenby atd.

V žádném případě však nepořizujte chodítko typu vozík, do kterého dítě posadíte a ono tam stojí, ačkoliv si samo stoupnout neumí!!! Tyto chodítka byla vyřazena z prodejen, aspoň z těch „kvalitních“, na bazarech se s nimi ještě setkáte, ale jak říkám – Nebrat. To radši investujte do nějakého stabilního vozíku-chodítka, popř. prvního kočárku, o který když se dítě postaví, tak se nepřevrhne, nespadne a který může pomocí vlastní síly, vlastních krůčku tlačit před sebou.

A poslední věc, naučte dítko padat, zkuste mu vysvětlit, zpočátku názorně ukázat, jak si ze stoje zpět klekne, případně sedne, aby nedošlo ke zbytečnému pádu nebo v horším případě k úrazu. Děti jsou velmi chápavé a např. když jim dvakrát ukážete, že ze sedačky se slézá tak, že si lehne na bříško a nožičkami napřed, tak si to zapamatují a v podstatě se na ně můžete spolehnout, že nespadnou, pokud nenastane mimořádná situace. Mimořádnou situací myslím to, že se dítě zabere do „hry“ a zapomene, jak se určitá věc, která je mu známa, provádí.

A teď už skutečně poslední věc – velmi dobrá rada, která u nás zafungovala! Až uvidíte, že dítě ťape kolem nábytku s přehledem, tak si stoupněte na dva tři krůčky od něj a zkuste jej namotivovat, aby přišlo k Vám. V případě, že tuto, ačkoliv velmi krátkou, vzdálenost zvládne, tak získá tolik potřebnou jistotu a přístě vyrazí i na o pár kroků delší vzdálenost!

A s ušlými metry a s rostoucím věkem se bude vzdálenost zvětšovat a najednou Vám po bytě bude běhat malý „ďábel“, kterého budete mít problém zastavit 🙂

Zdroj: Slune-cz.cz